Rychlení lilií

Zásady a postup

U lilií nejde o rychlení v pravém slova smyslu jako u tulipánů nebo narcisů, budeme proto používat termín přirychlování. Jde při něm o to, aby se doba kvetení lilí buď uspíšila, tj. aby kvetly i brzy na jaře, nebo naopak, aby se oddálila, aby rozkvétaly až pozdě na podzim.při použití vhodných metod mohou být řezané květy lilií v květinářství i mimo obvyklou dobu, kdy kvetou ve volné půdě, tj. také od dubna do června a potom i na podzim od října až do prosince. Nejvhodnější druhy k rychlení jsou L. longiflorum a L. speciosum, které mohou vykvést nejen časně na jaře, ale také v říjnu a v listopadu. Pro rychlení v květnu je nejspolehlivější L. regale.

Před rychlením mají být cibule prochlazené, proto je množitel před dodáním pěstiteli uskladňuje v chladírně při teplotě 0-5°C po dobu 4-6 týdnů.
Lilie se přirychlují buď ve skleníku, kde je možno regulovat teplotu, neboli ve vysokém pařeništi, kde lze počítat s účinnou pomocí slunečních paprsků.
Cibule lilií se vysazují nejlépe ihned po sklizni, protože mají víceleté kořeny; čím méně se tyto kořeny zničí nebo poškodí při transportu a skladování, tím lepší je pozdější vývin rostlin. Pro rychlení používáme zásadně cibule střední velikosti, pokud možno kompaktní. Středně velké cibule mají silnější kořeny, rostou mnohem rychleji a poskytnou i dříve květy. Zcela nevhodné jsou cibule řídké stavby, cibule svraštělé, zavadlé nebo cibule s poškozenými kořeny.
Lilie se vysazují do větších hrnků (velikosti 12-15 cm) plněných směsí z kompostové zeminy, listovky, rašeliny a ostrého písku (ves tejném poměru). Může se použít také jednotná zemina. Osvědčuje se také přidat plně rozložený chlévský hnůj. Pro L. longiflorum se doporučuje do směsi zemin přidat mletý vápenec v množství 5g na 1kg zeminy. Při použití hrnků z umělé hmoty musí být směs zemin lehčí, proto přidáváme více písku, tlučených cihel apod.
Hrnek se naplní zeminou pouze do poloviny, cibule se na ní postaví a zasype tak, aby špička byla jen slabě pokryta zemí. Zbytek prostoru hrnku se ponechá prázdný. Doplní se teprve tehdy, když narašený výhon vytvořil nad cibulí kořínky. Většina lilií, které používáme k rychlení (kromě L. candidum a L. testaceum), vytvářejí tzv. lodyžní kořeny, které se tvoří v dostatečném množství na bázi lodyhy.

Doba květu se reguluje jednak tím, že rostliny nevysázíme najednou, ale psotupně v několika etapách, a jednak tím, že rostliny přenášíme k rychlení postupně.

Osázené hrnky se musí umístit na mrazuprostém stanovišti, většinou k tomu úplně postačí pařeniště. Proti přímým slunečným paprskům se lilie musí chránit stínovkami, proti dešťům položením pařeništních oken a proti mrazům prkny a vrstvou listí. Hrnky s cibulemi můžeme dát také do sklepa nebo místnosti, kde se netopí.

V krátké době vytváří cibule kořeny a začíná rašit. Jakmile se na spodní části lodyhy ukáže prstenec bílých kořínků, přidá se asi 5 cm zeminy. To se později ještě jednou opakuje, takže rostlina vytvoří velké množství kořínků, které mají velký význam při její výživě a jsou jí také oporou. Teplota se udržuje na 5-6°C, přičemž nemá přestoupit 8°C. jakmile se objeví lodyha, začíná se normálně zalévat. Přes noc nemá být na lodyhách žádná voda, proto je nutné zalévat také lilie v dopoledních hodinách. S postupujícícm růstem se zvyšuje i dávka vody a později se kombinuje zálivka také se zálivkou hnojivou.

Jakmile lodyha přerůstá přes okraj hrnku, teplotu pozvolna zvyšujeme, postupně na 15-18°C. Rostliny vykvetou za 3-4 měsíce. Pokud je třeba v tomto stádiu rostliny zadržet nebo další vývoj rostlin opozdit, snížíme opět teplotu.

Za slunného počasí listy lehce postřikujeme vodou, rostliny pak bujněji rostou. V době hlavního vývoje, tj. když se na bázi lodyhy vyvinuly dostatečně silné lodyžní kořeny, aplikují se týdenní opakované dávky rychle působícího plného hnojiva ve vodním roztoku. Musí se však zajistit odtok přebytečné vody ze zálivky. Stříká-li se hodně na list, často se objeví botrytida. Škodlivé jsou i větší výkyvy teploty. Za slunných dnů se má hodně větrat. Rostliny se musí rovněž pravidelně stříkat kombinací fungicidních a systematických přípravků, protože jedním z největších nepřátel hrnkovaných lilií jsou mšice.

Po odkvětu se postupně snižuje zálivka, až se postupně přestane zalévat vůbec. Ve větších hrnkách mohou lilie zůstat i po několik let; postačí když se stará zem až k cibuli odstraní, odkvetlý stonek nad cibulí se odřízne a rychlení se může znovu opakovat. Pak je zcela zbytečné lilie přesazovat.

Lilie je možno také přirychlovat v hlubokém pařeništi. Cibule se vysazují na podzim, hned po sklizni, do sponu 15X20 cm. K výsadbě se použijí pouze silné a zdravé cibule. Vysazuje se tak hluboko, aby cibule mohly vytvořit na spodní části stonku kořeny. Lilie přezimují v pařeništi chráněném před mrazy, ačkoliv některým druhům lehčí promrznutí neškodí. Největší škody však mohou způsobit na kultuře podzní mrazíky, a proto se lilie chrání okny aý do konce května. V té době se také musí hodně větrat; proto se okna položí výše a v době nočních mrazíků se otevřené strany pařeniště zakryjí. Po sklizni květů zůstane pařeniště až do prvních mrazíků bez oken. Kultura lilií může zůstat v pařeništi několik let bez přesazení, ovšem za předpokladu, že se každoročně doplňují potřebné živiny.

Chceme-li oddálit dobu květu do podzimní doby, skladujeme cibule lilií až do července nebo srpna v chladírnách. Po výsadbě hrnky necháme zpočátku asi dva týdny na chladném a vlhkém místě, aby cibule lépe zakořenily, jinak lilie rostou příliš rychle a jsou velice slabé. Při použití tohoto způsobu pěstování kvetou pozdní druhy lilií v říjnu, listopadu, pořípadě až v prosinci.

Při rychlení lilií je třeba co nejvíce uplatnit pěstitelské umění, aby tyto krásné rostliny vykvetly v potřebnou dobu.

Druhy lilií vhodné k rychlení

Z mnoha druhů lilií a jejich hybridů je možno většinu rychlit nebo přirychlovat. Přesto se nejvíce rychlí tyto druhy: L. auratum, L. brownii, L. candidum, L. formosanum, L. longiflorum, L. maculatum, L. pumilum, L. regale, L speciosum, L. sulhurgale – hybridy, L. davidii var. willmottiae a v poslední době „Mid-Century hybridy“, „Aeurelian hybridy“ a „Olympic hybridy“.