Množení

množení tulipánových cibulí je nákladné a může být rentabilní jen při dobrých pěstitelských výsledcích. Předpokladem je optimální růst porostů. Růstový cyklus a nároky rostlin musí být vhodně sladěny s půdními a klimatickými podmínkami a ošetření kultury musí být velmi pečlivé. Tulipány jsou velmi citlivé na sebemenší narušení růstu. V nevhodných přírodních podmínkách a nelze však úspěch množení zajistit ani nejlepší agrotechnikou. Správná rajonizace množení tulipánů je proto velmi důležitá.

Tulipány se rozmnožují převážně vegetativně, tj. cibulemi. Jen u některých druhů se vegetativní rozmnožování nedaří (např. T. greigii, T. sprengeri apod.). Tyto druhy je nutno množit výsevem semen získaných samoopylením.

Rozmnožovací schopnost tulipánů je různá podle odrůdy, velikosti a způsobu skladování cibule a podle růstových podmínek. Jako sadba se při množení tulipánů používají největší cibule s velikostí obvodu nad 13 cm, cibule středních velikostí (obvod 10 – 13 cm), které zbyly po expedici cibulí do prodeje, a drobné cibulky s velikostí obvodu 3 – 10 cm. vysazovat cibulky pod 3 cm obvodu není rentabilní.

Zastoupení jednotlivých velikostních tříd cibulí je tzv. skladba sadby. Pro výsledek množení je skladba sadby velmi důležitá. Množitel usměrňuje skladbu sadby podle rozmnožovací schopnosti jednotlivých odrůd a podle plánované dodávky.

Význam a zásady uložení sadby jsou uvedeny v kapitole o ošetření a teplotní přípravě cibulí na str.55. Proti chorobám se sadba před výsadbou moří.
Tulipány vyžadují včasnou přípravu půdy, a proto se mohou vysazovat jen po předplodině, která včas uvolňuje pole. Vhodné jsou například rané, animálně hnojené zeleniny, vikvovité pícniny a luskovinoobilní směsky. Nedoporučuje se vysazovat tulipány po raných bramborách, protože je nebezpečí, že se rozšíří některé virové choroby.

V našich obvykle těžších půdách je podmítka předpokladem pro řádné provedení základní orby a pomáhá v boji proti plevelům. Hluboká orba se dělá alespoň týden před výsadbou, aby se půda ještě částečně slehla. Hloubka brázdy má být kolem 30 cm. zoraný pozemek se musí hned povrchově zpracovat, aby půda nepřeschla a povrch nebyl hrudkovitý. Rozmetá se základní dávka draselných a fosforečných hnojiv a vláčením nezapraví do půdy. Při strojové výsadbě je nutno pozemek 1-2krát prokypřit kultivátorem a nakonec ještě převláčet.

Tulipány mají speciální požadavky na výživu a hnojení. Jsou náročné hlavně na dusík a na draslík. Dusík je důležitý pro růst nadzemních částí rostlin a dceřiných cibulek, draslík hlavně pro přírůstek cibulek. Nejmenší vliv na růst dceřiných cibulek má fosfor. Zvýšené dávky dusíku a draslíku zpožďují kvetení rostlin, kdežto vyšší dávky fosforu kvetení urychlují. Hnojení fosforečnými a draselnými hnojivy zvyšuje odolnost rostlin proti botrytidě. Vyšší dávky dusíku ji naopak snižují, zejména při použití zvolna působících hnojiv. Dusík potřebují tulipány hlavně v období raného růstu při rozvíjení listů a prodlužování stonků. Dusíkatými hnojivy se proto hnojí hlavně na jaře. Polovina dávky se rozmetá hned po zmrznutí půdy, druhá poloviny se dá na list před úplným rozvinutím listů. Ledek se musí rozhazovat za sucha, aby se listy nepopálily. Při průměrně hustém porostu odebírají tulipány 140 kg N, 36,5 kg P2O5, 140 kg K2O a 150 kg CaO na 1ha. V našich podmínkách se doporučuje hnojit v čistých živinách na 1 ha 130 kg N, 160 kg P2O5 a 260 kg K2O. Z fosforečných hnojiv se nejvíce používá Thomasova moučka, z draselných hnojiv hnojiva se síranovou vazbou a z dusíkatých hnojiv se osvědčil ledek lovosický, který má dusík ve formě dusičnanu a amonia.

V našich podmínkách se tulipány vysazují od konce září do poloviny října. Půda má být v době sázení přiměřeně vlhká, protože cibule za sucha špatně zakořeňují. Výsadbu však nelze dlouho odkládat. Koncem listopadu a začátkem prosince již přicházejí mrazy a do té doby musí cibule řádně zakořenit. Z pozdních výsadeb bývá přírůstek cibulí menší. Trvá-li sucho déle, je nutná závlaha pozemku.

Důležitá je správná hloubka výsadby. Měří se od špičky cibule k povrchu země. Velké cibule mají být po slehnutí půdy asi 15 cm hluboko, menší cibule přiměřeně mělčeji. Mělko vysazené porosty bávají většinou růstově slabší, méně výnosné a jsou více vystaveny nebezpečí botrytidy. Dostatečně hluboko zasazené cibule lépe zakořeňují a lépe přezimují. Rostliny z hlubších výsadeb trpí na jaře méně suchem, jsou lépe živené, lépe rostou a dávají vetší cibulky s pevnější slupkou. Nedostatkem hlubší výsadby je větší spotřeba rezervních látek u mateřských cibulí pro vzejití rostlin, ztížení sklizně a nebezpečí větších sklizňových ztrát na cibulích. Cibule velikosti nad 10 cm obvodu se vysazují na vzdálenost 10 – 12 cm, cibule velikosti 6 – 10 cm na 4 – 8 cm. drobné cibulky pod 6 cm obvodu se vysévají asi na 2 cm od sebe. Vzrůstnější odrůdy se vysazují řidčeji, méně vzrůstné hustěji.

Nejrozšířenějším způsobem výsadby je u nás ruční sázení ze jednoradličným pluhem. Tato technika velmi dobře odpovídá biologii tulipánů a všeobecně se osvědčila. Cibule se vtisknutím vysazují do nakypřeného boku brázdy, aby stály svisle, špičkou nahoru. Pouze drobné cibulky se volně vysévají do rýžky v boku brázdy, vyhloubené znamenákem nebo ruční motyčkou. Mohou se sázet i do hnízd po 5 – 7 kusech na vzdálenost 10 – 15 cm. hloubka brázdy má být 20 – 23 cm. cibule se sázejí asi do třetiny až poloviny její výšky. Nikdy nesmějí přijít na ztužené dno brázdy. Příští brázdou se cibulky zaorají. Šířka brázdy určuje vzdálenost řádků; nejvhodnější je 30 – 33 cm. porost je pak dobře zapojený a rostliny si vytvářejí příznivé mikroklima.

V poslední době bylo, zejména v Holandsku a v západním Německu, zkonstruováno několik typů sázecích strojů na tulipány od jednořádkových tažených za pluhem, přes několikařádkové poloautomatické i automatické až k samochodným strojům. Dosud se však nepodařilo vyřešit základní problém, aby stroj vysazoval cibule v řádku pravidelné a svisle špičkou nahoru. Cibule vysazované strojově jsou v zemi většinou položené, někdy i obrácené.zejména u větších cibulí se tím sníží výnos cibulek. U nás se začalo se strojovou výsadbou pokusně v roce 1963 ve Šlechtitelské stanici v Úhřeticích a v současné době se pro značnou úsporu lidské práce zavádí i u ostatních množitelů. Používá se třířádkový automatický stroj za traktor. Za 8 pracovních hodin se osází plocha 1 – 1,5 ha. Potřeba ruční práce je asi 25krát menší než při ručním sázení za pluhem. Při strojovém sázení jsou cibule vysázeny v třířádkových pásech oddělených jedním vynechaným řádkem. Vzniklé cesty mezi pásy umožňují mechanizovat i většinu kultivačních prací.

Ošetřováním kultury se udržuje porost nezaplevelený, zdravý a vytvoří se i podmínky pro vývin silných, dobře olistěných rostlin. V našich podmínkách je třeba zvláště zdůraznit řádné hospodaření s půdní vláhou. Po vysazení na podzim se osázená plocha hned vláčí a válí, aby se povrch urovnal a voda se dostala vzlínáním k cibulím. Do zimy se pozemek znovu 1 – 2krát vláčí, aby se zničil vzcházející plevel. Podle potřeby se současně do půdy zapraví část dusíkatých hnojiv nejlépe síran amonný. Výhodnější je použít k práci koňský potah než traktor, který zkypřený povrch příliš mačká.

Na jaře se odplevelí a zkypří půda, pohnojí a provede se ochrana porostů proti chorobám a škůdcům. V hustých ručních výsadbách za pluhem se většina těchto prací dělá ručně, takže se na udržení porostu v dobrém stavu spotřebuje velmi mnoho lidské práce. Při nově zaváděné technologii pěstování použitím pásové strojové výsadby lze většinu úkonů zmechanizovat. Proti plevelům se porost ochraňuje herbicidy (Alipur v dávce 4 kg/ha) a plečkováním, takže jej lze udržet čistý až do sklizně a minimální potřebou ruční práce. Mechanizovaná je i ochrana proti botrytidě a proti savému hmyzu přenášejícímu virová onemocnění. Stříká se 3 – 5krát, za deštivého počasí i častěji.

Hned po vzejití porostu se začíná s negativními výběry nemocných rostlin. Výběry se opakují do doby květu 1 – 2krát týdně, později jednou za 10 – 14 dní. Zpočátku se vylučují hlavně rostliny postižené botrytidou. Před květem a v době květu se odstraňují rostliny virózní a příměs jiných odrůd. Negativní výběry jsou v agrotechnice množení tulipánů velmi důležitým úkonem. Musí se provádět pravidelně a s největší pečlivostí; musí je dělat jen pracovníci, kteří jsou dokonale obeznámeni s příznaky onemocnění rostlin a s vlastnostmi množených odrůd.

Velmi důležité je odhlávkování tulipánů, tj. odlamování květů těsně pod okvětím jen asi s 2 – 3 cm dlouhou částí stonku. Odhlávkováním se zvyšuje přírůstek dceřiných cibulek o 15 – 20%. Je zakázáno vyřezávat u množitelských porostů květy pro prodej s dlouhými stopkami a s 1 – 2 listy. Odhlávkovat se musí co nejdříve po rozkvětu porostu, jakmile byly provedeny negativní výběry nemocných rostlin a příměsí a porost byl přehlédnut uznávací komisí ÚKZÚZ.

Po odhlávkování květů dceřiné cibulky nejvíce rostou, a proto je třeba porostům věnovat stále plnou pozornost. Dále je nutno pokračovat v ochranných postřicích proti botrytidě, v kypření a v odplevelování půdy; podle stavu porostu prospěje někdy ještě slabé přihnojení ledkem. Čím déle se udrží rostliny v plné vegetaci, tím větší je sklizeň cibulek.

Sklizeň tulipánů začíná zpravidla v červnu. Pro určení správného termínu sklizně je rozhodující růstový stav porostu. Obvykle se začíná sklízet, když asi jedna čtvrtina až třetina slupky dceřiných cibulek je zahnědlá.v té době cibulky jedné rostliny jedné rostliny drží ještě pohromadě a dobře se vybírají ze země. Příliš raná i příliš pozdní sklizeň se projevuje nepříznivě. Předčasnou sklizní se snižuje přírůstek cibulí; nezralé cibule vyžadují větší posklizňovou péči a může se narušit jejich biologická hodnota. Při pozdních sklizních se cibulky rozpadají a vznikají velké sklizňové ztráty. Slupka přezrálých cibulí bývá zteřelá a snadno se odírá.

Většina porostů se u nás sklízí ručně. Rostliny se vyorávají jednoradličným pluhem a cibulky se z vyorané brázdy vyhrabují malými motyčkami. Vkládají se do košů nebo do věder a v lískách nebo pytlících se hned odvážejí z pole do skladů. Cibulky nesmějí zůstat delší dobu na přímém slunci, na větru a v silnější vrstvě, neboť je nebezpečí popálení a popraskání cibulek, popřípadě zapaření cibulí.

Sklizeň tulipánů je velmi pracná a náročná na lidskou práci. V zahraničí byly vyvinuty různé typy sklizňových strojů, ale jejich uplatnění má četné nedostatky. U nás se rovněž dělají pokusy s mechanizací sklizně. Úspora ruční práce při strojové sklizni tulipánů je nesporná a ekonomický efekt je značný. Avšak zvláště v těžších půdách vznikají velké ztráty na cibulích, které úsporu na mzdových nákladech převyšují. Za méně příznivých povětrnostních podmínek je použití strojů nemožné. To jsou příčiny, proč se tulipánové cibule sklízejí hlavně ručně.