Scilla L. – Ladonička (Liliaceae – liliovité)
Jméno rodu pochází z řeckého slova skilla, , což byl starořeckáý název pro mořskou cibuli.
Rod obsahuje asi 80 druhů, které jsou rozšířeny ve střední a jižní evropě, dále v malé Asii, v severní i jižní Africe a v Jižní Americe (hlavně v Peru a Chile). Jihoafrické a jihoamerické druhy se však pěstují hlavně jako květiny hrnkové a v našich poměrech nejsou zimovzdorné.
Ladoňky jsou nízké až středně vysoké květiny s podlouhlými listy. Květy jsou zvonkovité až hvězdicovité, sestavené v hroznech. Některé druhy mají jen dva květy v hroznu, jiné až dvacet. Barva květů je většinou modrá, jsou však také růžové, purpurové a bílé. Kvetou většinou na jaře, některé však na podzim.
Druhy a odrůdy
Scilla autumnalis L. je domovem v jižní Evropě a v severní Africe. Je vysoká 10-15 cm. květy mají hvězdičkovitý tvar, jsou světle purpurové, sestavené v hustém hroznu po 10_20. Kvete na podzim, což je její hlavní přednost, poněvadž v tu dobu je o květy již nouze.
Scilla bifolia L. (syn. S. dubia C. KOCH., Adenoscilla bifolia GREEN et GODR.) (bar. tab. XXI/3) je rozšířena hlavně ve Španělsku, ve Francii a v Orientu. Je vysoká 20-30 cm. Listy má úzké, podlouhle kopinaté, po dvou na rostlině, jak napovídá její jméno. Cibulky jsou bílé, vejčitého tvaru, velké až 2 cm. Květy jsou velké až 2 cm, hvězdicovité, sytě blankytně modré. Jsou sestaveny v hroznech po 3-10 na stvolech vysokých 20 cm. Kvetou v březnu až v dubnu.
Var. alba LODD. Je podobná původnímu druhu, květy má však bílé.
Var. praceox MAST. Je velmi krásná, robustnější forma vysoká až 30 cm. má až 15 květů v květenství a je ranější než předešlá.
Var. rosea BAK. (syn. S. rosea LEHM.) má světle růžové hvězdicovité květy.
Var. taurica REGEL. Byla nověji přeřazena k druhu S. sibirica.
Scilla hispanica MILL. (syn. S. campanulata AIT., S. hyacinthoides JACQ., Hyacinthus campanulatus hort., Agraphis campanulata RCHB., Endymion campanulatus PARL.) (bar. tab. XXI/1) roste na Pyrenejském poloostrově a v zahradách se pěstuje již přes 300 let. Cibule jsou velké až 7 cm, ploché. Listy jsou špičatě kopinaté. Kvetoucí rostlina je vysoká až 30 cm. květy jsou široce zvonkovité, převislé a jsou uspořádány v hroznu po 10-15 květech. Barva květů u původního druhu je fialově modrá. Bylo však vypěstování mnoho odrůd v různých barvách od modré, přes růžovou až po bílou. Kvete v květnu až v červnu.
Odrůdy:
´Blue Bird´ je velmi raná odrůda vhodná k řezu, se sytě modrými květy na delších stvolech.
´Dainty Maid´ má tmavě růžové květy.
´Excelsior´ je velkokvětá odrůda se sytě modrými květy na dlouhých stvolech.
´La Grandesse´ má čistě bílé květy.
´Myosotis´ má pomněnkově modré květy nezvyklé barvy.
´Rosabella´ je raná, velkokvětá odrůda se silnými stvoly a světle růžovými květy.
´Queen of the Pinks´ je velkokvětá odrůda se sytě růžovými květy.
´Skyblue´ je poudnější odrůda se sytě blankytně modrými květy.
´White Triumphator´ je velkokvětá odrůda se silnými stvoly, bohatě kvetoucími čistě bílými květy.
Scilla nonscripta HOFM. et LINK. (syn. S. butane SMITH., S. festalis SALISB., Endymion nonscriptus GARCKE, E. butane Rumory., Hyacinthus nonscriptus L., Agraphis butane RCHB.) roste ve Španělsku, v Anglii a ve východním Německu. Kvetoucí rostlina je vysoká asi 2é-30 cm, a listy úzkými, žlábkovitými, sytě zelenými. Cibule jsou žlutozelené, okrouhlé. Květy jsou trubkovitě zvonkovité a jsou uspořádány v jednostranných, poněkud převislých hroznech. Původní druh má květy modře fialové, bylo však vypěstováno několik odrůd jiných barev.
Odrůdy:
´Blush Queen´ má květy světle růžové.
´Delight´ má sytě modré květy na dlouhýh stvolech.
Scilla pragensia W. et K. (syn. S. amethystina VIV.) (bar. tab. XXI/4) se vyskytuje na Balkáně a je vysoká asi 20-25 cm. listy jsou podlouhlé, široké asi 1 cm a dlouhé 20 cm. Květy jsou zvonkovité, fialově modré s tmavšími proužky, sestavené v hustých vzpřímených hroznech až po třiceti. Kvete velmi pozdě v květnu až v červnu jako poslední z jarních ladoněk.
Scilla sibirica ANDR. (syn. S. amonia RED., S. uniflora WILLD., S. amoenula HORNEM, S. cernua RED., S. amonia var. sibirica BOT. MAG., S. azurea GOLDM., S. praceox hort.) (bar. tab. XXI/2) se vyskytuje na Balkáně, v Malé Asii, na Kavkaze a v jižním a středním Rusku, nikoliv tedy na Sibiři, jak by napovídaj její název. U nás je nejznámější a také nejrozšířenější. Rostlina je drobná, vysoká 1é-20 cm, s květy zářivě modrými, zvonečkovitými, převislými, po 1-3 na stvolu. Kvete v březnu až v dubnu.
Var. alba VAN EEDEN má květy bílé, není však příliš působivá.
Var. taurica ARNOTT je poněkud vzrůstnější, ranější a intenzivně modrá.
Odrůda:
´Spring Beauty´ má větší květy v delším hroznu a vyniká zvlášť zářivou modří květů.
Scilla tubergeniana HOOG byla objevena v roce 1928 v severozápadním Íránu. Má okrouhůé cibulky velké až 2 cm a 3-5 podlouhlých, úzkých listů. Květy jsou hvězdicovité, zářivě modře fialové, s tmavším proužkem na každém plátku. Jsou sestaveny po 3-4 v hroznech na lodyhách vysokých asi 15 cm. Svým typem se tato ladoňka podobá puškinii, je však poněkud mohutnější. Kvete nejdříve ze všech ladoněk, a to již v únoru.
Požadavky na stanoviště
Ladoňky jsou celkem nenáročné a velmi přizpůsobivé květiny, které se daří skoro v každé zahradní půdě. Nejlépe jim však vyhovuje půda lehčí, humózní, spíše písčitá. Na jaře vyžadují dostatek vláhy, na podzim a v zimě spíšesucho. Zásadně nemá být půda příliš těžká a studená. Ladoňky sázíme na slunce, ale velmi dobře snášejí i polostín.
Pěstování
Cibulky sázíme v srpnu až v říjnu do hloubky 6-10 cm, podle velikosti. V období mezi vydobytím a sázením nesmějí cibulky zůstat dlouho na vzduchu, protože mají velmi jemnou a tenkou slupku, snadno vysychají a vadnou, čímž se znehodnocují. Přechováváme je proto v rašelině nebo v navlhčených hrubých pilinách. V krutějších zimách mohou být ladoňky poškozeny, proto je nutná aspoň lehká přikrývka záhonku. Pokud jsou ladoňky pod keři nebo listnatými stromy, stačí jim obvykle spadané listí, které na jaře opatrně shrabeme, abychom nepoškodili mladé rostliny, které jsou velmi mělko.
Množení
Ladoňky se snadno rozmnožují samovolným výsevem, čímž se jejich porost postupně zahušťuje i rozšiřuje. Semeno dozrává postupně a musí se včas sklízet, než plody pukají a semeno velmi snadno vypadává. Osivo vyséváme na podzim do mělkých rýh vzdálených asi 10 cm. Vyseté semeno zasypeme rašelinou a pískem. Na jaře výsev vzejde a pak musíme udržovat stejnoměrnou vláhu. Aby narostly velké cibulky, hlavně u S. hispanica, je nutná několikrát opakovaní hnojivá zálivka, hlavně před květem a po odkvětu. Po dvou letech pěstování jsou pravidelně cibulky květuschopné.
Odrůdy musíme rozmnožovat vegetativně dceřinými cibulkami, které rostliny hojně nasazují. Cibulky se vybírají z půdy po zaschnutí listů, brut se oddělí, vyčistí a sukladní v rašelině. V srpnu dceřiné cibulky vysadíme do rýh na připravené záhony.
Použití
Ladoňky, zvláště drobnější a jemnější druhy, se hodí dobře do skalek. Všechny studny jsou vhodné k vysazování větších skupin, jako podrosty pod řídší listnaté stromy nebo keře. Některé z nich, jako S. hispanica a S. nonscripta , snášejí dost dobře i sousedství kořenů stromů. Vysázeny ve skupinách se porosty ladoněk nasazováním dceřiných cobulek a samovolným vysemeňováním časem zahušťují a v době květu poskytují krásné efekty.
S. hispanica e hodí také k řezu a může se pro tento účel velmi snadno přirychlovat.
Některé rané jemnější druhy, jako S. sibirica a S. tubergeniana, se velmi snadno přirychlují v hrnkách a poskytují tak levné a hezké květiny v zimním období.
