Použití

Tulipány, jako jedna z nejbarvitějších jarních cibulových květin, mají velmi široké použití a tulipánové květy se těší vždy značné oblibě. Jejich přirozené období kvetení, tj. duben – květen, se dá přirychlováním prodloužit na období prosinec – květen. Tulipány, zvláště ve vhodném výběru odrůd, se velmi snadno rychlí a přirychlují, takže jsou během zimního a předjarního období důležitou květinou jak k řezu, tak k i v hrnkách, nebo v různých sesazených úpravách. O způsobu rychlení a přirychlování tulipánů je pojednáno na str. 182.

Velmi důležité je sadovnické využití tulipánů v zahradách a parcích. Zde je možno použít různé způsoby výsadby, podle toho, k čemu má výsadba sloužit. Podle toho volíme také sortiment odrůd.

Pravidelné větší nebo menší plochy tulipánů v parcích v jarním období jsou velmi dekorativním květinovým obohacením zelených ploch. Používají se zde odrůdy, které navzájem dobře barevně ladí a působí svou živou barvitostí ve větších výsadbách skutečně velmi krásně. Výsadba musí být hustší než normálně, protože jde o to, aby květy v hustém porostu působily svou jednolitostí. Většinou se používá spon 10 X 10 cm. Po odkvětu pak tulipány odstraníme buď ihned, což však znamená ztráty na cibulích, nebo je ponecháme asi 4 týdny po odkvětu částečně zatáhnout a pak je možno větší část cibulí po běžném dalším ošetření zase použít k výsadbě. Tulipány na záhonech se pak většinou nahrazují předpěstovanými letničkami. Hustá výsadba tulipánů je ovšem dosti nákladná, protože se na jednotku plochy vejde hodně cibulí (asi 100 na 1 m2), dosáhne se však velmi význačných efektů. Tento způsob se proto používá většinou na výstavách, v parcích na nejvýznamnějších místech.

Jiným způsobem použití tulipánů je kombinovaná výsadba s různými dvouletkami, popřípadě letničkami. Z dvouletek se pro tento účel často používají pomněnky, které se kombinují většinou s tulipány doplňkových barev, jako červenou nebo žlutou, popřípadě macešky, které jsou velmi vděčné svou dlouhou dobou květu (barevně opět ladíme barvu macešek s barvou tulipánů). Tulipány v tomto případě vysazujeme mnohem řidčeji, obyčejně na vzdálenost 25 – 30 cm. porost po odkvětu pak odstraníme najednou a nahradíme opět předpěstovanou letničkou. Tento způsob se s oblibou používá v parcích, výsadba není tak nákladná a přitom barevně velmi dobře působí.

Pokud jde o odrůdy,. Jsou pro oba způsoby vhodné hlavně vyšší tulipány, kromě „Papouškových tulipánů“. V monokultuře můžeme také použít odrůdy ze skupin „jednoduché rané tulipány“ a „Plné rané tulipány“. Tyto nízké odrůdy jsou vhodné zvláště na pravidelných parterech před některými budovami.
Dále se tulipány používají na květinových rabatech v kombinaci s trvalkami, a to hlavně v zahradách. Tulipány zde svou barvitostí oživují trvalky, které kvetou většinou později. Tulipány zde vysazujeme do pravidelných skupinek vždy jedné barvy tak, aby barevně ladily se současně kvetoucími trvalkami. Skupinky vysazujeme cibulemi ve sponu kolem 15 cm a zaplňujeme tak místa, kde trvalky později raší, jako například Oenothera missouriensis, Incarvillea, Platycodon, Echinacea, purpurea aj. Skupinky mohou být různě velké, nejméně však po 10 – 20 cibulích. Cibule při tomto způsobu použití tulipánů obyčejně ponecháváme po odkvětu v zemi. Kvetou uspokojiv i v příštím roce a některé odrůdy i v roce dalším. Výsadbu cibulí vyměníme teprve tehdy, když přestávají kvést. Používáme zde opět hlavně odrůdy vyšší, nejlépe ze skupin „Mendlových tulipánů“, „Darwinových tulipánů“, „Triumf tulipánů“ apod.

Použití botanických tulipánů je různé, jako jsou různé jednotlivé druhy. Některé vyšší odrůdy skupin T. kaufmanniana, T. fosteriana, T. eichleri apod. , můžeme použít stejným způsobem jako zahraní tulipány. Svými živými barvami a raným nakvétáním jsou velmi cenným doplněním jejich sortimentu. Nízké druhy a odrůdy nebo druhy a odrůdy zajímavé spíše svým květem než barvité používáme ve skalkách nebo ve volných nízkých skupinách ve spojení s různými polštářovitými trvalkami. Přímo do skalek tulipány většinou nepoužíváme, protože to odporuje přirozenému výskytu tulipánů. V přírodě se totiž tulipán vyskytuje jako rostlina stepní a nikoliv skalní. Velmi pěkně se však různé botanické tulipány vyjímají v rovinných nebo mírně zvlněných partiích, které tvoří popředí skalek. Zde opět dbáme na vhodné barevné ladění s použitými trvalkami. Botanické tulipány vysazujeme většinou spíše v menších skupinkách a podobně, jak bylo uvedeno u použití na rabatech, i zde využíváme kombinace s pozdě rašícími trvalkami.

Botanické tulipány většinou dobře snášejí ponechání více let na místě, aniž tím trpí jejich květuschopnost; jen s některými odrůdami více prošlechtěných druhů je třeba zacházet jako se zahradními tulipány. Ponecháváme-li tedy cibule tulipánů po jejich zatáhnutí v zemi (většinou v hloubce kolem 20 cm), můžeme mezi ně po jejich zatáhnutí nasázet některé mělkokořenící letničky, aniž to tulipánům, které jsou v hloubce mimo sféru kořenů letniček, nějak vážněji vadí. Půda se tak ovšem více vyčerpává, a je proto potřeba počítat s občasným přihnojením. Z letniček, které se mohou pro tento účel použít, uvedeme alespoň některé: je to především Portulaca grandiflora, Alyssum benthamii, Dorotheanthus (mesembryanthemum), Lobelia, Brachycome aj.
Rovněž je možno použít nkteré mělkokořenící plazivé trvalky, jejichž povlakem tulipány snadno prorostou, takže po jejich zatáhnutí nezůstává místo prázdné.
Zvláště se pro tyto účely hodí některé drobnější druhy Sedum (např. S. dasyphyllum, S. lydium, S. acre apod.) Herniaria, Thymus apod.

Tulipány jsou velmi důležitou květinou k řezu. K tomu používáme jen odrůdy s delšími stopkami. Květy řežeme nejlépe ráno, čímž prodloužíme jejich trvanlivost. Řezat se mají zásadně květy čerstvě rozvité nebo jen polorozvité. Plnokvěté odrůdy mají trvanlivější květy než jednoduché.

Květy tulipánů jsou vhodným materiálem pro různé vazby a květinové úpravy. Pro pohřební vazbu jsou nejvhodnější odrůdy plnokvěté, které i když plně rozvíjí, neopadávají tak rychle jako odrůdy jednoduché. Při použití ve vázách nebo v různých úpravách na kenzanech apod. se lépe vyjímají odrůdy jednoduché, zvláště se štíhlými květy (např. odrůdy ze skupiny „Liliokvětých tulipánů“).