Historie pěstování a zeměpisné rozšíření

První hyacinty se dostaly do Holandska prostřednictvím Clusiuse koncem 16. století a koncem 17. století patřily již k oblíbeným květinám. První odrůdy byly bledě modré a měly jen 6 květů. Somatickou mutací vznikaly jiné barvy a odrůdy s plnými květy. Jak rychlý byl vývoj, je vidět z toho, že již na začátku 17. století bylo registrováno na 1000 odrůd. Stejně jako u tulipánů vypukla i u hyacintů v letech 1720 – 36 spekulační horečka, která hnala ceny cibulí do fantastických výší. Do začátku 19. století se těšily největší oblibě plnokvěté odrůdy, v 19. století šlechtění plnokvětých odrůd upadalo a přeneslo se na odrůdy s jednoduchými a velkými květy.

Vyskytuje se kolem 30 druhů, které jsou převážně domovem kolem Středozemního moře a jen několik málo jich pochází z tropického pásma Afriky a z jižní Afriky. Pěstuje se jen málo druhů. Jen jeden z nich – Hyacinthus orientalis – byl prarodičem nyní tak rozšířených zahradních hyacintů.