Ornithogalum L. – Snědek (Liliaceae – liliovité)
Jméno rodu vzniklo z řeckých slov ornithos (pták) a gala (mléko) a vztahuje se k barvě květů většiny druhů.
Snědky jsou nízké aý středně vysoké rostliny. Květy mají šestiplátečné, při plné rozkvětu se široce otevírají a tvoří pravidelnou hvězdici. Která je velice ozdobná. Jsou sestaveny v hroznovité květenství, které u některých druhů má tak zkrácenou osu, že květy tvoří vlastně latu.
Rod zahrnuje asi 100 druhů, z nichý většina je domovem v oblasti Středomoří a v jižní Africe. Některé jsou domácí i v Evropě. Většina druhů je teplomilná a mnoho se jich pěstuje ve sklenících jako hrnkové květiny. Pro pěstování ve volné půdě nebo dokonce mrazuvzdorných je druhů snědku celkem málo.
Druhy a odrůdy
Ornithogalum narbonnense L. (syn. O. stachyodes AIT., O. lacteum VILL., O. pyrenaicum DESF., Beryllis stachyodes SALISB.) je domovem ve Francii, v jižní Evropě a na Kavkaze. V našem podnebí je to vytrvalá rostlina, vysoká 40-80 cm. Listy jsou kopinaté, široké až 5 cm. květy jsou jednobarevné, bílé, sestavené v latě. Kvete v červnu až v červenci.
Ornithogalum pyramidale L. je velice blízký předešlému druhu. Květenství má vysoké 50-60 cm. Velké množství je sestaveno do kuželovitého hroznu asi 20 cm. Květy jsou čistě bílé, na rubu zeleně proužkované. Daší se odbře ve stínu a pod řídkými keři nebo stromy.
Ornithogalum thyrsoides JACQ. (syn. O. arabicum L., Aspasia thyrsoides SALISB.) (bar. tab. XXIII/6) pochází z jižní Afriky. Je vysoký 30-50 cm. Cibule je velká, 4-6 cm v průměru. Listy jsou kopinaté, sytě zelené, dlouhé až 30 cm. Květní lodyha je silná, hroznovité květenství má až 40 květů. Květy jsou hvězdicovité, šestiplátečné, s malými tmavšími skvrnkami na platcích.
Tento snědek není u nás plně mrazuvzdorný, začíná se však více pěstovat jako významná květina k řezu. Obliba tohoto druhu tkví hlavně v trvanlivosti řezaných květů.
Ornithogalum umbellatum L. (bar. tab. XXIII/4) roste v Evropě (od Anglie, Dánksa až po Balkán a Itálii), na Kavkaze, v Malé Asii a v severní Africe. V zahradách se pěstuje již od 15. století jako oblíbená květina. Cibule jsou bílé vejčitého tvaru. Snadno tvoří vedlejší cibulky, takže v krátké době vznikne celý trs cibulek. Listy jsou podlouhlé, úzké, postavené šikmo vzhůru, většinou stejně dlouhé jako květní lodyha. Květenství tvoří latu, sestavenou z množství malých hvězdičkovitých květů. Květy jsou bílé se zelenými proužky na rubu okvětních lístků. Množství květů v latě závisí na síle cibule. Celková výška kvetoucí rostliny je 10-30 cm. květy se otevírají pravidelně asi v 11 hodina aOrnithogalum umbella po 15 hodině se opět zavírají. Kvete v dubnu až v květnu. Tento snědek je spolehlivě zimovzdorný a v našich zahradách je dosti rozšířený.
Požadavky na stanoviště
O. thyrsoides má podstatně odlišné požadavky na stanoviště než ostatní druhy. Vzhledem ke svému africkému původu potřebují rostliny hodně tepla a vláhy, jinak se uspokojivě nevyvíjejí. Půda musí být kyprá, propustná, humózní a hlavně hodně úrodná. Důležité je pravidelné přihnojování.
O. umbellatum a ostatní zimovzdorné druhy nemají na půdu zvláštní nároky, nejlépe jim však svědčí půda kyprá a humózní. Měné se daří v půdě těžké, studené a mokré. Snášejí plné slunce, pokud není stanoviště příliš vyprahlé. Lepší je však mírný polostín, například pod řidšími listnatými stromy.
Pěstování
Cibule O. thyrsoides se dovážejí většinou z jižní Afriky, kde jsou vhodnější podmínky pro jejich pěstování. Dodávají se na jaře a vysazují nejdříve v polovině května. Sázejí se asi 10-15 cm hluboko na teplé, chráněné stanoviště. Po vsázení se cibule pkryjí vrstvou kompostové rašeliny nebo dobře zetlelého hnoje. Důležitá je soustavná a bohatá zálivka během vegetace. Jednou týdně je nutná zálivka roztokem plného hnojiva. Cibule se bohatým květem velmi vyčerpají a kromě toho v našem klimatu špatně vyzrávají, takže v příštích letech většinou nekvetou.
Cibule O. umbellatum a ostatních zimovzdorných druhů sázíme v říjnu až v listopadu asi 10 cm hluboko. Zimní přikrývka není nutná, poněvadž jsou otužilé. Cibulky tvoří hodně vedlejších cibulek. Kyž trs časem příliš zhoustne a méně kvete, je třeba cibulky rozdělit a rozsadit. Nejlepší doba je konec srpna, když jsou rostliny plně zatáhlé.
Množení
O. thyrsoides se množí semenem; v našich poměrech však není množení úspěšné.
O. umbellatum se množí velmi snadno oddělováním vedlejších cibulek, kterých tvoří značné množství. Cibulky vyjmeme v srpnu ze země, uschováváme je v suchu a v chladu, pak je očistíme, vytřídíme a vysadíme počátkem října. Během roku máme cibulky schopné květu.
Při množení ze semene vysejeme osivo na podzim do mělkých rýh, jako obvykle. Dopěstování květuschopné cibule trvá při tomto způsobu 2-3 roky.
Použití
O. thyroides je ideální květinou k řezu. Trvanlivost květů je velká – několik týdnů, takže po této stránce jí může konkurovat jen málo květin. Květy je možno různě barvit, jestliže necháme nasát stopkou roztok příslušného barviva.
O. umbellatum e používá, podobně jako jiné drobnější cibulové květiny, hlavně ve skalkách a v různých volných skupinách nižších trvalek a jiných cibulových květin, popřípadě jako podrost pod řidšími listnatými stromy.
