Lilium szovitsianum FISCH et LALL. Je hezká lilie, která má sytě zelené kopinaté listy, hustě roztroušené na lodyze vysoké 80 – 120 cm. hroznovité květenství j složeno z 5 – 8, někdy však až 20 velkých kopinatých, trubkovitě zvonkovitých květů průměru asi 8 cm. okvětní lístky jsou pastelově citrónové barvy, po okrajích více nebo méně skořicově tečkované. Pyl je skořicový a nitky tyčinek nejsou nikdy srostlé na bázi. Těmito dvěma znaky se lehce odliší od velmi podobné L. monadelphum. Nepříliš pěkně vonící. Kvete v červnu. Semena klíčí hypogeicky, pomalu, dají se však snadno jarovizovat. Semenáče vykvétají asi za 7 let po výsevu. Cibule je nažloutlá, sožená z velkého počtu poměrně úzkých šupin. V přírodě roste mezi keři na pokrajích lesů v západní a jižní oblasti Kavkazu.
Před první světovou válkou ji Mičurin zkřížil s L. X thubergianum a vznikl hybrid:
cv. ´Fialkovaja´ (Mičurin) – je růstem i tvarem květů podobný L. szovitsianum. Květy jsou však malinově růžové, jednotlivé okvětní lístky hnědokarmínově tečkované a mají od základny žlutý klín, zasahující asi do poloviny jejich délky. Je škoda, že tento velmi zajímavý kříženec je u nás dosud tak vzácný.
Popsaný hybrid byl dále použit pro křížení s L. concolor a výpěstky byly nazvány podle jejich šlechtitelky „Hybridy Cvetajevové“.
l. szovitsianum se pro pomalé množení příliš nehodí k pěstování ve velkém. Vzhledem ke stálé poptávce i k její kráse by si však určitě zasloužila větší pozornost.
