Lilium canadense L. je vysoká 60 – 150 cm a kvete v červnu až červenci. Má velmi půvabné zvonkovité květy v barvách od čistě žluté přes různé oranžové odstíny až po červenou. Jsou kaštanově tečkované, zvláště ve středu (někdy však i bez teček), mají razavě hnědý pyl a průměr 5-6cm. elegantně visí na dlouhé vystoupané stopce na konci zahnuté dolů. Květenství je většinou okoličnaté, u některých jedinců však i pyramidální. Úzké listy vyrůstají na lodyze v přeslenech. Cibule má typicky stolonový tvar. L. candense je autosterilní. klíčí hypogeicky, pomalu a rostlinky ze semene vykvétají většinou čtvrtý až páty rok. Semenáče mívají různé barevné odstíny.
V přírodě roste na vlhkých lukách východního pobřeží Severní Ameriky.
Var. coccineum PURSH. Má sytě tmavě červené květy.
Var. editorum KUNTH. Je jižní forma se širšími okvětními lístky a mdle červenými květy. Semenáče vykvétají často až páty rok.
Var. Flavum PURSH. (bar. tab. XVIII/5) má čistě zlatožluté květy.
V poslední době byla L. canadense zkřížena s L. michauxii a L. michigenense. Na trhu je z těchto vzácných kříženců dosud jen jediný (1965):
cv. ´Pink Bells´ (Showalter) – je kříženec L. canadense X L. michigense; má oranžově růžové zvonkovité květy a je velmi životný.
L. canadense pěstujeme ve svěží půdě promíšené s rašelinou a listovkou. Cibulky sázíme 8 – 10 cm hluboko na slunce. Podmínkou úspěšného pěstování je dostatek vláhy. Nesmíme také zapomenout na to, že rostlina tvoří nové cibulky na konci stolonu, a tím se každoročně přestěhovává o 10 až 15 cm. zásadně ji přasazujeme na podzim, po jarní výsadbě často první rok vůbec nevyrazí. Nesnáší vápník.
Tato lilie je velmi krásná na vlhčích, nikoliv však přímo močálovitých místech v parcích a v přírodních partiích. Pro pěstování ve velkém není nejvhodnější, protože se dosti pomalu množí.
