Sternbergia W. et KIT. (Amaryllidaceae – amarylkovité)
Rod dostal jméno podle českého botanika hraběte Kašpara ze Šternberku (1761-1838).
Tato květina pochází většinou z východní části Středomoří a Malé Asie. Existuje 12 druhů, které jsou známy již čtyři století.
Rostliny jsou vysoké pouze 10-15 cm. Z nevelké cibule vyrůstá v době květu nebo až po odkvětu několik páskovitých listů. Květní stvol je velmi krátký, takže květy připomínají krokusy. Květy jsou žluté, většinou jednotlivé, zřídka po dvou. Okvětí je nálevkovité, vzpřímené, s dlouhou trubkou a oválnými až kopinatými cípy. Tyčinky jsou volné a semeník třípouzdrý.
Druhy a odrůdy
Sternbergia colchiciflora WALD. et KIT. (syn. S. aetnensis SCHULT., S. schubergtii SCHENK., Amaryllis colchiciflora KER., Amaryllis citrina SIBTH. et SM.) pochází z jihovýchodní Evropy a z Malé Asie. Má velmi drobné cibule. Je vysoká pouze 6-8 cm. listy jsou dlouhé 7-10 cm a objevují se až na jaře. Květy jsou drobné, žluté a kvetou v září až v říjnu.
Sternbergia fischeriana ROEM. (syn. Oporanthus fischerianus HERB.) je domovem v Kašmíru. Rostlina je vysoká 10-15 cm. Má velké, zářivě žluté květy podobné velkým žlutým ocúnům. Od předešlého druhu se liší především stopkatým semeníkem. Vykvétá časně z jara, a to v březnu a v dubnu. Teprve po odkvětu vyrůstají až 30 cm dlouhé a 1-2 cm široké travnaté listy. Z našich zahrad vymizela, ačkoliv se dříve hodně pěstovala.
Sternbergia lutea SPRENG. (syn. Amaryllis lutea L., Oporanthus luteus HERB.) roste planě ve Středomoří. Rostlina je vysoká 10-15 cm. cibule jsou hruškovité, s načernalou sluokou, široké 4-5 cm. květy má živě žluté, většinou jednotlivé, zřídka po dvou. Kvete v září a v říjnu. Současně s květy vyrůstají i listy, a to 4-8, jež bývají dlouhé 10-20 cm a široké 15 mm.
Var. angustifolia hort. je bohatě kvetoucí forma se světle žlutými květy.
Var. flore pleno hort. má sytě žluté plné květy.
Var. major hort. má zvláště velké žluté květy.
Var. situla hort. má zářivě žluté květy a nepatrně světlejší listy.
Sternbergia macrantha J. GAY. Pochází z Malé Asie. Kvete ze všech nejpozději, až koncem října. Má temně žluté velké květy, až 12 cm v průměru. Listy jsou páskovité, dlouhé až 30 cm; vyrážejí ze země pozdě na jaře. Rostlina je vysoká 10-15 cm.
Požadavky na stanoviště
Rostlinám vyhovuje každá lehčí, humózní a dobře propustná půda, která může být i kamenitá. Důležitá je dobrá drenáž. Ve své vlasti roste na kamenitovápenitých stráních, kde je dostatek slunce, ačkoliv snáší i polostín. U nás jí vyhovuje teplá chráněná poloha a mírně alkalická půda. Zcela nevhodné je přílišné vlhko v půdě.
Pěstování
Nejvhodnější doba k přesazování cibulí je červenec. Přesazujeme každý třetí až čtvrtý rok, a to tak, že cibule vyjmeme a vysadíme na připravený záhonek 10-12 cm hluboko do menších skupin. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami má být 10-12 cm. před příchodem mrazů záhonek přikryjeme vrstvou jehličí nebo listí, a zesílí-li mrazy, položíme přes ně ještě kus fólie.
Rostliny můžeme pěstovat také v hrnku, který v době květu rostlin umístíme v zahradě na záhoně a před příchodem mrazů přemístíme do studeného skleníku nebo na verandu, kde nemrzne.
Množení
Při přesazování rostlin oddělujeme dceřiné cibulky, které ihned vysadíme na zvláštní záhonek, kde z nich během 2 let vypěstujeme květuschopné cibule.
Pokud množíme rostlinu ze semene, vyséváme osivo na podzim. Květuschopné cibule získáme za 4-5 let.
Použití
Rostliny pěstujeme ve skalkách, které právě v září a v říjnu bývají poměrně barveně chudé, dále na různých terasách a zahradních zídkách. Mohou se použít i na obruby záhonů nebo trávníků. Velmi vhodní sousedé jsou zejména ocúny, podzimní krokusy, drobnější trávy a různé polštářovité trvalky. Na příznivém stanovišti se dobře zabydlí a pravidelně kvetou.
