Cardiocrinum cordatum (THBG). MAKINO má opět růžici přízemních srdčitých listů, které jsou hnědě žilkované, v mládí červenohnědě zbarvené a mají dlouhé řapíky. Na duté, silné, ale křehké lodyze, vysoké 100 – 150 cm, nese jeden přeslen listů a 10 poniklých, úzce trubkovitých květů smetanové barvy, uvnitř střídavě skvrnitých. Stopky květů jsou v poměru k délce květu krítké (1/10). Květy voní. Kvete v červenci. Cibule je složená z malého počtu širokých šupin, které jsou v podstatě rozšířené řapíky přízemních listů. Ze semen vzchází epigeicky, velmi pomalu a semenáče kvetou za 8 letz. Po odkvětu hyne a zanechává několik dceřiných cibulek, které vykvétají přibližně třetí rok. Roste volně v řídkých lesích v Japonsku, vždy v silné vrstvě humusu.
Var. glehni WOODCOCK et COUTTS je drobnější a otužilejší. Pochází z východní Sibiře a Kurilských ostrovů.
C. cordatum nesnáší vápník. Cibuli sázíme do směsi složené z poloviny listovky s rašelinou, ze čtvrtiny hrubšího písku a čtvrtiny kompostu neobsahujícího vápník. Musí být zasazena mělce, špičkou v úrovni půdy. V létě vyžaduje dostatek měkké vody, v zimě naopak naprosté sucho – jen v tom případě je mrazuvzdorná pod sněhovou přikrývkou. U nás je vhodné ji krýt silnou vrstvou suchého listí. Můžeme ji použít jako exotickou rostlinu do stinných, vlhčích částí parku.
