V zahradnických podnicích se běžně rychlí především tulipány, narcisy a hyacinty. V mnohem větším množství by se mohly rychlit také některé druhy lilií, dále Scilla, Chionodoxa, Muscari, Ornithogalum, popřípadě také Puschkinia, Leucojum, Galanthus a Ixia.
Výsledek rychlení je závislý nejen na dodržování všech pěstitelských zásad během vlastního rychlení, ale také na způsobu posklizňového ošetření cibulí. Používáme metody preparace cibulí jsou popsány v předchozích kapitolách.
Květinové cibule dodávají specializované zahradnické závody obvykle v děrovaných papírových sáčcích, v jutových pytlích nebo v laťových bednách. Jakmile cibule obdržíme , musíme je ihned vybalit, označit jmenovkami a uložit ve slabší vrstvě na suchém, chladném a dobře větraném místě, což však je ve většině zahradnických závodů obtížné; proto je lépe, když cibule ihned po dojití zásilky vysázíme.
Nejvhodnější doba sázení je polovina září. Pokud se použijí nové hrnky, musí se předem na dva dny namočit do tekoucí vody, aby se zabránilo spálení kořínků. Velikost hrnků má odpovídat velikosti a počtu cibulí. Spodní otvor se pokryje střepem. Často se k rychlení hlavně nižších cibulovin používají také různé ozdobné misky, popřípadě i balkónové nebo okenní truhlíky.
Hrnky naplníme propustnou lehčí zahradní zeminou s příměsí písku. Má obsahovat také dostatek vápna v lehce přijatelné formě s výjimkou lilií, které většinou vápník nesnášejí. Přídavek dalších živin není nutný, neboť květuschopná cibule obsahuje sama dostatečné množstbí všeho, čeho je třeba k tomu, aby mohla vykvést. Těžká a živinami bohatá zemina je nevhodná, neboť podporuje růst litů na úkor květů. V žádném případě se nemá používat zemina ze záhonů, na kterých se v posledních letech pěstovaly cibulové květiny, nebo zemina, jež obsahuje čerstvý hnůj nebo jiné nezetlelé látky.
Hloubka sázení není u všech cibulových květin stejná, a proto je uvedena vždy v příslušné kapitole. Osázený hrnek se nesmí naplnit zeminou až po okraj, nýbrž musíme nechat vždy nejméně 1 cm od okraje na zálivku.
Po výsadbě osázené hrnky důkladně zalijeme a založíme v zahradě na chráněném a nejlépe mírně zastíněném místě. Místo založení cibulí má být ze všech stran dobře přípustné a nesmí tam vnikat podzemní voda, ani se zde nesmí hromadit voda dešťová. Nejdříve vyhloubíme záhon asi 20 cm hluboko a na vrstvu písku narovnáme těsně vedle sebe všechny hrnky, misky a bedničky, a to nejlépe přesně v tom pořadí, jak je budeme postupně po zakořenění přenášet k vlastnímu rychlení. Potom je zasypeme asi 10 cm vrstvou hrubšího písku nebo rašeliny. Tím se usnadní pozdější vyjímání ze zakládky i během nepříznivého počasí. Navrch přidáme ještě asi 15-20 cm vrstvu zeminy s rašelinou. Místo založení se má každoročně střídat. Dobře poslouží také studené pařeniště. Pamatujeme na spolehlivou ochranu proti živočišným škůdcům, zejména proti myším.
Teplota půdy v zakládce nemá stoupnout nad 10°C. Můžeme ji poněkud snížit kropením. Sázíme-li příliš brzy, je nebezpečí, že se cibulové květiny pro vysoké teploty půdy v září opozdí ve vývoji. Stanoviště nesmí také přeschnout, neboť stejnoměrná půdní vlhkost je pro dobré zakořenění cibulek nezbytnou podmínkou.
Před příchodem silnějších mrazů pokryjeme hrnky ještě vrstvou rašeliny, listí a chvojí nebos lámy; v žádném případě to nesmí být chlévský hnůj. Před přikrytím hrnků však nejdříve necháme horní vrstvu půdy slabě rozmrznout. Pokud jsou cibulové květiny založeny v pařeništi, přikryjeme pařeniště nejdříve prkny, na která dáme vrstvu suchého listí.
V zahraničí se ve velkých specializovaných závodech budují pro zakořeňování cibulových květin zvláštní prostory, které plně nahrazují u nás dosud používanou venkovní zakládku. Tyto sklady mají zařízení pro automatickou regulaci teploty, práce v nich je značně mechanizovaná a produktivita práce je vysoká. Přednost je i snadná kontrola zdravotního stavu rostlin.
Po 8-12 týdnech, když cibule dobře zakořenily a začaly rašit, vyjmou se hrnky ze zakládky a přenesou se do přiměřeně teplé místnosti. V té dobé bývá již poupě mimo květinovou cibuli, uvnitř narašeného puku. Při předčasném rychlení je nebezpečí, že poupě zakrní a vyvine se pouze list. Zahradníci rychlí cibulové květiny většinou v teplém skleníku.
Rostliny ze zakládky se nemohou hned postavit na plné světlo, neboť musí nejdříve ve tmě dostatečně prodloužit narašené puky. Proto se v prvním období rychlení staví hrnky do prostoru pod stoly, přičemž se ještě ze strany zavěsí pytlovina, silnější papír nebo jiný závěs. Jestliže se umístí přímo na stolech, musí se přikrýt černou folií nebo jinou neprůsvitnou pokrývkou. Při pozdním rychlení se rostliny staví rovnou na světlo.
V teple a vlhku pokračují rostliny rychle v růstu a poupata ukáží brzy barvu. Maximální teploty používané při rychlení jsou uvedeny vždy v kapitole pojednávají o rychlení jednotlivých cibulových květin.
Zásady pro rychlení cibulových květin v domácnostech
Při rychlení cibulových květin v domácnostech je třeba pochopitelně dodržovat všechny zásady rychlení, jak byly uvedeny v předchozí stati. Nemáme-li vlastní zahrádku, můžeme místo zakládky umístit osázené hrnky ve sklepě nebo v tmavé místnosti, kde se netopí. Cibulky se musí občas zalít, aby mohly nerušeně zakořeňovat. Nejrychleji zakořeňují hyacinty, kterým stačí obvykle 6-8 týdnů. Narcisy potřebují k dobrému zakořenění 10 týdnů a tulipány až 12 týdnů.
Dobře zakořeněné cibule v hrnkách přeneseme do bytu a přikryjeme je tak, aby byly nadále po několik d ní v temnu. Dříve se k zakrytí používaly různé papírové kornouty nebo se rostliny přikrývaly prázdným obráceným květináčem. Zejména hyacinty musí být přikryty tak dlouho, dokud se mezi listy neukáží květy, jinak zůstanou „sedět“.
Dosud se u nás poměrně málo vysazují do balkonových a okenních truhlíků. Při vhodné volbě a kombinaci druhů, můžeme mí t již od počátku jara okna plná květů. Vysazujeme do nich pohromadě nízké botanické tulipány, rané jednoduché a plné tulipány, botanické i zahradní narcisy, dále druhy Muscari, Galanthus, Leucojum, popřípadě i Puschkinia a Chionodoxa. Tento výběr je možno doplnit některými hlíznatými květinami, jako jsou např. botanické i velkokvěté krokusy, eranthis, Anemone blanda, popřípadě i některými dvouletkami (pomněnkami, sedmikráskami, petrklíči nebo maceškami). Vyšší druhy jako například tulipány, narcisy a hyacinty, se umisťují mezi nižší a raně kvetoucí.
K naplnění truhlíků se používá normální zahradní zemina, může se však použít i jednotná zemina, která se prodává v květinářských obchodech. Sází se do hloubky asi dvojité výšky cibule. Vzdálenost rostlin je asi poloviční proti výsadbě ve volné půdě.
Truhlíky se osazují nejpozději koncem října až začátkem listopadu. Nemusí být příliš hluboké, plně vyhovují, jsou-li 10 cm vysoké. Před výsadbou se řádně očistí od zbytků staré zeminy, nejlépe horkou vodou.
Po vysazení cibulí se truhlíky řádně zalijí, postaví se do sklepa a pokryjí asi 20 cm vrstvou písku nebo rašeliny. Nemáme-li asi sklep, mohou přezimovat přímo na balkóně, ovšem musí se řádně zasypat rašelinou a zabalit do silnější vrstvy balícího papíru.
Začátkem března s truhlíky postaví do oken, načež cibule velmi brzy raší a podle počasí také brzy vykvetou. Během růstu se udržuje dostatečná vlhkost. Použité cibule jsou zesláblé a nehodí se k dalšímu rychlení.
