Narcisy prodělaly, stejně jako tulipány, svůj bouřlivý vzestup. Jejich historie není doprovázena takovými dramatickými událostmi jako dějiny tulipánů. Tato skutečnost je vysvětlitelná tím, že kolébka narcisů byla z velké části v Evropě,a proto tato rostlina nikdy neměla tak exotickou vůni jako tulipán přivezený ze vzdáleného Orientu. Jak rychlý byl vzestup v počtu druhů a zahradních forem, ukazuje nejlépe to, že nejstarší anglické prameny z roku 1548 znají 24 různých druhů, kdežto o 400 let později v listech Královské zahradnické společnosti v Londýně je již zaregistrováno více než 8000 druhů a odrůd.
Jeden z nejstarších a nejznámějších pramenů je vzácná knížka J. Parkinsona, lékárníka krále Jakuba I., z roku 1629. V této knížce popisuje Parkinson již 90 různých druhů a variet a vypravuje, jakým způsobem byly tyto narcisy přivezeny cestujícími a obchodníky ze Španělska a Portugalska, z Itálie i ze severní Afriky do Anglie.
V Holandsku narcisy nikdy nedosáhly takové popularity jako tulipány a hyacinty. Prvenství v jejich pěstování a šlechtění patří Angličanům. Prvními šlechtiteli zahradních narcisů byli F. E. Burbidge a P. Baar a díky jim se staly narcisy nejoblíbenějšími a nejrozšířenějšími květinami Anglie. Již v roce 1884 svolala již jmenovaná zahradnická společnost (Royal Horticultural Society) v Londýně první konferenci o narcisech, která byla začátkem vzestupu jejich pěstování a šlechtění jak v Anglii, tak i v Holandsku, přičemž si Angličané již nikdy nepustili z ruky vedoucí úlohu ve šlechtění. Dnes se každoročně oceňují narcisy na výstavách v Londýně a ve Wisley ve spolupráci s holandskou Královskou společností pěstitelů květinových cibulí (Royal General Bulgrowers´ Society) v Haarlemu.
Botanických druhů narcisů se vyskytuje asi 40 ve střední Evropě a kolem Středozemního moře, zvláště ve Španělsku a Portugalsku.
