Zvláštním oddílem péče o lilie je ošetření nově zakoupených cibulí. S cibulemi nabízenými u nás na trhu se dosud zachází velmi špatně; většinou jsou vyloženy volně na lískách tak dlouho, dokud se neprodají. Protože však doba od vyrytí tuzemských cibulí do jejich opětného zasazení není příliš dlouhá a navíc se prodávají jen nejotužilejší druhy, cibule většinou nebývaji vážněji poškozeny. Je-li nutné, ošetřují se takové cibule stejně jako importy ze zahraničí, které často docházejí v mnohem horším stavu, protože doba, po kterou nejsou zasazeny, se počítá na týdny a měsíce.
Podle balení si můžeme rozdělit importy do tří skupin: cibule volně ložené, cibule máčené v parafínu a cibule balené.
Cibule volně ložené nebo v parafínových sáčcích, docházejí obvykle v nejhorším stavu. Trvalé bazální kořeny jsou většinou úplně uschlé nebo vůbec chyběji a cibule bývá zavadlá. Tyto cibule zběžně očistíme, úplně zbavíme suchých kořenů (zvladlé kořeny často po nasátí vody opět fungují) a založíme je při pokojové teplotě do navlhčeného rašeliníku nebo pilin do bedničky nebo otevřeného sáčku z umělé hmoty. Rašelina není nejvhodnější, protože cibule zašpiní a zakryje případná ložiska infekce. Doporučuje se nasytit pyliny roztokem dezinfekce. Dr. G. Barich používal Sulfachin, jehož účinnou látkou je draselná sůl alfa-chinolin-sulfátu. U nás obsahuje podobnou chemikálii lék prodávany pod jménem Endiaron.
Stav cibulí kontrolujeme každé 3-4 dny; plíseň, pokud se objeví, stíráme hadříkem smočeným např. ve slabém roztoku manganostanu draselného (hypermanganu). Jakmile zvadlé cibule nasály vodu, obvykle za 1-2 týdny, přikročíme k radikálnímu čištění. Je-li však zachváceno hnilobou podpučí rostliny, můžeme se jen pokusit o záchranu druhu ze zdravých horních polovin šupin, jak je to popsáno v kapitole o rozmnožování. Při tom musíme dávat pozor, abychom nemoc nepřenesli na ostatní zdravé cibule.
Pči čištění pečlivě zbavíme cibuli nožem nebo čepelkou všech ložisek plísní a hniloby, která se nejčastěji projevuje jako hnědé okrouhlé skvrny, trochu vpadlé pod povrch šupin. Odstraníme také všechny kořeny, které nenasály vodu a rozkládají se. Očištěnou cibuli, která obyčejně vypadá hodně uboze, potom dáme do sáčku s trochou práškového dřevného uhlí nebo fungicidu, sáček pevně uzavřeme a zatřepáním celou cibuli stejnoměrně poprášíme. Dezinfekční prostředek ulpí zvlášť na vlhkých stopách po „operacích“.
Pokud má cibule živé kořeny, zasadíme ji buď do volné půdy, lépe však do hrnku. U zásilek, které jsme dostali později než v listopadu, je sázení do hrnků nutné.
Velmi důležité je použít pro každou cobuli nový nůž nebo čepelku, popřípadě původní nůž sterilizovat po čistění silným roztokem dezinfekčních prostředků, vřelou vodou nebo plamenem. Velmi výhodné je používat dvě čepelky – jednu sterilizujeme a druhou pracujeme; po ošetření každé cibule je vyměníme. Tento postup je nutný pro velké nebezpečí přenosu virových chorob z jedné cibule na druhou, protože na cibulích nepoznáme, nejsou.li infikované virem.
Popsanýz postup není použitelný pro velké importy komerčních pěstitelů; tito pěstitelé ovšem počítají s určitým procentem ztrát, které si zahrádkář nemůže u drahých cibulí dovolit.
Máčení cibulí v parafínu je velmi surový způsob ochrany proti vysychání. Takovou cibuli musíme zbavit všech vnějších šupin potažených voskem, protože oškrabování nebo snaha o rozpuštění povlaku jsou marné. Neuděláme-li uvedený radikální zákrok, cibule zahyne nedostatkem kyslíku. Vnitřní část, je-li nutné, ošetříme jako u volně ložených cibulí.
Balení cibulí v sáčcích z umělé hmoty je nejlepší a jedině správný způsob expedice lilií. Sáčky bývají někdy řídce perforované. Cibule je obklopena hoblinami a drtí tvrdého dřeva. Odpařováním si vytvoří uvnitř sáčku vhodnou vlhkost prostředí a dostatečná vrstva drti ji zaručuje jak dostatek vzduchu, tak i mechanickou ochranu. Ošetření a sázení cibulí je stejné jako u volně ložených cibulí.
Importované cibule jsou i při nejlepší péči oslabené, proto je lépe pěstovat je do příštího podzimu v hrnkách. Prokáže-li se, že rostliny jsou zdravé, můžeme je ve vhodnou dobu vysadit do volné půdy. Při sázení přímo na záhon, bez karantény, je velké nebezpečí zavlečení chorob.
Každý množitelský materiál, tedy i cibule, musí mít při importu fyzopatologické vysvědčení ze země původu, že není napadený chorobami nebo škůdci. Pěstitelské firmy většinou toto vysvědčení přidávají při exportech automaticky, k drobným dárkům z obchodů vám je však musí vaši známí opatřit na příslušném úřadě sami.
