Lilium X aurelianense – „Aurelian hybridy“ – jsou početnou skupinou kříženců trubkovitých lilií s l. henryi. Můžeme je rozdělit podle tvaru květů do čtyř podskupin, mezi kterými ovšem existují plynulé přechody., takže je někdy těžké rozhodnout, kam danou lilii zařadit. Rozeznáváme rostliny s květy trubkovitými, s květy miskovitými (bar. tab. XVI/6) a konečné s květy plochými až turbanovitými, které mívají úzké okvětní lístky. Květy mají různou barvu od čistě bílých přes žluté a okrové odstíny až do meruňkové a dokonce kalně růžové a nazelenalé a mívají na stopkách často sekundární poupata.
Květenství je pyramidální. Kvetou v červenci až v září. Semena klíčí epigleicky, rychle nebo pomalu a cibule dospívá do květuschopné velikosti třetí rok. Listy jsou kopinaté, na vrcholu lodyhy často zřetelně kratší – vlastnost, kterou získali o d L. henryi. Lodyha je většinou pevná, někdy však se kslonem k obloukovitému sehnutí, vysoká 100 – 200 cm. cibule jsou většinou velké, tmavě zbarvené, s masitými šupinami a silnými bazálními kořeny.
Základní rostlinu této skupiny lilií vypěstoval francouzský pěstitel E. Debras ve 20. letech tohoto století, když se pokusil na základě zpráv o L. X kewense – vyhynulém kříženci L. leuchanthum chloraster X. L. henryi. Teprve po několikaletých pokusech nalezl v semenících dvě vyvinutá semena. Jeden semenáč zahynul, druhý vykvetl v roce 1928 a měl ploché smetanové květy s meruňkově žlutými květy. Podobné křížení provedl i později anglický pěstitel Stooke, který dostal rostliny životnější než Debras.
Tyto lilie daly vznik mnoha dalším křížencům jak s různými trubkovitými liliemi, tak znovu s L. henryi a její krásonou žlutou varietou (L. henryi var. citronům) při křížení se často užívá vzpřímená forma této lilie (L. henryi var. erectum), protože hybridy pak nejsou nadměrně vysoké a mají pevnou lodyhu. Všechny zpětné křížence s L. henryi. Se souhrně nazývají „Henryi hybridy“. Prošlechťováním byly vypěstovány rostliny různé nejen barvou květů a tvarem, ale i výškou, dobou květu a tolerancí k vápníku v půdě. Je pravidlem, že kříženci, kteří si zachovali po l. sargentiae schopnost tvořit pacibulky v paždí listů, snášejí vápenité půdy hůře, a naopak převaha znaků L. henryi je většinou spojena i s tolerancí k vápníku.
Vyšlechtění L. X aurelianense a dnešních kříženců, uváděných většinou jako „Aurelian hybridy“, se považuje za největší pokrok v pěstování lilií z hlediska jejich použitelnosti pro běžné zahrady, kde se jim nemusí věnovat zvláštní péče. Dnes existuje takových výpěstků nespočetná řada, a i když v současné době nastává určitá stagnace ve vývoji tvarů a barev, stále se objevují kříženci, kteří jsou robustnější a odolnější proti chorobám. Zvlášť cenná je schopnost odolávat nebo alespoň bez znatelného poškození snášet onemocnění virovou mozaikou.
Protože orientace v této skupině kříženců, největší vůbec, je značně obtížná, rozdělme si ji podle tvar květů, tak jak je dělena 6. skupina zahradnického systému lilií.
a) Trubkovité květy má velká většina „Aurelian hybridů“. Jejich květy jsou masivní, 15 – 18 cm dlouhé a 12 – 15 cm v průměru. Uveďme si několik kultivarů zavedených J. de Graaffem:
Cv. ´African Queen Strain´ je kmen s velkými meruňkově zbarvenými trubkovitými květy a hnědými prašníky.
Cv. ´Black Dragon´, A. M. 1965 (klon), má masivní, smetanové, trubkovité květy, zvenčí sytě mahagonově hnědé s tmavě hnědými prašníky.
Cv. ´Damson´je klon s kouřově sytě růžovými květy se zelenavým středem a žlutými prašníky; neobvyklá, i když kalná barva na prudkém slunci postupně bledne.
Cv. ´Emerald Isle´ má široké květy zvenčí zelené, uvnitř nazelenalé, s hnědým pylem; na prudkém slunci blednou (klon).
Cv. ´Golden Clarion Strain´, A. M. 1961, je skupina se zlatožlutými trubkovitými květy, zvenčí s rezavým nádechem a rezavě hnědými prašníky.
Cv. ´Green Dragon´ (klon) má zelenavě krémové, velké, trubkovité květy zvenčí nazelenalé a hnědé prašníky; tvarově je čistší než ´Black Dragon´.
Cv. ´Honeydew´má velké, poniklé, trubkovité květy žluté barvy s nádechem do zelena zbarvením na vnější straně tuhých okvětních lístků; krásně vobí (klon).
Cv. ´Limelight´, A. M. 1958, F. C. C. 1959, má široké, zelenavě žluté, trubkovité květy krásného tvaru, pyl je skořicově hnědý (klon).
Řadu těchto hybridů vypěstoval také C. Terez, který j uvádí na trh většinou jako kmeny (skupiny).
Cv. ´Apricot Trumpets´ mají květy meruňkového a okrového odstínu.
Cv. ´Inca Princess Trumpets´ mají květy sytějších odstínů než předešlé, které jsou popisovány jako „měděné“.
Cv. ´Dawn Pink Trumpets´ mají květy sytě růžového odstínu.
Cv, ´Pink Pearl Trumpets´ mají květy světle růžového odstínu.
Cv. ´Golden Trumpets´ mají květy žluté, vonné.
b) miskovité květy průměru 15 – 18 cm mají „Flares hybridy“ C. Tereze:
Cv. ´Green Knight Strain´ je skupina s nazelenalými květy.
Cv. ´moonlight Strain´ je skupina s pastelově žlutými květy.
Cv. ´Sunshine Strain´ je skupina se sytě žlutými květy.
Cv. ´New Era´ (de Graaff) je klon, který má květy barva nazelenalé slonoviny.
Do této tvarové skupiny patří také kříženec L. sulphureum X L. henryi:
Cv. ´T. A. Havemeyer´, A. M. 1937 (barry), je popsána u L. sulphureum na str.
c) Z hybridů s poniklými květy si uveďme:
Cv. ´Cathedral´ (de Graaff) je klon s rozevlátými poniklými květy zlatožluté barvy, rostlina je vzrůstná a dobře kvete.
d) Ploché květy má u „Aurelian hybridů“ tzv. ´Sunburst´ typ J. de Graaffa, nebo tzv. ´Corona´typ C. Tereze.
Příkladem mohou být hybridy.
Cv. ´Sunburst Strain´ (de Graaff) je skupina kříženců dělená na Golden Sunburst (žluté), Pink Sunburst (růžové) a Silver Sunburst (bílé se žlutým hrdlem).
Cv. ´Bright Star´ (de Graaff) je klon, který má bílé rozevřené květy s oranžovým středem a je velmi životný.
Cv. ´Corona Strain´ (Terez) je skupina, která se prodává ve výběrech pojmenovaných Copper Select (květy okrové až barvy mědi). Golden Select (květy žlutých odstínů), Green Select (květy nazelenalých odstínů), White Select (květy bílé.
Málo je známo, že do skupiny „Aurelian hybridů“ vlastně patří i kříženci I. Zalivského:
Cv. ´Severnaja Palmira´ – skupina kříženců (L. regale XL. Sargentiae) X L. henryi.
„Aurelian hybridy“ jsou velmi vhodné pro řez, do vazeb i na záhony. Nepříjemné je, že růžové a nazelenalé odstíny při stárnutí nebo na prudkém slunci blednou. Přes tento nedostatek jsou to kromě trubkovitých lilií jiného původu nejperspektivnější kříženci pro běžné zahrady i pro pěstování ve velkém. Většina z nich dobře snáší vápenitou půdu a u nás jsou značně mrazuvzdorné. Sázíme je 10 – 12 cm hluboko na slunce nebo spíše do lehkého polostínu do výživné, propustné, hluboko zpracované půdy. Květenství jsou často obrovská a rostliny proto většinou potřebují vyvázat.
