Lilium speciosum THBG. Je jedna z nejkrásnějších lilií vůbec. Její široce kopinaté listy vyrůstají střídavě na pevné, 80 – 140 cm vysoké, často tmavě nadechnuté lodyze. Turbanovité květy v průměru asi 10 cm vyrůstající ve volném hroznovitém květenství. U základního typu jsou bílé s malinově růžovým nádechem, sytě karmínově tečkované a mají výrazné papily v okolí zelených nektarií. Okraje okvětních lístků jsou často půvabně zvlněné. Pyl je skořicově hnědý. Květy krásně sladce voní. Kvete v srpnu. Ze semen vzchází hypogeicky, pomalu a semenáče vykvétají čtvrtý až pátý rok, vzácně i dříve. Cibule je velká, rezavě žlutá a lodyha vyhání mnoho jednoletých kořenů. V přírodě roste volně hlavně na japonském ostrově Kjúšú, kde se nalézá obvykle mezi nízkými keři na okrajích lesů.
Protože se pěstuje již mnoho let, byly vybrány různé barevné odchylky a další byly získány křížením:
Var. album MASTERS má bílé květy, zvenčí růžově nadechnuté a hnědý pyl.
Var. album – novum (MALLET), A. M. 1896, má bílé květy se žlutým pylem; květy jsou větší než u předchozí variety. Přes své jméno nění tato barieta nová, jak vidíme z data, kdy dosatala uvedené ocenění.
Var. gloriosoides BAK. je velmi zajímavá, avšak dnes pravděpodobně v původní formě z trhu a snad i z pěstování vymizela. Roste údajně na Tchán-wanu a v jižní Číně, většinou ve škvírách skal; má jemnější vzhled než ostatní. Listy vyrůstají řídce na obloukovitě sehnuté lodyze a květní stopky jsou delší než u základního typu. Květy mají okvětní lístky velmi zvlněné, barvy sytě růžové a ostře ohnuté nazpět. Ze semen údajně vzchází hypogeicky, rychle; na rozdíl od ostatních variet snáší slunce a dokonce i sucho.
Var. kraetzerii GROVE má bílé květy se zelenavým vnějším žebrem a skořicově rezavým pylem.
Var. magnificum hort., A. M. 1903, je robustní rostlina s poměrně sytě růžovými květy.
Var. roseum MASTERS odpovídá zhruba základnímu typu, má však zelenou bliznu.
Var. rubrum MASTERS (bar. tab. XVII/2) je pdobná základnímu typu, má jen sytěji růžové květy. Na trhu je nejběžněji, často pod jménem L. rubrum. Blizna je rudofialová.
Ze starších výpěstků je velmi známý a dodnes uváděný tento kultivar:
Cv. ´Melpomene´ (Hovey) – byl získán z náhodného opálení kolem roku 1850 a měl sytě karmínově růžové květy s bíle vroubenými okvětními lístky (tento klon vyhynul a japonští obchodníci dali na trh pod tímto jménem podobně zbarvenou japonskou odrůdu ´Mahura´, takže rostliny prodávané dnes pod jménem ´Melpomene´ nejsou totožné s původní lilií Hoveyovou).
Na počátku první světové války byl v austrálii vypěstován hybrid:
Cv. ´Gilrey´ (Errey) – je křížencem ´Melpomene´ s L. speciosum var. magnificum; má sytě karmínově růžové, bíle vroubené květy s obdivuhodnou životností, která se projevuje v tom, že je dodnes běžně na australském trhu stále ceněn.
Z novějších výpěstků je třeba uvést tyto hybridy:
Cv. ´Cinderella´ (Wilson), A. M. 1963, má bílé květy s růžovým přelivem.
Cv. ´Grand Commander´ (?) má sytě karmínově růžové květy a je dosti vzrůstný.
Cv. ´Red Champion´ (de Graaff) je kmen, který má sytě růžové květy.
Cv. ´Superstar Strain´ (de Graaff) je kmen, který má sytě karmínově růžové květy až 15 cm v průměru, s méně zahnutými okvětními lístky než typická L. speciosum.
Cv. ´White Champion´ (de Graaff) je kmen, který má bílé květy zvenčí zarůžovělé.
Při křížení s L. auratum se L. speciosum používalo mnohem častěji jako opylovač než jako rostlina mateřská; přece se však uvádějí tři kříženci:
Cv. L. X parkmannii (Parkman) je vyhynulý překrásný kříženec, vypěstovaný koncem 60. let minulého století, který měl velké, sytě růžové květy podobné dnešním hybridům a stejné jako kříženec vzniklý před 2. světovou válkou – cv. ´Jillian Wallace´.
Cv. ´Jillian Wallace´ (Wallace), A. M. 1951, je kříženec odrůdy ´Gilrey´s L. auratum var. platyphyllum, který má květy více než 20 cm v průměru a velmi široké okvětní lístky sytě růžové barvy s karmínovými skvrnami; používal se a dodnes se ještě velmi používá pro křížení s hybridy L. auratum.
Cv. ´Potomac Hybrids´ (USDA) je skupina kříženců, kteří se podobají L. speciosum var. rubrum; velikostí se nemohou rovnat většině hybridů s L. auratum (díky zahnutým plátům), avšak předčí je větší odolností proti chorobám.
Jedním z nejpozoruhodnějších kříženců vůbec je ojedinělý hybrid mezi hypogeicky a epigeicky klíčící lilií:
Cv. ´Black Beauty´ (Woodriff) je kříženec L. speciosum var., punctatum s L. henryi. Je význačný turbanovitými, 10 cm velkými květy, jež mají sytě rudé okvětní lístky se skoro černými papilami a velkými zelenými nektarii, která kontrastem ještě podtrhují barvu květů. Pyl, pokud se tvoří, je hnědý. Rostlina je sterilní. Květy vyrůstají na neobvykle dlouhých stopkách ve velmi volném a vysokém hroznovitém květenství. Tento klon je značně životný a věří se, že je náznakem možnosti spojit skupinu vápnomilných „Aurelian hybridů“ se skupinou kříženců L. speciosum s L. auratum. Získat takové hybridy, které by měly tvar a barvu „Auratum hybridů“ a snášely vápno nebo navíc získaly žluté odstíny, by bylo velkým úspěchem1).
L. speciosum je pro naše poměry nekrásnější lilií do volné půdy, ačkoliv se dá stejně dobře pěstovat i v hrnkách a také mírně rychlit. Protože se dobře množí jak ze šupin, tak i výsevem, i když pomalu, hodí se i pro pěstování ve velkém. Na vhodném stanovišti je překvapivě nenáročná a značně mrazuvzdorná, což dokazují skupiny rostlin, které u nís můžeme občas najít v zahrádkách. Rostou se často od počátku tohoto století. Jednu z nich, v severních Čechách, tvoří dokonce L. speciosum var. album, která je všeobecně považována za choulostivější než variety barevné. To dokazuje skutečnost, ža L. speciosum u nás většinou nehyne zmrznutím, je-li jinak zdravá, ale následkem příliš vlhké zimy – stejně jako různé „choulostivé“ skalničky. Je-li zaručena mrazivá zima se sněhovou pokrývkou, je L. speciosum zcela vytrvalé. Proto musíme záhonek chránit v zimě proti vlhku a při nedostatku sněhu i lehkým krytem proti marazům. Cibuli sázíme 10 cm hluboko do velmi kypré humózní půdy s přídavkem rašeliny, listovky a štěrku, zásadně do polostínu. Vápník v půdě nesnáší. Záhonek je vhodné nastlat proti vysychání a do doby květu ho přiměřeně zalévat. Postřiky proti přenašečům viróz jsou naprosto nutné, stejně jako u L. auratum a dalších lilií této skupiny. Za uvedené minimum péče se nám speciosum odvděčí až 25 květy. Pěstování ve velkém je v našich klimatických podmínkách obtížnější než u rychle rostoucích hybridů, je však rozhodně rentabilní.
