Lilium pardalinum KELLOG (bar. tab. XVIII/6) má kopinaté listy, uspořádané v přeslenech na lodyze 150 – 200 cm vysoké, která nese bohaté květenství turbanovitých květů. Okvětní lístky mají dolní polovinu vnitřní strany okrově žlutou, hustě hnědě tečkovanou a horní polovinu, která u turbánků nejvíce vyniká, sytě červenou – bez teček. Pyl je okrově oranžový. Průměr květu je 6-7 cm. kvete v červnu. Ze semen vzchází hypogeicky, pomalu a semenáčky vykvétají obvykle čtvrtý až pátý rok. Cibule je typicky rhizomového typu, šupiny jsou úzké, ploché, napříč několikrát zaškrcené. Několik nových i starých cibulí roste pohromadě na společném podpučí. Protože pěstitelé je obvykle dělí rozřezáním, musíme dát pozor, aby zakoupná cibule měla vegetační střed (po odkvetlé lodyze zůstává střed prázdný a taková cibule neporoste, nejvýše může vytvořit drobné dceřiné cibulky). Roste na západním pobřeží USA a je jedním z mála amerických druhů, které se u nás dají pěstovat běz obtíží.
Var. angustifolium KELLOG je ranější než základní typ a má užší listy.
Var. giganteum hort. (syn. L. harrisianum hort.)ndorůstá často výšky přes 2 m. listy jsou širší než u základního typu. Květy má červenější, pyl je kaštanově hnědý. Někdy se prodává i jako výpěstek pod jménem ´Sunset´.
Var. johnsonii GROVE je velmi vzácná lilie z ostrova Vancouver. Není vyšší než 100 cm, má sytě červené květy a listy uspořádané střídavě. Hodí se zvláště do větších skalek k vodě.
L. pardalinum sázíme na podzim 10 – 12 cm hluboko do propustné vlhké půdy s rašelinou, kde se rychle vegetativně množí. Při jarním vysazování často první rok vůbec nevyrazí. Velké trsy musíme dělit přibližně každý třetí nebí čtvrtý rok. Dobře se hodí k potokům, cibule však musí být vysazeny nad normální hladinou vody; jarní zaplavení ji nevadí. Hodí se i do přírodních partií ve větších parcích. Pro rychlé množení a relativní odolnost je vhodná pro pěstování ve velkém k třžním účelům, je-li zajištěno zavlažování- nesnáší vápník v půdě a přeschnutí během vegetace.
L. pardalinum je vedle L. humboldtii var. ocellatum a L. parryi jedním z rodičů skupiny „Bellingham hybridů“, které byly zavedeny na trh dr. Griffithsem ve 20. letech tohoto století. Jejich původ není přesně známý, podle habitu se však dá odhadnout. Uvádíme tyto kultivary:
Cv. ´Shuksan´ (dr. Griffiths.), A. M. 1939, je původní kříženec, klon, který má okrově žluté květy s velkými purpurovými skvrnami. Špičky okvětních lístků se nškdy málo ohýbají, takže tvar květů není typický turban, ale spíše kapkovitý. Má světle zelené ,atné listy v přeslenech.
Cv. ´Afterglow´ (de Graaff) je novější kříženec dosti podobný typickému L. pardalinum, má však květy červenější.
Cv. ´Buttercup´ (de Graaff) je další nový kříženec, a to opět s L. parryi. Má velké jasně žluté květy tvaru neúplného turbanu, které jsou temně purpurově skvrnité. Úzké lístky rostou na lodyze střídavě.
Použití těchto kříženců je stejné jako L. pardalinum, vyžadují však většinou propustnější půdu a méně vlhka v zimě.
