Lilium martagon L. – lilie zlatohlávek – má díky velkému území, na kterém roste, mnoho lokálních forem, jež se liší výškou, intenzitou barvy a tečkováním květů, jejich počtem i obrvením lodyhy a poupat. Listy jsou uspořádány na lodyze vysoké 60 – 180 cm v přeslenech. Květy jsou typické turbánky průměru asi 5 cm. většinou jsou mdle růžové se šeříkovým nádechem, hnědopurpurově tečkované a mají hnědě rezavý pyl. Najdou se však i exempláře sytě vínové barvy, skoro bez teček a naopak velmi bledé, hojně tečkované. Kvete v červnu až v červenci. Ze semen vzchází hypogeicky, pomalu (jen určité procento semen bílé variety vyhání lístek už za 3 – 4 měsíce po vysetí). Semenáče rostou pomalu a vykvétejí většinou pátý rok. Cibule je žlutá, s masitými šupinami. Lodyžní kořeny jsou dobře vyvinuty. V přírodě se nachází na obrovské rozloze v celé Evropě od Středozemí až po jižní Švédsko a v Asii zasahuje daleko přes Ural. Roste na pokrajích lesů nebo v křovích, zvláště na vápencích, a vystupuje i vysoko do hor.
Var. albiflorum VUK. Je velmi vzácná a má bílé, růžově tečkované květy.
Var. Album WESTON má čistě bílé květy se žlutým pylem, netečkované, je trochu choulostivější naž původní typ a často podléhá hnilobě cibulí.
Var. cattaniae VISIANI má krásné, sytě mahagonově rudé, lesklé květy se světlým, oranžovým pylem. Pochází z Jižní Evropy a vyžaduje více tepla.
Var. dalmaticum MALAY je podle Elwese (1877) totožná s předchozí.
Var. flavidium BORN. Je velmi vzácná; má bledě žluté květy s purpurovými tečkami.
Byly popsány ještě další formy a variety, většinou se však od uvedených výrazně neliší.
Ze zajímavých kříženců uvádíme:
Cv. ´Marmed´ (Grove) je hybridem s L. medeloides z počátku tohoto století.
Cv. ´Kelmers´ (Watt) je popsaný již u L. kelloggii (str.91).
L. martagon se dobře kříží (jako mateřská rostlina) s L. hansonii. Kříženci mají většinou masité okvětní lístky, které se neohrnují do té míry jako u L. martagon mají barvy od smetanově bílé přes žluté a okrové odstíny až do oranžově hnědých a mahagonových tónů. Často jsou konce lístků zbarveny odlišně od středu květu. Tato křížení byla prováděna hlavně koncem minulého a počátkem tohoto století. Dnešní pěstitelé tuto skupinu spíše udržují, než dále prošlechťují. Vinu má pomalý růst semenáčů, poměrně drobné květy a málo zářivé barvy.
Uvádíme hybridy:
Cv. L. X dalhansonii (Baden-Powell) je starší kříženec s var. Dalmaticum, který má mahagonové kvty s oranžovými středy.
Cv. ´marhan´ (van Tubergen) je starší kříženec s var. album, jehož květy jsou oranžové, rudě tečkované.
Cv. ´Backhouse Hybrids´ (Backhouse) je skupina starších kříženců s různými bravami květů, z nichž někteří jsou však dodnes vedeni v cenících (např. ´Mrs. R. O. Backhouse´).
Cv. ´Painted Lady Hybrids´ (Park) jsou novější kříženci ve směsi barev.
Cv. ´Terrace City Hybrids´ (Pfeiffer) jsou hybridy se žlutými, zvenčí růžovými květy.
Cv. ´Paisley Strain´ (de Graaff) jsou novější kříženci opět ve směsi barev.
Tyto lilie se nejlépe uplatní v samostatné skupině, popřípadě společné s L. martagon a s L. hansonii. Dobře se hodí i do přírodních partií, protože nejsou barevně nezvykle nápadné. Rostou zvolna, vydrží však na stanovištích bez zvláštní péče mnoho let. Pro pěstování ve velkém jsou poměrně nevýhodné pro malé rozmnožování. Cibule sázíme 10 – 12 cm hluboko do vápenité půdy bohaté na listovku, zásadně do polostínu. Na přímém slunci rostliny chřadnou.
