Lilium

Virové choroby

Mozaika (původci Cucumis virus 1 a Tulipa virus 1) způsobuje na listech lilií žlutozelené skvrny. Nebývají ostře ohraničené, probíhají většinou podél nervů, a tím se spojují ve světlé pruhy. Silně napadené listy se kroutí, nemocné rostliny nasazují méně poupat a květy se často nerozevírají. Někdy zůstávají napadené rostliny úplně zakrnělé. Příznaky onemocnění nejlépe vynikají při teplotách nad 22°C, při nižších teplotách jsou málo znatelné. Cibule nemocných rostlin jsou menší, ale nějakými zřetelnými příznaky se na nich onemocnění neprojevuje.

Virus mozaiky okurky (Cucumis virus 1) je nejčastějším původcem mozaiky lilií. Je snadno přenosný šťávou nemocných rostlin a několika druhy mšic. V přírodě je velice rozšířen, protože napadá mnoho desítek druhů kulturních a plevelných rostlin.

Na liliích rozšiřuje tuto chorobu nejvíce mšice Aphis gossypii. Nejtěžšími příznaky se choroba projevuje na L. auratum, L. speciosum, L. candidum, L. testaceum, lehčí příznaky vyvolává na L. longiflorum, L. tigrinum a L. humboldtii.

Na L. logiflorum může být mozaika způsobena také virem pestrokvětosti tulipánů (Tulipa virus 1), na jiných druzích lilií tento virus většinou mozaiku nevyvolává. Latentní onemocnění je všah časté u L. candidum a L. tigrinum. Celkové rozšíření tohoto viru v porostech lilií na světě není dosud známo.
Ochrana: Je třeba včas odstraňovat napadené rostliny z porostu a zničit je a vést důsledný boj proti mšicím postřiky arganofosfáty v době náletů mšic. Lilie se nesmějí pěstovat v blízkosti porostů tulipánů, protože mšice často přeletují s tulipů na lilie. Z kultur lilií i z okolí je nutno odstraňovat plevele a hubit mšice postřiky organofosfáty.

Růžicovitost způsobuje určité zakrnění rostlin, které mají ve srovnání s pyramidálním vzrůstem zdravých rostlin rozetovitý tvar. Jejich listy mají žlutozelenou barvu, nejsou však na nich patrny pruhy ani skvrny. Konce mladých listů se stáčejí dolů a bývají načervenalé. Květy jsou menší a špatně se rozvíjejí. Nemocné rostliny předčasně zatahují. Napadené cibule jsou malé a ploché.

Původcem choroby je lilium virus 1, který se udržuje v nemocných cibulích z jednoho roku do druhého. Za vegetace jej rozšiřuje mšice Doralis frangulae. Hostitelskými rostlinami jsou: L. longiflorum var. eximium, L. l. var. insulare, L. l. var. takessima a L. batemanniae.

Ochrana: je nutno včas odstraňovat nemocné rostliny, které se musí i s cibulemi zničit. Důležité jsou postřiky organofosfáty v době silných náletů mšic.

Kroužkovitost je způsobivána blíže eurčeným virem, který je přenosný šťávou, a mšicí broskvoňovou (Myzus persicae).

Na listech L. tigrinum a L. regale se tvoří nekrotické kroužkovité skvrny, vegetační vrchol odumírá, rostliny jsou zakrnělé a nekvetou. Na hybridná´ích lilií se infekce projevuje jen mírnou skvrnitostí.

Ochrana: Je stejná jako u růžicovitosti lilií.

Fyziologické (neparazitické) choroby

Žloutenka (chloróza) se objevuje zpravidla v raných obdobích vegetace. Vedle normálních zelených rostlin nacházíme enpravidleně roztroušené jedince se zelenožlutými až ostře žlutými listy, zakrnělým růstem a nedokonale vyvinutým kořenovým systémem. Přičinou choroby, kterou nelze odstranit ani přidáním solí železa, manganu nebo hořčíku, jsou pravděpodobně lokální nepříznivé půdní podmínky.

Kromě formy chlorózy se vyskytuje na L. speciosum a jiných druzích žloutenka, při níž zůstává nervatura listů zelená, i když celé čepele zežloutnou. Příčinou je příliš alkalická půdní reakce, která činí želeno obsažené v půdě rostliny nedostupným.

Ochrana: Osvědčuje se zálivka půdy organickými solemi železa, např. 0,5% citranem železo-amonným.

Fasciace se projevuje na lodyhách, které se splošťují a vypadávají, jako by se skládaly z několika květních oss srostlých dohromady. Zpravidla se mnohonásobně zvyšuje i počet květů. Příčinou může být mimořádně silní narůstání cibule při současném omezení jejího dělení (vlivem nepříznivých půdních podmínek nebo klimatických podmínek. V dalším roce rostliny vytvářejí normální lodyhy s obvyklým počtem květů. V mnoha případech je však fasciace založena dědičně, a proto sklon k vytváření znetvořených lodyh je u některých odrůd hybridního původu velice zřetelný.

Mrazové poškození postihuje především lilie, které brzy zjara raší, jako např. L. regale nebo L. hansonii. Listy jsou puchýřovitě tlusté, pokroucené. Při namrznutí vegetačního vrcholu zůstává celí rostlina zakrnělá. Příznaky mrazového poškození mohou být zaměněny s virovou chorobou nebo napadením háďátky. Poškozené pletivo je velmi náchylné k infekci šedou plísní ( Botrytis sp.), a proto je lépe namrzlé listy odstranit.

Ochrana: Lilie se nesmějí vysazovat do mrazových kotlin a podle klimatických podmínek je třeba volit správné druhy. Osvědčilo se povrch půdy krýt mulčem. Při mrazovém nebezpečí je třeba rostliny zalít.

Hnědnutí listů se projevuje zpočátku žloutnutím špiček listů, které pak hnědnou a vadnou nebo zasychají asi do poloviny čepele. Poškození se může rozšířit i na lodyhu a rostlina pak hyne. Příčinou poruchy mohou být nevhodný vodní režim, nepropustná zemina, nadměrné solunění rostlin nebo násilné rychlení.

Purpurové zabarvení listů je typickým příznakem nadbytku vody a z toho vyplývající hniloby kořenů. Po něm následuje černání a vadnutí čepelí.

Měknutí a padání vrcholu lodyhy se vyskytuje na liliích ve volné půdě i pod sklem. Lodyhy postižených rostlin měknou a vadnou několik centimetrů pod vrcholem. Příčina tohoto jevu není dosud spolehlivě objasněna – udává se příliš nízký teplota, vysoká vlhkost a nadměrné stínění rostlin.

Hnědnutí a zasychání poupat u rostlin po sklem je důsledkem některých agrotechnických chyb (nedostatku světla, vody nebo vápníku, příliš vysoké teploty při rychlení, poranění kořenů apod.).

Pukání poupat se objevuje většinou při napadení vegetačního vrcholu mšicemi. Poruchu však může vyvolat i náhlý nedostatek vody nebo silný výkyv teploty.

Ztráta spodních listů může být způsobena nízkou hladinou dusíku, příliš hustým sponem rostlin, nedostatkem vody nebo poškozením kořenů.

Houbové choroby

Sklerociová hniloba cibulí (Schlerotium tuliparum) (str. 193) způsobuje u lilií vážné poškození jak polní výsadby, tak i cibulí založených k rychlení.

Fuzariová bazální hniloba (Fusarium oxysporum f. lilii, Fusarium bulbigenum) začíná naspodu podpučí, odkud proniká do šupin. Nakonec se celá cibule rozpadá. Při výsadbě napadeného materiálu se rostliny opožďují v růstu a postupně žloutnou, vadnou a odumírají vlivem hniloby bazální části a kořenů.
Ochrana: Skladované cibule se musí chránit poprašemi Ziramu, Novoziru, Paktanu nebo Bulbosanu. Neošetřené cibule je nutno před výsadbou mořit 0,25% roztokem rtuťnatého fungicidu, např. Germisanu po 1-2 hodiny (u l. speciosum a jiných choulostivých druhů jen 30 minut). Infikovanou zeminu lze v malém měřítku dezinfikovat 1% formalínem.

Modrá plíseň (penicillium cyclopium, P. corymbiferum) vytváří na povrchu skladovaných nebo přepravovaných cibulí hnědé, lehce vpadlé skvrny. Postižená místa se pokrývají modravým nebo zelenavým povlakem plísňových výtrusů. Choroba se šíří především za nízké teploty a zvýšené vlhkosti.
Ochrana: K zemině, ve které se cibule přepravují, je nutno přimísit chlórové vápno v poměru 160 g na 25 kg zeminy.

Plíseň Botrytis elliptica je nejrozšířenější a nejzhoubnější chorobou lilií. Příznaky napadení jsou různé podle postiženého orgánu a podmínek vnějšího prostředí.

Na listech vyvolává botrytida drobné, oválné nebo protáhlé, žlutavé až načervenalé skvrny. Během onemocnění se skvrny zvětšují a jsou pak uprostřed šedé, s charakteristickým červenohnědým lemem na rozharní zdravého pletiva. Za sucha skvrny zasychají a šíření infekce se zastavuje, za vlhka naopak nákaza zachvacuje velmi rychle celý list, který zhědne a odumře.

Za příznivých podmínek přechází infekce i na lodyhy, květní stonky a poupata. Silně napadené lodyhy se v místě infekce lámou a padají. Na poupatech a květech lilií se objevují drobné kulaté skvrny, které se rychle rozšiřují a navzájem splývají. Při silném onemocněné zůstávají květy zakrnělé, zdeformované. Za dlouhotrvajícího vlhka, např. za podmračeného a deštivého počasí, se napadení botrytidou vyvíjí formou mokré hniloby, která zachvacuje kteroukoliv nadzemní část rostliny a mění ji rychle v hnědou mokvající hmotu.

Další formou onemocněníé botrytidou je vrcholová infekce mladých rostlin. Plíseň ničí vegetační vrchol, tekže vývoj lilií se zastavuje a rostliny zůstávají zakrnělé.

Při všech uvedených příznacích se za vlhka na postižených orgánech šedihnědý povlak prášivých výtrusů, jimiž se choroba během vegetace šiří. Později se na odumřelých orgánech, např. zbytcík květů na zemi, objevují drobné, černé, hlízkovité útvary – sklerocia, jimiž houba přezimuje. Spory plísně klíčí nejrychleji při teplotách kolem 18°C a vysoké vzdušné vlhkosti. Chorobou trpí nejvíce lilie pěstované v uzavřených polohách s nízkými nočními teplotami a hojnou rosou. Plíseň se omezuje na nadzemní části rostlin; cibule i z napadeného porostu bývají zdravé. Náchylnost jednotlivých druhů lilií je rozdílná.
Ochrana: Pro pěstování lilií je třeba volit otevřenou slunnou polohu. Plochy se musí střídat v pětiletém rotačním cyklu. Při rychlení je třeba použít vždy čerstvou zeminu, nebo půdu dezinfikovat (např. 1% formalínem). Během vegetace se musí odstraňovat všechny napadené části a po sklizni všechny rostlinné zbytky. Ve sklenících je třeba snížit zjara vlhkost přitápěním. Rostliny se nesmějí přestřikovat vodou.

Za vegetace stříkáme 1% Novozirem N nebo 0,2% Berylem v intervalech 10-14 dní. Dávku lze zvýšit až na 3500 g Zinebu nebo Manebu, popřípadě 4000-5000 g Herylu na 1 ha, použijeme-li místo postřiku zamlžování. V USA jsou obvyklé pravidelné postřiky slabou bordeauxskou jíchou.

Živočišní škůdci

Hniloba kořenů je způsobován háďátky druhu Pratylenchus penetrans, Hoplolaismus uniformit aj., žijícími ve volné půdě, a druhotně také parazitickou houbou Cylindrocarpon raicicola. Na kořenech se objevujíá hnědé pruhy nebo červenavé skvrny. V pozdějším období dochází k hnilobě kořenů, jejímž důsledkem je zakrnělost a odumírání rostlin.

Ochrana: Základem je pravidelné stříkání pozemků. Při větším výskytu je nutná dezinfekce půdy Nematinem (150-200 ml/m2 – karenční doba při teplotě nad 15°C 4-5 týdnů, v zimě 4-5 měsíců).

Háďátko listové (Aphelenchoides fragariae, A. ritzemabosi) zpomaluje růsta vývoj rostlin. Listy jsou zdeformované, zkroucené a kožovitě tlusté; postupně vadnou. Deformace postihuje také květní poupata a květy, které zasychají a odumírají. Napadení cibulí se někdy prozradí kožovitě odstávajícími šupinami.
Há´dátka jsou 0,5-1 mm dlouzí niťovití červíci, kteří žijí ve svrchních vrstvách půdy. Při dešti, zálivce, obdělávání rostlin nebo také aktivním pohybem pronikají na povrch lodyh a listů. Listovými průduchy se dostávají do nitra rostliny, kde se rozmnožují a putují celou rostlinou. S odumřelými zbytky pletiva se opět vracejí do půdy. Háďátka se přenášejí buď nemocnými cibulemi, nebo infikovanou zeminou. Kromě lilií napadají mnoho dalších okrasných i planě rostoucích rostlin.

Ochrana: Napadené rostliny nebo jejich části je nutno odstraňovat a pálit. Cibule moříme po dobu 1 hodiny ve vodě 43,5°C teplé, do které přidáme 0,20% formalínu (tj. 1 díl obchodního, asi 40% formaldehydu na 200 dílů teplé vody). Dobře se osvědčují i organofosfáty, především Parathion, ve formě postřiku, zálivky nebo máčení cibulí. U L. henryi a L. regale lze sklízet semena pouze ze zdravých rostlin. Semeno musí mít světlou barvu – tmavě zelená semena se musí odstranit. Při podezření z napadení je možno semena mořit 3 hodiny ve vodě teplé 45°C. zeminu je nutno dezinfikovat (viz. str. 199), stejně jako nářadí, hrnky, truhlíky aj. (1% formalínem).

Roztoč cibulový (Rhyzoglyphus echinopus) napadá cibule oslabené chorobami, nevhodnou agrotechnikou nebo špatným skladováním. Je nebezpečný tím, že otevírá cestu druhotné infekci baktériemi i jinými parazity. Saje naspodu podpučí, ničí kořeny a proniká mezi šupiny až do lodyh. Postižené lilie žloutnou a odumírají. Kořenový krček a cibule jsou rozloženy v drolivou nebo zahnívající masu.
Ochrana: Před výsadbou je nutno kontrolovat zdravotní stav cibulí. Cenný materiál je možno zbavit roztočů mořením po dobu 1 hodiny ve vode teplé 43,5°C.

Slimáci (Limacidae), zejména z rodu Deroceras, v noci způsobují požery na listech, ve dne jsou zalezlí a okusují cibule. Zanechávají po sobě stopy stříbřitě lesklého hlenu, podle nichž je možné bezpečně zjistit původce poškození.
Ochrana: Hubí se speciálním přípravekm Limacidem.

Třásněnky (Thrips sp.) jsou droboučký, štíhlý, 1-2 mm dlouhý, černý, lesklý hmyz.larvy třásněnek jsou žlutavé. Třásněnky sají na listech, v květech a ve skládkách i na cibulích. Na napadených listech se objevují drobné bělavé, stříbřité nebo hnědavé skvrny; vznikají tím, že se do buněk po sání dostává vzduch, a tím buňky odumírají. Poupata, na nich sály třásněnky, se bu´d nerozvijí, nebo vyrůstají deformované a špatně vybarvené květy. Cibule posáté třásněnkami mají na povrchu hnědavé skvrny a scrkávají se. Po vysázení do země často nevyraší nebo z nich vyrostou zakrnělé rostliny, protože tam, kde sály třásněnky, se často uchycuje druhotně houbová nebo bakteriální infekce.

Ochrana: při výskytu třásněnek na nadzemních částech postřikujeme rostliny DDT nebo organofosfáty, a to 3krát až 4krát vždy po 6-8 dnech, protože vajíčka tyto postřiky neničí. Dostanou-li se třásněnky na cibule, ponoříme je, pokud jsou ještě ve vegetačním klidu, na 15 minut do roztoku organofosfátu (např. Inration, Fosfotion) s koncentracíá stejnou jako při postřiku. Cibule je možno také posypat DDT nebo HCH nebo namáčet 1 hodinu ve vodě zahřáté na 43,5°C.

Mšice (Aphidoidea) škodí na liliích sáním na vrcholových listech a poupatech. Vysátá pletiva odumírají, a proto se později listy a květy kroutí a nerozvíjejí se. Kromě toho jsou mšice nebezpečné tím, že přenášejí virové choroby.
Ochrana: Rostliny postřikujeme organofosfáty.

Vrtalky (Liriomyza urophoriana) jsou mouchy, jejich larvy způsobují deformaci a zasychání nerezvitých květů lilií.
Ochrana: napadené květy je nutné otrhávat a pálit, dokud jsou uvnitř larvy, a porosty postřikovat organofosfáty, zejména v době, kdy se líhnou vrtalky (květen, začátek června).

Chřestovníček liliový ( Crioceris lilii) je známý škůdce, který se objevuje na rašících liliích již brzy zjara. Brouci jsou 6-8 mm velcí, cihlově červeně zbarvení. V květnu se líhnou jejich šedé nebo červenavé larvy pokryté slizem. Brouk i larva vyskytují v listech lilií ovální díry.
Ochrana: Použití přípravku na bázi DDT a HCH, které hubí brouky i larvy.