Zásady a postup
Hyacintové cibule se prodávají buď jako preparované k ranému rychlení, nebo nepreparované hodící se k pozdnímu rychlení. Používají se především cibule 1. velikosti (18-19 cm obvodu) a 2. velikosti (17 až 18 cm v obvodu).
Nakoupené cibule hned vybalíme a uložíme ve tmě, chladnu a suchu. V žádném případě je nesmíme ponechat v sáčku, protože vzhledem k vysokému obsahu vody a nedostatečnému přístupu vzduchu mohou být snadno napadeny plísní. Větší výkyvy teploty působí nepříznivě na pozdější proces rychlení.
Protože hyacinty potřebují k zakořenění 6 až 10 týdnů, sázejí se preparované cibule již koncem srpna, ostatní do poloviny září.
Velké cibule se kladou do 9 cm hrnků jednotlivě. Menší cibule se vysazují po 3 kuseh do 12 cm hrnků, nebo do ozdobných misek. Dříve se používaly také speciální vysoké hrnky, kde měly kořeny více prostoru. Sází se tak hluboko, aby hořejší čtvrtina cibule vyčnívala nad povrchem. Půda se nesmí příliš stlačit, aby voda i vzduch mohly pronikat k rostlině.
Zasázené cibule se pečlivě označí a založí ve studeném pařeništi nebo v zahradě, stejně jako tulipány.
V cibuli jsou obsaženy všechny potřebné látky, aby rostlina mohla vykvést. Potřebuje pouze vlhko a teplo, musí se proto po zasázení pořádně zalít a podle potřeby zalévat i později.
Jakmile cibule hyacintů dobře zakořenily a narašené puky jsou asi 6 cm dlouhé, mohou se přenést k rychlení. Všeobecně se doporučuje preparované hyacinty prvního rychlení přemístit do rychlírny v době mezi 25. listopadem a 1. prosincem. Nedostatečně zakořeněné cibule nemohou vytvořit normální květ.
Hrnky s hyacinty vyh´jmuté ze základky se nechají nejdříve několik hodin v poloteplém prostředí (10-12°C). náhlá změna teploty, stejně jako větší zálivka po déletrvajícím období sucha, vede totiž k rputkému růstu rostlinných pletiv, což způsobuje, že se přetrhají svazky cévní, a tím se také poškodí květní poupě.
Do poloviny ledna se rychlí hyacinty ce tmě. Při raném rychlení se udržuje teplota 24°C.
Jakmile narašené puky dosáhly asi 10 cm výšky, postaví se hyacinty na světlo, chrání se však před prudkým sluncem. Když se poupata začínají vybarvovat, doporučuje se teplotu snížit na 15-18°C. Květy se tak lépe vyvinou a jejich barva je výraznější. Rychleným hyacintům škodí průvan.
Aby květní stvoly nebyly příliš dlouhé, mají se hyacinty jen mírně zalévat. Zalévá se odraženou vodou, a to dopoledne. Na noc mají být rostliny opět suché. Pokud se nechají rychlené hyacinty v této době několik dní bez zálivky, zůstanou poupata sedět. Stejně nepříznově působí příliš horký vzduch, silné výkyvy teploty v dpbě rychlení a nedostatečné zakořenění. Aby se udržely hrnky stejnoměrně vlhké, je výhodné je umístit asi ze dvou třetin do rašeliny nebo do mechu. Nadměrnou vlhkost a teplotu vzduchu snížíme větráním. Rychlené hyacinty vykvétají za těchto podmínek za 14-16 dní.
Nepreparované cibule hyacintů se ošetřují stejným způsobem, můžeme je však rychlit až v lednu při teplotě 21-23°C. V této době jsou narašené puky většinou již tak vyvinuté, že je můžeme rychlit již na světle. Při nižších teplotách rychlení získáváme kvalitnější květy, ovšem doba rychlení se tím prodlužuje. Nedostatečně zakořeněl= cibule hyacintů nesmíme nutit zvýšenou teplotou ke květu, jinak by zůstal květní hrozen „sedět“ mezi listy a velmi slabě vykvetl.
Dříve se u nás rychlilo větší množství hyacintů k velikonoců. Pokud v některém roce připadnou velikonoce na duben, musí se cibule hyacintů sázet později (v prosinci nebo začátkem ledna). Do té doby se skldují nejlépe na dřevěných roštěch za optimální teploty 21°C. Ovzduší má být suché, neboť větší vzdušná vlhkost podporuje tvorbu a růst kořenů. V takovém případě se nemusí hrnky po osázení zakládat venku, ale mohou se umístit přímo ve studeném skleníku nebo v místnosti, kde se netopí, při stejnoměrné teplotě 9-10°C. po 6-8 týdnech bývají cibule již většinou dostatečně zakořeněné a mohou se rychlit.
Zdar rychlení hyacintů závisí z velké části také na pravidelné zálivce. Čím teplejší a sušší je vzduch, tím více potřebují rostliny vody. Voda k zálivce nesmí bát chladnější než vzduch v místnosti a také ne teplejší než 25°C. zalévání studenou vodou bývá příčinou zastuzení kořínků. Voda se nesmí dostat mezi listy, jinak cibule hnije.
Odkvetlé cibule jsou k dalšímu rychlení nepoužitelné. Přesto je nevyhodíme, ale zaléváme je dále, a to až do doby, kdy úplně zastaví vegetaci. Potom je z květníku vyjmeme a skladujeme v suchu až do další výsadby. Na podzim cibule znovu vysadíme,a to do volné půdy, asi 15 cm hluboko. Osázené místo je vhodné pokrýt dobře proleželým hnojem. Vždy po odkvětu přidáme hnojivou zálivku. Pokud pozemek udržujeme nezaplevelený, mohou cibule zůstat i několik let na místě a poskytují drobnější květy k řezu. Zanedbá-li se péče o ně, pak během krátké doby hynou.
Rychlení hyacintů
Hyacinty lze také velmi dobře rychlit v čisté vodě. Při tomto způsobu pěstování se používají speciální sklenky (karafy), mohou se však nahradit třeba sklenkami od jogurtu, které s ještě v nedávné době u nás používaly a někde ještě používají. Aby kořínky hyacintů zůstaly ve tmě a aby se ve vodě nevytvářely vodní řasy, vyrábějí se v zahraničí krafy i z barevného skla.
Nádoby používané k rychlení musíme nejdříve řádně vymýt, a tak odstranit všechny choroboplodné zárodky. Nejlépe je položit je asi na dva dny do tekoucí vody. Po očištění se sklenky naplní čistou vodou a jako filtrovací látka se přidá kousek dřevěného uhlí (chrání před hnilobou). Používáme vodu měkkou, nikoliv studniční tvrdou.
Cibuli je nutno zbavit všech zbytků kořínků a popřípadě i dalších nečistot. Nejvhodnější je měkký kartáč. Musí se však dát pozor, aby se nepoškodil spodek cibule. Potom cibuli poprášíme prostředkem proti plísni.
Od poloviny října do začátku prosince se mohou hyacintové cibule posadit na sklenky. Používají se skutečně jen cibule největších velikostí, neboť jen ty mají dostatek rezervních látek k tomu, aby mohly za takových zvláštních podmínek vykvést. Tímto způsobem nerychlíme hyacinty k vánocům, ale až v lednu.
Voda nemá být teplejší než 1é-12°C a má být ve sklence pouze tolik, aby spodek cibule byl asi 1-2 mm nad hladinou vody. Cibule nesmí být v žádném případě mokrá.
Potom se sklenky s hyacintovými cibulemi postaví na tměvé a chladné místo, nejlépe v místnosti, kde se netopí, třeba do tmavé skříně. Teplota nesmí stoupnout nad 12°C. Proto není vhodný sklep s ústředním topením. Sklenky se mohou také uložit do bedničky naplněné rašelinou, a tím jsou chráněny jak kořínky, tak i rašící výhonky před světlem. Pokud by se i kousek rašeliny dostal do sklenky, není tona závadu, neboť je prostá bakterií.
Brzy začne cibule vytvářet kořínky, které postupně vyplní celou skleničku. Toto předpěstování trvá asi 8-10 týdnů.
Do teplé místnosti můžeme sklenky přenést teprve tehdy, když se řádně vyvinul květní puk, a při ohmatání v něm zjistíme poupě. Zpočátku je necháme asi 10 dnů v poloteplé místnosti, přikryté ještě kornouty z tvrdšího tmavého papíru. Vodu ve skleničce je nutno občas vyměnit. Vzdálenost mezi hladinou vody a cibulí musí být stále stejná. Pokud se během rychlení voda vypaří, doléváme skleničky vodou 10°C teplou, ale velmi opatrně, neboť cibule nesmí být mokrá, jinak snadno začně zahnívat.
Nakonec na plném světle a v teple dokončují hyacinty svůj vývoj a vykvetou. Přeneseme-li je pak do chladnější místnosti, zůstávají v květu skoro měsíc.
Po odkvětu jsou tyto cibule bezcenné.
Pro dobrý výsledek tohoto způsobu rychlení je nutný výběr správné odrůdy. Pro sklenky se zvláště hodí pro rané rychlení preparované cibule odrůd: ´Arentine Arendsen´, ´Bismarck´, ´Jan Bos´, ´Pink Pearl´, ´Yelow Hammer´, z nepreparovaných cibulí hlavně: ´Edelweiss´, ´L´Innoncence´, ´Ostara´, ´Gertrude´, ´City of Haarlem´.
Příčinou nezdaru při rychlení hyacintů bává nejčastějí nedostatečné zakořenění rostlin a příliš vysoké teploty rychlení. Výsledkem je zakrnělé květenství, které zůstane „sedět“ mezi listy a dále se nevyvíjí. Stejně nepříznivě působí i přílišné zalévání, které způsobuje zahnívání kořínků, příliš brzké vystavení rostlin dennímu světlu, prudké sluneční světlo nebo náhlé změny teploty. Nezdary rychlení může způsobit i zalévání studenou vodou, zejména jsou-li rostliny v teplém prostředí.
Při rychlení hyacintů v květináčíxh se můžeme dočkat zklamání také při použití těžké zeminy nebo zeminy, která není dostatečně uleželá.
Odrůdy hyacintů vhodné k rychlení
Odrůdy označené •) jsou vhodné k vánočnímu rychlení, jsou-li preparovány. Údaje „raný“, „střední“ a „pozdní“ ze jménem odrůdy označují schopnost k rychlení normálních cibulí.
Bílé:
•) ´Arentine Arendsen´ - raný
´Carnegie´ - pozdní
•) ´Edelweiss´ - raný
•)´L´Innoncence´ - raný
Modré:
•) ´Bismarck´ - raný
•) ´Delf Blue´ - raný
´Grand Maitre´ - střední
´King of the Blues´ - pozdní
´Maire´ - střední
´Myosotis´ - střední
•) ´Ostara´ - raný
´Perle Brillante´ - střední
Růžové:
•) ´Anne Marie´ - raný
•) ´Delight´ - raný
´Lady Derby´ - pozdní
´Marconi´ - pozdní
•) ´Pink Pearl´ - raný
•) ´Princess Irene´ - raný
´Queen of the Pinks´ - pozdní
Červené:
•) ´Jan Bos´ - raný
´La Victoire´ - střední
Žluté:
´City of Haarlem´ - střední
´Prinz Heinrich´ - raný
•) ´Yellow Hammer´ - střední
Fialové:
´Amethyst´ - pozdní
´Lord Balfour´ - pozdní
´Queen of the Violets´ - pozdní
