Je to nejkomplikovanější skupina rodu, a to jednak proto, že není znám původní T. gesneriana a jednak proto, že se vysvětlení o vniku komplexu zahradních tulipánů zakládá jen na hypotéze bez exaktních experimentálních důkazů a že velký počet dříve popsaných druhů je nutno dnes považovat za zplanělé zahradní variety. V krajinách jako je Malá Asie nebo Írán, které tolikrát měnily své dobyvatele a kde se tak často stěhovalo obyvatelstvo, není možné oddělit plané rostliny od zplanělých a také není možno určit, zda nalezené stanoviště je původní. Známé je, že Gesnerovy tulipány nejsou v Evropě domácími druhy e před polovinou 17. století nebyly v přírodě známy. Na počátku 19. století byly však takové tulipány nalezeny v severní Itálii u Florencie a v Savojsku a byly popsány jako druhy. Je téměř jisté, že tyto tulipány, dnes nazvané „Neo- tulipae“, jsou semenáče vzniklé z komplexů zahradních tulipánů a není možné je považovat za druhy.
Morfologické znaky této skupiny jsou jednoduché. Mají poměrně velkou cibuli, většinou na jedné straně zploštělou, papírovinou slupku s malým počtem chloupků, stonek se dvěma širokými spodními a 2 – 3 špičatými listy, nesoucí jeden vzpřímený kalichovitý květ; okvětní lístky jsou někdy široké a zakulacené, někdy dlouhé a zašpičatělé. Obvyklou barvou květu je šarlatová, plastidy jsou žluté a terč olivový nebo černý, ohraničený žlutým lemem. Rozeznávacím znakem komplexu zahradních tulipánů je, že obsahuje odrůdy jak se základní barvou žlutou, tak i bílou. Tento znak nemá žádný pravý druh.
Tulipa gesnerianae L. je diploid. Popisujeme druh karmínově šarlatové barvy, který je rozšířen na mnohých místech Malé Asie. Stonek je vzpřímený, nese 2 velké, šedozelené, širší spodní listy a 2 – 3 menší špičatější. Vnější okvětní lístky jsou oválné nebo kopinaté, špičaté, nazpět ohnuté, vnitřní jsou širší, vejčité, tupě špičaté. U špičky lístků na vnější straně je vždy chomáč malých chloupků. Květy uvnitř jsou tmavě karmínově šarlatové s malým, kulatým, olivovým nebo černým terčem. Nitky, prašníky a pyl jsou tmavě purpurové. Některé tulipány se odlišují od druhů skupiny „Oculus-solis“ jen tím, že mají papírovinou slupku. Rostliny sbírané na Kavkaze mají mnoho odstínů, některé se žlutým terčem.
Tulipa suaveolens ROTH je diploid. II. doba kvetení. Stonek je vzpřímený, dlouhý asi 7 cm. Barva květů je karmínově šarlatová (820-2) s okrově žlutým (07) lemem nebo bez lemu, zevně je tmavší červená. Terč je hvězdicovitý, žlutý (4) nebo tmavě olivový se žlutým lemem. Nitky, prašníky a pyl jsou žluté. Kvete neobyčejně dlouho. Dobře se množí. Cibule je vejčitá, slupka hnědá, papírovitá, s málo chloupky na bázi a špičce, je velmi dobrý pro skalky. Vyskytuje se na stepích jižně od Kaspického moře v Arménii.
Tulipa galatica FREYN je diploid s chromozómovými fragmenty. IV. doba kvetení. Stonek je vzpřímený, dlouhý asi 15 cm; nese 2 bazální a 2 špičaté listy. Květ je podlouhlý, světle žlutý (602/2), s neohraničeným špinavě nazelenalým terčem. Nitky, prašníky a pyl jsou žluté. Nemá větší význam. Vyskytuje se v Malé Asii.
Tulipa rhodopea VELENOVSKY je diploid. Stonek je dlouhý 20 cm a nese 2 bazální a jeden nebo více špičatých listů. Květ je kalichovitý, tmavě hnědokarmínové barvy. Terč je olivový nebo černý se žlutým okrajem, který je vidět i na vnější straně. Nitky jsou široké, olivové, na bázi žluté, prašníky tmavě olivové, pyl hnědožlutý nebo olivový. Vyskytuje se v pohoří Rodopy v Bulharsku.
