Lilium tigrinum KER – GAWL. (bar. tab. XV/1) je velmi známá lilie. Na hnědočervené, lesklé lodyze, vysoké 120 – 180 cm, nese špičaté, zelené, lesklé listy, které jsou na bázi a po okrajích stříbřitě obrvené. V jejich paždí se pravidelně vyvíjeuí tmavé, skoro černé pacibulky, kterými se tato rostlina snadno rozmnožuje. Květy mají asi 9 cm v průměru, jsou velmi hezky pastelově oranžové s malinově růžovým nádechem; jsou výrazně rudohnědě skvrnité. Pyl je skořicově hnědý. Kvete v srpnu až v září. Cibule je bílá, se silnými šupinami.
Běžně pěstované formy této lilie jsou triploidní, tj. mají 36 chromozomů, a proto jsou sterilní. Následkem pouze vegetačního rozmnožování je tato rostlina stálým hostitelem viru liliové mozaiky, která ji samotné nijak zvlášť nevadí, je však velmi nebezpená pro většinu ostatních lilií. Vzácně se podaří použít pyl pro křížení. Existuje však i vzácná diploidní forma, která je trochu slabšího vzrůstu a plně plodná. Tato forma se nachází na několika japonských ostrůvcích v Korejském průlivu. Triplidní forma se vyskytuje prakticky od nepanšti v celé Asii a její původní naleziště naní vůbec známo.
Z různých existujících variet si Uve´dme:
Var. flaviflorum STEARN je velmi krásná, má čistě žluté, purpurově skvrnité květy a rezavě červený pyl.
Var. fortunei hort. STAND. Je robustnější než základní typ a má hustě chlupatou lodyhu. Pochízí ze stejného naleziště jako L. hansonii – ostrovy Dagelet Islands u Koreje.
Var. flore-pleno REGEL. Je jediná hezká z plnokvětých lilií. Má zmnožené okvětní lístky a i tyčinky jsou v ně přeměněny. Barvou i vzrůstem odpovídá základnímu typu.
Var. splendens LEICHTL. má květy jasnější než základní typ, jinak je mu podobná.
L. tigrinum byla pro svou nenáročnost a pěkný květ použita při mnoha kříženích, většinou komplexních. Účastnila se například vzniku dříve popsaných „Mid Century hybridů“. Z mnoh kříženců. Kteří prozrazují vliv L. tigrinum, si uveďme:
Cv. ´Connecticut Hybrids´ (Stone a Payne) jsou kříženci var. flaviflorum s L. X hollandicum v barvách od žluté do červené až kaštanové (z této skupiny je nabízen i výběr žlutě kvetoucích rostlin, jako Yellow Selection).
Cv. ´Connecticut Yankee´ (Stone a Payne), A. M. 1965, je jeden z nejlepších „Tigrinum hybridů“, který má lososově oranžové netečkované květy a často tvoří sekundární poupata; je velmi životný.
Cv. ´Cardinal´ (Tailor) je kříženec s L. amabile, který má červené poniklé turbánky.
Cv. L. X tigrabile (Stooke) je hybrid stejného původu, podobný předešlému.
Cv. ´Blood Tiger Hybrids´ (Woodriff) je skupina „Tigrinum hybridů“ se sytě červenými květy.
Cv. ´Tawny Tiger Hybrids´(Woodriff) je skupina „Tigrinum hybridů“ se žlutými a oranžovými květy.
L. tigrinum je jedna z nejodolnějších a nejméně náročných lilií vůbec – nesnáší jen vápník v půdě. Škoda, že je nositelem viru mozaiky. Pro snadné rozmnožování pacibulkami je velmi vhodná k pěstování ve velkém. Cibuli vysazujeme 10 cm hluboko do výživné půdy, kterou můžeme u základního druhu i vydatně pohnojit. Vyžaduje plné slunce, v době růstu ji však dostatečně zaléváme.
