Tulipa

Virové choroby

Pestrokvětost tulipánů se vyskytuje všude, kde se tulipány pěstují. Choroba se projevuje na květech tulipánů pruhy nebo čarami rozdílného tónu, než je základní barva okvětních lístků. Často jsou tyto kresby úplně bílé. U některých červených odrůd jsou pruhy na květech tmavočervené (např. ´Brilliant Star´). U žlutých a bílých tulipánů nejsou příznak yna květech vůbec patrné. Na listech vyvilává tento virus žlutozelené skvrny pobíhající podél nervů nebo nepravidelné světle žluté nebo bílé pruhy. Nemocné rostliny některých odrůd zakňují.

Původcem této choroby je Tulipa virus 1, který je přenosný šťávou a roubováním cibulí. Šťávou lze snadno infikovat mladé rostliny vysoké 5-10 cm, u starších rostlin dochází k infekci jen zřídka. Venku ve sklenících přenáší tento virus mšice Myzus persicea, Macrosiphum solanifolii, Neomyzus cicrumflexus, Aulacorthum pelargonii, Aulacorthum pseudosolani a Doralis fabae. Ve skládkách na cibulích jej přenáší mšice Yezabura tulipae.
Hostitelé viru jsou mnohé druhy lilií, dále Calochortus spec., Fritillaria pudica a Ornithogalum thyrsoides.

Ochrana: Základem jsou negativní výběry, tj. odstrańování nemocných rostlin porostu ještě před výskytem mšic. V době ohrožení kultury náletem mšic jsou nutné postřiky systematickými insekticidy. Ve skládkách hubéme mšice vykuřovačem (např. Dymogamem).

Nekróza způsobuje na listech podélné bekrotické skvrny nebo pruhy. Někdy se skvrny tvoří také na stoncích nebo na okvětních lístcích. Velmi často napadené rostliny hynou, zejména v těch případech, kdy se příznaky projevily již při vzcházení. U těchto mladých rostlin pokrývají nekrotické skvrny a pruhy celý povrch listů, při dalším růstu listy zakrňují a krabatějí se. Takové rostliny většinou nevykvetou nebo jejich květ je deformovaný, špatně vybarvený a má nekrotické proužky na petálech. Tvoříli se nekrotické cvrny v době, kdy jsou listy již rozvinuté, nedochází k deformacím a kroucení listů, ale celý povrch listu je pokryt drobnými nekrotickými skvrnami, probíhajícími typicky podél nervů. Na nemocných cibulích se tvoří rovněž nekrotické skvrny.
Původcem této choroby je virus nekrózy tabáku (Nicotina visus 11). Virus je přenosný šťávou a půdou. Neztrácí infektivitu v odumřelých částech rostlin. Mšice jej přenášejí, v půdě je rozšiřován spórami houby Olpidium brassicae.

Je velmi rozšřen ve sklenících na rychlených tulipánech an promilích (Primula obsonica). Méně se vyskytuje na tulipánech pěstovaných venku. Také na rychlených okurkách může vyvolat nekrotické skvrny na plodech. Z ciziny je známo, že vyvolává nebezpečnou nekrózu na fazolích a salátu.
Ochrana: Základem jsou včasné negativní výběry. Nemocné rostliny je nutno hluboko zakopat. Po práci s nemocnými rostlinami si pracovníci musí dukladně umýt ruce mýdlem a nářadí je třeba dezinfikovat 3% formalínem. Ojedinělá hnižźda, kde se vyskytla nekróza tulipánů na poli, dezinfikujeme 3% formalínem v množství 10 l roztoku na 1 m2. na pozemek, kde se vyskytla nekróza tulipánů, nevysazujeme v příštích dvou letech rostliny náchylné k tomuto viru.

„Mírná „ nekróza je vyvolávána virem nekrotické kadeřavosti tabáku (Nicotina virus 5). Příznaky bývají mrnější než při nekróze vyvolané virem nekrózy tabáku. Přesné rozlišení těchto dvou viróz pouze podle příznaků na tulipánech je obtížné. Jen někdy při infekci virem nekrotické kadeřavosti tabáku se na okvětních lístcích tvoří u červených a růžových tulipánů tmavočervené proužky, které nikdy nevyvolává virus nekrózy tabáku.
Způsoby přenosu a ostatní hostitelé viru nekrotické kadeřavosti tabáku jsou uvedeny na str. (u nekrózy hyacintů)-
Ochrana_ Je stejná jako u nekrózy hyacintů.

Bílá pruhovitost se projevuje na listech býlími proužky podél nervů. Napadené rostliny jsou malé a zakrnělé, květy jsou deformované. Blíže neurčený virus způsobující tuto chorobu je přenosný šťávou, hmyzí přenašeč není znám. K hostitelským rostlinám patří Nicotina glutinosa, N. tabacum, Petunia sp. a Phaseolus vulgaris.

Ochrana: Základem je včasný negativní výběr.

Fyziologie (neparazitické) choroby

Fasciace se projevuje tím, že z jedné tulipánové cibule vyrůstá větší množství (2-10) květních lodyh, které spolu po délce srůstají, ponechávajíce volné jen konce os s květy. Tato porucha je dědičně založena a u některých odrůd se vyskytuje ve značném procentu (například odrůda ´Elmus´).
Ochrana: Abnormální rostliny se musí odstraňovat, neboť znehodnocují kulturu.

Slepota se projevuje s různou intenzitou. Silně postižené cibule zastaví růst, rostlina zakrňuje, nekvete a na průřezu cibulí je vidět špatně vyvinutý, popřípadě zahnědlý květní základ. Slaběji poškozené cibule vytvářejí květní lodyhu zakončenou tenkým, zaschlým, hnědým náznakem květu. Vyvine-li se poupě, je zaschlé, se světle hnědými, papírově tenkými okvětními lístky. Květ se dále nerozvíjí, květní orgány chybějí nebo nebo jsou zakrnělé. Přitom cibule těchto rostlin jsou na pohled zdravé.

Příčinou poruchy může být nedostatečné vyzrání cibulí v předchozím vegetačním období, zaviněné nepříznivými povětrnostními nebo půdními podmínkami (náhlé sucho a horko nebo naopak silné deště koncem vegetace, přehnojení pozemku dusíkem apod.). Hlavním faktorem ovlivňujícím slepotu je však působení nevhodné teploty na cibule. Může to být zapření cibulí po dklizni, během skaldování nebo při dopravě, popřípadě prutké výkyvy teplot během skaldování. U rychlených cibulí bývá slepota zaviněna nadměrnou teplotou v místě založení nebo pozdním přenesením do skleníku, takže bývají poškozeny kořeny. Těmito poznatky se musí řídit i ochrana.

Gumóza vytváří na povrchu sklizených cibulí tmavěji zbarvené podlitiny. Po protžení povrchové vrstvy pletiva prýští z nich žlutavá nebo světle hnědá gumovitá hmota, která na vzduchu zasychá. Jsou-li gumózou postiženy vrchní suknice, pak se barva cibule nemění. Příčinou tohoto jevu jsou dosud neprozkoumané fyziologické poruchy, vyvolaní pravděpodobně nadměrnou vlhkostí půdy a mechanickým poškozením cibulí. Z vysazených cibulí vyrůstají zpravidla zdravé rostliny.
Ochrana: je nutno skladovat cibule v dobře větraném skaldišti a při sklizni se vyvarovat jejich poškození.

Sluneční úpal cibulí se objevuje tehdy, ponechávají-li se čerstvě sklizené cibule ležet na prudkém slunci. Popis příznaků je na straně .

Padání květních lodyh se objevuje u rychlených tulipánů obvykle krátce před rozkvětem. Na lodyze vzniká sklovitá vodnatá skvrna, která se rychle rozrůstá. Pokožkové pletivo v ístě skvrny bývá puchýřovitě zduřelé, praská a uvolňuje cestu vytékající cukernaté tekutině. Záhy potom chorobné místo vadne a svraš´tuje se; květní lodyha není schopná se déle udržet a proto padá. Tatáž porucha se může vyskytnout i u řezaných tulipánů.

Všechny okolnosti, které narušují normální vývoj květního základu v cibuli, zvyšují dispozici rostlin k tomuto onemocnění. Může to být například nevhodná doba sklizně, skladování ve špatné teplotě, chybný postup rychlení (zejména nadměrná teplota a vlhkost vzduchu) a jiné.

Ochrana: je nutno zlepšit podmínky agrotechniky podle uvedených zásad a při rychlení udržovat správnou půdní teplotu a vlhkost vzduchu. Poruše lze předejít tímto ošetřením: 7-8 g dusičnanu sodného se rozpustí v 1 l vody, roztok se doplní vodou na 10 l a touto tekutinou se rostliny zalévají v období 2-3 dnů. Řezané květy se namáčejí do 1% roztoku této chemikálie na dobu 12 hodin.

Vápenatění cibulí se objevuje během skladovacího období. Jedna i více suknic v cibuli zbělá, zvápenatí a nakonec seschne a zvrdne. Barva cibulí zůstává bělavá. Příčina tohoto jevu není dosud spolehlivě objasněna. Zvápenatění většinou souvisí s napadením modrou plísní (penicillium) nebo roztoči. Není však dosud známo, které z těchto poškození je primární.

Ochrana: Základem je správné skladování nepoškozených cibulí.

Nadměrný rozpad cibule, označovaný jako „koňské zuby“ (popis příznaků viz str. ), je poruchou založenou geneticky.
Ochrana: Je nutno odstranit všechny abnormální cibule, aby se procento anomálií v porostu nezvyšovalo.

Houbové choroby

Sklerociová hniloba cibulí (Sclerotium tuliparum) je příčinou vzniku prázdných míst na záhonech nebo v poli, kde cibule napdené touto chorobou z jara nevyrašily. Při slabší infekci vyrůstají zakrnělé rostliny, které záhy vadnou a ještě před květem odumírají. Nakažené cibule podléhají suché hnilobě, především na špičkách a v horní části suknic. Postižená pletiva jsou šedavě zbarvená a porostlá bělavým podhoubím, ve kterém jsou 3-10 mm velká růžkovitá sklerocia. V počátečním období vývoje jsou sklerocia bílá, později hnědnou až černají. Podhoubí plísně prorůstá i do okolní půdy a také tam vytváří sklerocia, která po vytažení cibule oddělují a zůstávají v zemi. Nemocné rostliny mají mohutný, zdravý kořenový systém.

Nákaza se přenáší sadbou. Vniká do cibulí z půdy. Sklerocia si uchovávají životaschopnost v půdě po několik let, a proto při dlouhotrvajícím pěstování cibulových květin na jednom místě bývá pozemek silně zamořen. Houba napadá kromě tulipánů také kosatce, hyacinty, narcisy, ladoňky, modřence, krokusy, sněženky a mečíky.

Ochrana: nemocné cibule se musí i s okolné zeminou vypíchnout a zničit. Je třeba střídat každoročně pozemky a dodržovat 5leté odstupy v pěstování tulipánů. V malém množství je možno půdu dezinfikovat párou, 1% formalínem nebo rtuťovými přípravky (např. 10 g Germisanu na 1 m2). Karenční doba do výsadby je 14-21 dní. Podle holandských zkušeností se nejlépe osvědčilo zapravení přípravků na bázi pentachlórbenzenu (PCNB – např. Brassicol) do půdy (75 g na 1 m2) nebo propašování cibulí tímto fungicidem při sázení (5-10g na 1 kg cibulí). Místo popraše je možno použít mokré moření cibulí před výsadbou 0,5% Germisanem po dobu 1 hod.při zálivce rostlin je možno také přidat 0,5 g germisanu na 1 l vody.

Fuzarióza (Fusarium oxysporum) je choroba cibulí. Z nemocných cibulí vyrůstají listy, které později červenají, vadnou a předčasně odumírají. Většinou se však během vegetace neprojevují na tulipánech žádné příznaky onemocnění porostu. Teprve po sklizni cibule během skladování měkne a vydává zvláštní „banánovou vůni“. Infikovaná místa jsou špinavě bíle zbarvena a lemována tmavou, hnědou zónou. Nemocné cibule později ztvrdnou, „zkamení“ a jsou často napadeny roztoči. Za vlhka se na nich vytváří narůžovělý plísňový povlak, tvořený podhoubím a výtrusy.

Pro vývoj choroby je rozhodující období na sklonku vegetace; vysoká vlhkost půdy spolu s vysokou teplotou šíření infekce velmi podporují. Napaden bývá krček rostliny, místo spojení cibule s lodyhou nebo báze cibule. Nevhodné skladovací podmínky, zejména nadměrná vlhkost a teplota ovzduší, stupňují šíření fuzariózy.

Ochrana: Základem je je včasná a opatrná sklizeň a správné skladování cibulí. Před výsadbou je nutné pečlivě provést negativní výběr a preventivně mořit Germisanem. Pozemky se musí střídat.

Tulipánová plíseň (Botrytis tulipae) vytváří na listech drobné bělavé skvrny, které se za vlhka rychle rozrůstají, hnědnou a pokrývají se povlakem šedohnědého podhoubí a prášivých spor. Choroba rychle zachvacuje celou listovou plochu, listy hnědnou a odumírají. Infekční skvrny za sucha uschnou a pletivo čepelí se v těcho místěch zkrucuje a trhá. Na květech se nákaza projevuje v podobě drobných teček nebo skvrnek, které jsou na tmavých odrůdách bělavé, na světlých odrůdách hnědé. Okvětní lístky za vlhka rychle hnědnou a nesou též plísňový povlak. Houba napadá i lodyhy a tobolky tulipánů. Výtrusy roznáší vítr, déšť, zálivka apod. na sousední zdravé rostliny, nebo jsou splavovány do půdy kde infikují cibuli. Napadení cibule se pozná podle vpadlých, hnědých, oválných skvrn se zřetelně vyvýšeným okrajem, na kterých bývají někdy sklerocia plísně. Také na odumřelých nadzemních částech rostliny vytváří houba drobná, 1-2 mm velká sklerocia, jimiž přezimuje v půdě. Ze silně napadených cibulí vyrůstají z jara zakrnělé, různě pokroucené rostliny, jejichž nadzemní části se záhy pokrývají vrstvou výtrusu a obnovují tak nákazu v nové sezóně.

Ochrana: Základem je přísný negativní výběr a odstraňování všech zakrnělých a pokroucených rostlin dříve, než se na nich vytvoří povlak prášivých spor. Během vegetace jsou nutné postřiky 1% Novozirem N nebo 2% Berylem s přísadou smáčedla. Z novějších organických fungicidů je spolehlivě účinný 0,3% Maneb a 0,3-0,5% Phaltan. Postřiky se musí opakovat 2-3krát před květem a 1-2krát po odhlávkování rostlin. Odhlávkovat se musí včas, protože opadlé plátky jsou optimální živnou půdou pro plíseň. Při třídění po sklizni a před výsadbou je nutno podezřelé cibule vyloučit a sadbový materiál preventivně namořit. Při moření cibulí hned po sklizni používáme 2% Novozir N po dobu 2 hodin, krátce před výsadbou 0,25% Germisan po dobu 1-2 hod. Je nutno každoročně střídat pozemky a dodržovat 5leté osevní postupy.

Modrá plíseň (Penicillium corymbiferum) a jiné druhy rodu Penicillium napdají cibule ve skladu. Na první masité suknici se objevují hnědé korkovité skvrny. Při silném napadení celá cibule hnědne a zasychá. Za vlhka se choroná místa pokrývají bílým plísňovým povlakem, na kterém se v krátkosti tvoří modravé nebo zelenavé vrstvy spor. Infekce se šíří hlavně na špatně vyzrálých a poškozených cibulích a na materiálu, který byl nevhodným termínem sklizně nebo nesprávným skladováním zbaven vnější hnědé slupky. Často se vyskytuje na tulipánových cibulích společně s roztoči.
Ochrana: je podobná jako při vápenatění cibulí.

Živočišní škůdci

Cibulový roztoč (Rhizoglyphus echinopus) – viz str.

Cibulovka zhoubná (Eumerus strigatus) a cibulovka narcisová (merodon equestris) – viz str.

Mšice (Aphidoidea) napadají tulipány v době, kdy již odkvétají i pozdější odrůdy, takže svým sáním nepoškozují květy. Přenášejí však virovou pestrokvětost. Mšice se vyskytují také ve skládkách, kde vysávají rašící výhony tak, že mohou úplně zakrnět a lodyhy po zasazení cibulí nevyrostou.
Ochrana: jsou nutné postřiky organofosfáty (na záhonech i ve skládce) v příslušných intervalech.

Mnohonožky (Diplopoda) jsou 2-3 cm dlouzí členovci se dvěma páry noh na většině článků. Okusují křehké části rostlin. Vysázené cibule tulipánů někdy ohryzávají tak, že nevyraší. Nejvíce poškozují tulipány, které zůstaly přes léto v zemi.

Ochrana: Škůdce lákáme na různé návnady, podobně jako berušky a svinky (půlky brambor, mrkve, hrušek) a denně je sbíráme. Lze použít i přípravek Limacid. Cibule chráníme také poprachem DDT před výsadbou nebo speciálními přípravky do půdy typu aldrin, dieldrin aj. Dobré výsledky má i dezinfekce půdy párou nebo sirouhlíkem.

Myši (Muridae) mohou způsobit velké požerky na založených i vysázených cibulích. Zvláště škodí hraboš polní (Microtus arvalis), myš domácí (Mus musculus), mšice křovinná (Apodemus silvaticus) i hryzec vodní (Arvicola terrestris). S oblibou si vybírají některé odrůdy.

Ochrana: Myši hubíme otráveným zrním různými přípravky. Cibule je možno také přímo chránit porachem nebo namáčením v kaší z jedovatého mínia (suříku) – 1 kg na 3-4 l vody na 1000 cibulí, nebo postřikem Endrinem. Zakládku cibulí nebo pařeniště je možno chránit také mechanickými hustými drátěnými sítěmi zapuštěnými až 90 cm hluboko do země.