Hlavním rozlišovacím znakem této skupiny je přítomnost jednoho páru chromozómů, jehož tvar se velmi liší od chromozómů druhů, které sem nepatří. Tento dlouhý chromozóm, ohnutý v pravém úhlu, je v diploidních druzích této skupiny zastoupen 2krát, v tetraploidních druzích 4krát a v pentaploidním T. clusiana 5krát. Vzrůst všech druhů je vzpřímený. Je to jediná skupina podrodu, která má některé druhy, u nichž základní barva květu je bílá. Cibule mají pod slupkou charakteristickou „vlnu“, jež na špičce vyčnívá. Druhy této skupiny se nekříží s ostatními druhy podrodu Leiostemones. Skupina se vykytuje v západním Iránu, severozápadní Indii, v horních oblastem Iráku, Afghánistánu a v Malé Asii. Jeden druh zdomácněl na severním pobřeží Středozemního moře.
Tulipa aitchisonii HALL je diploid. III. doba kvetení. Stonek nese 2 – 4 polovzpřímené listy a 1 – 2 krátké stopky, které jsou v úrovni země. Květy se otevírají do hvězdy. Existují dvě formy. Jedna má květ se základní barvou bílou, žlutým terčem a žlutými nitkami, prašníky a pylem, druhá má květ se základní barvou žlutou; jinak je jako první forma. U obou forem jsou vnější okvětní lístky karmínově stínované. Cibule je skoro kulovitá, s pevnou hnědou slupkou a s chloupky, které vyčnívají u špičky. Vyskytuje se v Kašmíru.
Tulipa aithisonii ssp. cashmeriana HALL je diploid. III. doba kvetení. Má 2 – 3 květy bez červené kresby zevně na vnějších okvětních lístcích. Barva všech částí květu je žlutá. Vyskytuje se v Kašmíru.
Oba druhy pocházejí z vysokohorských poloh 2500 – 3000 m. byly dlouho považovány za malé formy T. stellata a jen cytologický průzkum ukázal, že jde o diploidy, ze kterých se během času vyvinuly jak tetraploidní, tak i pentaploidní druhy. Tyto miniaturní druhy je lépe pěstovat ve studeném skleníku, v hrnkách, protože jsou nejmenší ze všech tulipánů.
Tulipa stellata HOOKER je tetraploid. III. doba kvetení. Stonek je vzpřímený, dlouhý 20 cm a má u báze 3 – 5 úzkých, špičatých, na okrajích zbarvených listů. Další 1 – 2 menší listy jsou na stonku. Vytváří jen jeden vzpřímený květ, který se otevírá do hvězdy a má nazpět zahnuté špičky okvětních lístků. Uvnitř květu je barva bílá, se světle žlutým terčem bez ostrého ohraničení. Na hřbetě jsou vnější okvětní lístky červeně (020) stínované. Nitky, prašníky a pyl jsou žluté. Cibule je skoro kulovitá, slupka kožovitá, s „vlnou“ u špičky, která vyčnívá v podobě chomáče. Hodí se pro skalky, kvete dříve než T. hageri. Vyskytuje se v Afghánistánu a v severozápadní Indii.
Tulipa stellata var. chrysantha (syn. T. chrysantha of gardens) (bar. tab. VIII/1) je tetraploid. III. doba kvetení. Pravděpodobně je tento druh jen barevná varieta T. stellata. Vnitřek květu je zářivě žlutý (4/) s intenzivnějším a tmavším šafránově žlutým terčem. Na vnější straně okvětního lístku je červená barva (020/1) výraznější než u T. stellata , stonek však není tak dlouhý. Hodí se pro skalky. Vyskytuje se v Afghánistánu a v severozápadní Indii.
Tulipa Clusiana CANDOLLE (bar. tab. VIII/2) je pentaploid. IV. doba kvetení. Vzrůst má vzpřímený, stonek je vysoký až 30 cm, má 2 bazální listy a 2 špičaté úzké listy. Květ je po otevření hvězdicovitý, zevnitř bílý, tmavý s fialovým terčem (830) a karmínovou barvou na špičkách okvětních lístků; zevně na hřbetě je karmínově červený s bílým lemem. Nitky, prašníky a pyl jsou černopurpurové (1030). Cibule je kulatá, slupka hnědá a kožovitá, s vlnovitými chloupky, které vyčnívají ze špičky jako chomáče vaty. Potřebuje chráněné, teplé místo a musí se sázet hluboko do propustné země. Je to krásný druh, který se však těžko množí.
Var. ´Cynthia´ (v. Tubergen). IV. doba kvetení. Tato varieta je krémově žlutá (601/2) na všech místech, kde T. clusiana je bílá. Na vnějších okvětních lístcích má růžové (021) pruhy. Roste a množí se lépe než T. clusiana.
Zbývající druhy této skupiny tvoří společné malou podskupinu. Proti předešlým druhům mají podstatně menší charakteristický chromozóm, i když stejného tvaru.
Tulipa linifolia REGEL je diploid. IV. doba kvetení. Stonek má krátký, listy tvoří růžici při zemi a mají červené okraje. Květy jsou uvnitř šarlatové (717), s kulatým červenofialovým terčem (1030). Vnější okvětní lístky jsou zahnuté nazpět a na hřbetě červené. Nitky a prašníky jsou červeně fialové, pyl je tmavě fialový. Cibule je kulatá, slupka kožovitá, světle hnědá se žlutou vlnou, která vyčnívá ze špičky cibule. Je to jeden z nejhezčích druhů; potřebuje hluboké sázení na slunné místo ve skalce, chráněné před větrem. Vyskytuje se ve východní části Buchary.
Tulipa maximowiczi REGEL je diploid. III. doba kvetení. Tento druh se liší od T. linifolia jen velmi málo. Listy jsou vzpřímenější a jejich barva je tupější a světlejší. Kvete o 10 dnů dříve. Cibule je tmavší, fialovější a vlna u špičky je červená místo žlutá.
Tulipa batalini REGEL je diploid. IV. doba kvetení. Tento druh se opět morfologicky neliší od T. linifolia a je pravděpodobně jen jeho albinoformou, ve které chybí antokyan. Květ je světle žlutý (503/3), nitky, prašníky a pyl vesměs slámově žluté (604/1). Byly získány velmi pěkné hybridy mezi T. batalini a T. maximowiczi, vypěstované Dykesem, z nichž jeden typ vegetativně rozmnožuje a pěstuje v. Tubergen pod jménem T. batalini, ´Bronze Charm´. Tento hybrid má vnější okvětní lístky zevně meruňkově žluté (505/1) s narůžovělým (519) okrajem, vnitřek květu je žluý (604/1) a mandarinkově růžovou (17/2) špičkou.
Tulipa montana LINDLEY (syn. T. wilsoniana HOOG, T. chrysantha BOISS.) je diploid. IV. doba kvetení. Stonek je vzpřímený, 3 – 4 ploché listy mají červený okraj. Květy se otevírají do téměř plochého kruhu. Barva je uvnitř karmínově šarlatová (819), s malým, kulatým, černým terčem. Vnější okvětní lístky mají malou špičku, zvnějšku jsou o něco tmavší (721/2) okraj je tmavý (819). Nitky jsou šarlatové, u báze tmavší, prašníky a pyl žluté. Cibule je téměř kulatá, slupka pevná, fialově hnědá, s vlnou vyčnívající ze špičky cibule. Je to velmi krásný druh, který je však pro výsadbu méně způsobilý než T. linifolia a T. maximowiczi. Vyskytuje se v severozápadním Íránu a Turkménii.
