Nothoscordum KTH. (Liliaceae – liliovité)
Jméno rodu se skládá z řeckých slov nothos (nepravý) a skordon (česnek).
Rostlina je velmi podobná česneku, ale postrádá onen charakteristický česnekový zápach. Listy jsou přízemní, čárkovité. Stvol je vysoký 40 až 60 cm a je zakončený okolíkem šestičetných květů. Okvětní lístky jsou do poloviny délky srostlé. Plod tvoří třípouzdrá tobolka. V rozličných oblastech subtropické ameriky se vyskytuje téměř 30 druhů.
Druhy a odrůdy
Nothoscordum inodorum NICHOLS. (syn. N. fragrans KUNTH.) míá bílé kulovité cibule, z nichž vyrůstá až 60 cm vysoký stvol. Listy jsou šedozelené, široce čárkovité a tupé. Květy jsou růžově bílé s červenými žilkami, vně nazelenalý. Mají příjemnou vanilkovou vůni. Prašníky jsou jasně červené. Rostliny venku kvetou v květnu a v červnu.
Požadavky na stanoviště
Je teplomilná rostlina, se kterou se nejčastěji setkáváme ve studeném skleníku. Ovšem v příznivých podmínkách můžeme ji vysadit i do volné půdy, a to za předpokladu, že jí na zimu poskytneme dobrý a suchý kryt. Pěstujeme ji na chráněném a teplém místě, na plném slunci, v propustné zahradní půdě.
Pěstování
Cibule se vysazuje v září až v říjnu 15-20 cm hluboko, na vzdálenost 15 cm. začátkem prosince záhonek přikryjeme vrstvou suchého listí, a tak ponecháme do konce března. Při přesazování dobýváme cibule ze země v druhé polovině července a po očištění je uskladníme do nové výsadby.
Množení
Rostlina se může množit buď oddělováním dceřiných cibulek při přesazování rostlin a jejich dopěstováním na zvláštním záhoně, neno výsevem semene. Osivo vyséváme v dubnu až v červnu do misek, které udržujeme stále přiměřeně vlhké. Klíčí teprve po několika týdnech a klíčivost si udržuje 2-3 roky.
Použití
Nothoscordum pěstujeme na nápadném místě mezi nižšími trvalkami. Uplatnění najde i ve skalce.
Jinak se používá také jako hrnková květina pro studený skleník. Je oblíbená především pro silnou vůni.
