Cypella HERB. (Iridaceae – kosatcovité)
Jméno rodu je odvozeno z řeckého slova kypellon (pohárek), což připomíná tvar květu.
Tyto elegantní jihoamerické rostliny jsou u nás dosud málo známé. Rod není příliš početný, obsahuje jen 4 druhy, z nichž se v okrasném zahradnictví používájí pouze dva.
Rostlina vyhání z 2-3 cm velké cibulky, slabý, 50-100 cm vysoký stonek, řídce větvený, vícekvětý. Od příbuzných kosatců se liší především pohárkovitým tvarem květu a vzpřímenou bliznou. Má 6 okvětních lístků. Přitom tři vnější lístky jsou opakvejčité a tvoří základní šálek s vodorovnými křídly; těmito lístky za větru mává jako větrný mlýn. Vnitřní okvětní lístky jsou mnohem užší, vzpřímené a poněkud zvlněné. Květ vydrží pouze jeden den.
Druhy a odrůdy
Cypella coelestis DIELS. (syn. C. plumbea LINDL., Phalacallis plumbea HERB., Tigrida coelestis hort., Moraea coelestis hort.) pochází z tropické jižní Ameriky (Bolívie, Brazílie, Paraguay). Má mohutný vzrůst, stonek vysoký 60-100 cmm olistěný. Vykvétá v červenci až v září. Květy jsou olovově modré, znenadání se objeví jednoho dne před polednem a po několik amálo hodinách opět zvadnou. Je jen škoda, že tyto exotocké bledě modré květy se žlutočervenými skvrnami mají tak krátké trvání. Z každého rozdvojení však vyr§stají 2-3 poupata,a tím se doba květu poněkud prodlužuje.
Cypella herbertii HERB. (syn. Moraea herbertii LINDL., Tigrida herbertii SIMS.) pochází z jižní Brazílie a Argentiny. Je vysoká pouze 50-60 cm, má slabý, kulatý, větvený stonek, který nese asi 7 cm široké květy. Základní šálek je okrově žlutý s červenofialovým středním nervem, vnější části jsou poněkud světlejší s tmavšími středními pruhy. Uprostřed květu je krátká, hnědočervená blizna. U nás vykvétá koncem července nebo v srpnu, ale květ nemá dlouhého trvání, čímž se snižuje její sadovnická hodnota.
Požadavky na stanoviště
Vyžadují bohatě zásobenou živinami, kyprou a propustnou. Na zahradě jí vyhledáme slunné a chráněné stanoviště s dostatečnou vlhkostí.
Pěstování
Nevelké cibule vysazujeme v druhé polovině dubna a v květnu do půdy pohnojené dobrým kompostem. V lehkých půdách sázíme 12 cm hluboko, ve středně těžkých 8 cm. Vzdálenost jednotlivých rostlin od sebe je 12 až 15 cm. během vegetace půdu kypříme a udržujeme v bezplevelném stavu. Můžeme použít také hnojivou zálivku, zejména v době tvoření květních poupat. Při mělčím sázení je nutno rostlin vysazovat, aby nebyly za deště a větru vyvráceny. Po odkvětu a odumření listů, tj. v říjnu, vyjmeme rostliny ze země, zbavíme nečistot a zbytků nadzemních orgánů a uskladníme v suchém, ale chladném prostředí. Nejlepší způsob uložení přes zimu je v bedničce se suchým pískem nebo rašelinou.
Množení
Rostlina se množí hlavně postranními cibulkami. Ty ošetřujeme podobným způsobem jako velké cibule.
Může se množit také semeny. Musí se vysévat hned po sklizni, protože brzy ztrácejí klíčivost. Semenáče při správném ošetřování kvetou druhý nebo třetí rok po výsevu.
Použití
Tyto vzácné rostliny vysazujeme buď jednotlivě, nebo v malých skupinkách na záhonek u vchodu do domu, u cestičky nebo na jiné vhodné místo, kde se mohou plně ocenit jejich vlastnosti a exotická nápadnost. Nehodí se k řezu ani k rychlení.
