Virové choroby
Žlutá pruhovitost se projevuje na listech zprvu úzkými žlutozelenými proužky nebo skvrnami, probíhající podél nervů. Květy nemocných rostlin bývají menší a částečně deformované, protože se na nich tvoří bělavé proužky. V těchto místech pletivo zasychá. Za 3-4 týdny po odkvětu pletivo na listech v místech původních žlutých skvrn odumírá a pruhy dostávají bělavou nebo šedou barvu, takže listy mají stříbřitý lesk. Napadené narcisy předčasně zatahují. Touto chorobou trpí nejvíce narcisy s trubkovitýmu květy. Původcem této choroby je virus přenosný šťávou a mšicemi Doralis fabae a Macrosiphon solanifolii.
Ochrana: V době náletu mšic jsou nutné postřiky organofosfáty. Nemocné rostliny se musí odstraňovat z porostu ještě před začátkem květu, protože později může být choroba u některých rostlin maskovaná. Zbylé cibule ze silně napadených porostů se nesmějí používat pro množení. Využijeme je k rychlení – v rychlírnách při vyšších teplotách se příznaky projevují slaběji. Cibule se po rychlení zničí, takže se zamezí další šíření choroby v porostech.
Mozaika vyvolává na narcisech různé příznaky podle odrůd a pěstebních podmínek. Napadené rostliny bývají zakrnělé. Na listech se tvoří světle zelené, šedozelené nebo žluté mozaikové skvrny. Květy jsou většinou zakrnělé, na krátkých stopkách a objevují se na nich průsvitné skvrny a proužky. Při vysokých teplotách (v létě nebo v rychlírnách) bývají příznaky maskovány.
Původcem této choroby je blíže neurčený virus, který rozšiřují různé druhy mšic. Inkubační doba choroby je poměrně dlouhá, příznaky po infekci vystupují až v příštím roce. Sérologicky lze infekci zjišťovat ještě v tomto roce, kdy vznikla. Hostitelskými rostlinami tohoto viru jsou různé druhy z rodu narcissus.
Ochrana je stejná jako u žluté pruhovitosti narcisů.
Nekróza se projevuje v počátečním stadiu žlutozelenými skvrnami na listech probíhajícími podél nervů. Později v těchto místech u mnohých odrůd pletiva odumírají, a tím vznikají hnědé nekrotické pruhy. Někdy se tvoří nekrotické proužky i na květech.
Původcem této choroby je virus nekrotické kadeřavosti tabáku (Nicotina virus 5). Způsoby přenosu a ostatníá hostitelé tohoto viru jsou uvedeny na str. 194 (u nekrózy hyacintů).
Ochrana: je stejná jako u nekrózy hyacintů (str. 194).
Fyziologické (neparazitické) choroby
Sluneční úpal cibulí postihuje čerstvě sklizené cibule, ponechávají-li se volně ležet na záhonu vystaveny slunci. Poškozené cibule vypadají jako uvařené. Svrchní suknice později bělavě zasychá, vrstvy pod ní jsou zpočátku šedé, potom hnědé a postupně hnijí. Postižený materiál se nedá skladovat; bývá druhotně napadán fuzariem nebo živočišnými škůdci.
Ochrana: Cibule je nutno po sklizni chránit větvemi, slaměnými stínovkami apod., co nejdříve je uložit na lísky a umístit ve skladišti – ovšem ne dříve, než důkladně oschnou.
Nadměrná tvorba dceřiných cibule kolem matečné cibule je genetického původu a některé odrůdy jsou zvláště náchylné k této poruše. Celý útvar připomíná koňské zuby a tímto názvem je v Holandsku označován.
Při rašení drobných cibulek se objevuje tzv. travnatost narcisů, která se projevuje tvorbou velkého počtu úzkých listů, podobných listům trav. Rotliny zpravidla jen velmi málo kvetou.
Ochrana: Všechny abnormální rostliny nebo znetvořené cibule je nutno včas odstranit.
Zasychání a špatný vývoj květních poupat mohou být způsobeny u venkovních narcisů nevhodnými kultivačními podmínkami, např. dlouhotrvajícícm pěstováním na stejném pozemku, špatnou půdou apod., u rychlených narcisů příliš vysokou teplotou při rychlení. Kromě toho může být v obou případech špatný vývoj květů zaviněn nadměrnou teplotou vody při máčení cibulí na ochranu proti háďátkům nebo mouše narcisové.
Houbové choroby
Fuzariová bazální hniloba (Fusarium axysporum forma narcisek) je primárně skladištní chorobou. Objevuje se na skladovaných cibulích narcisů asi měsíc po sklizni. Spodek podučí hnědne a podléhá měkké hnilobě, která se postupně šíří suknicemi vzhůru ke krčku cibule. Jednotlivé suknice se dají snadno oddělit. Napadené části jsou čokoládově hnědé až šedohnědé, u některých odrůd červenohnědé nebo nafialovělé. Mezi vnitřními suknicemi a někdy i na povrchu cibule se objevuje bělavý nebo narůžovělý plísňový povlak, tvořený podhoubím a výtrusy fuzaria. Slabší napadení se prozradí pouze změknutím pletiv. Při skladování za sucha a vyšší teploty se cibule může změnit v Tvrdý mumifikovaný útvar.
Silně napadené cibule se v době výsadby odstraní, slebě infikované cibule však nenesou žádné vnější příznaky choroby. Po výsadbě tyto cibule vyraší – dávají však většinou jen zakrnělé, špatně vyvinuté rostliny, které nekvetou a předčasně žloutnou a odumírají. Po sklizni se s infikovanými cibulemi vrací choroba do skladišť, kde se za vyšší teploty (25-30°C) a zvýšené vlhkosti šíří na okolní zdravý materiál.
Plísně rodu Fusarium vytvářejí několik druhů výtrusů, které jsou rozšiřovány větrem, deštěm, zálivkou, napadeným rostliným materiálem, infikovaným nářadím a zamořenou půdou. Životaschopnost si uchovávají v půdě několik let. Nepříznivé půdní podmínky, jako vysoká vlhkost,. Nedostatečné provzdušnění půdy, jednostranné přehnojení dusíkem a dlouhotrvající pěstování na témž pozemku, podstatně zvyšují dispozici rostlin k onemocnění a zhoršují průběh choroby. Infekci napomáhá i mechanické poškození cibulí.
Odrůdová náchylnost narcisů je různá. Nejnáchylnější jsou trubkovité narcisy, kdežto narcisy ze skupin „Tazzeta“, „Triandrus“ a „Jonquilla“ jsou napadány jen velmi zřídka.
Ochrana: Musí se dbát na to, aby se cibule zbytečně neporaňovaly. Čerstvě sklizené cibule se nesmějí nechat ležet na lsunci, ale musí se ihned odvézt do stínu. Skladují se na lískách v tenkých vrstvách, v chladném a dobře větraném skladišti. Během skladování se několikrát přebírají a odstraňují se nemocné cibule.
Vzhledem k tomu, že slabou infekci nelze rozeznat, doporučuje se všechen materiál, pokud je ještě v období vegetačního klidu, tj. 3-4 týdny po sklizni, mořit dvě hodiny rtuťnatými mořidly (0,25% Germisanem) nebo 1% formalínem (250 ml 40% formaldehydu na 10 l vody).
Při moření narcisů teplou vodou proti háďátkům a cibulovce se tyto přípravky přidávají do teplé vodní lázně (na 1 l vody, 2,5 g Germisanu nebo 25 ml 40% formaldehydu). V malém množství je možno dezinfikovat půdu vodní párou, 1% formalínem nebo Hematinem podle návodu (viz. str 197). V polních kulturách se bráníme zamoření pozemků zavedením nejméně čtyřletých osevních postupů.
Hniloba kořenů (Cylindrocarpon radicicola) se projevuje na kořenech zprvu jako drobné hnědé proužky. Kořenové pletivo postupně hnije a rozkládá se až na zbytky korové vrstvy. Na cibule se choroba nešíří. V porostu se infekce prozradí hnízdovitým výskytem bledě zelených rostlin opožděných ve vývoji, které zejména za teplého počasí mnohem dříve odumrají. Je to zhoubná choroba především při trvalém pěstování narisů na témž pozemku.
Ochrana: Základem je dezinfekce půdy a časté střídání pozemků.
Sklerociová hniloba cibulí (Sclerotium tuliparum) – viz str. 193.
Narcisová plíseň (Botrytis narcissicola) vytváří na cibulích shodné příznaky s onemocněním jiných cibulových květin ostatními specializovanými druhy botrytid. Na listech se objevují žlutavé, postupné hnědnoucí skvrny, na květech drobné, zpočátku vodnaté, později světel hnědé tečky. Skvrny se z avlhkého počasí rychle šíří, zachvácené pletivo hnědne a pokrývá se šedavým povlakem prášivých výtrusů. Ne odumřelých rostlinných orgánech vytváří houba své vytrvalé stádium – černé, 2-5 mm velké hlízkovité útvary (sklerocia), které přežívají na zbytcích narcisů v půdě nebo jsou přenášeny nemocnými cibulemi. Silně infikované cibule příštím rokem nevyraší – shnijí v zemi. Ze slabě napadených cibulí vyrostou zakrnělé rostliny, jejichž nadzemní části se za vlhka pokrývají plísňovým povlakem a infikují okolní zdravé listy a květy.
Ochrana: Cibule se musí před sázením dezinfikovat 2-3 hodinovým máčením ve vodě teplé 40-42°C, do které přidáváme 0,25% Germisanu. Během vegetace je rostliny nutno stříkat každých 14 dnů 1% Novozirem N, 0,3% Berylem nebo 0,3% Cypřanem. U narcisů lze, na rozdíl od většiny ostatních cibulovin, použít měďnaté postřiky (Kuprikol, bordeauxskou jíchu apod.).
Červená spála (Stagonospora curtisii) způsobuje na špočkách mladých listů červené drsné skvrny, které se postupujícím růstem listu protahují do délky. Podobné příznaky vznikají i na květech. V pozdější době se na povrchu skvrny, vytvářejí drobné, pohým okem sotva viditelné, černé plodničky (pyknidy), ze kterých se uvolňují masy bezbarvých výtrusů. Střed listových skvrn se s postupem choroby trhá a vypadává. Listy nemocných narcisů odumírají o 4-6 týdnů dříve než listy zdravých rostlin. Houba sice cibule nenapadá, avšak přezimuje na povrchu vnější suknice a je infikovanou sadbou zavlékána do porostu. Napadení může přejít i na jiné cibulové květiny.
Ochrana: Cibule je nutné před výsadbou mořit 2 hodiny v 0,5% formalínu. Během vegetace postřikujeme přípravky jako prtoti botrytidě.
Listová skvrnitost (Rumalaria narcisek) způsobuje na listech podlouhlé žlutohnědé skvrny a pruhy s bělavým moučnatým náletem. Listy odumírají, rostlina zakrňuje. Na odumřelých pletivech vznikají drobounké černé plodničky, které jsou patrné pouhým okem. Výtrusy, které se z nich koncem zimy uvolňují, infikují nové rašící listy. Coroba se vyskytuje především na zamokřených pozemcích.
Ochrana: Je stejná jako u botrytidy.
Zasychání listů (Heterosporium gracile) se objevuje po odkvětu. Listy skvrnitě žloutnou, od krajů zasychají a předčasně odumírají. Na povrchu žlutavých nebo hnědých zasychlých skvrn nacházíme černý nálet houbových výtrusů. Deště a vlhké stanoviště zvyšují náchylnost k onemocnění a zhoršují průběh choroby. Houba napadá i kosatce, mečíky, frézie a denivky.
Ochrana: Osvědčily se opakované postřiky 1% Novozirem N, měďnatými nebo sirnými přípravky.
Živočišní škůdci
Kořenová háďátka (Pratylenchus penetrans aj.) způsobují onemocnění, které bývá často považováno z atzv. Únavu půdy. Narcisy v porostu mají místy šedozelenou barvu, zažloutlé špičky listů, zakrnělý růst a předčasně vadnou. Původci onemocnění jsou háďátka žijící volně v půdě, která sají n kořenech, rozrušují jejich pletivo, oslabují rostlinu a otevírají cestu dalším, druhotným infekcím. Napadení se vyskytuje i na liliích.
Ochrana: Záleží kromě půdní dezinfekce (viz str. 197) ve střídání pozemků.
Háďátko zhoubné (Ditylenchus disipaci var. narcissi) napadá již výhony mladých rostlin, které jsou pokroucené. Listy dospělých narcisů jsou pak ve směru podélné osy stočené a zdeformované. Na průřezu cibulemi napadených rostlin jsou vidět oblasti zhnědlého pletiva, omezené zpravidla na určité suknice (hnědá kroužkovitost). Postižené rostliny mají zpravidla silně vyvinuté kořeny. Při vysokém stupni poškození, cibule zjara nevyraší; méně napadené cibule dají vznik zakrnělým, často zdeformovaným a zpravidla nekvetoucím výhonům. Podrobnosti o biologii háďátka zhoubného viz str.198.
Ochrana: Během vegetace se musí odstraňovat všechny napadené rostliny včetně cibulí. Je nitné dodržovat 4-5leté osevní postupy.
Vzhledem k tomu, že zdrojem infekce jsou zamořené cibule, doporučuje se podezřelou sadbu za 2-3 týdny po sklizni, nejpozději však do 10. srpna, máčet 4 hodiny ve vodě teplé 43,5°C, do které se přidá k současné ochrané proti fuzariu rtuťnaté mořidlo. Podmáčení cibulí po dobu 12-24 hodin ve studené vodě podstatně zesiluje účinek teplovodního moření. Ošetření teplou vodou je třeba v dalším roce opakovat.
Roztoči cibuloví (Rhizoglyphus spec.) se objevují zpravidla druhotně na cibulích poškozených jinými parazity nebo skladovaných v nevhodném prostředí. Při nesprávném skladování sadby se mohou až zhoubně rozmnožit. Podrobnější popis příznaků je na str.
Ochrana: Cibule se musí skladovat v dokonale větraných prostorách.
Narcisový roztoči (Taeneotarsonemus laticeps) napadá cibule od vrcholu a proniká suknicemi směrem dolů k podpučí. Narušené pletivo tak vytváří podlné žlutohnědé pruhy. Ze silně napdených rostlin mohou být roztoči přeneseni půdou, nářadím nebo skladovacími bednami na zdravý rostlinný materiál.
V porostu se napadení roztoči pozradí žlutavými pruhy nebo skvrnami na listech. Okraj čepele listů je někdy zoubkovitě vykrajovaný, květní poupata bývají zdeformovaná a často před rozkvětem zasychají. Roztoči se při silném napadení hromadí jako šedavý povlak naspodu výhonů. Jsou bezbarví, asi 0,2 mm velcí a rozmnožují se mezi masitými suknicemi cibulí především při vyšší teplotě. S rašícímím výhonem stoupají vzhůru, kde sají na vzrůstovém vrcholu a stěhují se i na okolní zdravé rostliny. Po oduření nadzemních orgánů se vracejí opět do cibule.
Ochrana: cibule se mají máčet po dobu 2 hodin ve vodě teplé 43,5°C, do které se přidá rtuťnaté mořidlo (viz str. 199). Při včasné identifikaci napadení je možno roztoče v porostu usmrtit organofosfátovými postřiky (Inatration aj.).
Cibulovka narcisová (narcisovká moucha) (Merodon equestris) napadá cibule. Ty zjara nevyraší nebo dají vznik jen slabě zakrnělé a deformované rostlině, jejíž listy předčasně žloutnou. Vnitřek cibule je výrazný a vyplněný hnědavou masou, ve které sedí 1, řidčeji 2-3 bílé larvy. Jsouu 1,8 cm dlouhé, tlusté, válcovité, s četnými příčnými vráskami. Každý článek má příčnou řadu krátkých ostnů. Kukla je soudečkovitá, asi 1,5 cm dlouhá, tmavohnědá, napříč slabě kroužkovaná. Dospělá moucha je 1,2-1,4 cm velká, černá, pokrytá žlutavými chloupky. Dospělý hmyz létá v květnu a červnu. Samičky snášejí 60-100 vajíček jednotlivě na povrch půdy v blízkosti cibulí přímo za cibulové šupiny tulipánů, hyacintů, narcisů apod. vylíhlé larvy pak vyžídají vnitřek cibulí a putují i k sousedním rostlinám. Přezimují uvnitř cibulí nebo v půdě a kuklí se až na jaře příštího roku. Mají pouze jednu generaci ročně.
Cibulovka zhoubná (Eumerus strigatus) je moucha dlouhá 7 až 8 mm, zeleně lesklá, se 3 páry žlutých skvrn na zadečku. Zpravidla má 2 (řidčeji 3) generace do roka. Příznaky napdení narcisů jsou podobné jako v předešlém případě.
Dospělci první generace se líhnou od poloviny května do poloviny června a dospělci druhé generace v srpnu. Za 3-4 dny se páří. Samičky pak kladou ve skupinkách po 1é-20 celkem 40-140 vajíček na šupiny cibulí nebo na povrch půdy. Na rozdíl od předešlé cibulovou navštěvují pouze poškozené a zahnívající cibule.
Žlutočervené, tlusté, 7-10 mm dlouhé larvy se líhnou za 2-9 dní. Na rozdíl od cibulovou narcisové zůstávají jen v té cibuli, kterou napadly – nestěhují se na okolní rostliny. Za 22-27 dní se kuklí v cibuli nebo v půdě. Kromě narcisů napadají i jiné okrasné rostliny (jako hyacinty, lilie, tulipány, kosatce), kuchyňskou cibuli, brambory, mrkev, celer a rajčata.
Ochrana: Zjara je nutno odstranit všechny zakrnělé a špatně rostoucí rostliny včetně cibulí a na podzim uklidit všechny rostlinné zbytky. V době kladení vajíček musíme porosty poprašovat insekticidy na bázi DDT nebo HCH v intervalech 14 dnů. Dospělý hmyz je možno trávit roztokem 6 g arzenitu sodného ve 4 l vody, ke kterému se přidává 0.5 l sirupu. Larvy lze vypudit z cibulí dvouhodinovým máčením ve vodě teplé 43,6°C, do které přidáváme rtuťnaté mořidlo (viz. str. 199). Na ochranu proti novému napadení na jaře doporučují Holanďané namočit cibule na 10 minut do studené suspenze některého organofosfátu (např. Intrationu). V malém měřítku je možno larvy v půdě usmrtit půdní dezinfekcí, např. 1% formalínem nebo Nematinem v dávce 100 ml na 1 m2 (viz str. 197).
