Virové choroby
Nekróza se projevuje na listech hyacintů žlutozelenými skvrnami probíhajícími zřetelně podél nervů. Později v těchto místech listová pletiva nekrotizují, a tím vznikají na listech hnědavé pruhy. Na průřezu nemocné cibule jsou patrny odumřelé části pletiv, podobně jako při napadení háďátkem zhoubným (viz. str.). V posledních letech se nekróza v porostech hyacintů značně rozšiřuje.
Původcem této choroby je virus nekrotické kadeřavosti tabáku (Nicotina virus 5). Je přenosný šťávou z nemocných rostlin, ale udržuje se též v půdě, kde jej rozšiřují háďátka z rodu Trichodorus. Napadá tulipány, narcisy, mečíky, krokusy, snědky, ladoňky, astry, petunie, gerbery, tabák, brambory a udržuje se také v kořenech mnoha dalších druhů kulturních rostlin a plevelů, zejména v křenech ptačince žabince (Stellaria media).
Ochrana: napadené rostliny odstraňujeme z porostu a pálíme je nebo hluboko zakopeme. V zemi nesmějí zůstat ani zbytky kořenů. Po práci s nemocnými rostlinami si důkladně umyjeme ruce mýdlem, nářadí dezinfikujeme 2% roztokem formaldehydu a zem jím zalijeme v dávce 1 litr na 1 m2. ošetřené kísto pak přikryjem dehtovou lepenkou nebo silnou plachtou na dva dny, potom necháme půdu provětrat podle teploty ovzduší 2 až 6 týdnů, až zmizí zbytky folmadehydu. Před výsadbou nebo výsevem dalšé kultury vysadíme několik fazolí nebo rajčat. Neprojeví-li se na nich škodlivé páry formaldehydu, můžeme zeminu bez obav použít k dalšímu pěstování. Na pozemek, kde se vyskytla choroba vyvolaná tímto virem, nevysazujeme v příštích letech náchylné druhy. Podle holandských zkušeností je třeba na zamořených pozemcích hubit háďátka dezinfekcí půdy dichlórpropenem nebo chlórbrompropenem.
Mozaika hyacintu se projevuje na listech a květním stvolu světlými podélnými pruhy, nikdy však nevznikají nekrózy. Květenství i cibule napadených rostlin bývají menší.
Původcem mozaiky je blíže neurčený virus, který se dosud nepodařilo přenést mechanicky. Ani hmytí přenašeč není znám – předpokládá se, že chorobu přenášejí mšice. Infekčnost rostlin lze zjišťovat sérologicky.
Ochrana: Napadené rostliny se nesmí dále množit.
Fyziologické (neparazitické) choroby
Zastavení růstu a padání rychlených hyacintů způsobuje vysoká teplota při rychlení nebo nevhodný termín rychlení. Vyrašený výkon zastaví další vývoj, báze listů a květní lodyhy v blízkosti cibulového krčku změknou a výhon padá a vadne.
Zasychání vrcholových květů v květenství provázené žloutnutím nebo hnědnutím bývá způsobeno u rychlených hyacintů příliš krátkou dobou tepelného ovlivnění během preparace cibulí. Velmi časté bývá u odrůdy ´L´Innoncence´.
Hnití vrcholových květů (tzv. „shnilé hlavy“) krátce po přenesení rostlin do skleníku bývá zaviněno nedokonalou preparací cibulí nebo může být následkem poškození vyvolaného špatnými skladovacími podmínkami před výsadbou. Jinou příčinou popsané poruchy může být příliš časné přenesení hyacintů do skleníku nebo nadměrně vysoká teplota při rychlení. V obou případech bývá porucha provázena druhotným výskytem kořenových roztočů.
Zelenání vrcholových květů u rychlených hyacintů je následkem příliš krátké tepelné preparace cibulí během letního období. V drastických případech bývá zelenání květů provázeno i deformacemi výhonu a pokroucením květní lodyhy.
Odhazování poupat se vyskytuje nejen u rychlených hyacintů, ale i na poli. Ještě nevyvinuté květenství se náhle oddělí od lodyhy a je rostoucími listy vytlačeno vzhůru.
Ochrana:
a) Při kultivaci: Cibule se musí vysazovat pozdě – ne dříve než v listopadu. Zejména odrůdy náchylné k poruše (´Bismarck´a ´Pink Pearl´) se musí sázet co nejpozději. Zjara se nemá hnojit síranem amonným. Po sklizni je nutno skladovat cibule v dostatečně vysoké teplotě (29°C), především opět odrůdy náchylné k oddělování květů.
b) Při rychlení: Cibule se musí zakládat pozdě – ne dříve než v polovině září. Zemina má být dobře propustná. Jáma pro založení cibulí nesmí být příliš hluboká. Teplota během založení nemá příliš stoupnout.
Baktériové choroby
Žlutá hniloba (Xanthomonas hyacinthi) postihuje hlavně cibule, a to bu´d před vysazením nebo brzy po vysazení. Je to nejzhoubnější choroba hyacint (karanténní). Nemocný porost se prozradí prázdnými místy na záhoně nebo nemocnými, zakrnělými a špatně kvetoucími rostlinami. Na příčném řezu slabě napadenou cibulí jsou vidět drobné žluté skvrnky uspořádané na suknicích často v soustředných kruzích. Na podélném řezu nacházíme uvnitř suknic podélné pruhy. Při zmáčknutí těchto míst vytéká z nich žlutavá slizová hmota, obsahující velké množství bakterií. Baktérie vnikají do cibule z nadzemních částí rostlin a v počátečním období se šíří pouze vodivými drahami (cévními svazky). Když však proniknou celou cibulí až do podpučí, přecházejí i na sousední zdravé suknice. U silně napadených cibulí je bakteriemi rozrušen celý střed, takže při zmáčknutí báze cibule cítíme, jak jsou pletiva změklá a na špičce cibule se vyroní žlutá bakteriální hmota. Kořeny rostliny nebývají nikdy infikovány.
Příznakem infekce na listech a květních lodyhách jsou vodnaté žlutavé, později hnědnoucí pruhy nebo skvrny. Probíhají na listech bu´d podélně středem čepele a okraje listů zůstavají zdravé, nebo naopak okraje listů jsou žluté až černé a střed zelený – podle toho, která část svazků cévních je bakteriemi zasažena. Na listech nacházíme první žloutnutí zpravidla u špiček čepelí a choroba postupuje směrem dolů, kdežto u květních stvolů se naopak objevují vodnatá, zažloutlá, hnilobná místa na jejich bázi, infekce v tomto případě postupuje z cibule vzhůdu. Za suchého počasí skvrny zaschnou, bakterie však neztrácejí životaschopnost. Za vlhka se hniloba rychle šíří, pokožka nakažených pletiv se trhá a bakteriální hmota prýští na povrch rostliny. V tomto období je největší nebezpečí rozšíření nákazy do okolí.
Bakterie roznáší vítr, déšť, hmyz a také lidé a zvířata, pohybující se v napadených kulturách. Infekce se zpravidla šíří kruhovitě kolem prvotního ohniska ve směru vanoucího větru. Náchylnost jednotlivých odrůd hyacintů je velmi rozdílná.
Ochrana: Cibule, po sklizni dobře osušené, se musí skladovat ve speciálních skaldištích při teplotě 29,5°C až do 1. září. Potom je na dobu 4 týdnů přeneseme do teploty 37°C. tato teplota je pro vývoj bakteriální hniloby mimořádně příznivá, takže všechny i sebeméně napadené cibule nesou na konci tohoto období zřetelné příznaky choroby a mohou být odstraněny. Zbytek materiálu se přenese opět do teploty 29,5°C, kde se uchovává až do výsadby (pokud ovšem nejde o speciální preparaci cibulí k rychlení).
Během vegetace je nutno nemocné rostliny v poli nebo na záhonu přikrýt hrnky, aby se infekce neroznášela – nebo ještě lépe, usmrtit je formalínovým roztokem o koncentraci 1 díl formaldehydu na 9 dílů vody. V každém případě je třeba zničit i zdánlivě zdravé hyacinty v těsném sousedství ohniska infekce. Nemocné rostliny se odstraní až po sklizni zdravých rostlin a spálí.
Při příjmu zboží z dovozu je nutné provést ihned zdravotní kontrolu naříznutím špičky cibálí příčným řezem. Jsou-li cibule napadeny, jsou patrny na řezu žluté skvrny a žlutý výron bakteriální masy. Nůž po naříznutí nemocné cibule je třeba dezinfikovat ponořením do roztoku lozylu, formalínem nebo 0,1% sublimátu.
Zakrnělost a měkká hniloba (Erwina carotovora) se vyskytují na polních kulturách. Rostliny zastaví růst, listy žloutnou, květní stvoly uhnívají zpravidla těsně v úrovni půdy a dají se snadno z růžice listů vytáhnout. Hniloba přechází i na listy a na cibule, na kterých se často projevuje až jako skladištní hniloba. Chorobné pletivo je zprvu bělavé, později hnědé.
Bakterie vnikají do cibule z půdy. Při skladování sklizně v suchu se vývoj choroby zastaví; po přenesení do vlhka a tepla (např. k rychlení do skleníku) infekce opět propuká s novou silou a cibule shnijí. Mimořádně náchylné jsou odrůdy ´L´Innoncence´, ´Queen of the Blues´, a ´Gertrude´.
Ochrana: Napadené cibule se musí během skladování odstranit. Je náchylné jsou odrůdy ´L´Innoncence´, ´Queen of the Blues´, a ´Gertrude. Dezinfekce (viz. sklerociová hniloba cibulí – str. 193).
Bílá hniloba se projevuje někdy již během vegetace na poli, většinou však až ve skaldišti. Suknice od vnitřku sibule hnijí a mění se v bělavou páchnoucí hmotu. Také na vrcholu cibulí se někdy objevuje výron páchnoucí masy. Vysoká teplota a vlhkost vývoj choroby podporují. Použijí-li se infikované cibule k rychlení, objevují se na listech a květních lodyhách vodnaté, tmavěji zelené skvrny. Rostlina padá. Původcem hniloby je dosud neirčený druh bakterií.
Ochrana:cibule je nutno včas sklidit, zejména v deštivém období, rozložit je na lístky v tenkých vrstvách a rychle usušit v dokonale větraném prostoru při příliš vysoké teplotě. Cibule k rychlení se nesmějí zakládat do příliš vlhké zeminy a mají se jen málo zalévat.
Slizovost cibulí působí různé půdní bakterie. Vnější suknice změknou a rozpadají se. Choroba může přejít v hnilobu vyvolanou druhotným napadením choroboplodnými půdními houbami nebo roztoči. Postiženy bývají především nešetrně sklizené cibule, skladované v nevhodných podmínkách.
Ochrana: je podobná jako u bílé hniloby. Preventivně je možnos cibule po sklizni ponořit 30 minut do roztoku rtuťnatého mořidla (například 0,25% Germisanu) nebo 1% formalínu.
Houbové choroby
Hniloba kořenů (Fusarium culmorum aj.) se projevuje jako chřadnutí a žloutnutí listů od špiček. Na kořenech jsou zpočátku patrny žluté až hnědé pruhy, později se rozkládají pletiva až na vnější korovou vrstvu. Na cibule hniloba nepřechází. Zdrojem infekce je zamořená půda, ve které se dlouhá léta pěstovaly hyacinty.
Ochrana: je nutné správně střídat a při silném výskytu dezinfekce půdy v době výsadby 4% formalínem v dávce 1,5 l na 1 m2. je-li půda příliš suchá, je nutno ji dostatečně zalít. Použije-li se k půdní dezinfekci Nematin (100 ml na 1 m2), je třeba dodržet čtyřtýdenní karenční dobu. Sadbový materiál se má před výsadbou mořit 15 minut ve formalínovém roztoku. Cibule v době moření musí být v dokonalém vegetačním klidu.
Fuzariová hniloba cibulí (Fusarium spec.) postupuje směrem od popučí suknicemi vzhůru. Napadená pletiva jsou hnědá, změklá, často pokrytá narůžovělým plísňovým povlakem.
Ochrana: Včasná sklizeň, správné skladování a odstranění všech chorobných cibulí.
Černá hniloba (Sclerotinia bulborum) se projevuje zpravidla krátce po odkvětu. Rostliny vadnou, žloutnou, listy naspodu čepele hnijí a dají se snado od cibule oddělit. Suknice napadených cibulí jsou šedavě zbarvené a jejich rozkládající se pletivo je prostoupeno bílým podhoubím plísně. Mezi jednotlivými suknicem i na povrchu cibule se tvoří vytrvalé stadium houby – 1-2 cm velká hlízkovitá sklerocia, která jsou zprvu bílá, v době zralosti černá.
Ze sklerocií přezimujících v půdě vyrůstají zjara ploché, žlutavé, stopečkovité plodnice. Výtrusy, které se z nich uvolňují, obnovují infekci v novém vegetačním období. Během vegetace hyacintů se houba šíří s napadených cibulí na sousední zdravé dlouhými vláknitými provazci, kterými prorůstá půdu. Dalším zdrojem infekce jsou nakažené cibule se sklerociem uvnitř suknic.
Tato karanténní choroba postihuje kromě hyacintů i jiné cibulové květiny, např. druhy Tulipa, Crocus, Narcissus, Fritillaria, ornithogallum, Muscari a Scilla.
Ochrana: viz. Sclerotim tuliparum str.193.
Hyacintová plíseň ( Botrytis hyacinthi) je karanténní choroba, která zachvacuje nejdříve špičky listů, od nichž postupuje napadení po čepeli dolů. Počátečním příznakem je žlutozelené zabarvení, poněmž následuje postupné hnednutí celých listů. Za sucha infikovaná místa zasychají, za vlhka hnijí a pokrývají se vrstvou šedohnědých prášivých výtrusů. Při velmi silném napadení postihuje hnědnutí a hniloba i květy. Na odumřelém listovém pletivu se později tvoří vytrvalé stadium botrytidy – černá sklerocia. Mrazové poškození hyacintů a trvale vlhké počasí výskyt plísně podporují.
Ochrana: Jsou nutné postřiky 1% Novozirem N nebo 0,4% Berylem, které se musí během vegetace 3-5krát opakovat. Napadené rostliny je třeba z porostu odstraňovat a ničit.
Vápenatění cibulé způsobují plísně rodu Fusarium a Penicillium. Na uskladněných cibulích se objevují zaschlé běavé skvrny, které se postupně rozšiřují na celou cibuli a mění ji v tvrdý zvápenatělý útvar.
Chorobu podporuje nadměrná vlhkost skladovacích porostů a nedostatečná vyzrálost nebo poškození sklizených cibulí. Setkáváme se s ní i na cibulích tulipánů, lilií a na hlízách mečíků nebo krokusů.
Ochrana: Rozhodující je včasná a pečlivá sklizeň a správné skladování.
Živočišní škůdci
Háďátko zhoubné (Ditylenchus disipaci var. hyacinthi) se projevuje již na výhonech mladých rostlin, které jsou ohnuté, stočené nebo různě deformované. Listy dospělých hyacintů jsou vlnit prohnuté, se zelenožlutými až hnědými podélnými skvrnami. Rostliny málo kvetou. Na příčném řezu cibulí jsou patrny zóny zhnědlého pletiva ve víceméně soustředných kruzích (kroužkovitost cibulí), na podélném řezu nacházíme podélné hnědé pruhy. Většinou bývají napadány hyacintové cibule již částečně oslabené.
Háďátka přezimují v cibuli, zjara stoupají do rašících listů a po odumření listových čepelí se na konci vegetačního období opět vracejí do cibule. Při rozrušení celé cibule se někdy shromažďují na její bázi v podobě bělavé masy. Většinou však přecházejí z matečné cibule do dceřiných cibulek nebo putují půdou k sousedním zdravým rostlinám. Také ve skladišti se mohou stěhovat na sousedící cibule, do kterých vnikají shora, krčkem.
Háďátko napadající hyacinty tvoří zvláštní biologickou rasu, specializovanou ma tohoto hostitele. Nepřechází proto například na narcisy, které mají vlastní rasu háďátka. Háďátkem zhoubným trpí několik dalších cibulovin, jako Amaryllis, Chionodoxa, Galanthus, Galtonia, Scilla a Muscari. Příznaky onemocnění i biologie parazita jsou stejné jako u háďátka specializovaného na hyacinty.
Ochrana: Základem je máčení jednoletých cibulí v době vegetačního klidu 4 hodiny ve vodě teplé 43,5°C. Pak cibule rychle zchladíme a usušíme. Starší napadený materiál je lépe ničit. Zamořenou půdu je třeba hluboko přeorat a nepěstovat zde hyacinty několik let.
