Lilium candidum L. – lilie bílá (bar. tab. XIV/1) – je vysoká 100 – 140 cm a kvete v červnu a v červenci. Má intenzivně vonící, čistě bílé, široce trubkovité květy. Pyl je žlutý. Zelená lodyha bývá poměrně hustě porostlá šťavnatě zelenými kopinatými listy, pod květenstvím kratšími. Kvetenství mívá 5 – 10 květů, někdy však až 20. Lodyha zatahuje koncem července, ale cibulke vyhání už během měsíce září přízemní listovou růžici, která přezimuje. Cibule je koncentrická, slabě nažloutlá, složená z masitých šupin. Nové šupiny přecházejí přímo v řapíky listů přízemní růžice. Základní typ vytváří semena jen málokdy. Ze semen vzchází epigeicky, pomalu (skupina 2). Původní naleziště není přesně známo, pravděpodobně je to severní pohraničí Izraele.
Var. cernuum WEST. (syn peregrinum BAK) (bar. tab. XIV/2) má užší špičatější okvětní lístky a tmavě zbarvenou lodyhu. Obvykle bývá za stejných podmínek nižší a má méně květů než základní typ.
Var. salonikae STOKER – balkánská varieta – má na rozdíl od základního typu menší květy, je mu však velmi podobná. Vykvétá asi o 10 dnů dříve než původní typ. Dobře tvoří semena.
Var. monstrosum WILM. (syn. Spicatum LOND., fl.pl.) (bar. tab. XIV/3) je plnokvětá rostlina, nitky tyčinek jsou změněny v okvětní lístky, často deformované. Pěstuje se spíše jako rarita, není příliš hezká.
L. candidum vysazujeme do vápenité drnovky na plné slunce, a to mělce. Nad špičkou cibule nemá být větší vrstva půdy než 2 cm. rostlina velmi trpí botrytidou, je proto naprosto nutné pravidelně stříkat přípravky proti houbovým chorobám. Bývá také postižena mozaikou, a proto jsou vhodné i postřiky různými insekticidy, aby se zabránilo rozšíření choroby. Snadno podléhá i hnilobě cibulí, zvláště v deštivých uimách.
L. candidum se málo používá ke křížení, snad proto, že její hybridy jsou málo životné. Jediným běžným křížencem a pravděpodobně nejstarším hybridem lilií vůbec je:
Cv. L. X testaceum – je popsán u L. chalcedonicum.
L. candidum se hodí na výslunná místa, i před jižní zdi, kde se jiným liliím většinou nedaří. Pro svou intenzivní těžkou vůni a pro svou náchylnost k chorobám se dnes pěstuje méně.
