Crinum L. – Křín (Amaryllidaceae – amarylkovité)
Jméno rodu je odvozeno z řeckého názvu krinon (lilie), neboť připomíná svými květy některé druhy lilií.
Křín je překrásná rostlina, která má svůj domov v tropických a subtropických oblastech Asie, Ameriky a Afriky, kde se vyskytuje hojně v pobřežních pásech. Přestože se většina ze 110 známých druhů dá pěstovat pouze v teplých sklenících, můžeme některé i u nás vysadit na chráněném místě v zahradě. K tomu nejlépe vyhovují jihoafricko druhy (z Kapsak).
Cibule jsou značně velké, průměru 12-20 cm, kulovité nebo protáhlé, s charakteristickým dlouhým krkem. Většinou jsou jedovaté. Rostlina má 12-15 dlouhých přízemních listů, mezi nimiž vyrůstá vysoký stvol zakončený okázalým květenstvím. Okolík tvoří 3-12 trubkovitých, nálevkovitě otevřených květů. Blizna je poměrně krátká. Kulovitá tobolka obsahuje velká zelená semena. Rostlin vykvétají v našich podmínkách ve volné půdě většinou v Červenci a v srpnu.
Druhy a odrůdy
Crinum bulbispernum MILNE (syn. C. capense HERB., C. longifolium THUNB.) pochází z jižní Afriky a hodně se používá ke křížení. Z láhvovité cibule s dlouhým krkem vyrůstají 50 až 90 cm dlouhé, šedozelené, žlábkovité, pdzěji dolu visící listy s ostrým okrajem. Na stvolu vysokém 40-80 cm bývá obyčejně 6 až 12 purpurově růžových květů, uvnitř bílých a příjemně vonících. Květní trubky jsou dlouhé 8 – 12 cm a vykvétají v červenci a vsrpnu.
Var. alba hort. má bílé, pěkné květy, velmi trvanlivé a oblíbené ve vazbě. Dříve se hodně pěstovala v tržních kulturách. Květní stopky jsou dlouhé 4-8 cm. mnohem lépe snáší naši zimu než všechny ostatní druhy.
Crinum moorej HOOK. (syn. C. makoyanum CARR., C. colensii hort) pochází z jižní Afriky. Cibule je dlouhá až 45 cm, s krkem každoročně se prodlužujícím. Listy jsou páskovité, dlouhé 60-90 cm, široké 1 cm, světle zelené. Na robustním, 60-150 cm vysokém stvolu bývá v červenci nebo v srpnu po 6-12 růžových květech v okolíku. Okvětní lístky jsou široké 3-4 cm, nitky mají světle červené, čnělka je dlouhá. Vytváří hodně postranních cibulek.
Var. album hort. má květy čistě bílé, je vysoká 60-120 cm, poměrně mrazuvzdorná.
Var. schmidtii RGL. Má květy bílé, narubu červeně a zeleně žíhané. Prašníkové nitky jsou bílé. Cibule má v průměru až 15 cm.
Crinum powellii hort. (bar. tab XXIII/1) vznikl křížením C. bulbispermum s C. moorei. Je mnohem otužilejší než jeho rodiče, a proto se také nejvíce pěstuje. Cibule je kulatější, krk má kratší a celá rostlina je nižší než předchozí druhy. Na stvolu vysokém 60 cm je v okolíku po 6-8 krásně tvarovaných květech, sedících na stopce dlouhé 4 cm. květní trubka je světle růžová, dlouhá 8 cm a široká 3 cm. čnělka je jasně červená, tyčinky velmi krátké. Rostlina má úzké, až 1 m dlouhé listy. Kvete většinou v červenci až v září.
Var. album hort. má čistě bílé květy, bohatě kvete.
Var. flore albo hort. je bílá, plnokvětá.
Var. haarlemense hort. má jemně růžové, až 10 cm dlouhé okvětní lístky.
Var. inteemedium hort. je slabě růžová, má zakřivenou květní trubku.
Var. krelagei hort. má tmavě růžové okvětní lístky, protáhle kopinaté.
Požadavky na stanoviště
Křín žádá především teplé stanoviště. Vysazujeme ho proto na jižní stranu zdi do hluboko prokypřené půdy. Nejlépe se mu daří v živné, humózní půdě s dobrou drenáží. V době květu potřebuje hodně vody. V našem podnebí cibule po odkvětu zcela nezatahují, a proto uděláme nejlépe, když rostlinu přesadíme do velkého hrnku nebo jiné nádoby ještě před příchodem prvních mrazů a při mírné zálivce přechováváme přes zimu ve skleníku nebo v bytě.
Pěstování
V druhé polovině dubna nebo v květnu vysazujeme cibule tak hluboko, že ze země poněkud vykukuje pouze špička dlouhého krku. Vzhledem ke značné délce cibulí sázíme je ve volné půdě 30 – 60 cm hluboko. Protože rostliny vytvářejí hodně zpočátku vzpřímených, později převislých, úzkých, ale dlouhých listů, musíme s totuo okolností počítat a sázet rostliny nejméně 50 cm od sebe. Rostliny na jaře poměrně pomalu raší, jakmile však teplota půdy stoupne, je další vývoj již rychlý. V době vegetace vyžaduje křín dostatek vláhy; zálivku vodou občas kombinujeme s hnojivou zálivkou. Vysoká hladina podzemní vody však rostlinám škodí. Před příchodem mrazů pokryjeme záhony listím nebo překlopenou bedničkou.
V drsnějších podmínkách ke lépe, když křín vysadíme do hluboké bedničky, hrnku nebo vědra a v květnu je i s nádobou zapustíme na vhodné místo v zahradě. Každoročně na jaře odstraníme v nádobě vrchní vrstvu země a doplníme novou čerstvou zemí. Během vegetace přihnojujeme rostliny roztoky hnojiv. Než přijdou silnější mrazíky, přemístíme nádobu do bezmrazé místnosti. Křín přesazujeme poměrně zřídka, neboť mu časté přesazování nesvědčí.
Množení
Křín množíme obvykle postranními cibulkami, kterých vytváří hojnost. Můžeme je pěstovat buď ve studeném skleníku nebo v pařeništi.
Křín se dá množit také výsevem, protože semena za tepla a vláhy velmi dobře klíčí, a to často již v pukající tobolce. Protože však je u této rostliny nutné umělé opálení, používá se tento způsob hlavně při šlechtění nových odrůd a hybridů. Poměrně snadno se kříží s Amryllis, z čehož vzniklo mnoho pěkných hybridů, a s Brunsvigia (semenáče však kvetou teprve po několika letech).
Použití
křín u nás nacházíme především ve studených a teplých sklenících. Přesto se však vyjmenované druhy a variety mohou i v našich podmínkách s úspěchem pěstovat na zahrádce. Přes zimu je necháváme venku jen na velmi chráněném stanovišti, a to jen tehdy, zajistíme-li dobrou pokrývku. Na zahrádce je vysazujeme mezi trvalky, okrasné trávy nebo v menších skupinách mezi polštářové rostliny.
Křín ponecháváme po několik let na jednom stanovišti, neboť jen tak plně vynikne jeho exotická krása. Mohutné rostliny jsou cenným prvkem v dekorativních výzdobách městských parků, zejména v blízkosti vodních ploch. Velmi pěkně působí také jako solitéra v trávníku, nebo spolu s Canna, popřípadě jinými v té době kvetoucími rostlinami.
Pro značnou trvanlivost květl se používá také k řezu, popřípadě i do vazby.
