Bulbocodium L. – Ocúnovec (Liliaceae – liliovité)
Jméno rodu je složeno z řeckých slov bolbos (cibule) a kodion (kůžička).
Ocúnovec se vyskytuje zejména v jižní Evropě, od Pyrenejí, přes alpské louky až po horské stráně na Kavkaze, kde roste v nadmořských výškách do 2000 m. Rod obsahuje pouze jeden druh a někteří autoři ho zařazují teké mezi Colchicum.
Velmi se podobá krokusům i ocúnům, zejména svými květy. Sotva roztaje sníh, často již koncem února, objeví se lilarůžové, hluboce rozčleněné květy, jež mají jazykovité, vzpřímené plátky. Květy se vyvinou dříve než listy. Květní stvol je 1-3květý, velice krátký, z velké části ukrytý pod zemí. Tyčinky jsou dlouhé, vzpřímené, po šesti v každém květu. Čnělka je dlouhá, nitkovitá, trojklaná. Trojhranná tobolka je pukavá. Cibule je černá, nevelká, asi 3 cm v průměru. Silnější cibule mívají i několik květů. Přízemní listy jsou úzké, páskovité, dlouhé asi 25 cm, na konci tupé.
Druhy a odrůdy
Bulbocodium vernum L. (syn. Colchicum vernum hort., Colchicum bulbocodium KER.) (bar. tab. XXII/3) bývá nesprávně nazýván „červený krokus“. Má lilarůžově purpurové květy, zespodu bílé. Je vysoký 10-15 cm a rozkvétá v únoru a v březnu. Všechny části rostliny jsou jedovaté.
Var. plantii WHN. Má poněkud tmavší listy.
Var. versicolor RICHT. Má menší růžově červené květy a dlouze zašpičatělou tobolku.
Požadavky na stanoviště
Ocúnovec žádá písčitohlinité, propustné, přiměřeně vlhké půdy. V přírodě se vyskytuje často v těžších půdách na horských lukách, s dostatkem humusu. Vyhovuje mu slunné stanoviště, snese však tako polostín.
Pěstování
V srpnu a v září vysazujeme hnědočerné cibulky 8-10 cm hluboko, na vzdálenost 10 cm. na příznivém stanovišti vytvoří jednotlivé rostliny později větší trs. Přihnojujeme je na podzim dobře proleženým kompostem nebo během vegetace v několika salbších dávkách hnojivou zálivkou Hortusem. Každé dva roky je vhodné začátkem července cibule vyjmout ze země, očistit je a do nové výsadby je uchovat v suchém písku. V našich podmínkách jsou ocúnovce plně mrazuvzdorné, proto není nutné je před příchodem mrazů přikrývat.
Množení
Ocúnovec obvykle množíme dopěstováním dceřiných cibulek, které oddělujeme od mateřských rostlin při přesazování. Vysazujeme je na zvláštní záhon 8-10 cm hluboko, na vzdálenost 5-10 cm, podle velikosti. Během vegetace pozemek udržujeme v bezplevelném stavu, občas půdu přihnojíme a zkypříme. Na příznivém stanovišti se množí poměrně dobře.
Použití
Ocúnovec je nejvhodnější pro skalky, kde mu tvoří společnost zejména Eranthis, Galanthus, Leucojum, botanické krokusy apod. velmi pěkně působí zvláště mezi nižšími travami a polštářovitými trvalkami. Může vytvořit také pěkný podrost před okrasnými keři nebo pod vyššími listnatými stromy. Silné sibule můžeme vysázet tako do trávníků.
Vzhledem ke značnému nedostatku cibulek se u nás ocúnovec dosus nerychlí, ačkoliv je to v zahraničí běžné a po kvetoucích rostlinách je značná poptávka.
