Rod Tulipa L.1) patří do čeledi rostlin liliovitých (Liliacea) a je podle návrhu J. Boissiera z roku 1882 rozdělen na dva podrody Eriostemones a Leiostemones. Toto základní rozdělení převzali pak jak J. Vvedensky (1935), tak i A. D. Hall (1938) a s menšími změnami i A. Bočancevová (1962).
Podrod Eriostemones je přirozeným podrodem. Tulipány, které sem patří, mají cibule skoro kulaté, ne větší než 3 – 6 cm v obvodu. Slupka cibule je tuhá a různě zbarvená, u některých druhů vyplněná jemnými chloupky. Listy jsou zpravidla dlouhé, úzké, složené, okraje mají často zbarvené a jen u několika druhů jsou listy relativně široké a ploché. Růst je u většiny druhů zakrslý. Květy mají typický tvar hrušky, okvětní lístky čili pláty jsou špičaté a tvoří u některých druhů při plném rozkvětu špičaté hvězdy, u jiných zůstávají 3 vnitřní plátky vzpřímené a tři vnější jsou zahnuté nazpět. Barva květu je buď žlutá až hnědá, nebo fialová, karmínová, popř. purpurová na bílém podkladě. Prašníky jsou zpravidla kratší než nitky. Všechny nitky jsou pokryty krátkými chloupky. Rovněž na okraji vnitřních okvětních lístků jsou podobné chloupky, které jsou rozhodujícím znakem pro rozlišení podrodu Eriostemones od podrodu Leiostemones.
Podrod Leiostemones není přirozeným podrodem, nýbrž souhrnem všech druhů nepatřících do podrodu Eriostemones a zahrnuje mimo jiné i celý komplex zahradních tulipánů. Až na několik výjimek jsou druhy patřící do tohoto podrodu po všech stránkách větší než Eriostemones a mají, až na malé výjimky, centrální stonek s jedním vzpřímeným květem. Cibule jsou na jedné straně výrazněji zploštělé. Slupka je hnědá, tenká, u skupiny „Ocslus-solis“ zevnitř pokrytá bílými nebo hnědými chloupky, které tvoří úplnou plsť. listy jsou uspořádány za sebou na stonku, jsou ploché, výjimku tvoří jen 3 druhy T. praestans, T. hoogiana, T. schmidtii. Květ je uspořádán v kruzích po 3 okvětních lístkách, někdy u velmi bujných rostlin ve 4 kruzích s 8 lístky a s tyčinkami. Okvětní lístky mají různé tvary, vnější jsou obyčejně delší a špičatější než vnitřní. Každý okvětní lístek má na bázi skvrnku intenzivní barvy, která může mít i žlutý, u zahradních tulipánů i bílý lem. Tyto skvrnky tvoří v květu kulatý nebo hvězdicovitý terč, na vnější straně je zpravidla jen stín. Nitky prašníků mají obyčejně válcovitý tvar a stejnou barvu jako bazální skvrna.
Podrod Eriostemones se dělí na skupiny „ Australes“, „Saxatiles“ a „Biflores“
Podrod Leiostemones se dále dělí na skupiny „Clusiane“, „Gesneriane“, „ Oculus-solis“, „Eichleres“, „Kolpakowskianae“ a na některé ojedinělé druhy, jež se nedají zařadit do žádné z jmenovaných skupin. Rozdělení tulipánů botanických do skupin podle zahradnického třídění je uvedeno na str. 20, zahradních na str. 23.
