Lilium auratum LINDL. – lilie zlatá – je jednou z nejkrásnějších a nejhledanějších lilií, která má několik přírodních i vypěstovaných variet a hybridů. Do stran obrácené miskovité květy mají průměr 18 – 20 cm a jsou bílé, purpurově skořicově tečkované; středem každého okvětního lístku se táhne žlutý pruh, který se u špičky vytrácí. Pyl je skořicově hnědý. Kvete v červenci a v srpnu. Tato lilie velmi příjemně nahořkle voní. Vzpřímená lodyha typické variety je vysoká 120 – 180 cm, pokrytá kopinatými listy, které jsou široké maximálně asi 3 cm a dlouhé 15 – 18 cm. vytváří mnoho lodyžních kořenů. Cibule je velká, s masitými bílými šupinami. Semena klíčí hypogeicky1) – pomalu a semenáče vykvétají čtvrtý a pátý tok po výsevu.
V přírodě se nachází v japonsku, kde se také od nepanšti pěstuje. Roste v pahorkatinách na jižní polovině ostrova Hokkaidó a na severní polovině ostrova Honsů, nejvíce na sutích z vyvřelých hornin nebo v kapsách skal, naplněných štěrkem a humusem z listí a trav. Vápno v půdě nesnáší. Nejvhodnější je mírně kyselá zemina s pH pod 7,0. je citlivá k přímím slunečním paprskům a horskému suchému vzduchu. Nesnáší příliš mokrou půdu, ačkoliv v době vegetace vyžaduje vláhy dostatek. Na přírozených stanovištích půda v zimě sice poměrně promrzá, je však pokryta vrstvou sněhu, takže její teplota nekolísá.
Cibule vysazujeme 10 – 12 cm hluboko do velmi kypré, propustné, humźní půdy, nejlépe do směsi starého nevápněného kompostu, proleželé listovky, hrubého písku a pískovcového štěrku., rostliny musíme pěstovat v polostínu. Přestože poměrně pozdě kvetou, vyrážejí ze země dosti brzy a často je musíme chránit před jarními mrazíky. Stanoviště vyžaduje kryt proti zimním dešťům, jakmile lodyhy na podzim odumřou.
V našich podmínkách je L. auratum značně mrazuvzdorná, častěji v zimě vyhnívá, než zmrzne.
Rostliny se rovněž musí chrínit proti hmyzu, hlavně mšicím a křískům, kteří přenášejí virus mozaiky, jenž je pro L. auratum osudný. Velmi náchylná je také k botrytidě a fuzarióze. Proto je tato lile považována za krátkověkou. Zdravá rostlina však na stanovišti vydrží mnoho let, v literatuře se uvádějí trsy až dvacetileté.
Tuto lilii lze použít jako výraznou ozdobu před pěnišníky nebo mezi nimi, hlavně do parkových partií; v přírodních scenériích působí u nás nepřirozeně.
Dobře se uplatňuje i jako hrnková rostlina, je však poměrně vysoká a nelze ji příliš raně rychlit.
Kříženci L. auratum s L. rubellum jsou nižší a získali po L. rubellum velmi výhodnou vlastnost – zakládají poupě už na podzim, a proto vykvétají již od května. Při teplotě 15°C se dají dobře rychlit od 15. ledna (vychlazené cibule). Vykvétají za 8 – 10 týdnů.
Var. Platyphyllum BAK. má širší listy i okvětní lístky a většinou se pěstuje snadněji než původní typ, který celkově předčí vzhledem.
Var. praecox hort. Je výber kvetoucí o dva týdny dříve než původní typ.
Var. rubrum CARR. Má nehrazen žlutý pruh ve středu okvětních lístků červeným. Pro svou nápadnost je v posledních letech velmi žádaná.
Var. virginale DUCH. Má květy bílé se žlutým pruhem a žlutým tečkováním. Je choulostivější než původní typ.
Křížením barevných variet mezi sebou byly vypěstovány zajímavé odrůdy:
Cv. ´Darkie´ (dr. Yeates) má tmavě rudé, bílé vroubené květy.
Cv. ´Phillipa´ (dr. Yeates) má sytě rudé květy; je velmi životný a odolný proti hnilobě cibulí.
Z dalších výpěstků jsou známé většinou nepojmenované, ale velmi hodnotné hybridy, které vypěstovali Novozélanďané jako L. E. Jury, který uvádí jako jediný „Auratum hybridy“ světel zelenožluté barvy, a pak L. Tuffery, který uvádí také křížence „Auratum hybridů“ s L. sargertiae. Tímto křížením se podle jeho názorů rozšířila barevná škála o odstíny velmi tmavě rudé a téměř fialové barvy mezi rostlinami šesté generace, a to po delším prošlěchtění těchto hybridů s kříženci obsahujícími L. japonicum. Velmi slibné jsou i jeho „Auratum hybridy“, které klíčí již za několik týdnů po vysetí. Pro svůj rychlý vzrůst by byly nedocenitelné pro velkokulturu.
L. auratum také byla a stále ještě je křížena s L. speciosum (hlavně jako mateřská rostlina) a později i s L. rubelllum a L. japonicum. Kříženci jsou většinou odolnější než původní druhy a mají velkou škálu růžových a lososových barev až po sytě rudou. Šasto však bývá zachován bílý okraj okvětních lístků a většinou i jasně zelená nektaria ve středu jejich spodní části.
Kříženci L. auratum s L. speciosum (bar. tab. XVII/3,5) bývají často nesprávně nazývány L. X pyromanii. Tento vyhynulý hybrid měl však jako mateřskou rostlinu L. speciosum , na rozdíl od téměř všech dnešních kříženců, jež mají jako mateřskou rostlinu L. auratum. Tato skupina hybridů má vesměs ploché nebo miskovité květy obrácené do stran nebo šikmo dolů. Dnes se šlechtí v Austrálii i na Novém Zélandě a v USA.
Zástupci této skupiny jsou klony:
Cv. ´Empress of India´ (de Graaff) má sytě růdé miskovité květy, bíle vroubené.
Cv. ´Empress of Japan´ (de Graaff) má masivní bílé květy řídce kaštanově tečkované, se žlutým pruhem středem okvětích lístků.
Cv. ´Empress of China´ (de Graaff) má čistě bílé květy bez žlutého pruhu, které jsou honjně mahagonově hnědě tečkované.
Všechny tři uvedené lilie mají květy asi 25 cm v průměru a dosahují výšky 120 – 140 cm.
Podobné výpěstky s plochými květy v průměru 18 – 20 cm obsahují kmeny (strains):
Cv. ´Imperial Silver´(de Graaff) má květy bílé, hustě mahagonově tečkované, bez žlutýh pruhů.
Cv. ´Imperial Gold´ (de Graaff) (bar. tab. XVII/4) je podobná L. auratum platyphyllum, květy jsou však plošší a rostlina celkově životnější.
Cv. ´Imperial Crimson´ (de Graaff) má okvětní lístky ve středu sytě růžové až rudé, ke krajům se barva rozmývá až do čistě bílé.
Cv. ´Allan Woodriff´ (Woodriff) je klon, který má střed okvětbích lístků sytě rudy, ostatní část okvětních lístků širokých až 12 cm má jen růžový přeliv a výrazné karmínové tečkování, květy mají až 35 cm v průměru.
Poměrně hojně se při kříženích používal starší hybrid ´Jillian Wallace´(L. speciosum X L. auratum). Příkladem kříženců, na jejichž vzniku se podílel, je skupina:
Cv. ´Lavender Lady Hybrids´ (dr. Yeates) – tyto lilie postrádají sytý pruh středem okvětních lístků. Mají však na rozmytím sytě růžovém podkladě tmavě růžové tečky.
Kříženci L. auratum s l. rubellum jsou dosti vzácní – uvádíme:
Cv. ´Litlle Fairies´ (Woodriff) je kmen lilií s trubkovitými až miskovitými květy průměru 8 – 17 cm. barva květu je čistě bílá až sytě lososově růžová. Rostliny jsou vysoké maximálně 60 cm a přes pozdní rašení kvetou již koncem května. Hodí se pro pěstování v hrnkách a k rychlení koncem zimy.
Kříženci L. auratum s L. japnicum jsou málo známé – uvádíme:
Cv. ´Cameo Hybrids´ (Kline) má květy téměř netečkované, bílé nebo světle růžové s náznakem zlatého pruhu středem okvětních lístků. Rostliny jsou vysoké 70 – 100 cm a kvetou v červenci.
Dále jsou známí relativně starší, ale málo rozšířené kříženci L. auratum X L. japonicum X L. rubellum, výpěstky dr. Pfeifferové.
V současné době existuje několik výpěstků složitého původu, na jejichž vzniku se kromě L. auratum podílely druhy L. speciosum, L. japonicum a L. rubellum – jako příklad uvádíme:
Cv. ´Pink Glory Strain´ (de Graaff) jsou kříženci L. auratum X L. speciosum X L. japonicum, kteří mají lososově růžové, poměrně ploché květy se zahnutými špičkami okvětních lístků, až 20 cm v průměru; kvetou v srpnu.
Cv. ´Atomic Hybrids´ (Woodriff) je ksupina lilií vysokých 60 – 100 cm s plochými květy barvy bílé, růžové až rudé, které mají 12 – 20 cm ; kvetou většinou v červnu.
Cv. ´Lilac Queen´ (tuffery) je výpěstek (klon) se sytě lilákově růžovými květy, přičemž barva je rozmyta do bílého okraje.
Kříženci poslední skupiny se hodí spíše pro pěstování v chledném skleníku, ačkoliv přezimování pod krytem není vyloučeno.doba květu těchto skupin hybridů je neobyčejně dlouhá, protože některé rostliny začínají kvést už v květnu a jiné končí kvetení až v září. Vesměs voní a hodí se i pro rychlení. Ze semen, která klíčí hypogeicky, rostou cibulky poměrně pomalu – do květu potřebují 5 – 7 let.
