Podle nároku na intenzitu osvětlení můžeme lilie rozdělit na druhy, které snášejí plné slunce, a na druhu, vyžadující polostín. Plný stín žádá pouze Cardiocrinum giganteum, které jako jediné vysazujeme i pod stromy. Polostínem rozumíme u lilií místo, kam dopadá v poledních hodinách vržený stín stromů nebo budov. Shora má vždy přicházet dostatek světla. Porovnáním nároků lilií na stanoviště s jinými druhy rostlin zjistíme, že půda pro většinu lilií má mít zhruba stejnou strukturu jako pro běžné sklaničky (pozor však na obsah vápníku) a osvětlení že má být asi takové, jaké vyhovuje pěnišníkům a azalkám.
Při pěstování ve velkém počítáme s tím, že si jednotlivé řady lilií budou navzájem stínit, a proto je možné v polních podmínkách pěstovat i druhy, které jednotlivě na slunci dobře nerostou. V oblastech, kde se objevují suché letní větry, se doporučuje nastýlka půdy proti přesychání a proti přílišnému kolísání teploty ve vrchní vrstvě (denně o 30°C i více), což poškozuje liliím jednoleté lodyžní kořeny.
Lilie, zvláště velkokvěté druhy a odrůdy, nemáme sázet do míst, kudy vane prutký vítr, protože to není přirozené stanoviště a vítr poškozuje velká květenství. Lilie však naopak nesmíme sázet do míst, kde vzduch vůbec neproudí, zvláště ne do mrazivých kotlin. Mírný pohyb vzduchu zabraňuje jak lokálnímu překřátí v létě (např. u jižních zdí, kam patří jen L. candidum), tak hromadění mrazivého vzduchu při zemi v zimě.
Tké ve sklenících Přeništích nesmíme zapomínat na důkladné větrání, protože zde, stejně jako ve volné půdě, mají listy lilií vždy co nejdříve oschnout, aby se předešlo rozšiřování houbových chorob.
