Pro rozlišování botanických druhů tulipánů jsou směrodatná tato kritéria:
1. Cibule: Může být skoro kulovitá nebo protáhlá a nahoře špičatá. Slupka cibule může vypadat jako pevný kožený obal, nebo může být tenká až papírovitá a v některých případech nápadně zbarvená. Důležitým znakem jsou také chloupky mezi slupkou a suknicí, které u některých druhů tvoří silnou plsť, u jiných jsou dlouhé a hebké a jakoby učesané. Jsou druhy, u nichž chloupky vyčnívají jako chomáče ze špičky cibule, a u jiných druhů skoro nejsou viditelné.
2. Vzrůst: U některých druhů rostou listy, stonek nebo stopky květů v úrovni půdy, u jiných vyrůstá stonek krátce nad zem a rozkládá v této výšce listy. Ve skupině zahradních tulipánů jsou dva široké bazální listy skoro u povrchu půdy a další 2 – 3 – 4 listy jsou na stonku. U některých druhů je rozlišujícím znakem tvorba stolonů.
3. Listy: Jsou dva hlavní typy listů – jednak dlouhé, složené podél středního žebra, a jednak široké, ploché, které jsou charakteristické pro většinou druhů podrodu Leiostemones, a tím samozřejmě i pro zahradní tulipány.
4. Stonek: U podrodu Eriostemones se stonek, až na malé výjimky, nad zemí nevytváří, květy jsou na stopkách. U podrodu Leiostemones, včetn zahradních tulipánů, vytváří většina druhů jediný silný stonek, který nese listy a na vrcholu jeden květ. Jen jediná skupina podrodu Eriostemones – skupina „Biflores“ – a některé druhy podrodu Leiostemones mají na nadzemním stonku několik květů na krátkých stopkách.
5. Okvětní lístky čili plátky: Poupata jsou většinou zelená a mění postupně barvu. Vnější a vnitřní okvětní lístky se liší tvarem, vnější jsou, až na malé výjimky, delší a špičatější než vnitřní. Vnitřní lístky jsou zevně jasněji vybarvené než vnější, protože na vnějších lístcích zevně je antokyanová barva otupená žlutou nebo bílou plastidovou barvou. Vnější strana vnitřních lístků má znatelnou střední rýhu s 1 – 3 souběžnými žilkami. Terč je skoro vždy odlišně zbarvený, často je ostře ohraničený a jen výjimečně má barvu neohraničenou plastidy. Barva terčů je u botanických druhů velmi variabilní, u zahradních tulipánů je však jedním z rozlišovacích znaků. Nitky jsou u podrodu Eriostemones ploché a liší se délkou, u podrodu Leiostemones jsou válcovité a stejně dlouhé. Důležitým znakem je i barva nitek a prašníků, i když se někdy uvnitř druhů mění. U zahradních odrůd je barva stabilní a je dalším znakem k určení odrůdy. Barvy botnických tulipánů jsou v této publikaci, pokud to bylo možné, popsány podle Horticultural Colour Chart (ve zkratce HCC) od R. F. Wilsona, vydané Královskou zahradnickou společností v Londýně. Barvy podle HCC jsou popsány jednak slovy přibližným pojmenováním barev, jednak číslicemi. U druhů, které se u nás nepěstují, nebo u odstínů, kde barvy HCC nestačily, byly pospány jen slovy.
6. Semeník: Může být sloupkovitý nebo zašpičatělý. Plocha blizny může být malá nebo také větší než horní plocha semeníku. Důležitým znakem je tvar zralé tobolky.
7. Doba kvetení: je velmi důležitým, i když relativním znakem. Aby byla použitelná pro určování druhu nebo odrůd u zahradních tulipánů, je nutno cibule od sklizně do výsadby skladovat a vysazovat za stejných podmínek. Pak se zvolí standardní druh nebo standardní odrůda a určí doba kvetení odrůd srovnáním
s vykvétáním standardu. V této kapitole u planě rostoucích druhů zavedeno označení číslicí I – V pro dobu kvetení, která je srovnána se dnem rozkvětu původní formy T. kaufmanniana. Je jedním z nejranějších tulipánů (podle klimatu, půdních poměrů a teploty skladování cibulí vykvétá mezi začátkem března až polovinou dubna):
I. – doba mezi 1. a 3. dnem kvetení T. kaufmanniana,
II. – doba mezi 4. a 12. dnem kvetení T. kaufmanniana,
III. – doba mezi 13. a 20. dnem kvetení T. kaufmanniana,
IV. – doba mezi 21. a 35. dnem kvetení T. kaufmanniana,
V. – doba po 35 dnech kvetení T. kaufmanniana,
Zařazení botanických tulipánů do skupin podle zahradnického třídění je uvedeno na str. 20.
