Rod dostal název podle ruského chemika, geologa a sběratele rostlin, hraběte A. A. Muschin-Puschkina (zemřel roku 1805)-
Jsou to malé, cibulové květiny, jejichž dva druhy se vyskytují v Malé Asii a v oblasti Kavkazu. Mají malé cibulky (velké asi 2 cm), které jsou kulovité a bílé. Mají šedohnědou lsupku, která později odpadá. Listy jsou široce čárkovité, široké asi 15 mm. Květy mají zvonečkovitý tvar, připomínající ladoňku, barvu světle porcelánově modrou a jsou sestaveny v hustém hroznu na stvolu vysokém 15 cm. Kvetou většinou v březnu až v dubnu.

Druhy a odrůdy

Puschkinia hyacinthoides BAK. je domovem v Malé Asii. Je vysoká až 20 cm, květy má nálevkovité, bělavě modravé, připomínající svým tvarem poněkud hyacint.

Puschkinia scilloides ADAMS. (syn. Adamsia scilloides WILLD.) pochází z Kavkazu. Je vysoká asi 15 cm, květy má sestavené až ve dvanáctivětých hustých hroznech. Jsou velmi světle modré se sytě modrými proužky na vnější straně okvětních lístků. Mají nálevkovitý tvar a průměr 1,5-2 cm. pěstuje se hlavně:

Var. alba ADAMS je bílá.
Var. libanotica BOISS. (bar. tab. XXIV/4) má o něco větší květy a celkově je vzhlednější. Barva květů je světle modrá.
Var. libanotica alba BOOM. Je podobná, květy má však čistě bílé. Obě kvetou v březnu až v dubnu.

Požadavky na stanoviště

Půda má být kyprá, humózní. Na jaře vyžaduje dostatek vláhy, v létě však spíše sucho. Jinak je to rostlina přizpůsobivá a roste celkem dobře ve všech normálních zahradních podmínkách. Snáší i mírný polostín pod listnatýi stromy a keři, tam kde není utlačována jejich kořeny.

Pěstování

Cibulky sázíme na podzim asi 5 cm hluboko. Rostliny jsou dosti odolné a nevyžadují zvláštní ošetřování.

Množení

Puškinie se mohou množit jak postranními cibulkami, tak i semenem. Semeno se musí včas sklidit, protože snadno vypadává, mravenci je pak roznášejí, a tím se rostliny samovolně rozšiřují. Osivi vyséváme ihned po sklizni do mělkých rýh a zakryjeme slabší vrstvou kompostové rašeliny nebo dobrého kompostu. Na jaře se staráme hlavně o dostatečnou stálou vláhu a během vegetace, a tak získáváme větší přírůstky na cibulích. Po dvou letech pěstování jsou zpravidla cibulky ze semen již schopné květu.
Množení vedlejšími cibulkami je velmi snadné a rychlé. Cibulky dobýváme koncem června a pak je uchováváme na chladném a vzdušném místě. Po očištění a vytřídění je vysazujeme do rýh, podobně jako u výsevu. Obyčejně za jednu vegetaci jsou cibulky schopné květu.

Použití

Puškinie sázíme do skalek nebo do skupinek mezi ostatní jarní a předjarní květiny na záhony, popřípadě mezi listnaté stromy a keře. Jsou velmi trvanlivé a není třeba je vyjímat ze země. V příznivých podmínkách se odbře rozrůstají. Jen je třeba opatrnosti při vyhrabávání listí, abychom mělce kořenící cibulky, zvláště mladé rostlinky ze samovolného výsevu, nepoškodili nebo nezničili.