Jméno rodu vzniklo ze španělského názvu ocúnu (Suita meriendas). Merendera je totiž s rodem Colchicum blízce příbuzná.
Roslina připomíná malý krokus se třemi okvětními lístky a s podlouhlými úzkými listy vyvíjejícími se současně s květy. Podzemní část je malá hlíza podobná cibulce, z níž bočně vyrůstají silné výhonky. Kvete na jaře nebo na podzim.
Rod má asi 10 druhů, rozšířených hlavně v oblasti Středozemního moře, popřípadě Malé Asie.

Druhy a odrůdy

Merendera montana LGE. (syn. Bulbocodium atumnale LAP., Merendera bulbocodium RAM.) je domovem v Pyrenejích. Svým vzhledem i dobou květu připomíná miniaturní ocún. Květy jsou malé, s úzkými okvětními lístky, fialově purpurové. Brzy po rozkvětu vyrostou úzké listy (většinou tři). Kvete na podzim.

Merendera sobolifera C.A. MEY. (bar. tab. XXII/4) je rovněž drobná nízká květina s malými květy barvy světle lila. Pod zemí je malá protáhlá hlíza připomínající oddenek, čímž se liší od ostatních druhů. Je domovem v Íránu. Kvete v březnu až v dubnu.

Požadavky na stanoviště

Vyžaduje lehčí, propustnou, humózní půdu a mírný polostín.

Pěstování

Pěstuje se stejně jako ostatní cibulové květiny.

Množení

Množí se hlavně postranními hlízkami, které se tvoří u mateřské hlízy. Nejvhodnější doba pro rozsázení je červenec až srpen.

Použití

Květina je vhodná do skalek a pro menší skupiny.