Jméno rodu zahrnuje řecká slova hymeno (blána) a kalos (krása), což má zřejmě souvislost s tenkou blanou obalující květ.
Je to pěkná květina, dříve u nás hodně pěstovaná. V Severní a Jižní Americe, zejména v tropické a subtropické oblasti (od Mexika až po Argentinu), je rozšířeno téměř 40 druhů.
Cibule je kulatá nebo vejčitá, široká v průměru 6-12 cm. listy jsou dlouhé, páskovité nebo kopinaté. Stvol je plný, zploštělý a zakončený okolíkem 4-20 bílých květů. Jednotlivé květy jsou trubkovité, s úzkými úkrojky a blanitou pakorunkou. Semeník je spodní, trojpouzdrý, plod je tobolka.

Druhy a odrůdy

Hymenocallis amancaes NICHOLS. (syn. Ismene amancaes HERB., I. crinofolia SALISB., Pancratium amancaes KER., Narcissus amancaes RUIZ et PAV.) pochází z Peru. Je vysoká 40-80 cm, má 4-5 listů a 3-6 živě žlutých květů. Příjemně voní. Je méně choulostivá. Kvete v červnu a v červenci.

Hymenocallis calathina NICHOLS. (syn. Ismene calathina HERB., Pancratium calathium KER., P. narcissiflroum JACQ., P. calathiforma RED.) pochází z Bolívie a Peru. Je vysoká 60 – 100 cm. mívá 6-8 listů dlouhých 40-60 cm a širokých 5 cm. okolík tvoří 2-6 bílých krásně tvarovaných květů příjemné vůně. Je to poměrně otužilý druh. Kvete v červnu a v červenci.
Odrůda:
´Advance´ má větší čistě bílé květy s lehkým zelenavým nádechem. Je vysoká 60-70 cm. před druhou svetovou válkou se k nám cibule dovážely jako „peruánské narcisy“.

Hymenocallis caribaea HERB. (syn. Pancratium caribaeum L., P. declinatum JACQ., P. amonium SALISB.) pochází z Indie. Je nižší než předešlá, vysoká pouze 50-60 cm. mívá 8-12 listů dlouhých 90 cm a širokých až 8 cm. Květní stvol je zakončen okolíkem 6-12 velkých, bílých, velmi vonných květů. Je poměrně choulostivější než obě předchozí. Venku vykvétá nejčastěji v srpnu.

Hymenocallis littoralis SALISB. (syn. H. americana ROEM., H. adnata HERB., Pancratium americanum MILL., P. littorale JACQ.) roste planě v tropické Americe. Rostlina je vysoká 50-70 cm a má většinou 10-12 listů dlouhých 60-80 cm a širokých 4 cm. Okolík je složen ze 4 až 8 čistě bílých květů. Voní jako peruánský balzám. Je poměrně otužilá. Kvete brzy na jaře, vetšinou v dubnu a v květnu.

Hymenocallis macrostephana BAK. je pravděpodobně zahradní kříženec. Má drobnější cibule než ostatní druhy. Rostlina je vysoká 50-70 cm, mívá 6-9 listů dlouhých 70-90 cm a širokých 8 cm. Je značně choulostivá. V okolíku je 6-10 bílých vonných květů. Vykvétá v dubnu a v květnu.

Hymenocallis speciosa SALISB. (syn. Pancratium speciosum SALISB., P. formosum hort.) pochází ze Západní Indie. Rostlina je vysoká pouze 40-50 cm, mivá 12-20 podlouhlých kopinatých listů dlouhých 40-70 cm. Je málo otužilá. Na vrcholu okvětního stvolu je okolík s 8-15 velkými květy, jež jsou sněhově bílé a voní po vanilce. Kvete pozdě na podzim, v září až v listopadu.

Hymenocallis undulata HERB. (syn. H. boschiana KTH., Pancratium undulatum H. B. K.) je domovem ve Venezuele. Rostlina je vysoká 50-70 cm, poměrně choulostivá. Má bílé, silně vonící květy. Kvete buď brzy na jaře (duben – květen), nebo pozdě na podzim (září – říjen).

Požadavky na stanoviště

Ačkoliv je to rostlina tropické a subtropické oblasti a setkáváme se s ní nejčastěji v teplém nebo studeném skleníku, můžeme druhy, jež jsou mené choulostivé, vysazovat i do zahrady. V takovém případě vyžadují opravdu chráněné a teplé stanoviště, na plném slunci. Nejlépe jim vyhovuje kyprá, humózní zemina s příměsí písku a s dostatečným obsahem živin.

Pěstování

Cibule vysazujeme do volné půdy v dubnu, a to do hloubky 10 cm, na vzdálenost 25-3é cm. Při výsadbě dbáme na to, abychom nepoškodili křehké kořeny. V době vegetace potřebuje hnojivou zálivku. Po prvním větším mrazu cibule vyjmeme ze země, očistíme je a uskladníme v suché a mrazuprosté místnosti. Nejvhodnější teplota při skladování je 15-18°C.
Choulostivější druhy (H. caribaea, H. macrostephana, H. speciosa a H. undulata) pěstujeme také jako hrnkové květiny ve skleníku nebo v bytě. Cibule vysazujeme jednotlivě do hrnku velikosti 10-12 cm, a to tak hluboko, že jsou v zemi až po špiku. Hrnky umisťujeme v teplé místnosti, ale chráníme je před prudkým slunce. V květnu přesadíme rostliny do volné půdy a pak je občas přihnojujeme střední dávkou plného hnojiva. Vykvetlé rostliny chráníme před prutkým lijákem. Po odkvětu omezíme zálivku a před příchodem zimy je přeneseme do teplejšího prostředí, kde přezimují.

Množení

Rostlinu množíme oddělováním dceřiných cibulek a jejich dalším dopěstováním. Půdu na množitelském záhoně na podzim hluboko prokypříme a promísíme s pískem a listovkou. Cibulky vysazujeme až na jaře do hloubky 3-4 cm a na vzdálenost 10-15, cm, podle velikosti.
Pěstování ze semen je velmi zdlouhavé a málo obvyklé. Používá se většinou pouze u novošlechtění.

Použití

Přestože to jsou převážně skleníkové rostliny, jsou mezi nimi velmi krásné druhy, které můžeme nechat od jara do podzimu vysazené na květinovém záhonu a těšit se z jejich exotické krásy.
Nižší druhy se mohou použít také do skalky, vyšší jako solitéry v trávníku. Velmi pěkně působí i na suché květinové zídce, stejně jako Amaryllis, Vallota apod.