Šedá plíseň (Botrytis galantina) je jedinou vážnou chorobou sněženek. Příznaky jsou nejzřetelnější zjara, když rostliny raší. Na některých místech záhonu se objevují místo zdravých zelených výhonů malé, šedé, kulovité nebo kuželovité útvary, upomínající na plodnice hub. Jsou to výhony znetvořené podhoubím a výtrusy šedé plísně. Někdy mohou z plísňového povlaku vyůst 1-2 listy nebo dokonce květní stvol, rostlina je však dříve nebo později odsouzena k zániku. Listy pokryté plísní jsou zahnědlé, uhnívají a dají se snado oddělit. Hniloba se postupně šíří také dolů do cibule, jejíž suknice postupně hnědnou a v pokročilém období infekce se mění v kašovitou hmotu. Při výsadbě slabě napadených cibulek lze chorobu snadno přehlédnout; takový sadbový materiál však většinou nevzejde a infekce se prozradí prázdnými místy v porostu.

Kromě výtrusů (kondií) vytváří šedá plíseň i hlízkovitá sklerocia. Tyto černé, zpravidla kulovité útvary velikosti špendlíkové hlavičky se nejčastěji objevují na vnější straně cibulí, popřípadě mezi suknicemi, nebo na spodní části výhonů a listů. Životaschopnost si uchovávají po dobu 3-4 let. Při pěstování napadených sněženek je jimi půda zamořena a podhoubí, které z nich vyklíčí, infikuje zdravé rostliny. Tento zdroj nákazy je mnohem nebezpečnější než šíření plísně výtrusy během vegetačního období.

Napadení se projevuje zvláště silně v těch letech, kdy sněhová pokrývka střídavě taje a zamrzá, takže jsou poškozeny mladé výhony. Dlouhotrvající pokrývka sněženek starým listím, např. pod stromy nebo keři, rovněž podporuje výskyt choroby. Náchylnost jednotlivých druhů je rozdílná.

Ochrana: Během vegetace je nutno nemocné rostliny is cibulemi a okolní zeminou odstraňovat a pálit. Po sklizni je třeba cibule dobře usušit a očistit, a pečlivě odstranit všechny cibule, teré nesou sklerocia. V době úplného vegetačního klidu, tj. v první polovině srpna, je nutno cibule mořit po dobu 1 hod. v roztoku rtuťnatého mořidla teplém 42°C. na pozemku, kde se vyskytlo onemocnění šedou plísní, se sněženky nesmějí pěstovat aspoň 4 roky.

Sněť (Urocystis galantina) vytváří na listech a na listových a květních pochvách šedavé puchýřovité skvrny, jejichž pokožkové pletivo puká a uvolňuje tmavohnědé výtrusy.

Rez (Puccinia galathi) s projevuje hnědými ložisky prášivých výtrusů na listech.

Rez (Melampsora galantní-fragilis) je dvojsytnou rzí. Na listech sněženek vytváří oranžové prášivé bradavičky letních výtrusů (cecidie); druhým hostitelem je vrba, kde vznikají zimní výtrusy (teleutospory).

Červená spála (Stagonospora curtissi).

Sklerociová hniloba (Sclerotium tuliparum) .

Živočišní škůdci

Cibulovka narcisová (Merodon equestris).

Jméno rodu je odvozeno z řeckých slov gala (mléko) a anthos (květ), což se týká bílé barvy květů.
Sněženka je velmi známá, v zahradách velmi rozšířená a právem oblíbená jarní květina, neboť kvete v předjaří, kdy je ještě velmi málo jiných květin. Má malé cibulky, kulovité až vejčité, s bělavou slupkou. Listy jsou podlouhlé, úzké, se žlábkem uprostřed, dlouhé až 30 cm. květy jsou převislé, umístěné na lodyhách většinou jednotliv. Mají 6 okvětních lístků: 3 vnější, odstávající, jsou podlouhle vejčité, lžičkovitého tvaru, kdežto 3 vnější jsou kratší, srdcovitě vykrojené, se zelenými pruhy. Rod obsahuje celkem 11 druhů rostoucích v Evropě až po západní Asii.

Druhy a odrůdy

Galanthus caucasicus BAK. (syn. G. redoutei RUPR., G. nivalis var. major RUPR., G. n. var. caspius RUPR., G. allenii BAK.) pochází z Kavkazu. Je vysoká 20-25 cm. Listy má poněkud širší, okvětní lístky o něco kratší než G. nivalis. Okvětní lístky jsou podlouhlé, lžičkovité, s velmi úzkými špičkami. Kvete asi o týden později než běžné sněženky.

Galanthus alwesii HOOK. Pochází z hor Malé Asie. Je vysoká 15 až 20 cm a kvete nejdříve ze všech druhů, většinou již v únoru. Listy má šedozelené s modravým nádechem, dlouhé asi 20 cm a široké 2 cm, s mělkým žlábkem. Květy jsou větší než u G. nivalis a mají kulovitější tvar. Jsou široké asi 4 cm. vnější okvětní lístky jsou podlouhle lžičkovité, dlouhé 2-3 cm, čistě bílé, vnitřní korunka je v dolní polovině zelená.
Var. globosus hort. (syn. G. globosus WILKS.) má květy ještě kulovitějšího tvaru než původní druh. Vnější okvětní lístky jsou přibližně stejně široké jako dlouhé. Často mívá po dvou květech na lodyze. Tato sněženka byla objevena v Řecku u Smyrny.

Galanthus nivalis L. (bar. tab. XXII/5) je naše sněženka rostoucí hojně ve východní části střední Evropy, v jižní Evropě i jinde. Cibulky jsou bělavé, kulovité, velké 1,5 až 3 cm. listy má podlouhlé, sivě zelené, dlouhé 15-20 cm, široké 6 až 9 cm, s podélným žlábkem. Okvětní lístky vnější jsou dlouhé asi 1,5 až 2,5 cm, bílé, vnitřní jsou asi poloviční, se zelenou obrubou.
Var.corcyrensis SHORT. Je domovem na ostrově Korfu. Je to velmi raná forma, kterou je možno snadno přirychlovat pro květ v prosinci.
Var. flore pleno hort. (bar. tab. XXII/6) je hezká plnokvětá forma. Vnější tři okvětní lístky má normální, vnitřní korunka je však bohatě zmnožení a má zelené skvrnyy.
Var. lutescens BAK. má na vnitřních okvětních lístcích žluté skvrny místo obvykle zelených.
Var. octobrensis NICHOLS. Byla objevena v Albánii a je význačná hlavně odlišnou dobou květu – koncem října.
Var. praecox BAK. má širší listy a je ještě ranější než var. corcyrensis. Za vhodných podmínek kvete již v prosinci.
Var. proculiformis BAK. má vnitřní okvětní lístky čisté bílé, bez zelených skvrn a téměř stejně dlouhé jako lístky vnější.

Odrůda:
´S. Arnot´ je velmi vzrůstná, velkokvětá. Lodyhy jsou dlouhé až 25 cm, květy význačně voní.

Galnathus plicatus BIEB. Pochází z Krymu a vyskytuje se také na Balkáně. Cibulky jsou větší než u G. nivalis. Listy má dlouhé až 30 cm, se širokým podélným žlábkem. Květy jsou poměrně velké a svou stavbou se liší od normálních sněženek.

Požadavky na stanoviště

Sněženky milují kyprou humózní půdy s dostatkem vláhy, nejlépe pod listnatými stromy. Na těchto stanovištích kvetou v předjarní době. Stromy jsou dosud bez listí, takže světelné poměry sněženkám vyhovují. V době, kdy se stromy olisťují, sněženky se již zatahují a silné zastínění jim již nevadí. Jinak jsou velmi přizpůsobivé a daří se dobře v každé normální zahradní půdě a v běžných zahradních podmínkách.

Pěstování

Pěstování je pro nenáročnost sněženek velmi snadné. Sázíme je co možná brzy na podzim asi 5-6 cm hluboko, podle velikosti cibulek. Cibulky mají slabou slupku, která snadno vysychá, takže je nesmíme dlouho volně skladovat. Snadno pak vadnou a po sázení trvá dlouho, než se vzpamatují; často pak vznikají dosti velké ztráty. Proto je přechováváme v chladných prostorech v rašelině nebo mírně navlhčených hrubých pilinách.

Množení

Sněženky se nejsnadněji množí mladými cibulkami, které starší rostlinyhojně nasazují. Jedna vysazená cibulka vytvoří během několika let celý trs cibulek, které jsou poměrně velké a většinou ihned po vysázení kvetou. Drobné cibulky sázíme v září do mělkých rýh na dobře připraveném záhonu a zasypeme je starším kompostem s rašelinou a pískem. Na jaře, v době, kdy listy začínají zrát, rostliny občas zalejeme a přihnojíme, čímž oddálíme zatahování a získáme větší cibulky.

Botanické druhy je možno množit semenem, což děláme běžným způsobem jako u ostatních cibulových květin. Přirůstek cibulek je však dostatečný, takže množit semenem není většinou třeba. Na přirozených stanovištích se samovolně rozsemeňují, na čemž mají zásluhu mravenci, kteří semeno roznášejí do okolí.

Použití

Sněženky vysazujeme většinou do skupin předjarní a jarní květeny. Hodí se odbře mezi keře a stromy, které poskytují v jarním období mírný polostín. Také ve skalkách mají sněženky své uplatnění, zvláště v kombinaci s rostlinami, které raší pozdě na jaře. Zde vhodně doplňují jinak prázdná místa. Sněženky se též snadno přirychlují.