Chocholatice nevyniká ani tak krásou květu jako spíše zvláštním vzrůstem. Angličané ji nazývají „Pineaple-Flower“ a nemci „Ananasblume“, neboť zelený listový chochol sedí nad hustým válcovitým květenstvím, podobně jako u ananasu. Jednotlivé kvítky jsou šestičetné, zelenobílé, purpurové nebo nahnědlé. Z velké šupinaté cibule raší přízemní šavlovité listy, u většiny druhů výrazně tečkované. Vejčutá semena jsou ukryta v trojboké tobolce. Vykvétá na jaře, některé druhy i v létě. Asi 12 druhů této tropické rostliny je domovem v jižní Africe.

Druhy a odrůdy

Eucomis bicolor BAK. má krémově zelenožluté květy s lilamodrým lemem a purpurově tečkované květní stvoly. Listy jsou páskovité, na spodní straně beze skvrn. Rostlina je vysoká 50-70 cm. kvete v červnu až v srpnu.
Var. alba hort. má zelenobílý květ, zelený stonek a list. Výška rostliny je 50-60 cm.

Eucomis pole-evansii hort. je velice robustní rostlina vysoká 120 až 150 cm. Květ má krémový. Kvete v červenci a v srpnu.

Eucomis punstata L´HERIT (syn. E. fimosa hort., Ornithogalum punstatum THBG.) je vysoká 60 až 80 cm. na kropenatém stonku je řídký, 50-60 cm dlouhý hrozen drobných zelenobílých květů s růžov fialovým nádechem. Spodní strany plochých, nezvlněných listů jsou skvrnité. V našich podmínkách vykvétá od května do července.

Eucomis undulata AIT. (syn. E. regia, RED., Ornithogalum undulatum THBG.) je vysoká 40-50 cm a vytváří hustý hrozen slabě narůžovělých květů. Listy jsou mírně zvlněné. Kvete v dubnu a v květnu.

Požadavky na stanoviště

V zahradě vyhledáme suché a chráněné stanoviště na plném slunci. Požaduje propustnou, kyprou půdu zásobenou živinami. Nejvhodnější je směs písku a dobré pařeništní země s příměsí dobrého kompostu.

Pěstování

Chocholatici vysazujeme v druhé polovině dubna do hloubky 10 cm a na vzdálenost 40-60 cm; ošetřujeme ji stejným způsobem jako jiné tropické rostliny vysázené do volné půdy. Vyžaduje hodně vláhy v době vegetace. Je vděčná za občasné přihnojení slabší dávkou plného hnojiva. Dbáme na to, aby široký květ s pěknou, matově lesklou růžicí listů na vrcholu rostliny nebyl poškozen větrem. Po odkvětu omezujeme zálivku, neboť v to době cibule vodu nesnášejí. V příznivých podmínkách můžeme nechat cibule pod dobrou zimní pokrývkou venku přezimovat. Bezpečnější však je, kdy rostliny po zaschnutí listů vyjmeme ze země a uskladníme je v suchém a chladném prostředí za dostatečného přístupu vzduchu.

Chocholatice se může pěstovat také v bytě, a to tak, že se cibule v březnu vysadí jednotlivě do hrnku průměru 12-15 cm. dá se jen tak hluboko, aby špička cibule ještě vyčnívala ze země. K tomu používám nižší druhy (E. undulata, E. bicolor). Po odkvětu se může z hrnku přesadit do volné půdy v zahradě, aby cibule opět zesílila.

Množení

Při přesazování rostlin oddělujeme postranní cibulky, které při správném ošetřování vykvetou za 2-3 roky.
Chocholatice se může množit také semenem, neboť ho nasazuje poměrně dost. Vyséváme jej do misek do směsi písku a listovky. Velmi pomalu klíčí. Výsevy umístíme v poloteplém skleníku. V příštím roce přesazujeme semenáče do pařenišť, kvetou většinou až čtvrtý rok.

Použití

Chocholatice – tyto nápadné tropické rostliny – vídíváme dosud jen ve sklenicích, přesto je však můžeme v našich podmínkách vysazovat i na zahradě. Na trvalém stanovišti se musí sázet raději hlouběji (15 až 25 cm). Při dobré pokrývce není třeba se bát vymrzání.

Chocholatice poměrně dlouho kvete, a to zejména v době, která je jinak chudá na květy. Dekorativně působí nejen samotný květ, ali i plody a listy. Nejlépe se uplatní ve společnosti jiných exotických rostlin, jako je Yucca, Kniphofia, okrasné trávy a venkovní kaktusy. Použití najde též jako solitéra mezi nižšími trvalkami nebo ve větším alpínu.

Dříve se u nás také přirychlovala jako květina k řezu a do vazby.