Tulipa turkestanica REGEL je tetraploid. I. doba kvetení. Vzrůst je vzpřímený, stonek vysoký 20 cm. Listů je 4 – 5, jsou dlouhé a úzké, rozprostřené ve formě růžice. Květy se otevírají do špičaté hvězdy. Uvnitř květu je barva krémově bílá (601/3) se sytě žlutým (5) terčem, zevně na hřbetě okvětních lístků je růžové stínování. Nitky jsou sytě žluté, prašníky purpurové nebo hnědé, pyl žlutý až tmavě žlutý. Je to jeden z nejranějších druhů. Cibule je vejčitá, slupka karmínová až purpurová, s dlouhými chloupky pod horní částí. Často vytváří dlouhé stolony. Hodí se pro skalky. Vyskytuje se v Turkestánu a Ázerbajdžánu.

Tulipa polychroma STAPF je diploid. II. doba kvetení. Vzrůst je vzpřímený, má 2 – 4 vzpřímené listy, širší než listy předešlých druhů, skoro ploché. Květy se neotevírají, ale jsou kalichovité. Barva květů je bílá, někdy s růžovým nebo nafialovělým nádechem a žlutým terčem, vnější okvětní lístky jsou na hřbetě šedomodře, na špičce červeně stínované. Nitky, prašníky a pyl jsou žluté. Kvete jen o něco málo později než T. turkestanica. Cibule je vejčitá, slupka hnědá, načervenalá až oranžová, s dlouhými chloupky. Nehodí se pro pěstování ve skalkách nebo na zahradě. Vyskytuje se v Íránu a v Afghánistánu.

Tulipa tarda STAPF (syn. T. dasystemon hort.) (bar. tab. VII/4) je diploid. IV. doba kvetení. Vzrůst je nízký. Krátký stonek nese 1 – 8 květů na krátkých stopkách. Listy jsou v počtu 3 – 7, ve formě růžice kolem stonku jsou úzké, jen málo složené. Květ se otevírá do hvězdy s velkým žlutým středem a bílými špičkami. Zevně jsou vnější lístky zelené, červeně stínované, vnitřní lístky mají zevně dvě purpurové rýhy a jednu zelenou rýhu uprostřed. Nitky, prašníky a pyl jsou žluté. Cibule je středně velká, vejčitá, s tenkou žlutou slupkou. Je to jeden z nejkrásnějších a nejlepších tulipánů do skalky. Vyskytuje se ve východním Turkestánu.

Tulipa pulchella FENCL, je diploid. III. doba kvetení. Vzrůst je nízký, 2 – 3 listy jsou dlouhé a úzké. Z podzemních stonků vyrůstají 1 – 3 stopky dlouhé 10 cm. Okvětní lístky jsou zahnuté nazpět. Vnější lístky jsou na hřbetě šedé až zelené, vnitřek květu je karmínový s tmavě modrým, bíle lemovaným terčem. Nitky jsou na bázi světlé, nahoře tmavě modré, prašníky tmavě purpurové, 2krát delší než nitky. Pyl je žlutý nebo olivový. Cibule je vejčitá, se světle hnědou pevnou slupkou. Je to choulostivý tulipán, s proto je lépe jej pěstovat pod sklem. Vyskytuje se v Malé Asii.

Tulipa violacea BOISS. et BUHSE je diploid. I. doba kvetení. Vzrůst je nízký, 3 – 5 listů se rozkládá při zemi. Stonek je podzemní, květ stojí na stopce dlouhé 10 cm. Květ je kalichovitý, na slunci se otevírá do hvězdy. Jedna forma je ranější, zevně světle fialově červená (826/3), uvnitř modrofialová (025) s hnědočerveným terčem. Druhá forma kvete později, je světle purpurově fialová (030/1) se žlutým terčem (bar. tab. VII/6). Nitky jsou tmavě fialové, prašníky delší něž nitky, rovněž fialové. Vyskytuje se v severním Íránu a Kurdistánu.

Var. pallida (syn. Var. pulchela alba coerulea oculata TUBERGEN) má větší květ s širšími okvětními lístky. II. doba kvetení. Vnější okvětní lístky jsou na hřbetě bílé s purpurovým a zeleným nádechem, vnitřek květu je bílý s jemným purpurovým nádechem, tmavším u špiček petálů, a s malým modrofialovým terčem. Nitky jsou modrofialové, prašníky tmavě šedé, pyl žlutý. Cibule je vejčitá s pevnou žlutou až načervenalou slupkou a chloupky na špičce cibule. Je vhodný pro skalky, kde se však musí chránit při výkvětu před mrazem.

Tulipa aucheriana BAKER (bar. tab. VII/2) je diploid. IV. doba kvetení. Je to jeden z nejnižších druhů, který vytváří při zemi 2 – 5 listů, jež jsou dlouhé, úzké, poněkud složené, s purpurovým lemem. Podzemní stonek nese 1 – 3 stopky dlouhé 5 cm, s purpurovým nádechem. Květ je urnovitý, otevírá se do ploché hvězdy. Barva na hřbetě okvětních lístků je fialově růžová (027/1) se zelenými žilkami, vnitřek květu je růžově červený (24/2) s velkým krémovým, uprostřed hnědě stínovaným terčem. Nitky jsou žluté, dvakrát tak dlouhé než žluté prašníky, pyl žlutý. Cibule je malá, se světle hnědou slupkou. Dobře roste a hojně kvete. Vyskytuje se v Íránu a Sýrii.

Tulipa cretica BOISS. et HELDR. je diploid. III. doba kvetení. Vzrůst je vzpřímený, 2 – 3 listy jsou poměrně široké a skoro ploché, tmavě zelené se slabě purpurovým okrajem. Stonek nese 1 – 3 krátké, slabé stopky. Vnější okvětní lístky se otevírají, vnitřní zůstávají vzpřímeně. Vnější lístky jsou na hřbetě purpurové se zelenou kresbou, vnitřek květu je bílý, růžově stínovaný. Nitky, prašníky a pyl jsou žluté. Cibule je vejčitá, světle nachová. Vyskytuje se na Krétě.

Tulipa saxatilis SIEBER je triploid. IV. doba kvetení. Vzrůst je vzpřímený, listy dlouhé, širší, ploché, lesklé, zelené. Vzpřímený stonek nese 1 – 3 květy na dlouhých stopkách. Jsou středně velké, vnější okvětní lístky na hřbetě světle fialové, vnitřek je rovněž světle fialový se žlutým terčem. Nitky jsou oranžově žluté, prašníky tmavě fialové nebo hnědé. Pyl je žlutý. Cibule je kulovitá, slupka hnědá, nachově stínovaná, s několika chloupky na bázi a na špičce. Vyskytuje se na Krétě.
Tento krásný druh málo vede a tvoří dlouhé stolony jako T. silvestris. Může se přinutit k hojnějšímu kvetení tím, že se sází na malé plochy, které jsou do hloubky něčím ohraničeny tak, aby se stolony nedostaly přes tuto překážku. Za krátký čas se místo zaplní stolony a rostliny lépe kvetou.

Tulipa celsiana CANDOLLE (syn. T. persica of gardens) je diploid. V. doba kvetení. Od T. Australis se liší hlavně dobou kvetení. Má 1 – 3 květy na krátkých stopkách. Uvnitř jsou citrónově žluté (4/1), na vnější straně s úzkým žlutým lemem, dole hnědočerné. Cibule je kulatá, slupka červenější než u T. australis a bez chloupků. Je vysoký 15 cm a výborný pro skalky. Vyskytuje se v jižním Španělsku a Maroku.

Tulipa urumiensis STAPF je diploid. II. Doba kvetení. Má nízký vzrůst. Listy jsou 2 – 4, složené, stonek je podzemní, s 1 – 3 krátkými stopkami a vzpřímenými urnovitými květy. Uvnitř květu je barva kobaltově žlutá (3), vnějšími okvětními lístky jsou na hřbetě olivově a červeně stínované, s úzkým kobaltově žlutým (3) okrajem. Vnitřní lístky mají 3 zelené rýhy a chloupky na okraji u báze. Nitky jsou žlutozelené, prašníky a pyl slámově žluté (604). Cibule je malá, kulatá, s tmavě hnědou slupkou. Vyskytuje se v severozápadním Íránu.

Tulipa silvestris L. je tetraploid. IV. doba kvetení. Existuje v různých formách, což dokazuje, že jde o více případů autotetraploidie T. australis různého původu. Je 30 cm vysoký, s úzkými listy. Okvětní lístky jsou špičaté, nazpět zahnuté, zbarvené na hřbetě zeleně a červeně. Vnitřní lístky mají zevně 3 zelené rýhy a vnitřní barvu u formy silvestris a u formy silvestris major citrónově žlutou (4), u formy silvestris Tabris kanárkově žlutou (2). Terč a prašníky jsou žluté. Cibule je vejčitá, s pevnou slupkou, na špičce má chomáč chloupků. Vyskytuje se v celé Evropě, Alžíru a v severozápadním Íránu.

Tulipa hageri HELDR. (bar. tab. VII/5) je diploid. Vzrůst má střední. Listy jsou dlouhé, úzké, žlábkovité, tmavě zelené s červeným okrajem. Jedna forma má jen 1 květ, druhá až 4 květy na Dlouhých stopkách. Okvětní lístky jsou tupě zašpičatělé. Vnější okvětní lístky jsou na hřbetě tupě oranžové hnědé – kardinálská červeň (822) a zelené, vnitřní lístky jsou hnědooranžové (018). Barva uvnitř květu se mění od bronzové až skoro v šarlatovou. Terč je variabilní, převážně olivový, často se žlutým lemem. Prašníky a pyl jsou olivové.
Známe ještě další formy: T. hageri f. nitens a T. hageri f. splendens. První forma má květy se širšími okvětními lístky, barvy na hřbetě tupě oranžově hnědé, uvnitř oranžově šarlatové. Mají modrofialový terč a purpurové nitky, prašníky a pyl. Druhá forma má 3 – 5 květů. Okvětní lístky mají na hřbetě žlutozelenou barvu (064), na okraji kardinálskou červeň (822), uvnitř nad terčem orientální červeň (819), okraje jsou světlejší. Cibule je vejčitá, slupka pevná, hnědá, s málo chloupky na bázi. V zahradě potřebuje propustnou půdu s teplou polohou.

Tulipa orphanidea BOISS. je diploid. IV. doba kvetení. Vzrůst má střední až malý, vzpřímený. Listy jsou dlouhé, úzké, složené, tmavě zelené s purpurovým okrajem, tvoří u země růžici. Stonek je z větší části pod zemí a má jednu nebo více stopek. Květ je vzpřímený, na slunci se otvírá do hvězdy. U starších květů se okvětní lístky ohýbají nazpět. Jsou úzké a špičaté. Vnější lístky jsou na hřbetě tupě oranžové hnědé (013) se zelenou a purpurovou, vnitřek má stejnou barvu. Terč je neohraničený, zelený (někdy jsou i bez terče). Nitky a pyl jsou okrově hnědé (u forem bez terče žluté). Cibule je vejčitá, slupka pevná, červenohnědá. Ve skalkách potřebuje teplou a suchou polohu. Vyskytuje se v Řecku.

Tulipa whittalii HALL. Je tetraploid. II. doba kvetení. Vzrůst je vzpřímený, stonek je vysoký 30 cm. Listy má 3 – 4, jsou dlouhé 20 cm, úzké, málo složené. Květ je při rozkvětu zvonkovitý. Vnější barva na hřbetě okvětních lístků je cihlově červená (15), protkaná zelenou, uvnitř je jaspisově červená (715/1). Terč je kulatý, olivově zelený se širokým žlutým lemem. Cibule je kulovitá, slupka pevná, žlutá až červenohnědá. Je velmi vhodná pro skalky. Pochází ze Smyrny.