Tulipa sprengeri BAKER je diploid. V. doba kvetení. Stvol je vysoký 30 cm. Listů je 3 – 6, rozkládají se na úrovni půdy, jsou úzké, mírně složené, špičaté a vzpřímené. Květ je vzpřímený. Okvětní lístky jsou špičaté, vnější užší než vnitřní. Vnitřní barva květu je světle karmínová s hnědým nádechem, vnější na hřbetě světlejší. Terč není. Nitky jsou na bázi rozšířené, dlouhé, šarlatové barvy. Prašníky jsou žluté, pyl žlutý. Kvete nejpozději ze všech tulipánů. Cibule je vejčitá, slupka papírovitá. Nejlépe se množí samovolným vysemeněním. Vyskytuje se v Malé Asii.

Zahradnické rozdělení botanických tulipánů:
Skupina XVI – T. batalini – jeho variety a hybridy,
Skupiny XVII – T. eichleri – jeho variety a hybridy,
Skupina XVIII – T. fosteriana – jeho variety a hybridy,
Skupina XIX – T. greigii – jeho variety a hybridy,
Skupina XX – T. kaufmanniana – jeho variety a hybridy,
Skupina XXI – T. marjolettii – jeho variety a hybridy,
Skupina XXII – T. tubergeniana – jeho variety a hybridy,
Skupina XXIII – ostatní planě rostoucí druhy a jejich variety a hybridy.

Tulipa ostrowskiana REGEL je tetraploid. IV. doba kvetení. Stonek je dlouhý až 25 cm, nese 2 – 4 vzpřímené listy. Květ je kalichovitý. Okvětní lístky jsou špičaté, zahnuté nazpět, vnější deltoidovité, vnitřní vejčité. Vnitřní barva květu je silně variabilní od světle oranžové do rumělkové (13 – 717), vnější barva je růžová (020), okraje světlejší. Terč je rovněž variabilní, někdy čistě žlutý, jindy tmavě zelený se žlutým lemem v různých odstínech. Nitky jsou černoolivové nebo žluté, prašníky žluté až černé. Cibule má tlustou červenohnědou slupku a několik chloupků u báze a na špičce. Tento druh je ve všech částech variabilní. Roste dobře ve skalce na chráněném místě. Vyskytuje se v Turkestánu.

Forma excelsa TUBERGEN má větší květy a vyšší vzrůst. III. doba kvetení. Barva květů zevně je tmavší (822), vnitřek je světlejší. Cípatý terč je nepravidelně lemován krémově žlutou barvou. Cibule je vejčitá, slupka tuhá s krátkými chloupky uvnitř.

Tulipa ingens HOOG je diploid. III. doba kvetení. Stonek je tmavý, dlouhý 25 cm; nese 3 – 5 listů, které jsou ploché. Květ se rozevírá a vyklání tak, že okvětní lístky nekryjí. Okvětní lístky jsou velmi dlouhé a úzké, od báze až ke špičce skoro stejně široké a ukončené dlouhými špičkami. Vnější barva květu je šarlatová (17), ve středu světlejší, vnitřní je šarlatová (717). Terč je černý, ve tvaru dlouhé cípaté hvězdice. Nitky jsou černé, prašníky a pyl tmavě fialové. Cibule je podlouhle vejčitá, slupka hnědá, papírovitá, s dlouhými hnědými chloupky u špičky cibule. Vyskytuje se ve Střední Asii, hlavně v Samarkandu.

Některé formy jsou nižší a velmi podobné T. eichleri, od kterého se liší hlavně tím, že mají užší plátky a že terč nemá žlutý lem.

Tulipa tubergeniana HOOG je diploid. IV. doba kvetení. Stonek je dlouhý 30 cm a nese 4 – 5 listů, které jsou vzpřímené, dlouhé, špičaté, složené, se střední rýhou na spodní straně. Okvětní lístky jsou protáhlé, vejčité, se špičkou, vnější zahnuté nazpět. Vnější barva květu je na hřbetě mandarínkově oranžová, na okraji paprikově červená (715), vnitřek je tmavě šarlatový (819). Terč je černý, někdy orámovaný úzkým žlutým lemem, někdy i bez lemu, hvězdicovitý. Nitky jsou černé, prašníky tmavě fialové, pyl žlutý. Cibule je vejčitá, zploštělá, slupka hnědočervená, papírovitá s hnědými dlouhými chloupky. Vyskytuje se ve Střední Asii a v Pamíru.

Hybrid ´Candidate´ (J. Roes, 1951) (bar. tab. VIII/4) je křížencem T. tubergeniana se zahradním tulipánem ze skupiny „Darwinových tulipánů“. Je celkově světlejší, vnější barva květů na hřbetě okvětních lístků je tmavě růžová (020), na okraji cihlově červená (18), vnitřek květu rumělkově červený (717).

Tulipa fosteriana HOOG je diploid. II. doba kvetení. Je to velmi variabilní druh, některé formy jsou vysoké jen 15 cm, jiné až 35 cm. Listy jsou šedozelené nebo i olivové, lesklé. Terč květu je černý se žlutým lemem, někdy i čistě žlutý. Barva nitekm, prašníků a pylu je variabilní. Jde pravděpodobně o klonované formy selektované ze semenáčů.
Původní forma má kolem 20 cm výšky. Stonek nese 3 – 4 listy, které jsou široké a ploché. Květ je velkým až 15 cm v průměru. Vnější okvětní lístky jsou oválné, tupě špičaté, vnitřní vejčité, s krátkou špičkou. Vnitřní barva květu je jasmínově šarlatová (19), lesklá, vnější světlejší. Terč je černý, nepravidelný, se žlutým lemem. Nitky jsou černé, prašníky hnědočerné, pyl žlutý. Cibule je kulatá.

Var. ´Cantate´ (v. Tubergen, 1942) má listy olivově lesklé. Vnější barva květů je šarlatová (717), střed olivově žlutý se žlutozelenou jemnou kresbou, vnitřní barva rovněž šarlatová (717). Terč je černohnědý se žlutým lemem.

Var. ´Defiance´ (v. Tubergen, 1931) má čistě žlutý terč a nitky. Vnější barva květu na hřbetě je fialově ojíněná, červená, na okraji tmavě šarlatová (820), vnitřní barva je oranžovější (819) a lesklá. Terč je šafránově žlutý (7).

Var. ´Princeps´ (J. Roes) má nízký kompaktní vzrůst, dosahuje výšky 14 cm; později kvete. Květ je na hřbetě růžový (016/2), na okrajích rumělkový (18), vnitřek květu je šarlatový, lesklý (717-819). Terč je hnědý se žlutým lemem.

Var. ´Red Emperor´ (syn. ´Madame Lefeber´) (v. Tubergen, 1931) je vysoký 35 cm, čímž se liší od předešlé variety. Vnější barva květu je šarlatová (819), na hřbetě světlejší, vnitřek květu má stejnou barvu. Terč je hnědý, s úzkým, citrónově žlutým lemem.

T. fosteriana i její variety mají skoro kulaté cibule s purpurově hnědou slupkou a četnými hebkými chloupky uvnitř. Všechny variety, ale hlavně vysoké formy, potřebují chráněné místo, neboť jejich velké křehké listy jsou snadno zranitelné a po zranění jsou napadány botrytidou. Vyskytují se ve Střední Asii a v Samarkandských horách.

V posledních letech se přímo lavinovitě objevují hybridy T. fosteriana. Tyto hybridy jsou kříženci různých forem T. fosteriana se zahradními odrůdami.

Tulipa fosteriana hybrida ´Albas´ (v. Tubergen, 1945) je vysoký 50 cm. Květ je protáhlý, skoro liliovitý. Okvětní lístky jsou oválné, na bázi úzké, vnější mírně špičaté, vnitřní vykrojené. Vnější barva květů je krémově bílá, na hřbetě okvětních lístků růžová (0022). Vnitřek květů je krémový (601/3), s velkým žlutým terčem. Uprostřed lístků nad terčem je malá, červená, podélná skvrna.

Hybrid ´Czardas´ (D. W. Lefebr, 1942) je vysoký 50 cm. Květ je vejčitý a okvětní lístky rovněž vejčité. Barva květu je šarlatová, intenzivnější než HCC 717, na hřbetě lístků s ojíněním. Vnitřek květu je stejný jako okraje zevně. Terč je šafránově žlutý.

Hybrid ´Dance´ (C. V. Hybrida, 1950) je vysoký 30 cm. Květ je vejčitý, okvětní lístky jsou protáhlé a zašpičatělé. Na hřbetě jsou karmínově růžové (022/1-025/2), na okrajích bílé. Vnitřek květu je krémový. Terč je hnědočerný se žlutým (3/1) lemem, nad lemem se nachází vlnovitý, šarlatově červený (719) pruh. Nitky jsou tmavě hnědé, prašníky slámově žluté.

Hybrid ´Freu Superbe´ (v. Tubergen, 1942) je vysoký 50 cm. Květ má široce vejčitý. Okvětní lístky jsou vejčité, mírně vroubkované, s malou špičkou. Vnější barvu na hřbetě mají světle červenou (721/3), na okrajích šarlatovou, sytější než HCC 717. vnitřek květu je rovněž šarlatový. Terč je ve středu špinavě zelený, mírně prostoupený žlutou, široký lem je citrónově žlutý. Terč vytváří uprostřed okvětních lístků špičky. Pochází z křížení T. fosteriana se zahradním tulipánem ze skupiny „Mendlových tulipánů“ a kvete ve stejné době jako tyto tulipány.

Hybrid ´Flaming Youth´ (J. W. Beisenbuch, 1949) je vysoký 35 cm. Květ je dole užší, nahoře široký, okvětní lístky se vyklánějí, ale jejich okraje jsou sklopené dovnitř. Jsou protáhlé, dole úzké, nahoře širší a zašpičatělé. Barva květu zevně je šarlatová (717), na hřbetě světlejší, vnitřek je oranžovější (715). Terč je tmavě hnědý se žlutým (604) lemem.

Hybrid ´Galata´ (D. W. Lefeber, 1942) je vysoký 40 cm. Květ má vejčitý. Okvětní lístky jsou rovněž vejčité, vnější s malou špičkou, vnitřní vykrojené a jemně vroubkované. Vnější barva na hřbetě lístků je světle červená (719/3), na okraji šarlatová, sytější než HCC 717. Vnitřek květu je intenzivně šarlatový, nad terčem tmavě šarlatový (819). Terč je šafránově žlutý (HCC 7).

Hybrid ´Grand Prix´ (v. Tubergen, 1949) je vysoký 45 cm. Květ je vejčitý. Okvětní lístky jsou protáhlé mírně špičaté, vnitřní jemně vykrojené. Vnější barva na hřbetě lístků je cihlově červená (016), na okraji žlutá. Vnitřek květu je žlutý s výraznou šarlatově červenou skvrnou nad terčem uprostřed lístku. Terč je o odstín žlutší.

Hybrid ´Intermezzo´ (C. V. Hybrida, 1955) je vysoký 25 cm. Květ se rozevírá liliovitě. Okvětní lístky jsou protáhlé, tupě špičaté. Barva na hřbetě lístku je růžová (020/1), na okrajích krémová. Vnitřek květu je krémově žlutý (601/3), uprostřed tmavší. Terč je velký, tmavě žlutý, lemovaný šarlatově červenou (819).

Hybrid ´Mulato´ (bar. tab. IX/3) je vysoký 50 cm. Květ je na bázi širší a mírně se vyklání. Okvětní lístky jsou oválné, vnější s výraznou špičkou, vnitřní vykrojené, s malou špičkou uprostřed. Barva zevně na hřbetě lístků je oranžově červená (16/1), okraje žluté. Vnitřek květů uprostřed je citrónově žlutý (4), na okraji světlejší. Terč je hvězdicovitý se špičatými cípy, mírně nahnědlý, žlutě lemovaný. Uprostřed lístků nad žlutou barvou jsou výrazné načervenalé skvrny.

Hybrid ´Pinkeen´ (v. Tubergen, 1945) je vysoký 40 cm. Květ se rozevírá. Vnitřní okvětní lístky jsou dlouhé, mírně vykrojené, vnější mírně špičaté. Vnější barva na hřbetě lístků je lososově růžová (620), na okrajích třešňově červená. Vnitřek květu je rumělkový (18). Terč je malý, citrónově žlutý.

Hybrid ´Purissma´ (v. Tubergen, 1943) (bar. tab. IX/4) je vysoký 50 cm. Květ je vejčitý. Okvětní lístky jsou poměrně široké, vnější se špičkou, vnitřní s malou špičkou ve výkrojku. Vnější barva na hřbetě lístků je světel žlutá, jinak krémově bílá, vnitřek skoro bílý. Terč je žlutý (5/1).

Hybrid ´Red Riband´ (v. Tubergen, 1945) je vysoký 50 cm. Květ je široce vejčitý. Okvětní lístky jsou protáhlé, s jemně vroubkovanými okraji. Vnější barva květů je šarlatová (719), vnitřní oranžově šarlatová, sytější než HCC 717. terč je hnědočerný se širokým žlutým lemem. Pochází z křížení T. fosteriana s jedním tulipánem ze skupiny „Mendlových tulipánů“ a kvete ve stejné době s touto skupinou.

Hybrid ´Sir Daniel´ (v. Tubergen) je vysoký 55 cm. Květ je velký, liliovitě se rozevírající. Vnější barva na hřbetě okvětních lístků je růžová (018), jinak žlutá. Vnitřek květu je citrónově žlutý (4)ú, uprostřed tmavší. Terč je paprskovitý, černozelený, na žlutém podkladě. Na každém lístku nad terčem je červená skvrna. Na listech má purpurovou kresbu. Pochází z křížení T. fosterriana s T. greigi aurea.

Hybrid ´Torchlight´ (v. Tubergen, 1956) je vysoký 55 cm. Květ je širší. Okvětní lístky jsou protáhlé, vejčité, jemně vroubkované a někdy zašpičatělé. Vnější barva na hřbetě lístků je růžová (018), na okrajích světle červená (717/1). Vnitřek květu je intenzivně šarlatový, uprostřed až tmavě šarlatový (819). Pochází z křížení T. fosteriana s jedním z „Mendlových tulipánů“.

Hybrid ´Zombie´ (C. V. Hybrida, 1954) je vysoký 30 cm. Květ se hvězdicovitě rozevírá. Okvětní lístky jsou protáhlé, vejčité, vnější tupě špičaté, vnitřní vykrojené. Barva zevně na hřbetě lístků je světle hnědočervená, na okrajích krémově žlutá (601/2). Vnitřek květu má stejnou barvu s červeným (HCC 717) pruhem nad terčem. Terč je tmavě hnědočerný, ohraničený žlutou.

Tulipa greigii REGEL (bar. tab. IX/5) je diploid. V. doba kvetení. Stonek je vysoký 20 cm, listy jsou hnědě purpurově pruhované nebo skvrnité (barva na starších listech vybledne). Spodní list je velký a široký, další jsou kratší a užší. Květy jsou široké, kalichovité. Okvětní lístky vnější jsou deltoidovité, zahnuté nazpět, kdežto vnitřní vejčité, vzpřímené. Všechny lístky jsou zakončeny špičkou. Vnější barva lístků je oranžově šarlatová (16), na hřbetě s fialovým nádechem, vnitřní paprikově červená (715/1) se světlejším okrajem. Terč je olivově zelený se žlutým lemem. Nitky jsou žlutooranžové (9/1), prašníky žluté. Cibule je vejčitá, slupka hnědá, papírovitá, s několika hebkými chloupky.

Tento popis je pořízen z materiálu dovezeného z Taškentu, protože cibule dodané z Holandska jako T. greigi jsou pravděpodobně hybridy, které se sice dobře množí vegetativně, ale jsou ranější než původní forma.

T. greigii je velmi variabilní druh; existují formy žluté, kde antokyan je redukován. Barva je variabilní, ve všech odstínech od oranžově šarlatové až skoro k bílé, kde červená barva je už jen na vnějších stranách okvětních lístků. Kolísá také vzrůst – existují vyšší i nižší formy. Vytváří sice pravidelně náhradní cibule, ale dceřiné cibule jen výjimečně. Proto je nutno jej pěstovat ze semene.

Var. aurea (bar. tab. IX/6) je žlutá forma. Vnější okvětní lístky jsou na okraji žlutém na hřbetě růžové (018/1) a stejnobarevný kruh je také na hřbetě vnitřních lístků. Vnitřek květů je na okraji žlutý, uprostřed až šafránově žlutý (7) a nad terčem uprostřed lístků je tmavě červená (820) skvrna. Terč je žlutý, na vnějších okvětních lístcích špinavě nazelenalý. Nitky, prašníky a pyl jsou žluté. Cibule je vejčitá, slupka hnědá, papírovitá, s několika dlouhými chloupky uvnitř. Vyskytuje se v Turkestánu.

T. greigii hybrida ´Bento´ (C. V. Hybrida, 1952) je vysoký 30 cm. Květ je na bázi úzký, široce rozevřený. Vnější okvětní lístky jsou protažené do špičky, vnitřní jemně vroubkované. Vnější barva na hřbetě lístků je lososově růžová (620), na okraji světle žlutá (601/3). Vnitřek květu nad terčem je kobaltově žlutý (3), na okraji krémový, uprostřed s krvavě červenými skvrnami. Terč je hnědý, hvězdicovitý.

Hybrid ´Donoau Melodie´ je vysoký 40 cm. Květ se rozevírá, ale okvětní lístky se nevyklánějí. Jsou téměř stejně velké, vnější zašpičatělé, vnitřní vejčité. Vnější barva květu je šarlatová (717), vnitřní oranžově šarlatová (715). Terč je černý na žlutém podkladě.

Hybrid ´Margaret Herbst´ (syn. ´Royal Splendour´) (D. V. Lefeber, 1949) je vysoký 50 cm. Květ je velkým, široký. Okvětní lístky jsou velké, hladké a oválné, vnitřní silně vykrojené, vnější jen mělce, s malou špičkou. Vnější barva na hřbetě lístků je ohraničená fialově červená (822/2), okraje jsou rumělkově červené ˇ717), vnitřek je ještě intenzivnější. Terč je pravidelně hvězdicovitý, tmavě hnědý (0001060/1), s citrónově žlutým lemem.

Hybrid ´Oriental Beauty´ (C. V. Hybrida, 1952) je vysoký 30 cm. Květ je protáhlý, okvětní lístky se vyklánějí, okraje jsou zahnuté dovnitř. Jsou protáhlé, vnější zašpičatělé, vnitřní vykrojené. Vnější barva na hřbetě lístků je cihlově červená (016), na okrajích šarlatová (717), vnitřek je rovněž šarlatový. Terč je tmavě hnědý.

Hybrid ´Oriental Splendour´ (D. V. Lefeber, 1961) je vysoký 50 cm. Květ je vejčitý. Okvětní lístky jsou oválné a vykrojené. Vnější barva na hřbetě lístků je fialově červená (722), na okrajích sírově žlutá, vnitřek je kanárkově žlutý. Terč je velký, tmavě zelený se žlutým okrajem a širokým červeným (717) pásem na vnějších lístcích.

Hybrid ´Pandour´ (C. V. Hybrida, 1952) je vysoký 30 cm. Květ má nazpět zahnuté vnější okvětní lístky a je skoro liliovitý. Okvětní lístky jsou protáhlé, vnější zašpičatělé, vnitřní tupé. Vnější barva na hřbetě lístků je světle šarlatová (19/1), na okrajích krémově žlutá. Poměr barev se mění stářím květů ve prospěch červené barvy. Vnitřek květu je rumělkový (18), při okrajích krémově žlutý, protkaný červenou barvou. Terč je velký, hnědozelený se žlutým okrajem. Na vnitřních okvětních lístcích je větší, hvězdicovitý.

Hybrid ´Plaisir´ (C. V: Hybrida, 1953) je vysoký 25 cm. Květ je široký, liliovitě se vyklánějící. Okvětní lístky jsou protáhlé, vnější s dlouhou, vnitřní jen s malou špičkou. Vnější barva na hřbetě lístků je tmavě růžová (20/1), na okrajích krémová. Vnitřek květu je uprostřed šarlatově červený (719/1) se širokými, krémovými okraji. Terč sahá do poloviny okvětních lístků a je žlutý.

Hybrid ´Red Riding Hood´ (C. V. Hybrida, 1953) je vysoký 20 cm. Květ je široký, s okvětními lístky zahnutý nazpět. Jsou protáhlé, oválné, vykrojené a jemně vroubkované. Vnější barva na hřbetě lístků je světle červená (20), na okrajích šarlatová (717). Vnitřek květu má stejnou barvu jako vnější okraje. Terč je hvězdicovitý, tmavě fialově hnědý,m se širokými a tupými cíly.

Hybrid ´Zampa´ (C. V. Hybrida, 1952) je vysoký 25 cm. Květ má liliovitý tvar. Okvětní lístky jsou protáhlé, oválné, vnější s malou špičkou, vnitřní s malým výkrojkem. Vnější barva na hřbetě lístků je červeně stínovaná, na okrajích krémová. Vnitřek květu je krémový. Terč je hvězdicovitý s dlouhými, kulatými cípy, tmavě olivově zelený se širokým, rozptýleným, žlutým lemem, který sahá až do poloviny lístků.
Všechny tyto hybridy mají listy s purpurovými pruhy nebo skvrnami.

Tulipa kaufmanniana REGEL je diploid. I. doba kvetení. Stonek je dlouhý až 20 cm, se 3 – 4 spodními listy na úrovni země; další listy jsou vzpřímené a užší. Květy se otevírají do široké hvězdy, okvětní lístky jsou oválné, úzké, vnější užší, špičaté, zahnuté nazpět, vnitřní kulatější a vzpřímenější. Základní barva může být bílá, světle nebo tmavě žlutá. Hřbety vnějších okvětních lístků mají červenou skvrnu různé intenzity. Kromě bílých a žlutých variet jsou ještě růžové, oranžové, šarlatové karmínové variety v různých odstínech. Terč je žlutý, sahá až do poloviny okvětních lístků s přechodem do základní barvy. U okraje terče je často přerušovaný šarlatový pás. Nitky, prašníky a pyl jsou žluté. Charakteristické je pokroucení pukajících prašníků. Cibule je vejčitá, slupka hnědám papírovinám, s několika krátkými chloupky uvnitř. Cibule mají tendenci sestupovat do hloubky a tvoří i menší dceřiné cibulky na dlouhých vertikálních stolonech. Proto je nutné při sklizni hledat cibule až 35 cm pod úrovní země. Z hlediska použivatelnosti pro zahradnické a sadovnické účely je jedním z nejdůležitějších druhů tulipánů. Kvete velmi brzy jako jeden z prvních. Vyskytuje se v Turkestánu.
T. kaufmanniana je jeden z nejvariabilnějších druhů rodu Tulipa L. za jeho původní formu je možno považovat rozložený bílý květ se žlutým terčem a charakteristickým tmavě růžovým hřbetem. Barevné variety byly dlouhou dobu považovány za samostatné druhy. V posledních letech však přišly na trh kromě klonů barevných variet také hybridy. Jsou to kříženci T. kaufmanniana s T. greigii a mají hnědopurpurově pruhované listy. Pruhy jsou výrazné jen v rozkvětu, pak postupně vyblednou a zčásti i zmizí.
T. kaufmanniana – původní forma je vysoká 16 cm. Okvětní lístky jsou protáhlé, vnější krémově bílé barvy s karmínově růžovým hřbetem. Vnitřek květu je krémově bílý (1/3), terč sytě žlutý (6). Nitky jsou žluté, prašníky citrónově žluté (602).

Variety bílé a krémové:

Var. ´Ancilla´ (v. Tubergen, 1955) je vysoká 8 cm. Květ je hvězdicovitě rozevřený. Okvětní lístky jsou dlouhé, vnější tupě zašpičatělé, vnitřní mírně vykrojené. Vnější barva na hřbetě lístků je červená (822/3), jinak krémově bílá. Vnitřek květů je rovněž krémově bílý s černým pruhem, širokým 0,5 cm; nad tímto pruhem je ještě úzký žlutý pruh.
Var. ´Elliott´ (M. Thoolen) je vysoká 14 cm. Květ je štíhlým dlouhý. Okvětní lístky jsou úzké, dlouhé, slabě vykrojené. Vnější základní barva na okrají lístků a téměř na celé ploše vnitřních lístků je krémová. Hřbet vnějších lístků je červený (822/3), dole oranžově žlutý, vnitřní barva krémová. Terč je sytě oranžově žlutý (07/1) a postupuje do poloviny lístků.
Var. ´Gaiety´ (v. Tubergen, 1949) je vysoká 11 cm. Květ je hvězdicovitě otevřený, podobný původní formě, okvětní lístky jsou však širší a zbarvení hřbetu výraznější. Jsou protáhlé, vnitřní mírně vykrojené. Základní barva květu zevně je světle krémová, hřbet růžový (622/1), vnitřek květu světle krémový s červenými skvrnami na vnitřních lístcích nad terčem. Terč je sytě žlutý (6).
Var. ´Henriette´ (v. Tubergen, 1942) je vysoká 29 cm. Květ je mírně vykrojený, okraje sklopené dovnitř. Okvětní lístky jsou protáhlé, vejčité, vnitřní zakulacené, vnější zašpičatělé. Barva zevně je krémová, na hřbetě růžová (020/1). Vnitřek květu je u okraje krémový, nad terčem skoro žlutý se širokým červeným pruhem (717). Terč je hnědý.
Var. ´Magnificent´ (v. Tubergen, 1941) je vysoká 30 cm. Květ je protáhlý, mírně se rozevírá. Okvětní lístky jsou protáhlé, vnitřní vykrojené. Květ je zevně bílý, hřbet lístků růžový (20/1), uvnitř bílý s červenými obloučky nad terčem. Terč je velká, žlutý, na jednotlivých lístcích ve tvaru srdce. Nitky a prašníky jsou žluté.
Var. ´The First´ (F. Rozen, 1940) je vysoká 17 cm. Květ je dlouhý, štíhlý. Kvete jako jedna z prvních variet. Okvětní lístky jsou dlouhé, zašpičatělé, vnitřní s rýhou uprostřed. Barva na hřbetě vnějších lístků je karmínově červená (822/2), na okrajích krémově bílá. Vnitřek květů je krémově bílý, černá barva hřbetu slabě prosvítá. Terč je šafránově žlutý.
Var. ´Jacgues Thinaud´ (v. Tubergen, 1942) je vysoká 25 cm. Květ je vejčitý a stejnoměrně se rozevírá. Okvětní lístky jsou protáhlé, tupě zašpičatělé. Vnější barva na hřbetě lístků je světle karmínová (18), jinak krémová. Vnitřek květu je krémově žlutý, dole tmavší se širokým červeným pruhem nad terčem. Terč je šafránově žlutý.

Variety žluté:

Var. aurea je vysoká 25 cm. Květ je vzpřímený, mírně rozevřený, na bázi užší. Okvětní lístky jsou špičaté. Vnější barva na hřbetě lístků je červená (717), na okrajích světle žlutá. Vnitřek květu je kobaltově žlutý (3), nad terčem jsou červené trojúhelníkovité skvrny. Terč je tmavě žlutý.
Var. ´Goudstuk´ (v. Tubergen, 1952) je vysoká 34 cm. Květ je protáhle vejčitý. Okvětní lístky jsou protáhle vejčité, vnější tupě zašpičatělé, mírně zahnuté nazpět, okraje sklopené dovnitř, vnitřní vykrojené. Vnější barva na hřbetě lístků je karmínově červená (819/2) s promodralým ojíněním, na okrajích tmavě žlutá (5). Vnitřek květu je tmavě žlutý (6) s červenými skvrnami nad terčem. Terč je na intenzivně žlutém podkladě, uprostřed lístků je hnědý.
Var. ´Solanu´ (v. Tubergen, 1942) je vysoká 25 cm. Květ je protáhlý, vejčitý. Okvětní lístky jsou protáhlé, vejčité, mírně zahnuté nazpět, s dovnitř sklopeným okrajem, vnitřní mírně vykrojené, s malou špičkou uprostřed. Vnější barva na hřbetě lístků je lososově růžová (018), na okrajích citrónově žlutá (4). Vnitřek květu je žlutý s karmínově červenými skvrnami nad terčem. Terč je sytě žlutý (5).

Variety růžové, oranžové a červené:

Var. ´Brillant´ (v. Tubergen) je vysoká 10 cm. Květ je vejčitý. Vnější barva květu je červená, na bázi žlutá, vnitřek na okraji fialově růžový (024/1), střed oranžově červený (15). Terč je sytě žlutý (8/1).
Var. coccinea je vysoká 16 cm. Květ je vejčitý. Okvětní lístky jsou protáhlé, vnější mírně zahnuté nazpět a tupě zakončené, vnitřní vzpřímené a vykrojené. Má sklon k množení okvětních lístků, často je osmilístkový, se čtyřklanou bliznou. Vnější barva květu je světle červená (719/2) s fialovým ojíněním na hřbetě, vnitřek je tmavě červený (819). Terč je kulatý, žlutý (07).
Var. ´Fabritius´ (v. Tubergen, 1942) je vysoká 20 cm. Květ je polorozevřený. Okvětní lístky jsou mírně vykloněné, okraje sklopené dovnitř, vnější zašpičatělé, vnitřní vykrojeném,se špičkou. Vnější barva na hřbetě lístků je červená, protkaná fialovou (0027/1), na okraji červená (717). Stejnou barvu má i vnitřek. Terč je menší, okrově žlutý.
Var. ´Fritz Kreisler´ (v. Tubergen, 1942) je vysoká 26 cm. Květ je dlouhý, štíhlý, mírně se vyklání. Okvětní lístky jsou protáhlé, na konci poměrně úzké, obojí mírně vykrojené. Vnější barva na hřbetě lístků je růžová, okraj krémově žlutý. Vnitřek květu nad terčem je paprikově červený (715), na okrajích krémový. Terč je šafránově žlutý (7).
Var. ´Lady Rose´ (v. Tubergen, 1941) je vysoká 30 cm. Květ se při rozevírání nevyklání. Okvětní lístky jsou protáhlé, vejčité, málo vykrojené. Vnější barva na hřbetě lístků je růžová (621/1), na kraji protkaná krémovou. Vnitřek květu je světle růžový se žlutou. Terč je velký, žlutý.
Var. ´Orange Boy´ (v. Tubergen, 1957) je vysoká 15 cm. Květ je užší, mírně se rozevírá. Okvětní lístky jsou úzké a protáhlé. Má neobvyklou barvu. Vnější barva je oranžová (16), na hřbetě prostoupená tupě karmínovou, vnitřní opět oranžová (713/1). Terč je šafránově žlutý. Je raná a nízká.
Var. ´Scarlet Elegance´ (J: B: Rozen, 1942) (bar. tab. IX/1) je vysoká 12 cm. Květ se mírně rozevírá a je menší než u ostatních variet. Okvětní lístky jsou protáhlé, tupě zašpičatělé. Vnější barva na hřbetě lístků je světle karmínová (719/3), na okrajích oranžově červená (17). Vnitřek květu je oranžový (717/2). Terč je tmavě žlutý.
Var. ´Shakespeare´ (v. Tubergen, 1942) (bat. tab. IX/2) je vysoká 15 cm. Květ je i při plném rozkvětu polorozevřený. Okvětní lístky se téměř nevyklánějí. Jsou protáhlé, tupě zakončené, vnitřní mírně vykrojené, někdy s malou špičkou uprostřed. Vnější barva lístků je tmavě růžová (719/3), hřbet je protkaný fialovou. Vnitřek květu je světle oranžově červený (18/1- 19/1), nad terčem intenzivnější (715). Terč je žlutý, na vnějších lístcích menší než na vnitřních.

Hybridy bílé a krémové:

Tulipa kaufmanniana hybrida ´Bellini´ (v. Tubergen, 1948) je vysoký 15 cm. Okvětní lístky jsou protáhlé, tupě zašpičatělé, vnitřní širší než vnější a po stranách sklopené dovnitř. Vnější barva je bílá, na hřbetě lístků tmavě růžová. Vnitřek květu je primulkově krémový (601/3). Terč je intenzivně hnědý s úzkým červeným pruhem a žlutým lemem.

Hybrid ´Fair Lady´ (v. Tubergen, 1939) je vysoký 24 cm. Květ je mírně vykloněný, liliovitě se rozevírá. Okvětní lístky jsou dlouhé, vnější zašpičatělé. Vnější barva na hřbetě lístků je červená (20), na okrajích krémová, vnitřek květu je krémový. Terč je na bázi hnědý, má červený pruh široký 1 cm a je lemovaný žlutou.

Hybrid ´Johann Strauss´ (v. Tubergen) je vysoký 16 cm. Květ je delší, poměrně úzký. Okvětní lístky jsou protáhlé, vnější zašpičatělé, vnitřní nepatrně vykrojené. Vnější barva na hřbetě a na špičce lístků je růžová, na okrajích krémově bílá, vnitřek květu je krémový. Terč je velký, okrově žlutý a sahá až do třetiny lístků.

Hybrid ´Sparkling Eye´ (M. Thoolen, 1942) je vysoký 16 cm. Květ se hvězdicovitě rozevírá. Okvětní lístky jsou protáhlé, zašpičatělé, vnitřní vykrojené, s malou špičkou. Konce lístků jsou stočené dovnitř. Vnější barva na hřbetě lístků je karmínová (821/3) s fialovým nádechem, na okrajích kanárkově krémová. Vnitřek květu je krémový, uprostřed protkaný červenou. Na jednotlivých rostlinách je velikost červených skvrn variabilní. Terč je olivově hnědý, mírně protkaný žlutou.

Hybridy žluté:

Hybrid ´Berlioz´ (v. Tubergen, 1939) je vysoký 14 cm. Květ je uzavřený a velmi špičatý. Okvětní lístky jsou protáhlé, vnitřní širší, obojí zašpičatělé. Vnější barva na hřbetě lístků je narůžovělá, jinak kobaltově žlutá (3). Vnitřek květu je citrónově žlutý. Terč je tmavě žlutý (6).

Hybrid ´Cornoa´ (v. Tubergen, 1948) je vysoký 13 – 20 cm. Květ je polorozevřený, okvětní lístky jsou úzké a špičaté. Vnější barva na hřbetě lístků je lososově růžová, na okrajích světle žlutá. Vnitřek květu je žlutý (4/1) a má červené (717 skvrny nad terčem v podobě dvou měsíčků. Terč je okrově žlutý.

Hybrid ´Edwin Fischer´ (v. Tubergen, 1939) je vysoký 23 cm. Květ je na bázi širší. Okvětní lístky jsou protáhlé, špičaté a vyklánějí se. Vnější barva na hřbetě lístků je tmavě oranžově růžová, na okrajích žlutá. Vnitřek květu je žlutý. Přímo nad terčem jsou hnědé skvrny, na horní části červené. Terč je velký, intenzivně žlutý.

Hybrid ´Gluck´ (v. Tubergen, 1940) je vysoký 1ž cm. Květ je široce vejčitý, mírně porozevřený. Okvětní lístky jsou oválné, vnější tupě zašpičatělé, vnitřní vykrojené. Vnější barva na hřbetě lístků je růžová, na okrajích světle žlutá. Vnitřek květu je rovněž světle žlutý, nad terčem jsou červené (819) skvrny ve formě pruhu. Na vnějších okvětních lístcích je větší červená skvrna. Terč je žlutý, ve středu lístků má hnědé pruhy.

Hybrid ´Josef Kafka´ (v. Tubergen, 1942) je vysoký 12 cm. Květ je širší, má krásnou formu, mírně se rozevírá a vyklání. Okvětní lístky jsou protáhle vejčité, vnější zašpičatělé, vnitřní mírně vykrojené. Je hodně raný a neobyčejně dlouho kvete. Vnější barva na hřbetě lístků je rumělkově červená (717), na okrajích zlatově žlutá (3). Vnitřek květu je sytě žlutý.

Hybrid ´Mendelsohn´ (v. Tubergen, 1942) je vysoký 15 cm. Květ je vejčitý, zevně žlutý, na hřbetě růžový. Okvětní lístky jsou protáhlé, vejčité, vnější zašpičatělé, vnitřní tupé. Vnitřek je žlutý, u terče sytější, s červeným (HCC 17) pruhem nad terčem. Terč je šafránově žlutý.

Hybrid ´Stresa´ (v. Tubergen, 1942) je vysoký 25 cm. Květ je mírně protáhlý, pevný. Okvětní lístky jsou protáhlé, oválné, vnější tupě zašpičatělé, vnitřní vykrojené. Vnější barva na hřbetě lístků je světle červená (719/2), na okrajích slámově žlutá. Vnitřek květu je žlutý s krvavě červenými skvrnami nad terčem. Terč je hnědý.

Hybrid ´Vivaldi´ (v. Tubergen, 1942) je vysoký 22 cm. Květ je mírně protáhlý, válcovitý. Okvětní lístky jsou vejčité. Vnější barva na hřbetě lístků dole je fialově růžová (024/1), nahoře světle šarlatová (719/3), na okrajích světel žlutá. Vnitřek květu je světle žlutý, ke středu tmavší, uprostřed nad terčem má červený (717) kruh. Terč je velký, šafránově žlutý.

Hybridy růžové a červené:

Hybrid ´Alfred Cortot´ (v. Tubergen, 1942) je vysoký 1á cm. Květ je vejčitý. Okvětní lístky jsou zašpičatělé, mírně se vyklánějí, okraje mají sklopené dovnitř, vnější jsou poměrně úzké a protáhlé. Vnější barva na hřbetě lístků je fialově červená (822/3), na okrajích oranžově šarlatová (717). Vnitřek květu je tmavě šarlatový (819). Terč je menší, černý.

Hybrid ´Heart´s Delight´ (v. tubergen, 1952) je vysoký 25 cm. Okvětní lístky jsou protáhlé, zašpičatělé, vnitřní vykrojené. Vnější barva na hřbetě lístků je tmavě růžová (19/1), na okraji bílá. Vnitřek květu je bílý s růžovým nádechem. Terč je sytě žlutý s červeným lemem.

Hybrid ´Jeantine´ (v. Tubergen, 1952) je vysoký 14 cm. Květ se kalichově rozevírá. Okvětní lístky jsou protáhlé, vnější zašpičatělé, vnitřní tupě zakončené. Vnější barva na hřbetě lístků je fialově růžová, na okrajích lososově růžová (719/3). Vnitřek květu je lososově růžový (018), na okraji světlejší, nad terčem intenzivně oranžový (17). Terč je malý, okrově žlutý. Je to jeden z nejkrásnějších zbarvených hybridů.

Hybrid ´Robert Stolz´ (M. Thoolen, 1955) je vysoký 12 cm. Květ je protáhlý, mírně vykloněný. Okvětní lístky jsou oválné, vnitřní protáhlé, vnější zašpičatělé. Vnější lístky jsou vykloněné, okraje mají sklopené dovnitř. Vnější barva je intenzivně oranžově červená, tmavší než 717, s nafialovělým ojíněním na hřbetě lístků. Vnitřek květu je intenzivně oranžově červený. Terč je ve středu lístků bronzově zelený, při okrajích žlutý.

Hybrid ´Tartini´ (v. Tubergen, 1952) je vysoký 25 cm. Květ se mírně liliovitě rozevírá. Okvětní lístky jsou velmi úzké a dlouhé, tupě zašpičatělé. Vnější barva na hřbetě lístků je tmavě růžová (021), na okrajích bílá. Vnitřek květu je krémově bílý, protkaný mírně červenou, se širokým karmínově červeným pruhem nad terčem. Terč je žlutý, na vnějších lístcích protkaný hnědou. Není ostře ohraničený, sahá do červeného pruhu.

Tulipa praestans HOOG (bar. tab. VIII/5) je diploid. II. doba kvetení. Je to velmi variabilní druh. V Anglii je 5 forem v kultivaci, které se liší jak výškou, tak i odstínem okvětních lístků a nitek. Výška rostlin je nejméně 10 cm a nejvýše 20 cm. Na stonku jsou až 4 květy na krátkých stopkách a 5-6 listů s ostrým žlábkem uprostřed. Květy jsou menší než u ostatních druhů této skupiny. Okvětní lístky jsou stejně velké, tupě špičaté, šarlatové barvy (715), bez lesku. Terč chybí, a jen u variety ´Zwanenburg´, je tmavě stínovaný. Nitky jsou u variety ´van Tubergen´s´ šarlatové, u variety ´Regel´ černé a u variety ´Zwanenburg´ tmavě fialové. Prašníky jsou purpurové, pyl žlutý. Cibule je vejčitá, slupka tlustá, kožovitá, s několika chloupky na bázi a špičce. Je to výborný, nenáročný druh pro zahradnické využití. Vyskytuje se ve Střední Asii.

Tulipa praecox TENORE je triploid. III. doba kvetení. Stonek je dlouhý až 50 cm, pigmentovaný a nese vzpřímené lístky; největší list vyráží u země. Vnější okvětní lístky jsou oválné se špičkou, nazpět zahnuté, na hřbetě krémové, na okraji světle červené (20/2). Vnitřní lístky jsou tupě zakulacené a nápadně kratší než vnější. Vnitřní barva květu je tmavě šarlatová (819) se žlutým pruhem uprostřed vnitřních lístků. Terč je tmavě olivový se žlutým (5/1) lemem. Žlutá barva lemu je dobře viditelná i zevně na vnějších lístcích. Nitky a prašníky jsou tmavě olivové nebo černé, pyl žlutý. Pod papírovinou slupkou cibule je tlustá plstnatá vrstva. Dělá dlouhé stolony a v našich klimatických podmínkách se mu daří špatně. Vyskytuje se v severní Itálii.
Často býval zaměňován za T. oculus-solis, ačkoliv se liší i morfologicky. Pozdější výzku ukázal, že se liší i v počtu chromozómů.

Tulipa lanata REGEL je triploid. III. doba kvetení. Stonek je vysoký až 53 cm, vzpřímený. Bazální listy na stopkách jsou poměrně široké, další jsou špičatější. Vnější okvětní lístky jsou špičaté, vnitřní kulatější, se střední rýhou. Vnější barva na hřbetě lístku je oranžová (10/2), na okraji červená, vnitřní barva je šarlatová (71). Terč je černý, hvězdicovitý, se zakulacenými cípy a žlutým lemem. Nitky jsou černé, prašníky tmavě fialové, pyl je žlutý. Cibule je vejčitá, slupka hnědá. Papírovitá, s tlustou plstěnou vrstvou uvnitř. Dělá stolony. Je to velmi krásný druh, který dobře roste a potřebuje stanoviště, kde jeho obrovské květy jsou chráněny před větrem. Vyskytuje se v severozápadním Íránu.

Tulipa hoogiana FEDSCH. je diploid. V. doba kvetení. Stonek je vysoký 30 cm a nese složené listy, ale bez střední rýhy; první list je poměrně širší, další jsou užší a špičaté. Velký květ tvoří nazpět ohnuté okvětní lístky. Vnější lístky jsou dlouhé až 15 cm, kopinaté, vnitřní užší a deltoidovité. Vnější barva na hřbetě okvětních lístků je lososově růžová (620), na okraji červená (719), vnitřek květu je šarlatový (819/1). Terč je tmavě hnědofialový s úzkým žlutým lemem. Špičky terče sahají do poloviny lístku. Nitky jsou tmavě hnědé, na bázi žluté, prašníky černé, pyl je žlutý. Cibule je vejčitá, slupka hnědá, papírovitá, s tlustou plstěnou vrstvou. Je to krásný druh, ale květy nemají tak pěkný tvar jako T. lanata. Vyskytuje se ve Střední Asii.

Tulipa sovietica HALL. je diploid. IV. doba kvetení. Tento druh je často zaměňován s T. hoogiana, je však o třetinu nižší. Vnější okvětní lístky jsou deltoidovité, s dlouhou špičkou, vnitřní kratší, širší a vejčité. Vnější barva je karmínově červená (820/2), na hřbetě lístku s fialovým ojíněním. Vnitřek květu je karmínově červený (820). Terč je černý, s kulatě ukončenými cípy a nemá žlutý lem jako T. hoogiana. Nitky jsou černé, prašníky hnědé, pyl je žlutý. Cibule je vejčitá, slupka hnědá, papírovitá, s tlustou plstěnou vrstvou. Tento druh dobře roste a má zvlášť krásnou barvu. Vyskytuje se ve Střední Asii.

Tulipa didieri JORDAN je vysoký 30 cm. IV. doba kvetení. Květ je dlouhý 6 cm, má 7,5 cm v průměru, je šarlatové barvy, ve středu matnější (722/2), na okraji svítivější (721). Terč je černý se širokým žlutým lemem. Nitky jsou tmavě modré, prašníky černé, pyl je žlutý.

Tulipa marjoletii PERRIER et SONGEON je vysoký 57 cm. IV. doba kvetení. Květ je protáhlý, dlouhý 6 cm, má 4,5 cm v průměru. Okvětní lístky jsou velké 7,6 X 4,4 cm, protáhlé, vnitřní vykrojené, vnější zašpičatělé. Vnější barva na hřbetě okvětních lístků je krémová, tmavší okraj je karmínově červený (824/2). Vnitřek květu uprostřed je krémový, na okraji karmínově růžový (024/1), terč je krémový, u středu lístku šedomodrý. Nitky jsou namodralé, prašníky světle žluté.

Tulipa spathulata BERTOLONI (syn. Gesneriana spathulata BERTOLONI) je vysoký 70 cm. IV. doba kvetení. Květ se rozevírá liliovitě, je dlouhá 8,5 cm, má průměr 5,5 cm. Okvětní lístky jsou velké 9?á X 4,8 centimetrů, oboje vykrojené. Vnější barva okvětních lístků je červená (824), okraj světlejší, vnitřek oranžovější (822/1). Terč je tmavě modrý, nitky jsou tmavě modré, prašníky černé.

Tulipa gesnerianae L. je diploid. Popisujeme druh karmínově šarlatové barvy, který je rozšířen na mnohých místech Malé Asie. Stonek je vzpřímený, nese 2 velké, šedozelené, širší spodní listy a 2 – 3 menší špičatější. Vnější okvětní lístky jsou oválné nebo kopinaté, špičaté, nazpět ohnuté, vnitřní jsou širší, vejčité, tupě špičaté. U špičky lístků na vnější straně je vždy chomáč malých chloupků. Květy uvnitř jsou tmavě karmínově šarlatové s malým, kulatým, olivovým nebo černým terčem. Nitky, prašníky a pyl jsou tmavě purpurové. Některé tulipány se odlišují od druhů skupiny „Oculus-solis“ jen tím, že mají papírovinou slupku. Rostliny sbírané na Kavkaze mají mnoho odstínů, některé se žlutým terčem.

Tulipa suaveolens ROTH je diploid. II. doba kvetení. Stonek je vzpřímený, dlouhý asi 7 cm. Barva květů je karmínově šarlatová (820-2) s okrově žlutým (07) lemem nebo bez lemu, zevně je tmavší červená. Terč je hvězdicovitý, žlutý (4) nebo tmavě olivový se žlutým lemem. Nitky, prašníky a pyl jsou žluté. Kvete neobyčejně dlouho. Dobře se množí. Cibule je vejčitá, slupka hnědá, papírovitá, s málo chloupky na bázi a špičce, je velmi dobrý pro skalky. Vyskytuje se na stepích jižně od Kaspického moře v Arménii.

Tulipa galatica FREYN je diploid s chromozómovými fragmenty. IV. doba kvetení. Stonek je vzpřímený, dlouhý asi 15 cm; nese 2 bazální a 2 špičaté listy. Květ je podlouhlý, světle žlutý (602/2), s neohraničeným špinavě nazelenalým terčem. Nitky, prašníky a pyl jsou žluté. Nemá větší význam. Vyskytuje se v Malé Asii.

Tulipa rhodopea VELENOVSKY je diploid. Stonek je dlouhý 20 cm a nese 2 bazální a jeden nebo více špičatých listů. Květ je kalichovitý, tmavě hnědokarmínové barvy. Terč je olivový nebo černý se žlutým okrajem, který je vidět i na vnější straně. Nitky jsou široké, olivové, na bázi žluté, prašníky tmavě olivové, pyl hnědožlutý nebo olivový. Vyskytuje se v pohoří Rodopy v Bulharsku.

Tulipa aithisonii ssp. cashmeriana HALL je diploid. III. doba kvetení. Má 2 – 3 květy bez červené kresby zevně na vnějších okvětních lístcích. Barva všech částí květu je žlutá. Vyskytuje se v Kašmíru.
Oba druhy pocházejí z vysokohorských poloh 2500 – 3000 m. byly dlouho považovány za malé formy T. stellata a jen cytologický průzkum ukázal, že jde o diploidy, ze kterých se během času vyvinuly jak tetraploidní, tak i pentaploidní druhy. Tyto miniaturní druhy je lépe pěstovat ve studeném skleníku, v hrnkách, protože jsou nejmenší ze všech tulipánů.

Tulipa stellata HOOKER je tetraploid. III. doba kvetení. Stonek je vzpřímený, dlouhý 20 cm a má u báze 3 – 5 úzkých, špičatých, na okrajích zbarvených listů. Další 1 – 2 menší listy jsou na stonku. Vytváří jen jeden vzpřímený květ, který se otevírá do hvězdy a má nazpět zahnuté špičky okvětních lístků. Uvnitř květu je barva bílá, se světle žlutým terčem bez ostrého ohraničení. Na hřbetě jsou vnější okvětní lístky červeně (020) stínované. Nitky, prašníky a pyl jsou žluté. Cibule je skoro kulovitá, slupka kožovitá, s „vlnou“ u špičky, která vyčnívá v podobě chomáče. Hodí se pro skalky, kvete dříve než T. hageri. Vyskytuje se v Afghánistánu a v severozápadní Indii.

Tulipa stellata var. chrysantha (syn. T. chrysantha of gardens) (bar. tab. VIII/1) je tetraploid. III. doba kvetení. Pravděpodobně je tento druh jen barevná varieta T. stellata. Vnitřek květu je zářivě žlutý (4/) s intenzivnějším a tmavším šafránově žlutým terčem. Na vnější straně okvětního lístku je červená barva (020/1) výraznější než u T. stellata , stonek však není tak dlouhý. Hodí se pro skalky. Vyskytuje se v Afghánistánu a v severozápadní Indii.

Tulipa Clusiana CANDOLLE (bar. tab. VIII/2) je pentaploid. IV. doba kvetení. Vzrůst má vzpřímený, stonek je vysoký až 30 cm, má 2 bazální listy a 2 špičaté úzké listy. Květ je po otevření hvězdicovitý, zevnitř bílý, tmavý s fialovým terčem (830) a karmínovou barvou na špičkách okvětních lístků; zevně na hřbetě je karmínově červený s bílým lemem. Nitky, prašníky a pyl jsou černopurpurové (1030). Cibule je kulatá, slupka hnědá a kožovitá, s vlnovitými chloupky, které vyčnívají ze špičky jako chomáče vaty. Potřebuje chráněné, teplé místo a musí se sázet hluboko do propustné země. Je to krásný druh, který se však těžko množí.

Var. ´Cynthia´ (v. Tubergen). IV. doba kvetení. Tato varieta je krémově žlutá (601/2) na všech místech, kde T. clusiana je bílá. Na vnějších okvětních lístcích má růžové (021) pruhy. Roste a množí se lépe než T. clusiana.
Zbývající druhy této skupiny tvoří společné malou podskupinu. Proti předešlým druhům mají podstatně menší charakteristický chromozóm, i když stejného tvaru.

Tulipa linifolia REGEL je diploid. IV. doba kvetení. Stonek má krátký, listy tvoří růžici při zemi a mají červené okraje. Květy jsou uvnitř šarlatové (717), s kulatým červenofialovým terčem (1030). Vnější okvětní lístky jsou zahnuté nazpět a na hřbetě červené. Nitky a prašníky jsou červeně fialové, pyl je tmavě fialový. Cibule je kulatá, slupka kožovitá, světle hnědá se žlutou vlnou, která vyčnívá ze špičky cibule. Je to jeden z nejhezčích druhů; potřebuje hluboké sázení na slunné místo ve skalce, chráněné před větrem. Vyskytuje se ve východní části Buchary.

Tulipa maximowiczi REGEL je diploid. III. doba kvetení. Tento druh se liší od T. linifolia jen velmi málo. Listy jsou vzpřímenější a jejich barva je tupější a světlejší. Kvete o 10 dnů dříve. Cibule je tmavší, fialovější a vlna u špičky je červená místo žlutá.

Tulipa batalini REGEL je diploid. IV. doba kvetení. Tento druh se opět morfologicky neliší od T. linifolia a je pravděpodobně jen jeho albinoformou, ve které chybí antokyan. Květ je světle žlutý (503/3), nitky, prašníky a pyl vesměs slámově žluté (604/1). Byly získány velmi pěkné hybridy mezi T. batalini a T. maximowiczi, vypěstované Dykesem, z nichž jeden typ vegetativně rozmnožuje a pěstuje v. Tubergen pod jménem T. batalini, ´Bronze Charm´. Tento hybrid má vnější okvětní lístky zevně meruňkově žluté (505/1) s narůžovělým (519) okrajem, vnitřek květu je žluý (604/1) a mandarinkově růžovou (17/2) špičkou.

Tulipa montana LINDLEY (syn. T. wilsoniana HOOG, T. chrysantha BOISS.) je diploid. IV. doba kvetení. Stonek je vzpřímený, 3 – 4 ploché listy mají červený okraj. Květy se otevírají do téměř plochého kruhu. Barva je uvnitř karmínově šarlatová (819), s malým, kulatým, černým terčem. Vnější okvětní lístky mají malou špičku, zvnějšku jsou o něco tmavší (721/2) okraj je tmavý (819). Nitky jsou šarlatové, u báze tmavší, prašníky a pyl žluté. Cibule je téměř kulatá, slupka pevná, fialově hnědá, s vlnou vyčnívající ze špičky cibule. Je to velmi krásný druh, který je však pro výsadbu méně způsobilý než T. linifolia a T. maximowiczi. Vyskytuje se v severozápadním Íránu a Turkménii.

Tulipa turkestanica REGEL je tetraploid. I. doba kvetení. Vzrůst je vzpřímený, stonek vysoký 20 cm. Listů je 4 – 5, jsou dlouhé a úzké, rozprostřené ve formě růžice. Květy se otevírají do špičaté hvězdy. Uvnitř květu je barva krémově bílá (601/3) se sytě žlutým (5) terčem, zevně na hřbetě okvětních lístků je růžové stínování. Nitky jsou sytě žluté, prašníky purpurové nebo hnědé, pyl žlutý až tmavě žlutý. Je to jeden z nejranějších druhů. Cibule je vejčitá, slupka karmínová až purpurová, s dlouhými chloupky pod horní částí. Často vytváří dlouhé stolony. Hodí se pro skalky. Vyskytuje se v Turkestánu a Ázerbajdžánu.

Tulipa polychroma STAPF je diploid. II. doba kvetení. Vzrůst je vzpřímený, má 2 – 4 vzpřímené listy, širší než listy předešlých druhů, skoro ploché. Květy se neotevírají, ale jsou kalichovité. Barva květů je bílá, někdy s růžovým nebo nafialovělým nádechem a žlutým terčem, vnější okvětní lístky jsou na hřbetě šedomodře, na špičce červeně stínované. Nitky, prašníky a pyl jsou žluté. Kvete jen o něco málo později než T. turkestanica. Cibule je vejčitá, slupka hnědá, načervenalá až oranžová, s dlouhými chloupky. Nehodí se pro pěstování ve skalkách nebo na zahradě. Vyskytuje se v Íránu a v Afghánistánu.

Tulipa tarda STAPF (syn. T. dasystemon hort.) (bar. tab. VII/4) je diploid. IV. doba kvetení. Vzrůst je nízký. Krátký stonek nese 1 – 8 květů na krátkých stopkách. Listy jsou v počtu 3 – 7, ve formě růžice kolem stonku jsou úzké, jen málo složené. Květ se otevírá do hvězdy s velkým žlutým středem a bílými špičkami. Zevně jsou vnější lístky zelené, červeně stínované, vnitřní lístky mají zevně dvě purpurové rýhy a jednu zelenou rýhu uprostřed. Nitky, prašníky a pyl jsou žluté. Cibule je středně velká, vejčitá, s tenkou žlutou slupkou. Je to jeden z nejkrásnějších a nejlepších tulipánů do skalky. Vyskytuje se ve východním Turkestánu.

Tulipa pulchella FENCL, je diploid. III. doba kvetení. Vzrůst je nízký, 2 – 3 listy jsou dlouhé a úzké. Z podzemních stonků vyrůstají 1 – 3 stopky dlouhé 10 cm. Okvětní lístky jsou zahnuté nazpět. Vnější lístky jsou na hřbetě šedé až zelené, vnitřek květu je karmínový s tmavě modrým, bíle lemovaným terčem. Nitky jsou na bázi světlé, nahoře tmavě modré, prašníky tmavě purpurové, 2krát delší než nitky. Pyl je žlutý nebo olivový. Cibule je vejčitá, se světle hnědou pevnou slupkou. Je to choulostivý tulipán, s proto je lépe jej pěstovat pod sklem. Vyskytuje se v Malé Asii.

Tulipa violacea BOISS. et BUHSE je diploid. I. doba kvetení. Vzrůst je nízký, 3 – 5 listů se rozkládá při zemi. Stonek je podzemní, květ stojí na stopce dlouhé 10 cm. Květ je kalichovitý, na slunci se otevírá do hvězdy. Jedna forma je ranější, zevně světle fialově červená (826/3), uvnitř modrofialová (025) s hnědočerveným terčem. Druhá forma kvete později, je světle purpurově fialová (030/1) se žlutým terčem (bar. tab. VII/6). Nitky jsou tmavě fialové, prašníky delší něž nitky, rovněž fialové. Vyskytuje se v severním Íránu a Kurdistánu.

Var. pallida (syn. Var. pulchela alba coerulea oculata TUBERGEN) má větší květ s širšími okvětními lístky. II. doba kvetení. Vnější okvětní lístky jsou na hřbetě bílé s purpurovým a zeleným nádechem, vnitřek květu je bílý s jemným purpurovým nádechem, tmavším u špiček petálů, a s malým modrofialovým terčem. Nitky jsou modrofialové, prašníky tmavě šedé, pyl žlutý. Cibule je vejčitá s pevnou žlutou až načervenalou slupkou a chloupky na špičce cibule. Je vhodný pro skalky, kde se však musí chránit při výkvětu před mrazem.

Tulipa aucheriana BAKER (bar. tab. VII/2) je diploid. IV. doba kvetení. Je to jeden z nejnižších druhů, který vytváří při zemi 2 – 5 listů, jež jsou dlouhé, úzké, poněkud složené, s purpurovým lemem. Podzemní stonek nese 1 – 3 stopky dlouhé 5 cm, s purpurovým nádechem. Květ je urnovitý, otevírá se do ploché hvězdy. Barva na hřbetě okvětních lístků je fialově růžová (027/1) se zelenými žilkami, vnitřek květu je růžově červený (24/2) s velkým krémovým, uprostřed hnědě stínovaným terčem. Nitky jsou žluté, dvakrát tak dlouhé než žluté prašníky, pyl žlutý. Cibule je malá, se světle hnědou slupkou. Dobře roste a hojně kvete. Vyskytuje se v Íránu a Sýrii.

Tulipa cretica BOISS. et HELDR. je diploid. III. doba kvetení. Vzrůst je vzpřímený, 2 – 3 listy jsou poměrně široké a skoro ploché, tmavě zelené se slabě purpurovým okrajem. Stonek nese 1 – 3 krátké, slabé stopky. Vnější okvětní lístky se otevírají, vnitřní zůstávají vzpřímeně. Vnější lístky jsou na hřbetě purpurové se zelenou kresbou, vnitřek květu je bílý, růžově stínovaný. Nitky, prašníky a pyl jsou žluté. Cibule je vejčitá, světle nachová. Vyskytuje se na Krétě.

Tulipa saxatilis SIEBER je triploid. IV. doba kvetení. Vzrůst je vzpřímený, listy dlouhé, širší, ploché, lesklé, zelené. Vzpřímený stonek nese 1 – 3 květy na dlouhých stopkách. Jsou středně velké, vnější okvětní lístky na hřbetě světle fialové, vnitřek je rovněž světle fialový se žlutým terčem. Nitky jsou oranžově žluté, prašníky tmavě fialové nebo hnědé. Pyl je žlutý. Cibule je kulovitá, slupka hnědá, nachově stínovaná, s několika chloupky na bázi a na špičce. Vyskytuje se na Krétě.
Tento krásný druh málo vede a tvoří dlouhé stolony jako T. silvestris. Může se přinutit k hojnějšímu kvetení tím, že se sází na malé plochy, které jsou do hloubky něčím ohraničeny tak, aby se stolony nedostaly přes tuto překážku. Za krátký čas se místo zaplní stolony a rostliny lépe kvetou.