U lilií nejde o rychlení v pravém slova smyslu jako u tulipánů nebo narcisů, budeme proto používat termín přirychlování. Jde při něm o to, aby se doba kvetení lilí buď uspíšila, tj. aby kvetly i brzy na jaře, nebo naopak, aby se oddálila, aby rozkvétaly až pozdě na podzim.při použití vhodných metod mohou být řezané květy lilií v květinářství i mimo obvyklou dobu, kdy kvetou ve volné půdě, tj. také od dubna do června a potom i na podzim od října až do prosince. Nejvhodnější druhy k rychlení jsou L. longiflorum a L. speciosum, které mohou vykvést nejen časně na jaře, ale také v říjnu a v listopadu. Pro rychlení v květnu je nejspolehlivější L. regale.

Před rychlením mají být cibule prochlazené, proto je množitel před dodáním pěstiteli uskladňuje v chladírně při teplotě 0-5°C po dobu 4-6 týdnů.
Lilie se přirychlují buď ve skleníku, kde je možno regulovat teplotu, neboli ve vysokém pařeništi, kde lze počítat s účinnou pomocí slunečních paprsků.
Cibule lilií se vysazují nejlépe ihned po sklizni, protože mají víceleté kořeny; čím méně se tyto kořeny zničí nebo poškodí při transportu a skladování, tím lepší je pozdější vývin rostlin. Pro rychlení používáme zásadně cibule střední velikosti, pokud možno kompaktní. Středně velké cibule mají silnější kořeny, rostou mnohem rychleji a poskytnou i dříve květy. Zcela nevhodné jsou cibule řídké stavby, cibule svraštělé, zavadlé nebo cibule s poškozenými kořeny.
Lilie se vysazují do větších hrnků (velikosti 12-15 cm) plněných směsí z kompostové zeminy, listovky, rašeliny a ostrého písku (ves tejném poměru). Může se použít také jednotná zemina. Osvědčuje se také přidat plně rozložený chlévský hnůj. Pro L. longiflorum se doporučuje do směsi zemin přidat mletý vápenec v množství 5g na 1kg zeminy. Při použití hrnků z umělé hmoty musí být směs zemin lehčí, proto přidáváme více písku, tlučených cihel apod.
Hrnek se naplní zeminou pouze do poloviny, cibule se na ní postaví a zasype tak, aby špička byla jen slabě pokryta zemí. Zbytek prostoru hrnku se ponechá prázdný. Doplní se teprve tehdy, když narašený výhon vytvořil nad cibulí kořínky. Většina lilií, které používáme k rychlení (kromě L. candidum a L. testaceum), vytvářejí tzv. lodyžní kořeny, které se tvoří v dostatečném množství na bázi lodyhy.

Doba květu se reguluje jednak tím, že rostliny nevysázíme najednou, ale psotupně v několika etapách, a jednak tím, že rostliny přenášíme k rychlení postupně.

Osázené hrnky se musí umístit na mrazuprostém stanovišti, většinou k tomu úplně postačí pařeniště. Proti přímým slunečným paprskům se lilie musí chránit stínovkami, proti dešťům položením pařeništních oken a proti mrazům prkny a vrstvou listí. Hrnky s cibulemi můžeme dát také do sklepa nebo místnosti, kde se netopí.

V krátké době vytváří cibule kořeny a začíná rašit. Jakmile se na spodní části lodyhy ukáže prstenec bílých kořínků, přidá se asi 5 cm zeminy. To se později ještě jednou opakuje, takže rostlina vytvoří velké množství kořínků, které mají velký význam při její výživě a jsou jí také oporou. Teplota se udržuje na 5-6°C, přičemž nemá přestoupit 8°C. jakmile se objeví lodyha, začíná se normálně zalévat. Přes noc nemá být na lodyhách žádná voda, proto je nutné zalévat také lilie v dopoledních hodinách. S postupujícícm růstem se zvyšuje i dávka vody a později se kombinuje zálivka také se zálivkou hnojivou.

Jakmile lodyha přerůstá přes okraj hrnku, teplotu pozvolna zvyšujeme, postupně na 15-18°C. Rostliny vykvetou za 3-4 měsíce. Pokud je třeba v tomto stádiu rostliny zadržet nebo další vývoj rostlin opozdit, snížíme opět teplotu.

Za slunného počasí listy lehce postřikujeme vodou, rostliny pak bujněji rostou. V době hlavního vývoje, tj. když se na bázi lodyhy vyvinuly dostatečně silné lodyžní kořeny, aplikují se týdenní opakované dávky rychle působícího plného hnojiva ve vodním roztoku. Musí se však zajistit odtok přebytečné vody ze zálivky. Stříká-li se hodně na list, často se objeví botrytida. Škodlivé jsou i větší výkyvy teploty. Za slunných dnů se má hodně větrat. Rostliny se musí rovněž pravidelně stříkat kombinací fungicidních a systematických přípravků, protože jedním z největších nepřátel hrnkovaných lilií jsou mšice.

Po odkvětu se postupně snižuje zálivka, až se postupně přestane zalévat vůbec. Ve větších hrnkách mohou lilie zůstat i po několik let; postačí když se stará zem až k cibuli odstraní, odkvetlý stonek nad cibulí se odřízne a rychlení se může znovu opakovat. Pak je zcela zbytečné lilie přesazovat.

Lilie je možno také přirychlovat v hlubokém pařeništi. Cibule se vysazují na podzim, hned po sklizni, do sponu 15X20 cm. K výsadbě se použijí pouze silné a zdravé cibule. Vysazuje se tak hluboko, aby cibule mohly vytvořit na spodní části stonku kořeny. Lilie přezimují v pařeništi chráněném před mrazy, ačkoliv některým druhům lehčí promrznutí neškodí. Největší škody však mohou způsobit na kultuře podzní mrazíky, a proto se lilie chrání okny aý do konce května. V té době se také musí hodně větrat; proto se okna položí výše a v době nočních mrazíků se otevřené strany pařeniště zakryjí. Po sklizni květů zůstane pařeniště až do prvních mrazíků bez oken. Kultura lilií může zůstat v pařeništi několik let bez přesazení, ovšem za předpokladu, že se každoročně doplňují potřebné živiny.

Chceme-li oddálit dobu květu do podzimní doby, skladujeme cibule lilií až do července nebo srpna v chladírnách. Po výsadbě hrnky necháme zpočátku asi dva týdny na chladném a vlhkém místě, aby cibule lépe zakořenily, jinak lilie rostou příliš rychle a jsou velice slabé. Při použití tohoto způsobu pěstování kvetou pozdní druhy lilií v říjnu, listopadu, pořípadě až v prosinci.

Při rychlení lilií je třeba co nejvíce uplatnit pěstitelské umění, aby tyto krásné rostliny vykvetly v potřebnou dobu.

Druhy lilií vhodné k rychlení

Z mnoha druhů lilií a jejich hybridů je možno většinu rychlit nebo přirychlovat. Přesto se nejvíce rychlí tyto druhy: L. auratum, L. brownii, L. candidum, L. formosanum, L. longiflorum, L. maculatum, L. pumilum, L. regale, L speciosum, L. sulhurgale – hybridy, L. davidii var. willmottiae a v poslední době „Mid-Century hybridy“, „Aeurelian hybridy“ a „Olympic hybridy“.

Sněženka je u nás stále oblíbenou jarní květinou, a proto by bylo vhodné vypěstovat dostatek potřebného materiálu k rychlení.

Podobným způsobem se mohou rychlit bledule – Leucojum vernum.

Cibule vysazueme ihned, jakmile jsme obdrželi zásilku. Jen tehdy, nemůžeme-li z objektivních příčin vysazovat ihned, ukládáme došlé cibule na kratší dobu v suché, vzdušné a teplé místnosti. Při výsadbě se udržuje ve skleníku teplota 12°C a potom v dalších čtyřech týdnech maximálně 15°C. V zemi má být dostatek vláhy a také přiměřené množství organických hnojiv. Rostliny je třeba přihnojovat zejména kyselinou fosforečnou a draslem v několika menších dávkách. Jakmile se objeví listy, raguluje se teplota podle intenzity světla. V prosinci a v lednu, když je málo slunečního svitu, musí být skleník chladnější než za slunného počasí. Za slunečných dnů se musí hodně větrat, neboť teplota nesmí přestoupit 24°C, jinak by se zdrželo vykvétání květin.
Vysazujeme-li cibulky v prosinci a v lednu, vykvétají v červnu.

Počátkem března můžeme rostliny vysázet i do studeného pařeniště. Teplota půdy nesmí však být nižší než 12°C, neboť jinak cibule nezakoření a zastavují další vývoj. Jakmile se počasí ustálí, mohou se sejmout okna. Půda má být dostatečně vlhká, neboť zvláště silné cibule potřebují hodně vody. Ošetřování je stejné jako u skleníkové kultury. Rostliny kvetou koncem července.

V dubnu a v květnu se vysazují cibule do volné půdy. Při dubnové výsadbě kvete ornithogalum thyrsoides v srpnu, při květnové až v září až v říjnu. Čím později cibulky sázíme, tím větší je odpad cibulek vlivem dlouhého skladování. Cibulky, pokud se ihned nevysazují, musí se uložit v suchu, teple a dobře větraném místě. Pro venkovní kulturu jsou vhodné všechny velikosti. Velké cibule kvetou dříve, malé o něco později.

Přírodní barva květů snědků je bílá, poměrně snadno se však dají barvit. V zahraničí se používají barvy „Floracolor“ ve třech základních barvách, ato žluté, modré a karmínově červené. Ostatní barvy nebo barevné odstíny se mohou získat smícháním barev. K obarvení 250 květů se použije 30 g suché barvy, která se rozpouští ve 3 l vody, 21°C teplé. Než se květy do tohoto roztoku postaví, musí se roztok nechat pochopitelně vychladnout. Květy však předtím nesmějí stát ve vodě, neboť by již žádné barvivo nepřijaly.

K rychlení se hodí také Ornithogalum lacteum a Ornithogalum arabicum. Oba tyto druhy sázíme od srpna do listopadu do hrnků nebo ozdobných misek. Ošetříme je a založíme v pařeništi stejně jako jiné cibulové květiny. Od ledna se rychlí při teplotě do 15°C. snadno vykvetou také v misce s vlhkým pískem, rašelinou nebo i ve sklenici s vodou jako hyacinty. Odkvetlé cibule se k dalšímu pěstování nehodí.

V zahraničí se rychlí také preparované cibule modřenců. Vysazují se velmi brzy a rychlit se začínají v druhé polovině listopadu; kvetou v prosinci.
Položením oken můžeme také přirychlit o několik dní modřence vysazené do studeného pařeniště. Používáme je zejména k řezu. Prodávají se ve svazečcích po 20-30 květech. Největší zájem o ně je o velikonocích.

Muscari botryoides se nesmí při rychlení postavit hned na světlo, ale po nkolik dní se drží ve tmě. Muscari armeniacum se rychlí již od počátku na světle. Kromě těchto dvou druhů se mohou rychlit také některé další jako např. Muscari tubergenianum, Muscari azurem a jiné.

Podobným způsobem se dají rychlit i ladoničky (Chionodoxa sp.).

Preparované cibule jsou podstatně dražší než cibule neošetřené, proto se používají poue k nejranějšímu rychlení. Ovšem dobrých výsledků je možno dosáhnout i u narcisů nepreparovaných.

Důležitou podmínkou úspěšného rychlení narcisů je včasná výsadba. Nejdříve se sázejí odrůdy ze skupiny „Poeticus narcisy“, po nich „Trubkovité narcisy“ a nakonec všechny ostatní.

Do 9 cm hrnků se dávají podle velikosti cibulí 1-2 rostliny, do 12 cm obvykle 3 rostliny. Narcisy určené k řezu vysazujeme do truhlíků nebo bedniček, do dobře proleželé kompostové zeminy, na vzdálenost 8 – 10 cm podle velikosti cibulí. Špička cibule má být mírně zasypaná zemí.
Po vysázení se pořádně zalijí a založí stejně jako tulipány a jiné cibulové květiny do zakládky.

Jakmile narcisy dobře zakořenily a začaly rašit, může se započít s rychlením. Nejdříve se teplota udržuje na 10-12°C a po několika dnech se zvýší na 16°C, přičemž ovšem nesmí překročit 18°C. na rozdíl od tulipánů nemusí být narcisy umístěny ve tmě, takže je již od počátku rychlíme na denním světle. Pokud je venku pěkné sluneční počasí a teplota má snahu stoupat, musíme více větrat. Přeneseme-li narcisy do rychlírny předčasně, kvetou velmi špatně, mnohdy vyraší jen listy a nekvetou vůbec. Hrnky nikdy nepokládáme v rychlírnách na topné trubky, nebo bezprostředně vedle nich.

Narcisy všeobecně potřebují hodně vody, a proto je zaléváme nejméně dvakrát denně. Když jsou stvoly dlouhé asi 10 cm, teplota se poněkud sníží, aby byly pevnější. U narcisů listy postranních malých nekvetoucích cibulek neodstraňujeme.

Normální narcisy rychlíme zejména v druhé polovině ledna a pozděj, kdežto zchlazené cibule můžeme rychlit mnohem dříve, často již před vánocemi. Nepreparované narcisy vykvétají většinou po 4 týdnech od počátku rychlení, zchlazené o týden dříve.

Narcisy se mohou také přirychlovat v pařeništi. K tomu použijeme především velké cibule, které dají velké množství pěkných květů. Sáet se však musí již v září, aby měly dostatek času k dobrému zakořenění. Před příchodem mrazů se pařeniště musí přikrýt silnou vrstvou listí nebo rašeliny. Na jaře se ochranná pokrývka brzy odstraní a pařeniště se přikryje okny. Proti venkovním kulturám kvetou narcisy v teplém pařeništi o 5-6 týdnů, ve studeném o 2 až 3 týdny dříve.

Narcisy lze také přirychlovat na záhonech ve volné půdě. K tomu se použije buď přenosná konstrukce lehkého skleníku, nebo s záhon dá jiným jednoduchým způsobem pod sklo. V poslední době se k tomu využívají také fólie z umělých hmot.

Odrychlené narcisy v žádném případě nevyhodíme, ale pokud byly vysázeny v truhlících nebo hrnkách, postavíme je do pařeniště a přestaneme je zalévat, aby se cibule mohly zatáhnout a dozrát. Jakmile listy odumřou (červen-červenec), cibule se vyjmou, očistí od zbytků nadzemních částí rostlin a zeminy a uskladní až do doby nové výsadby. Koncem září nebo v říjnu se tyto cibule znovu vysadí do volné půdy. Po osázení se záhon pokryje vrstvou dobře proleželého chlévského hnoje a během celé vegetace se porost udržuje v bezplevelném stavu. Po dvou letech pěstování jsou rostliny opět schopny rychlení.

Rychlení narcisů v písku

Některé druhy narcisů (zejména ze skupiny „Tazzeta narcisů“, neboli „Poetaz narcisů“) lze rychlit i bez použití zeminy. Tento způsob je znám již několik stoleté a používal se v Evropě i v Asii již ve středověku. Není příliš obtížný a hodí se pro zahrádkáře.

Polévan nebo skleněná miska se naplní asi 3 cm vrstvou písku. Na vyrovnaný povrch se rozestaví cibule narcisů a zasypou se pískem, kterého se však dá pouze tolik, aby špičky ještě trochu vyčnívaly. Potom do misky přilijeme trochu vody,a to zase jen tolik, aby spodek cibule byl mírně nad hladinou vody. Nakonec se miska může ještě přizdobit položením drobných křemenů nebo kousků mramoru. Občas je nutno hladinu vody zkontrolovat, proto jsou skleněné nádoby výhodnější. Spodek cibule nesmí stát delší dobu ve vodě.

Cibule narcisů poměrně snadno zakořeňují, takže rostliny často již počátkem prosince vykvetou. Teplota v místnosti nemá však být příliš vysoká (maximálně 10°C). rostliny vyžadují také přiměřenou vlhkost vzdušnou, mohou se však od samého počátku rychlit na denním světle.

Odrůdy narcisů vhodné k rychlení

Před jménem odrůdy je uveden vždy termín, od kterého se může začít s rychlením. Tyto údaje platí pro nepreparované cibule.

„Plné narcisy“:

1.1. ´Van Sion´.
10.1. ´Twink´.
15.1. ´Texas´.

„Trubkovité narcisy“ žluté:

15.12. ´Magnificence´.
1.1. ´Early Glory´, ´Golden Harvest´.
10.1. ´King Alfred´, ´Rembrandt´, ´Unsurpassable´, ´Wrestler´.
15.1. ´Covent Garden´, ´Dutch Master´, ´Flower Carpet´.

„Trubkovité narcisy“ bílé:

20.1. ´Beersheba´, ´Mrs. S. H. Krelage´.
1.2. ´Mount Hood´.

„Trubkovité narcisy“ dvoubarevné:

10.1. ´Magnet´, ´Oliver Cromwell´, ´Queen of Bicolors´.
15.1. ´Music Hall´, ´President Lebrun´, ´Spring Glory´, ´Van Wereld´s Favourite´.

„Narcisy krátkokorunné“

10.1. ´Edward Buxton´.
15.1. ´La Riante´, ´Sneeuwprinses´.
25.1. ´Verger´.

„Narcisy dlouhokurnné“

1.1 ´California´, ´Carlton´, ´Helios´.
10.1. ´Clamor´, ´Yellow Sun´.
15.1. ´Birma´, ´Flower Record´, ´Fortune´, ´Mercato´, ´Ornage Glow´, ´Scarlet Elegance´, ´Scarlet Leader´, ´Sempre Avanti´, ´Tunis´, ´Walt Disney´.
25.1. ´Mrs. R. O. Backhouse´.

„Poeticus narcisy“

25.1. ´Actaea´.

„Tazzeta narcisy“ neboli „Poetaz narcisy“:

20.12. ´Gragford´.
1. 1. ´La Fiancée´.
10.1. ´L´Innoncence´, ´St. Agnes´.
15.1. ´Laurens Koster´, ´Scarlet Gem´.
25.1. ´Cheerfulness´, ´Yellow Cheerfulness´.
1.2. ´Geranium´.

Hyacintové cibule se prodávají buď jako preparované k ranému rychlení, nebo nepreparované hodící se k pozdnímu rychlení. Používají se především cibule 1. velikosti (18-19 cm obvodu) a 2. velikosti (17 až 18 cm v obvodu).

Nakoupené cibule hned vybalíme a uložíme ve tmě, chladnu a suchu. V žádném případě je nesmíme ponechat v sáčku, protože vzhledem k vysokému obsahu vody a nedostatečnému přístupu vzduchu mohou být snadno napadeny plísní. Větší výkyvy teploty působí nepříznivě na pozdější proces rychlení.
Protože hyacinty potřebují k zakořenění 6 až 10 týdnů, sázejí se preparované cibule již koncem srpna, ostatní do poloviny září.

Velké cibule se kladou do 9 cm hrnků jednotlivě. Menší cibule se vysazují po 3 kuseh do 12 cm hrnků, nebo do ozdobných misek. Dříve se používaly také speciální vysoké hrnky, kde měly kořeny více prostoru. Sází se tak hluboko, aby hořejší čtvrtina cibule vyčnívala nad povrchem. Půda se nesmí příliš stlačit, aby voda i vzduch mohly pronikat k rostlině.

Zasázené cibule se pečlivě označí a založí ve studeném pařeništi nebo v zahradě, stejně jako tulipány.

V cibuli jsou obsaženy všechny potřebné látky, aby rostlina mohla vykvést. Potřebuje pouze vlhko a teplo, musí se proto po zasázení pořádně zalít a podle potřeby zalévat i později.

Jakmile cibule hyacintů dobře zakořenily a narašené puky jsou asi 6 cm dlouhé, mohou se přenést k rychlení. Všeobecně se doporučuje preparované hyacinty prvního rychlení přemístit do rychlírny v době mezi 25. listopadem a 1. prosincem. Nedostatečně zakořeněné cibule nemohou vytvořit normální květ.

Hrnky s hyacinty vyh´jmuté ze základky se nechají nejdříve několik hodin v poloteplém prostředí (10-12°C). náhlá změna teploty, stejně jako větší zálivka po déletrvajícím období sucha, vede totiž k rputkému růstu rostlinných pletiv, což způsobuje, že se přetrhají svazky cévní, a tím se také poškodí květní poupě.

Do poloviny ledna se rychlí hyacinty ce tmě. Při raném rychlení se udržuje teplota 24°C.

Jakmile narašené puky dosáhly asi 10 cm výšky, postaví se hyacinty na světlo, chrání se však před prudkým sluncem. Když se poupata začínají vybarvovat, doporučuje se teplotu snížit na 15-18°C. Květy se tak lépe vyvinou a jejich barva je výraznější. Rychleným hyacintům škodí průvan.

Aby květní stvoly nebyly příliš dlouhé, mají se hyacinty jen mírně zalévat. Zalévá se odraženou vodou, a to dopoledne. Na noc mají být rostliny opět suché. Pokud se nechají rychlené hyacinty v této době několik dní bez zálivky, zůstanou poupata sedět. Stejně nepříznově působí příliš horký vzduch, silné výkyvy teploty v dpbě rychlení a nedostatečné zakořenění. Aby se udržely hrnky stejnoměrně vlhké, je výhodné je umístit asi ze dvou třetin do rašeliny nebo do mechu. Nadměrnou vlhkost a teplotu vzduchu snížíme větráním. Rychlené hyacinty vykvétají za těchto podmínek za 14-16 dní.

Nepreparované cibule hyacintů se ošetřují stejným způsobem, můžeme je však rychlit až v lednu při teplotě 21-23°C. V této době jsou narašené puky většinou již tak vyvinuté, že je můžeme rychlit již na světle. Při nižších teplotách rychlení získáváme kvalitnější květy, ovšem doba rychlení se tím prodlužuje. Nedostatečně zakořeněl= cibule hyacintů nesmíme nutit zvýšenou teplotou ke květu, jinak by zůstal květní hrozen „sedět“ mezi listy a velmi slabě vykvetl.

Dříve se u nás rychlilo větší množství hyacintů k velikonoců. Pokud v některém roce připadnou velikonoce na duben, musí se cibule hyacintů sázet později (v prosinci nebo začátkem ledna). Do té doby se skldují nejlépe na dřevěných roštěch za optimální teploty 21°C. Ovzduší má být suché, neboť větší vzdušná vlhkost podporuje tvorbu a růst kořenů. V takovém případě se nemusí hrnky po osázení zakládat venku, ale mohou se umístit přímo ve studeném skleníku nebo v místnosti, kde se netopí, při stejnoměrné teplotě 9-10°C. po 6-8 týdnech bývají cibule již většinou dostatečně zakořeněné a mohou se rychlit.
Zdar rychlení hyacintů závisí z velké části také na pravidelné zálivce. Čím teplejší a sušší je vzduch, tím více potřebují rostliny vody. Voda k zálivce nesmí bát chladnější než vzduch v místnosti a také ne teplejší než 25°C. zalévání studenou vodou bývá příčinou zastuzení kořínků. Voda se nesmí dostat mezi listy, jinak cibule hnije.

Odkvetlé cibule jsou k dalšímu rychlení nepoužitelné. Přesto je nevyhodíme, ale zaléváme je dále, a to až do doby, kdy úplně zastaví vegetaci. Potom je z květníku vyjmeme a skladujeme v suchu až do další výsadby. Na podzim cibule znovu vysadíme,a to do volné půdy, asi 15 cm hluboko. Osázené místo je vhodné pokrýt dobře proleželým hnojem. Vždy po odkvětu přidáme hnojivou zálivku. Pokud pozemek udržujeme nezaplevelený, mohou cibule zůstat i několik let na místě a poskytují drobnější květy k řezu. Zanedbá-li se péče o ně, pak během krátké doby hynou.

Rychlení hyacintů

Hyacinty lze také velmi dobře rychlit v čisté vodě. Při tomto způsobu pěstování se používají speciální sklenky (karafy), mohou se však nahradit třeba sklenkami od jogurtu, které s ještě v nedávné době u nás používaly a někde ještě používají. Aby kořínky hyacintů zůstaly ve tmě a aby se ve vodě nevytvářely vodní řasy, vyrábějí se v zahraničí krafy i z barevného skla.

Nádoby používané k rychlení musíme nejdříve řádně vymýt, a tak odstranit všechny choroboplodné zárodky. Nejlépe je položit je asi na dva dny do tekoucí vody. Po očištění se sklenky naplní čistou vodou a jako filtrovací látka se přidá kousek dřevěného uhlí (chrání před hnilobou). Používáme vodu měkkou, nikoliv studniční tvrdou.

Cibuli je nutno zbavit všech zbytků kořínků a popřípadě i dalších nečistot. Nejvhodnější je měkký kartáč. Musí se však dát pozor, aby se nepoškodil spodek cibule. Potom cibuli poprášíme prostředkem proti plísni.

Od poloviny října do začátku prosince se mohou hyacintové cibule posadit na sklenky. Používají se skutečně jen cibule největších velikostí, neboť jen ty mají dostatek rezervních látek k tomu, aby mohly za takových zvláštních podmínek vykvést. Tímto způsobem nerychlíme hyacinty k vánocům, ale až v lednu.
Voda nemá být teplejší než 1é-12°C a má být ve sklence pouze tolik, aby spodek cibule byl asi 1-2 mm nad hladinou vody. Cibule nesmí být v žádném případě mokrá.

Potom se sklenky s hyacintovými cibulemi postaví na tměvé a chladné místo, nejlépe v místnosti, kde se netopí, třeba do tmavé skříně. Teplota nesmí stoupnout nad 12°C. Proto není vhodný sklep s ústředním topením. Sklenky se mohou také uložit do bedničky naplněné rašelinou, a tím jsou chráněny jak kořínky, tak i rašící výhonky před světlem. Pokud by se i kousek rašeliny dostal do sklenky, není tona závadu, neboť je prostá bakterií.
Brzy začne cibule vytvářet kořínky, které postupně vyplní celou skleničku. Toto předpěstování trvá asi 8-10 týdnů.

Do teplé místnosti můžeme sklenky přenést teprve tehdy, když se řádně vyvinul květní puk, a při ohmatání v něm zjistíme poupě. Zpočátku je necháme asi 10 dnů v poloteplé místnosti, přikryté ještě kornouty z tvrdšího tmavého papíru. Vodu ve skleničce je nutno občas vyměnit. Vzdálenost mezi hladinou vody a cibulí musí být stále stejná. Pokud se během rychlení voda vypaří, doléváme skleničky vodou 10°C teplou, ale velmi opatrně, neboť cibule nesmí být mokrá, jinak snadno začně zahnívat.

Nakonec na plném světle a v teple dokončují hyacinty svůj vývoj a vykvetou. Přeneseme-li je pak do chladnější místnosti, zůstávají v květu skoro měsíc.
Po odkvětu jsou tyto cibule bezcenné.

Pro dobrý výsledek tohoto způsobu rychlení je nutný výběr správné odrůdy. Pro sklenky se zvláště hodí pro rané rychlení preparované cibule odrůd: ´Arentine Arendsen´, ´Bismarck´, ´Jan Bos´, ´Pink Pearl´, ´Yelow Hammer´, z nepreparovaných cibulí hlavně: ´Edelweiss´, ´L´Innoncence´, ´Ostara´, ´Gertrude´, ´City of Haarlem´.

Příčinou nezdaru při rychlení hyacintů bává nejčastějí nedostatečné zakořenění rostlin a příliš vysoké teploty rychlení. Výsledkem je zakrnělé květenství, které zůstane „sedět“ mezi listy a dále se nevyvíjí. Stejně nepříznivě působí i přílišné zalévání, které způsobuje zahnívání kořínků, příliš brzké vystavení rostlin dennímu světlu, prudké sluneční světlo nebo náhlé změny teploty. Nezdary rychlení může způsobit i zalévání studenou vodou, zejména jsou-li rostliny v teplém prostředí.

Při rychlení hyacintů v květináčíxh se můžeme dočkat zklamání také při použití těžké zeminy nebo zeminy, která není dostatečně uleželá.

Odrůdy hyacintů vhodné k rychlení

Odrůdy označené •) jsou vhodné k vánočnímu rychlení, jsou-li preparovány. Údaje „raný“, „střední“ a „pozdní“ ze jménem odrůdy označují schopnost k rychlení normálních cibulí.

Bílé:
•) ´Arentine Arendsen´ - raný
´Carnegie´ - pozdní
•) ´Edelweiss´ - raný
•)´L´Innoncence´ - raný

Modré:
•) ´Bismarck´ - raný
•) ´Delf Blue´ - raný
´Grand Maitre´ - střední
´King of the Blues´ - pozdní
´Maire´ - střední
´Myosotis´ - střední
•) ´Ostara´ - raný
´Perle Brillante´ - střední

Růžové:
•) ´Anne Marie´ - raný
•) ´Delight´ - raný
´Lady Derby´ - pozdní
´Marconi´ - pozdní
•) ´Pink Pearl´ - raný
•) ´Princess Irene´ - raný
´Queen of the Pinks´ - pozdní

Červené:
•) ´Jan Bos´ - raný
´La Victoire´ - střední

Žluté:
´City of Haarlem´ - střední
´Prinz Heinrich´ - raný
•) ´Yellow Hammer´ - střední

Fialové:
´Amethyst´ - pozdní
´Lord Balfour´ - pozdní
´Queen of the Violets´ - pozdní

Nejraněji se tulipány vysazují po 3 cibulích do 9 cm hrnků. Sázejí se tak, aby plochá strana cibule byla otočena k okraji hrnku, takže spodní největší listy směřují ven. Přijdou jen tak hluboko do země, že špička cibule ještě poněkud vyčnívá nad povrchem, protože hrnky zabírají v zakládce a později také ve skleníku poměrně horně místa, používají zahradnické závody k vysazování raději bedničky nebo truhlíky, které však musí být alespoň 8 cm hluboké. Velice dobře se hodí bedničky od rajčat běžného typu. Pro bedničky hovoří i ta skutečnost, že se rostliny v hrnkách vyvíjejí často nestejnoměrně a nakonec se musí vlastně znovu sesazovat a aranžovat.

Osázené nádoby se uloží na 10-12 týdnů do zakládky, kde se umístí a ošetří podle zásad uvedených ve všeobecné části.

Důležitá je kontrola teploty v místě založení půdním teploměrem. Nesmí klesnout pod 6°C, neboť tím by se zpomalil proces zakořeňování cibulí. Podle toho se zakládka přikrývá nebo odkrývá.

V zahraničních cenících je obyčejně uvedeno, od kterého data je možno u jednotlivých odrůd započít s rychlením. O tom, zda jsou rostliny dostatečně připraveny k rychlení, se můžeme snadno přesvědčit, a to tak, že hrnek s narašenou cibulí obrátíme dnem nahoru a opratně zvedneme. Rostliny v té době musí mít bohatě vytvořený kořenový systém, rozložený v celém prostoru hrnku. Rostliny, které se začnou rychlit příliš brzy, kvetou většinou později než ty, jež se rychlí v pravý čas.

Při raném rychlení (v prosinci a v lednu) se rostliny udržují zpočátku ve tmě. Teprve je-li narašený puk dostatečně dlouhý a poupě je již mimo cibuli, postaví se na světlo. Pouze preparované cibule se rychlí od začátku na světle.

Při pozdním rychlení (v únoru a v březnu) se již nemusí rychlit ve tmě, neboť v té době jsou již narašené puky dostatečně dlouhé a rostliny se lépe vyvíjejí na světle. Také listy i květy mají intenzivnější barvu.

Tulipány skupin „Mendlovy“ a „Triumph“ se rychlí při teplot+ 18°C, kdežto „Jednoduché rané“ a „Plné rané tulipány“ se rychlí při teplotách okolo 20°C. Některé „Jednoduché rané tulipány“ např. (´Mon Tresor´, ´Brillant Star´, ´Joffre´) snášejí teplotu i 21°C. Všeobecně však platí, že při vyšších teplotách se vyvine příliš silný list a narostou dlouhé a labé stonky, kdežto intenzita barvy květů i jejich trvanlivost značně klesá. Vysoké teploty stejně jako příliš nízké teploty bývají často příčinou neúspěchu při rychlení. Teploty při rychlení nesmějí kolísat. Nepreparované tulipány potřebují k rychlení 3-4 týdny.
Preparované cibule začínáme rychlit při teplotě ne vyšší než 18°C a teprve, jakmile se ukáží poupata, můžeme teplotu poněkud zvýšit. Rostliny vykvetou během 14 dnů.

Doba a množství zálivky jsou velmi důležité. Pokud jsou rostliny ještě malé, dostávají jednou denně tolik vody, kolik jsou schopny přijmout během 24 hodin. Zaléváme ráno, a to ke kořenům rostlin. Nekropíme ani poupata a květy, ani listy.

Za slunečného počasí rychlírnu na tsraně, kam dopadají příme sluneční paprsky, lehce zastíníme, jinak tulipány předčasně odkvétají. Jakmile se stonky s květy dostatečně prodloužily, snížíme teplotu na 12-15°C a udržujeme ji až do doby prodeje. Aby byl hlavní stonek silný, je nutné u rychlených tulipánů odstraňovat postranní listy, které vyrůstají z dceřiných cibulek.

Při pozdním rychlení se někdy objeví na listech nebo i na květech šedé skvrny. Je to botrytida (Botrytis tulipae), jejíž šíření je možno omezit bohatým větráním, snížením teploty a vlhkosti vzdušné a omezováním zálivky na list.

Tulipány se mohou také přirychlovat v nevytápěném skleníku nebo ve studeném pařeništi pro sklizeň řezaných květů v březnu. Cibule se vysazují na podzim 8-12 cm hluboko, do sponu 10X15 cm (přesná vzdálenost závisí na velikosti cibulí). Osázené pařeniště se přikryje vrstvou rašeliny a suchého listí. Tuto přikrývku je nutno koncem února nebo začátkem března odstranit a položit okna. Další vývoj rostliny pokračuje velmi rychle, zvláště je-li dostatek slunných dnů, takže se řezané květy objeví na trhu brzy po tulipánech z pozdního rychlení. K tomuto rychlení jsou nejvhodnější vysoké tulipány ze skupiny „Darwinovy tulipány“.

Stejným způsobem se přirychlují i tulipány na venkovních záhonech, použijeme-li lehký přenosný skleník, nebo položíme-li nad záhony okna.
Zasílají-li se řezané květy tulipánů na delší vzdálenost, rozhodně není správné dát je hned po uříznutí do vody. Teprve po ukončení cesty se musí čerstvě seříznout stonky, rostliny zabalit do papíru a postavit na 3-6 hodin v chladné místnosti do vědra se studenou vodou. Rostliny, které byly po cestě značně uvadlé, se rychle vzpamatují a vypadají opět jako čerstvé.

Nemohou-li zahradníci v sezóně prodat květy, musí je včas uříznout, zabalit do papíru a uložit je v suché a chladné místnosti, ovšem nesmějí je postavit do vody. Teprve asi 5-6 hodin před prodejem je třeba je znovu seříznout a postavit do studené vody. Takto se tulipány dají uchovat v čerstvém stavu týden i déle.

Odrychlené tulipánové cibule po zaschnutí nadzemních částí rostlin se vyjmou z hrnků a uskadní se na suchém, chladném a dobře větratelném místě. Po několika dnech se očistí a znovu uložit až do nové výsadby. Nemůžeme je pochopitelně v příštím roce použít znovu k rychlení, protože cibulky jsou značně menší, než byly ty, které jsme použili k rychlení. Vysázíme je proto na podzim do nzaplevelené, dobře zpracované půdy zásobené živinami, a to na vzdálenost 5-10 cm, podle velikosti cibulí. Aby se dorůstající cibulky zbytečně nevysilovaly, nenecháme je vykvést, ale poupata ještě před rozkvětem vyštípeme. Pokud porostu věnujeme potřebnou péči, můžeme již za rok nebo dva roky získat opět cibule první velikosti, které jsou schopné nového rychlení.
V poslední době vypracovali holandští zahradníci metodiku rychlení tulipánů ve vodních roztocích. U nás však dosud nemáme v této věci potřebné zkušenosti ani chemikálie.

Odrůdy tulipánů vhodné k rychlení

Před jmény jednotlivých odrůd je uvedeno datum, od kterého se může nejdříve začít s rychlením.

„Jednoduché rané tulipány“:
1.12. ´Brillant Star´, ´Brillant Star max´, ´Duc de Berlin´, ´Joffre´, ´Mon Trésor´, ´Proserpin´.
15.12. ´Bel Ami´, ´King of the Yellows´, ´Thomas Edison´, ´Wintergold´.
20.12. ´Crow Imperial´, ´Fred Moore´, ´Diana´.
1.1. ´Apricot Yellow´, ´Bellona´, ´Cassini´, ´Golden Pheasant´, ´Herman Schlegel max´, ´Ibis´, ´Jong Oranje´, ´La Reine Max´, ´Orange Falke´, ´Princess Juliana´, ´Progression´, ´Van der Neer´, ´Vermilion Brillant´, ´Madame gevers´, ´White Hawk´.
5.1. ´Generaal de Wet´, ´Prins Carnaval´, ´Prince of Austria´.
15.1. ´Olympiade´, ´Ursa Minor´.
25.1. ´Couleur Cardinal´, ´Sunburst´.
1.2. ´Keizerskroon´, ´Plameny´.

„Plné rané tulipány“:
10.12. ´Scarlet Cardinal´.
15.12. ´El Toreador´.
5.1. ´Vuurbaak´
10.1. ´Dante´, ´Murillo max´, ´Stockholm´, ´Titian´.
15.1. ´Bonanza´, ´Boule de Neige´, ´Electra´, ´Goya´, ´Hoangho´, ´Jan Vermeer´, ´Maréchal Niel´, Mr. van der Hoef´, ´Murilla´, ´Oranje Nassau´, ´Paul Crampel´, ´Peach Blossom´, ´Salmonetta´, ´Schoonoord´, ´Theeroos´, ´Triumphator´, ´Wihelm Kordes´, ´Willemsoord´, ´Willem von Oranje´.

„Mendlovy tulipány“:
5.12. ´Olga´.
10.12. ´Early Queen´, ´Pink Trophy´.
15.12. ´Hildegarda´, ´Krelages triumph´, ´Sulphur Triumph´.
20.12. ´Fuga´, ´Imerator´, ´Pink Gem´, ´Vistorine max.´, ´White Sail´,
25.12. ´John Gay´, ´Orange Wonder´, ´Topscore´.
1.1. ´Athleet´, ´Bing Crosby´, ´Brightling´, ´Fridjor Nansen´, ´Weber´, ´Yellow Gem´.
5.1. ´Van de Eerden´, ´Piquante´.
10.1. ´Peerless Pink´, ´White Virgin´.
15.1. ´Her Grace´, ´Remangen´.
20.1. ´Scarlet Admiral´.

„Triumph tulipány“:
15.12. ´Emmy Peeck´, ´Preludium´, ´Finland´, ´Olaf´.
20.12. ´Fiery Star´, ´Overdale´, ´Prominence´.
25.12. ´Arguno´, ´Pink Glow´.
1.1. ´Blenda´, ´Golden Eddy´, ´Mirjoran´.
5.1. ´Bandoeng´, ´Pax´.
10.1. ´´Alberio´, ´Carl M. Bellman´, ´Denbola´, ´Edith Eddy´, ´K. a M. Triumph´, ´Korneforos´, ´Orange Korneforos´, ´Prinzess Beatrix´, ´Rose Korneforos´, ´Sulphur Glory´.
15.1. ´Allround´, ´Bruno Walter´, ´Crater´, ´First Lady´, ´Hindenburg´, ´Roland´.
20.1. ´Aviateur´, ´Dreaming Maid´, ´Elisabeth Evers´, ´Lustige Witwe´, ´Nivea´, ´Piccadilly´, ´Red Giant´.
25.1. ´paris´, ´Ornament´, ´Reforma´.
1.2. ´Aureola´, ´Elmus´, ´Robinea´, ´Rose Beauty´, ´Telescopium´, ´Rijnland´.
10.2. ´Virtuoso´.
15.2. ´Atom´.

„Darwinovy tulipány“:
15.12. ´William Copland´.
20.12. ´Copland´s Purple´, Copland´s Rival´, ´Demeter´.
25.12. ´Rose Copland´.
5.1. ´Red Pitt´, ´William Pitt´.
10.1. ´Paul Richter´.
15.1. ´All Bright´, ´Aristokrat´, ´Bartogon max.´, ´Campfire´, ´Dorrie Overal´, ´Mantels Favorite´, ´Philip Snowden, ´Pink Atraction´, ´Prunus´, ´Queen of Bartigons´.
20.1. ´Mamassa´, ´Utopia´, ´Golden Age´.
25.1. ´Queen of Night´, ´Scarlet Sensation´.
1.2. ´Insurpassable´, ´Princess Elisabeth´, ´Rosa von Lima´.

„Papouškovité tulipány“:
10.1. ´Karel Doorman´,
15.1. ´Red Champion´.
25.1. ´Discovery´, ´Fantasy´, ´Orange Favourite´.
1.2. ´Sunshine´.

„Darwin hybridy“:
1.2. ´Apeldoorn´, ´Oxford´.
5.2. ´Jewel of Spring´, ´Lefebers Favourite´, ´London.
10.2. ´Franklin D. Roosevelt´, ´Gudoshnik´, ´General Eisenhower´.
15.2. ´Diplomate´, ´Dover´, ´Dr. Philips´.

„Jednoduché pozdní tulipány“:
10.1. ´Albino´, Golden Harvest´.
15.1. ´Carrara´.
25.1. ´Ossi Oswalda´.
1.2. ´Golden Measure´.

„Liliokvěté tulipány“:
15.2. ´Dyanito´, ´Lilac Time´, ´red Shine´.

V tomto seznamu jsou uvedeny i odrůdy v této publikaci nepopsané, které se však ve světě rychlí. Data rychlení jsou převzata z publikace holandského Svazu pěstitelů květinových cibulí v Haarlemu. Proto se poněkud liší od dat uvedených v popisu odrůd, která jsou stanovena podle našich zkušeností. Podobně je tomu i narcisů.

Květinové cibule dodávají specializované zahradnické závody obvykle v děrovaných papírových sáčcích, v jutových pytlích nebo v laťových bednách. Jakmile cibule obdržíme , musíme je ihned vybalit, označit jmenovkami a uložit ve slabší vrstvě na suchém, chladném a dobře větraném místě, což však je ve většině zahradnických závodů obtížné; proto je lépe, když cibule ihned po dojití zásilky vysázíme.

Nejvhodnější doba sázení je polovina září. Pokud se použijí nové hrnky, musí se předem na dva dny namočit do tekoucí vody, aby se zabránilo spálení kořínků. Velikost hrnků má odpovídat velikosti a počtu cibulí. Spodní otvor se pokryje střepem. Často se k rychlení hlavně nižších cibulovin používají také různé ozdobné misky, popřípadě i balkónové nebo okenní truhlíky.

Hrnky naplníme propustnou lehčí zahradní zeminou s příměsí písku. Má obsahovat také dostatek vápna v lehce přijatelné formě s výjimkou lilií, které většinou vápník nesnášejí. Přídavek dalších živin není nutný, neboť květuschopná cibule obsahuje sama dostatečné množstbí všeho, čeho je třeba k tomu, aby mohla vykvést. Těžká a živinami bohatá zemina je nevhodná, neboť podporuje růst litů na úkor květů. V žádném případě se nemá používat zemina ze záhonů, na kterých se v posledních letech pěstovaly cibulové květiny, nebo zemina, jež obsahuje čerstvý hnůj nebo jiné nezetlelé látky.

Hloubka sázení není u všech cibulových květin stejná, a proto je uvedena vždy v příslušné kapitole. Osázený hrnek se nesmí naplnit zeminou až po okraj, nýbrž musíme nechat vždy nejméně 1 cm od okraje na zálivku.

Po výsadbě osázené hrnky důkladně zalijeme a založíme v zahradě na chráněném a nejlépe mírně zastíněném místě. Místo založení cibulí má být ze všech stran dobře přípustné a nesmí tam vnikat podzemní voda, ani se zde nesmí hromadit voda dešťová. Nejdříve vyhloubíme záhon asi 20 cm hluboko a na vrstvu písku narovnáme těsně vedle sebe všechny hrnky, misky a bedničky, a to nejlépe přesně v tom pořadí, jak je budeme postupně po zakořenění přenášet k vlastnímu rychlení. Potom je zasypeme asi 10 cm vrstvou hrubšího písku nebo rašeliny. Tím se usnadní pozdější vyjímání ze zakládky i během nepříznivého počasí. Navrch přidáme ještě asi 15-20 cm vrstvu zeminy s rašelinou. Místo založení se má každoročně střídat. Dobře poslouží také studené pařeniště. Pamatujeme na spolehlivou ochranu proti živočišným škůdcům, zejména proti myším.

Teplota půdy v zakládce nemá stoupnout nad 10°C. Můžeme ji poněkud snížit kropením. Sázíme-li příliš brzy, je nebezpečí, že se cibulové květiny pro vysoké teploty půdy v září opozdí ve vývoji. Stanoviště nesmí také přeschnout, neboť stejnoměrná půdní vlhkost je pro dobré zakořenění cibulek nezbytnou podmínkou.

Před příchodem silnějších mrazů pokryjeme hrnky ještě vrstvou rašeliny, listí a chvojí nebos lámy; v žádném případě to nesmí být chlévský hnůj. Před přikrytím hrnků však nejdříve necháme horní vrstvu půdy slabě rozmrznout. Pokud jsou cibulové květiny založeny v pařeništi, přikryjeme pařeniště nejdříve prkny, na která dáme vrstvu suchého listí.

V zahraničí se ve velkých specializovaných závodech budují pro zakořeňování cibulových květin zvláštní prostory, které plně nahrazují u nás dosud používanou venkovní zakládku. Tyto sklady mají zařízení pro automatickou regulaci teploty, práce v nich je značně mechanizovaná a produktivita práce je vysoká. Přednost je i snadná kontrola zdravotního stavu rostlin.

Po 8-12 týdnech, když cibule dobře zakořenily a začaly rašit, vyjmou se hrnky ze zakládky a přenesou se do přiměřeně teplé místnosti. V té dobé bývá již poupě mimo květinovou cibuli, uvnitř narašeného puku. Při předčasném rychlení je nebezpečí, že poupě zakrní a vyvine se pouze list. Zahradníci rychlí cibulové květiny většinou v teplém skleníku.

Rostliny ze zakládky se nemohou hned postavit na plné světlo, neboť musí nejdříve ve tmě dostatečně prodloužit narašené puky. Proto se v prvním období rychlení staví hrnky do prostoru pod stoly, přičemž se ještě ze strany zavěsí pytlovina, silnější papír nebo jiný závěs. Jestliže se umístí přímo na stolech, musí se přikrýt černou folií nebo jinou neprůsvitnou pokrývkou. Při pozdním rychlení se rostliny staví rovnou na světlo.

V teple a vlhku pokračují rostliny rychle v růstu a poupata ukáží brzy barvu. Maximální teploty používané při rychlení jsou uvedeny vždy v kapitole pojednávají o rychlení jednotlivých cibulových květin.

Zásady pro rychlení cibulových květin v domácnostech

Při rychlení cibulových květin v domácnostech je třeba pochopitelně dodržovat všechny zásady rychlení, jak byly uvedeny v předchozí stati. Nemáme-li vlastní zahrádku, můžeme místo zakládky umístit osázené hrnky ve sklepě nebo v tmavé místnosti, kde se netopí. Cibulky se musí občas zalít, aby mohly nerušeně zakořeňovat. Nejrychleji zakořeňují hyacinty, kterým stačí obvykle 6-8 týdnů. Narcisy potřebují k dobrému zakořenění 10 týdnů a tulipány až 12 týdnů.

Dobře zakořeněné cibule v hrnkách přeneseme do bytu a přikryjeme je tak, aby byly nadále po několik d ní v temnu. Dříve se k zakrytí používaly různé papírové kornouty nebo se rostliny přikrývaly prázdným obráceným květináčem. Zejména hyacinty musí být přikryty tak dlouho, dokud se mezi listy neukáží květy, jinak zůstanou „sedět“.

Dosud se u nás poměrně málo vysazují do balkonových a okenních truhlíků. Při vhodné volbě a kombinaci druhů, můžeme mí t již od počátku jara okna plná květů. Vysazujeme do nich pohromadě nízké botanické tulipány, rané jednoduché a plné tulipány, botanické i zahradní narcisy, dále druhy Muscari, Galanthus, Leucojum, popřípadě i Puschkinia a Chionodoxa. Tento výběr je možno doplnit některými hlíznatými květinami, jako jsou např. botanické i velkokvěté krokusy, eranthis, Anemone blanda, popřípadě i některými dvouletkami (pomněnkami, sedmikráskami, petrklíči nebo maceškami). Vyšší druhy jako například tulipány, narcisy a hyacinty, se umisťují mezi nižší a raně kvetoucí.

K naplnění truhlíků se používá normální zahradní zemina, může se však použít i jednotná zemina, která se prodává v květinářských obchodech. Sází se do hloubky asi dvojité výšky cibule. Vzdálenost rostlin je asi poloviční proti výsadbě ve volné půdě.

Truhlíky se osazují nejpozději koncem října až začátkem listopadu. Nemusí být příliš hluboké, plně vyhovují, jsou-li 10 cm vysoké. Před výsadbou se řádně očistí od zbytků staré zeminy, nejlépe horkou vodou.

Po vysazení cibulí se truhlíky řádně zalijí, postaví se do sklepa a pokryjí asi 20 cm vrstvou písku nebo rašeliny. Nemáme-li asi sklep, mohou přezimovat přímo na balkóně, ovšem musí se řádně zasypat rašelinou a zabalit do silnější vrstvy balícího papíru.

Začátkem března s truhlíky postaví do oken, načež cibule velmi brzy raší a podle počasí také brzy vykvetou. Během růstu se udržuje dostatečná vlhkost. Použité cibule jsou zesláblé a nehodí se k dalšímu rychlení.