Narcisy je možno využít také sadovnicky ve volných nepravidelných skupinách ve spojení s ostatními cibulovými květinami nebo trvalkami. V jarním období krásně doplňují výsadby trvalek. Často se sázejí také v parcích nebo v zahradách ve volném trávníku, a to nepravidelně skupinovitě rozseté.

Narcisy mají při sadovnickém použití proti tulipánům tu velkou výhodu, že je není třeba každoročně vyjímat ze země, nýbrž že mohou zůstat i mnoho let bez přesazení na jednom místě, aniž tím utrpí jejich kvetení. Tím vhodnější je jejich použití s trvalkami.

S čištěním cibulí se začíná, když jsou listy zaschlé. Důležité je, že se při čištění mají odstranit zbytky země a zašlých listů, nikdy ne zbytky starých kořenů. Násilné odstranění starých kořenů nebo oddělování dvojitých nebo trojitých cibulí od sebe způsobí na cibulích rány, které jsou velmi nebezpečné při dalším pěstování.

Suché cibule se třídí do čtyř velikostí: I. velikost – trojité cibule, II. velikost – dvojité cibule, III. velikost – jednoduché kulaté cibule, IV. velikost – malé ploché cibule. První tři velikosti jsou prodejné, čtvrtá velikost je výhradně pro další množení. Pro rychlení se hodí jen velikost I. a II.

Podle holandského zplosbu se připravovaná půda rozdělí na záhony široké 1 m, které se oddělí 30 cm cestičkami. Záhony nemají být delší než 12 m. zem z prvního záhonu se vybere rýčem do hloubky 10-15 cm, podle velikostí cibulí, a uhladí se hráběmi. Značkovačem se vyznačí potřebné vzdálenosti řad napříč, a to rovněž podle velikosti vysazovaných cibulí na 15 – 20 cm. vzdálenost výsadby v řádkách je 8 -15 cm. Po vysázení cibulí na dno vyhloubeného záhonu se záhon znovu přikryje zemí získanou vyhloubením dalšího záhonu. Takto se postupuje až na konec pozemku, kde se poslední záhon přikryje zemí, která zbyla z prvního záhonu.

Při výsadbě do řad za pluhem, která se používá hlavěn u nás, se vysazují cibule do jednotlivých řad. Vzdálenost řad mezi sebou je 35 cm, cibulí v řádku 8 – 15 cm, podle jejich velikosti, při každoroční sklizni, nebo jednotně 15 cm při sklizni po 2-3 letech.

Mnoho sporů je o nejpříznivější hloubce výsadby, jako pravidlo paltí, že cibule má být položena do hloubky 2,5krát větší, než je její výška, tj. že nad špičkou cibule má být vrstva země 1,5krát vyšší, než cibule. Přitom v lehkých půdách je lépe volit výsadbu o něco hlubší, v težších se dá sázet naopak o něco mělčeji. Výsadba do řad potřebuje věětší plochu, než holandská výsadba, je však mnohem méně náročná na ruční práci.

Vysázené narcisy potřebují v našich klimatických poměrech, hlavně v oblastech bez sněhové pokrývky, ochranu před vymrzáním. Proto se půda před zamrznutím přikryje vrstvou rákosu nebo rašeliny, která má být vysoká 10 cm. na jaře před rašením se tato ochranná vrstva odstraní.

Při holandském způsobu výsadby se cibule sklízejí ručně rýčem nebo širokými sklízecími vidlemi, při řádkové výsadbě jednoradličným pluhem. Se sklizní je nutno začít tehdy, když listy rostlin začínají žloutnout, někdy při vlhkém počasí ještě dříve. Všeobecně lze řídi, že ihned po sklizni pozdních tulipánů je nutno začít se sklizní narcisů. Při opožděných sklizních mohou vzniknout velké ztráty tím, že cibule ještě před sklizní zapustí kořeny, které pak při skladování zaschnou a odumírají.

Takové cibule po výsadbě špatně zakořeňují, nejsou vhodné pro rychlení a při množení nemají přírůstky.

PODSKUPINA BULBOCODIUM: zahrnuje kromě N. bubocodium a jeho velmi variabilní poddruhy a formy ještě N. cantabricus. Všechny druhy této podskupiny mají velé nálevkovité pakorunky a nevyvinuté okvětní lístky. Všechny potřebují vlhčí stanoviště:

Narcissus bulbocodium L. má silně variabilní pakorunku od kulaté, dole krinolínovitě zúžené, až k široce otevřené, trubkovité. Dobře se množí jak cibulemi, tak i semenem.

N. b. ssp. vulgaris var. citrinus FERNANDES je světle žlutý, okvětní lístky jsou zevně zeleně pruhované.
N. b. ssp. vulgarit var. conspicuus FERNANDES je tmavě žlutý, nižší než předešlý a kvete později.
N. b. ssp. obesus MAIRE je tmavě žlutý, největší, dobře známý, s dole rozevřenou pakorunkou.
N. b. ssp. romieuxii MAIRE má nápadné, světle žluté, velké květy. Kvete lépe, je-li vysazen na stanoviště, kde v létě zůstane po odumření listů v suchu. Vyskytuje se v pohoří Atlas.

Narcissus cantabricus ssp. monophyllus FERNANDES je čistě bílý. Pakorunka je průsvitná, plochá, s přečnívajícími prašníky.

N. c. ssp. monophyllus var. petunoides FERNANDES má pakorunku se širokými, nazpět zahnutými, zvlněnými okraji. Květy jsou nápadně podobné malým petúniím.

PODSKUPINA CYCLAMIENUS: Zahrnuje N. cylamienus a jemu podobné křížence:

Narcissus cyclamienus DC. Je jeden z nejkrásnějších nízkých narcisů. Krásné žluté květy mají dlouhé, úzké trubky a ostře nazpět zahnuté okvětní lístky. Tyto lístky tvoří nad trubkou úzkou korunku. Kvete raně a dříve než narcisy z podskupiny Bulbocodium. Vyžaduje vlhčí stanoviště. Vyskytuje se ve Španělsku a Portugalsku.

Křížením s trubkovitými narcisy bylo vyšlechtěno mnoho hybridů (viz skupinu VI).
Křížením s N. asturiensis byl vyšlechtěn N. minicycla hort., podobající se trubkovitému narcisu v miniaturním vydání.

PODSKUPINA JONQUILLA: zahrnuje N. jonquilla, N. juncifolius, N. calcicola, N. rupicola, N. scaberulus a N. watierii:

Narcissus jonquilla L. a jeho formy se vyznačují osobitou vůní. Stvoly nesou okolíky 2-6 květů. Květy mají krátké pakorunka a jsou žluté. Vyskytuje se ve Španělsku, Portugalsku, na Baleárách a v severní části Afriky.
N. j. var. flore pleno hort. Je plná forma.

Narcissus odbrus L. a jeho varieta N. o. var. regulosus hort., jsou velmi blízké tomuto druhu; jejich pakorunky jsou delší. V poslední době jsou však považovány ua křížence mezi N. jonquilla a N. pseudonarcissus, a to proto, že ačkoliv jsou dobře známé již ze zahrad od 16. století, ještě nikdy nebyly nalezeny v přírodě.

Narcissus juncifolius LAGASCA je miniaturní druh, který je domovem na Pyrenejském ostrově a v jižní Francii. Na stvolu jsou 2 – 3 malé květy, někdy i více. Květy mají krátkou pakorunku a krásně voní. Je velmi vhodný pro skalky na chráněných místech.

Narcissus calcicola MENDONCA je o něco větší než N. juncifolius; je vysoký asi 15 cm. má na tsvolu také více malých, vonných, tmavě žlutých květů. Pakorunka květů je krátká. Vyskytuje se v Portugalsku.

Narcissus rupicola DUFOUR je velmi podobný, ale výraznější než N. juncifolius. Má jen jeden větší květ na stvolu průměru 2,5 cm. pakorunka je plochá, miskovitá. Vyskytuje se na Pyrenejském poloostrově. Je-li vysázen do skalek, potřebuje chráněnější místo.

Narcissus scaberulus HENRIQUES se v přírodě vyskytuje jen na některých místech Portugalska. Stvol nese 1 – 2 květy podobné N. rupicola, jsou však menší a oranžovější. Listy se plazí po zemi.

Narcissus watierii MAIRE je velmi roztomilý. Je přesným dvojníkem N. rupicola v bílé barvě. Na stvolu má jeden květ průměru 3 cm, s miskovitou pakorunkou. Je pevnější než ostatní druhy narcisů ze severní Afriky a je jediným druhem této podskupiny, který nevoní. Vyskytuje se v pohoří Atlas.

O hybridech mezi druhy z podskupiny Jonquilla s jinými druhy viz skupina VII.

PODSKUPINA POETICUS: Zahrnuje N. poeticus a jeho formy:

Narcissus poeticus L. je druh velmi variabilní ve velikosti květu a tvaru okvětních lístků. Tyto lístky jsou někd špičaté, tehdy jsou květy podobné hvězdám, jindy jsou však široké a překrývají se, jako u zahradních forem. Okvětí je vždy bílé, pakorunka úplně plochá, oranžová nebo žlutá se zeleným nebo červeným okrajem. Květy krásně voní. Kvete nejpozději ze všech narcisů. Vyskytuje se v celé jižní Evropě.
Před lety bylo popsáno mnoho druhů této podskupiny, které však byly po ctologickém průzkumu v posledních letech označeny jako variety a formy jednoho druhu.

N. p. f. recurvus má nazpět stočené okvětní lístky a plochou žlutou pakorunku se zeleným středem a červeným okrajem.
Zahradní formy jsou krásnější a mohutnější než planě rostoucí variety – viz IX. Skupiny.

PODSKUPINA TAZETTA: zahrnuje N. tazetta a jeho podruhy nebo variety. Dříve byla tato podskupiny velmi obsáhlá a až v posledních letech se ukázelo, že z 54 popsaných druhů je velký počet stejných pod různými jmény:

Narcissus tazetta L. ke mnohokvětý vonný druh, rozšířený od severního Španělska a Portugalska přes severní a jižní pobřeží Středozemního moře v Malé Asii, Íránu a Kašmíru; je rozšířený rovněž na Dálném východě v Japonsku a Číně. Podle rozdělení navrženého Bajerem se dělí na Bicolores (dvoubarevné) s bílým okvětím a oranžovou nebo žlutou pakorunkou, na Alba (bílé) s bílým okvětím a pakorunkou a na Luteae (žluté) se žlutým okvětím a žlutou pakorunkou. Největší květy mají japonské a čínské formy, které se dovážejí každoročně, protože v Evropě se špatně množí. K těmto formám patří bílé kvetoucí Paperwhite narcis, který kvete o vánocích.
N. t. ssp. lacticolosr BAKER f. caniliculatus (syn. N. canaliculatus) je miniaturní dvoubarevná tazetta vysoká 20 cm, s bílým okvětím a žlutou malou pakorunkou. Má až 6 vonných malých květů na stvolu. Je velmi vhodná pro skalky nebo studenýc skleník.
O hybridech viz narcisy VIII, skupina.

PODSKUPINA TRIANDRUS: zahrnuje N. triandrus a jeho variety a N. johnstonii. Celá tato podskupina je charakterizována tím, že stvol dlouhá 15 – 20 cm nese 1 – 6 nících květů. Nazpět ohnuté okvětní lístky jsou více nebo méně stočené, pakorunka je kalichovitá a poměrně dlouhá. Své jméno dostala tato podskupina od Linného proto, že u mnoha variet jsou 3 vnější prašníky delší než vnitřní a vyčnívají nad pakorunku. Vyskytuje se v Portugalsku a v severním Španělsku.

Narcissus triandrus L. var. albus BAKER má na stvolu 1 – 6 krémově bílých květů se světle žlutým proužkem uprostřed. Velmi dobře se množí smenem. Vyskytuje se v horách severního Španělska.

Var. aurantiacus hort. Má na stvolu 1 – 3 květy. Je tmavě žlutá, připomíná var. concolor, je však tmavší a kvete dříve.
Var. concolor BAKER má na stvolu 1 – 3 květy. Barva okvětních lístků je kobaltově žlutá (3), pakorunka válcovitá, s hladkým okrajem, citrónově žlutá (4). Krásně voní.
Var. loiseleurii FERNANDES má květy bílé až krémové, větší než květy var. albus, od které se liší i svými kadeřavými plazivými listy. Vyskytuje se na Glénan ostrovech u západního pobřeží Francie.

Narcissus johnstonii PUGLEY je křížencem N. pseudonarcissus s N. triandrus.Květy jsou citrónově žluté. Dříve se hodně pěstovaly jeho formy ´King of Spain´ a ´Queen of Spain´.
O jiných křížencích této podskupiny viz. V. skupina.

PODSKUPINA NÍZKÝCH TRUBKOVITÝCH NARCISŮ: Zahrnovala dříve mnoho druhů, které dnes považujeme za poddruhy N. pseudo-narcissus. po posledním průzkumu zbyly zde jen zři dobře ohraničené druhy, a to N. asturiensis, N. minor a N. pseudo-narcissus. Druhy této podskupiny nevyžadují tak vlhkou polohu jako druhy z podskupin Bulbocodium a Cyclamineus.

Narcissus asturiensis PUGSLEY (syn. N. minimus hort.) je dokonalá miniatura velkých trubkovitých narcisů, neboť je vysoký jen 5-10 cm. Květ má 3 cm v průměru. Dlouhá válcovitá trubka má zubatý okraj. Je velmi raný. Nevýhoda je, že má tak slaby stvol, že i při slabším dešti polehne. Potřebuje stanoviště s dobře propustnou půdou.

Narcissus minor L. je výborný dvoubarevný narcis, vysoký 15 cm, s pevnými stvoly. Květy mají 6 cm v průměru. Okvětní lístky jsou tupě zašpičatělé, světle sírově žluté, trubka je válcovitá, zubatá, tmavší než okvětí (3).

Var. conspicuus HAWORTH (syn. N. nanus hort.) je velmi podobný zýkladnímu druhu, jen barva okvětí i trubky je o něco světlejší.
Var. pumilus FERNANDES je ve všech částech menší než ostatní variety a liší se také tím, že je jednobarevná, zlatě žlutá, s hluboce zoubkovanou trubkou. Krásně voní. Má též plnokvětou formu. Vyskytuje se v Portugalsku.

Narcissus pseudo-narcissus L. je velmi variabilní druh, který zahrnuje velkou skupinu poddruhů a variet. Patří sem bílé, dvoubarevné i žluté formy z Pyrenejského poloostrova a z Anglie.
Dvoubarevné formy N. p. ssp. obvallaris FERNANDES. Ačkoliv nemají tak krásné květy jako zahradní formy, jsou nejlepší pro zpestření travnatých ploch. Jejich špičaté okvětní lístky a nižší robustní vzrůst mnohem lépe odolávají silným větrům než velkokvěté vysoké zahradní formy.
Jedna z forem, vedená někdy jako N. telamonius var. plenu hort., je totožná se starou, zahradníkům dobře známou plnokvětou odrůdou ´Van Sion´ a je velmi dobrá pro rané rychlení.

N. p. ssp. pallidiflorus FERNANDES má větší, ale sklopené květy. Květ je někdy dvoubarevný, jindy světle žlutý. Vyskytuje se ve velkých množstvích v Pyrenejích.
N. p. ssp. nobilis FERNANDES je lepší než předešlý, nejčastěji dvoubarevný, vysoký, s velkým květem a světle oranžovou trubkou.
N. p. ssp. moschatus FERNANDES je vysoký 15 – 20 cm, bílý, se sírově žlutým nádechem. Má sklopené květy.
N. p. ssp. alpestris FERNANDES je velmi podobný předešlému. Je jen o něco menší a květ je ještě více sklopený.

PODSKUPINA NARCISŮ KVETOUCÍCH NA PODZIM: Zahrnuje N. elegans, N. serotinus a N. viridiflorus aj. Všechny druhy této podskupiny mají špatně vyvinuté pakorunky nebo trubky a úzké, pavoukovité okvětní lístky; pěkně voní. Vyskytují se na obou pobřežích Středozemního moře.

Narcissus elegans SPACH má jeden zelenobílý květ s mělkou, miskovitou, světle oranžovou pakorunkou. Vyskytuje se na Sicílii a v Alžíru.

Narcissus serotinus L. má na stvolu 1-2 květy. Okvětní lístky jsou skoro bílé, květy menší než u N. elegans. Je velmi rozšířen u Středozemního moře.

Narcissus viridiflorus SCHOUSBOE má na stvolu 1-4 květy, někdy i více. Okvětní lístky jsou zelené. Vyskytuje se na Giblartaru a v Maroku, kde kvete v říjnu až listopadu.