Tulipány » Hyacinty

Použití

admin — Sun, 31 Jul 2011 16:51:35 +0000

Hyacinty se u nás používají skoro výhradně k rychlení. Během zimního období patří k nejoblíbenějším cibulovým květinám našich květinových síní. Hlavní období odbytu je prosinec, leden a únor.

Hyacinty jsou také vhodné pro výsadbu květinových skupin, ať již pravidelných, nebo volných, v parcích a v zahradách. Tento způsob se více využívá v Holandsku, u nás je pro nedostatek cibulí řídký. Hyacinty však najdeme při výsadbě jarních ploch na různých výstavách, často společně s tulipány, narcisy nebo jinými cibulovinami.

Ošetření cibulí a teplotní příprava cibulí

admin — Sun, 31 Jul 2011 16:51:09 +0000

Sklizené cibule se ukládají na lístky s pletivem na dně v tenkých vrstvách; cibule určené pro další pěstování se skladují od sklizně až k nové výsadbě při 30°C.

Pro nejranější rychlení se sklízejí cibule 3 týdny před normální sklizní a skladují se prvních 10 dnů při 23°C, dalších 14 dnů při 30°C, pak tři týdny při 25°C a po této periodě se teplota sníží na dobu 23 dnů na 20°C; pak se až do výsadby, popřípadě expedice udržuje teplota při 17°C. termín výsadby pro nejranější kvetení je 1. říjen.

Pro rané rychlení se skladují normálně sklizené cibule od sklizně do 15. září při 25,5°C a dále pak až do výsadby při 17°C. termín výsadby je mezi 1. říjnem a 1. listopadem.

Pro pozdější rychlení se skladují cibule do 1. října při 25,5°C, pak až do výsadby při 17°C. termín výsadby je 1. listopad.

Pro nejpozdější rychlení se skladují cibule do 1. listopadu při 25,5°Cm pak až do výsadby při 17°C. termín výsadby je 1. prosinec.

Pro rychlení se používají jen velké cibule, měřící nejméně 17 cm v obvodu.

Množení

admin — Sun, 31 Jul 2011 16:50:36 +0000

Množení zahradních hyacintů neprobíhá přirozeným způsobem jako u ostatních cibulových květin. Ze starých cibulí sice někdy vyrostou malé dceřiné cibulky, ale takové cibule rostou jednak nepravidelně, jednak jejich jakost je podřadná.

Při rozmnožování hyacintů je nutno napřed zničit vegetační vrchol nad podpučím uvnitř cibule, která, nemá-li možnost vytvořit květ, vytvoří dceřiné cibulky. Vegetační vrchol se zničí buď vyhloubením kořenové báze kuželovitým řezem, a tím vykrojením celého podpučí, nebo hlubokými řezy do kříže, vedeného napříč na bázi cibule. Jako matečná cibule se používají jen vybrané, velké, zdravé, dobře rostoucí cibule. Při vyhloubení je nutno dbát na to, aby vegetační vrchol byl úplně odstraněn a řez zasáhl všechny suknice cibulí. U hlubokých řezů do kříže je nutno dbát na to, aby řezy byly vedeny tak hluboko, aby sahaly nad vegetační vrchol a zasáhly všechny suknice. Při vyhloubení se získává větší množství menších cibulek, a proto se tento způsob používá pro vzrůstné odrůdy. Při řezání do kříže nebo do hvězdic získáváme menší počet větších cibulek, takže tento způsob se používá u méně vzrůstných odrůd. Řezné rány se posypou dřevným uhlím a cibule se přenesou do místnosti s teplotou 24 – 26°C a se vzdušnou vlhkostí 85 – 90%. Na řezných plochách se utvoří zával; později na okraji přeříznutých suknic vyrůstají dceřiné cibulky. Tento proces se nazývá inkubace. Cibule zůstanou v uvedené teplotě a vzdušné vlhkosti až do nové výsadby. Vysazuje se celá matečná cibule s dceřinými cibulkami, a to koncem října nebo začátkem listopadu. Během následující vegetace spotřebují dceřiné cibulky na svůj růst zásobní látky suknic matečné cibule, takže při sklizni jsou spojeny již jen odpadající slupkou matečné cibule. Po skladování při teplotách uvedených dále se cibule vysazují již jednotlivě.

Pěstování

admin — Sun, 31 Jul 2011 16:50:01 +0000

Hyacinty se vysazují na záhony široké 120 cm, do napříč vedených řádků vzdálených 20 cm od sebe. Vzdálenost v řádcích se řídí velikostí vysazovaných cibulí. Nejmenší cibule se sázejí do vzdálenosti 3 – 5 cm, větší na 6 – 10 cm a velké na 10 – 13 cm, podle vzrůstnosti odrůdy. Hloubka sázení je v těžších půdách 13 – 15 cm, v lehčích 15 – 18 cm, podle velikosti cibule.

Základní hnojení při použití čerstvého hnoje se aplikuje rok před výsadbou, a to 10q/1 ar, při použití dobře zetlelého hnoje se aplikuje před výsadbou, a to 5q/1 ar. Hnůj se vpraví hned do půdy. Před výsadbou se rovněž zapraví do půdy průmyslová hnojiva, tj. 10 kg/1 ar Thomasovy moučky a 12 kg/1 ar Reformkami, popřípadě jiné draselné hnojivo obsahující chlór jen v nepatrném množství. Po výsadbě před zamrznutím půdy se záhon ještě přihnojí ledkem vápenatoamonným, a to v dávce 3 – 4 kg na 1 ar: na jaře se ihned po rozmrznutí půdy hnojí dalšími 2 kg ledku. Sklizeň cibulí začíná, když listy žloutnout a zasychají.

Požadavky na stanoviště

admin — Sun, 31 Jul 2011 16:49:27 +0000

Půda pro pěstování hyacintů má být lehká a propustná, bohatá humusem, neutrální až slabě alkalické reakce, vlahá. Zcela nevhodné jsou půdy těžké, kyselé a zamokřené. Stanoviště musí mít dostatek slunce.

Šlechtění

admin — Sun, 31 Jul 2011 16:49:08 +0000

Při šlechtění hyacintů se používá křížení, tj. přenášení pylu otcovské rostliny na vybrané matky. Po uzrání semeníku se semena ihned vysejí do truhlíků. Další práce je stejná jako u tulipánů. V posledních letech se šlechtitelská práce zaměřuje na kratší, kompaktnější stvoly, na husté hrozny a na čisté výraznější barvy. Mnoho typů a nových barev vniklo stejně jako u tulipánů somatickou mutací.

Zahradní hyacinty

admin — Sun, 31 Jul 2011 16:48:40 +0000

Byly vyšlechtěny z H. orientalis po dlouhotrvajícím a nesčetněkrát opakovaném procesu křížení a selekce. Proti planým hyacintům mají obrovské rozměry, jsou urostlé, bohaté a květy mají voskové. Neztratily vůni svých předků, ale ztratily jejich půvab a ladnost. V 18. století vyšlechtili holandští pěstitelé i plné formy, které se dnes pěstují již málo. V posledních letech byly zvláštní metodou pěstování získány i mnohokvěté hyacinty, u kterých vyrůstá z každé cibule větší počet tenčích a ladnějších stvolů.

Odrůdy bílí:

´Arentine Arendsen´ je voskově bílá odrůda, která má květy v hroznu hustě posazené. Hodí se pro rané rychlení.
´Carnegie´ má silný kompaktní hrozen s čistě bílými květy. Kvete pozdě. Je výborná pro výsadby.
´L´Innocence´ (bar. tab. X/1) je stará, osvědčená, čisté bílá odrůda s velkými květy, stále ještě nejlepší pro rychlení.

Odrůdy žluté a lososové:

´City of Haarlem´ má dlouhý hrozen, květy jsou zevně mimózově žluté, na okraji tmavší, uvnitř zvonku lososovější. Je to výborná odrůda pro pozdní rychlení a výsadbu.
´Prinz Heinrich´ má pevný hrozen s krásnými, zevně kanárkově krémovými květy. Vnitřní barva květu na okrajích je mimózově krémová, uprostřed zvonku tmavší. Je to výborná odrůda pro rychlení a výsadbu.
´Yellow Hammer´ má květy smetanově žluté.

Odrůdy světle růžové:

´Anne Marie´ má hustý hrozen, dobře posazený nad listy. Vnější barva květu je světle fialově růžová, vnitřní na okrajích tmavší, uvnitř zvonku nejtmavší. Je to velmi raná odrůda, výborná pro nejranější rychlení.
´Delight´ má květy světle růžové.
´Lady Derby´ má široký, silný hrozen a krásné, velké květy. Vnější barva květu je světle růžová, vnitřní na okraji světlejší, uvnitř tmavší. Je to výborná odrůda pro výsadbu a pozdní rychlení.
´Princess Irene´ (´Pink Pearl´ sport) má velký hrozen a krásný tvar zvonků. Vnější barva květů je světle fialově růžová, vnitřní na okrajích tmavší, uvnitř zvonků fuchsiově růžová. Je to výborná odrůda pro rychlení.
´Queen of the Pinks´ (´King of the Blues´ sport) má pevný, široký hrozen s krásně tvarovanými květy. Vnější barva květů je světle fialově růžová, vnitřní na okrajích světlejší, uvnitř zvonků svítivě růžová. Je to pozdní odrůda nejrozšířenější pro výsadbu.

Odrůdy tmavě růžové a červené:

´Jan Bos´ má krátký, hustý hrozen, který dobře vyrůstá i při nejranějším rychlení nad listy. Barva květů je karmínově červená s bílým středem, při raném rychlení tmavě karmínově růžová s červeným nádechem.
´La Victoire´ je nejlepší červená odrůda pro výsadbu a pro pozdější rychlení od poloviny ledna. Vnější barva květů je svítivě růžová, vnitřní na okrajích fuchsiově růžová, uvnitř zvonku tmavší.
´Marconi´ má květy tmavě růžové.
´Pink Pearl´ (bar. tab. X/3) má silný krásný hrozen. Vnější barva květů je tmavě fialově růžová, vnitřní na okrajích fuchsiově růžová, uvnitř zvonků tmavší. Je to jedna z nejlepší odrůd pro rané rychlení.
´Tubergen´s Scarlet´ má středně velký hrozen. Barva květů je karmínově šarlatová. Je to nejlepší červená odrůda pro rychlení. Preparované cibule jsou výborné i pro nejranější rychlení.

Odrůdy světle modré:

´Bismarck´ (bar. tab. X/5) má dlouhý hrozen, který však někdy při rychlení zůstane mezi listy. Vnější barva květů je světle modrá, uvnitř na okrajích světlejší, uprostřed zvonků hyacintově modré. Je to vhodná odrůda pro rané rychlení.
´Delf Blue´ má kratší, hustý hrozen, který dobře vyrůstá nad listy. Kvete raně. Vnější barva květů je světle fialově modrá, zvonky jsou uvnitř světle modré. Je to velmi raná odrůda pro preparování cibulí pro nejranější rychlení.
´Grand Maitre´ má velké zvonky v krásně tvarovaném hroznu jemné porcelánové barvy. Je to výborná odrůda pro pěstování v hrnkách a pro rychlení od poloviny ledna.
´Myosotis´ má dlouhý hrozen překrásných, oblohově modrých zvonků. Je to velmi raná odrůda pro rychlení.
´Perle Brilante´má květy světle perlově modré.

Odrůdy tmavě modré:

´King of the Blues´ má obrovský hrozen velkých zvonků. Barva květů je zevně tmavě modrá s fialovým nádechem, uvnitř tmavě ocelově modrá. Je to výborná odrůda pro rychlení v únoru, pro pěstování v hrnkách a pro výsadbu.
´Marie´ má dlouhý hrozen, květy jsou zevně tmavě modré, uvnitř zvonků až hyacintově modré. Kvete o 10 dnů dříve než ´King of the Blues´.
´Ostara´ je zlepšená odrůda ´Bismarck´ s jednotně tmavě modrou barvou zvonků. Hrozen a květy mají krásný elegantní tvar. Všechny květy se rozevírají současně. Proti odrůdě ´Bismarck´ má hrozen vždy nad listem. Je nejlepší ze středně modrých hyacintů.

Odrůdy purpurové a fialové:

´Amethyst´ má květy světle fialově červené.

´Lord Balfour´ má velký hrozen fialově červených květů. Okraje květů jsou petúniově purpurové. Je to velmi raná odrůda, výborná pro výsadbu a pro pěstování v hrnkách.
´Mauve Queen´ má středně velký hustý hrozen. Barva květů na vnější straně je světle purpurová, uvnitř zvonků na okrajích catleyově purpurová, uprostřed tmavší.
´Queen of the Violets´ má středně velký hrozen. Barva květů zevně a na okrajích uvnitř je světle purpurová, uprostřed zvonků petúniově purpurová.

Botanické hyacinty

admin — Sun, 31 Jul 2011 16:44:14 +0000

Hyacinthus amethysttinus L. (syn. Brimeura amethystina SALIBS.) je vysoký 25 cm. Listy jsou úzké, čárkov)ité. Květy jsou válcovité, porcelánově modré. Je to jedna j nejkrásnějších, brzy na jaře kvetoucích cibulových rostlin. Kvetet v březnu až dubnu. Existuje i bílá forma. Vyskytuje se v Pyrenejích.

Hyacintu azureus BAK. (syn. Hyacinthella azurea CHOUARD) JE VYSOKÝ 20 CM. Listy jsou široké, čárkovité a člunkovité. Květy má v hustém hroznu; jsou velmi podobné modřenci, ale nejsou zúžené v ústích trubic. Barva je tmavě azurově modrá. Kvete v dubnu až květnu.

Hyacinthus candidans BAK. je synonymem pro Galtonia candidans DECNE – viz. str.

Hyacinthus dalmaticus BAK. (syn. Bellevalia dalmatica LAPEYT) je vysoký 15 cm. Květy má malé až středně velké, v hustých hroznech, světle modré. Kvete v pozdním jaru. Vyskytuje se ve vyšších lesnatých krajinách Jugoslávie.

Hyacinthus orientalis L. je vysoký 30 cm. Na stvolu má asi 15 květů, které jsou od poloviny délky hvězdicovitě otevřené. Kvete v dubnu až květnu. Vyskytuje se ve střední a východní oblasti Středozemního moře.

Var. albulus JORD. S bílým květem pochází z jižní Francie.

Hyacinthus pouzolzii GAY (syn. H. fastigiatus BERTOL., Brimeura fastigiata Salina.) je vysoký 15 cm. je to krásná nízká rostlina s krémově bílými květy. Krátký stvol nese až 7 hvězdicovitě otevřených květů. Podobá se více ladoňce než hyacintu, ale okvětní lístky jsou srostlé do poloviny. Vyskytuje se v pohořích Korsiky a Sardinie.

Hyacinthus romanus L. (syn. Bellevalia romana REHBG.) je vysoký 30 cm. Stvol nese hrozen zelenavě bílých nebo zelenavě žlutých kulatých zvonků, které krásně voní. Vyskytuje se na jihu kolem Středozemního moře.

Tabulka 4

Hyacinty

Druh	Výška v cm	Barva květu	Kvete v měsíci	Stanoviště		Zimní kryt	Použití	Poznámka
Druh	Výška v cm	Barva květu	Kvete v měsíci	půda, vápník	světlo	Zimní kryt	Použití	Poznámka
Hyacinthus amethystinus	20	Modrá	III-IV	Hlinitopísčitá	Slunce		Skalka
Azureus	20	Modrá	IV-V	Hlinitopísčitá	Slunce		Skalka
Dalmaticus	15	Světle modrá	V	Hlinitopísčitá	Slunce	Slabý kryt	Skalka
Orientalis	30	Různá	IV-V	Hlinitopísčitá	Slunce	Slabý kryt	Skalka
Pouzolzii	15	Krémová	IV-V	Hlinitopísčitá	Slunce	Slabý kryt	Skalka
Romanus	30	Zelenavě bílá	V	Hlinitopísčitá	Slunce	Slabý kryt	Skalka

Biologie a morfologie rostliny

admin — Sun, 31 Jul 2011 16:24:08 +0000

Hyacinty vytvářejí stvol s hroznem květů v různých barvách. Květ má 6 okvětních lístků, které jsou srostlé. Květy jsou na krátkých stopkách buď vzpřímené, popřípadě více nebo méně nící. Listy (4 – 8 ) jsou hladké, lesklé, dlouhé 20 – 35 cm, člunkovité. Cibule jsou kulovité. Dužinaté suknice jsou pokryté tenkou slupkou, která je buď bílá u odrůd bílé a žluté barvy, nebo fialová u odrůd ostatních barev. Hyacintové cibule se neobnovují každý rok jako cibule tulipánů, nýbrž rostou vytvářením dalších suknic.

K zakořenění v půdě potřebují hyacinty teplotu 7 – 10°C, a proto je nutno vyčkat se sázením do vychladnuté půdy. Po zakořenění a dalším poklesu půdní teploty pak cibule přezimuje; na jaře z ní vyrůstá několik listů a stvol zakončený rozličně hustým hroznem květů

Botanické zařazení a třídění

admin — Sun, 31 Jul 2011 16:23:43 +0000

Rod Hyacinthus L. patří do čeledi liliovitých (Liliaceae) a je blízce příbuzný rodů Muscari MILL. a Scilla L. Od rodu Muscari MILL. se liší tím, že válcovité trubice srostlých okvětní lístků nejsou na ústích zúžené, od rodu Scilla L. tím, že jeho okvětní lístky jsou zčásti podélně srostlé. Někteří botanikové dělí rod Hyacinthus L. do dalších rodů, ze kterých jsou nejznámější Bellevalia LAPEYT a Hyacinthella Chouard. Poněvadž však diferenciace těchto druhů není přesně definovatelná, nebylo toto další dělení pro okrasné zahradnictví přijato a těch několik pěstovaných druhů zůstalo v rodu Hyacinthus L.