Tulipa celsiana CANDOLLE (syn. T. persica of gardens) je diploid. V. doba kvetení. Od T. Australis se liší hlavně dobou kvetení. Má 1 – 3 květy na krátkých stopkách. Uvnitř jsou citrónově žluté (4/1), na vnější straně s úzkým žlutým lemem, dole hnědočerné. Cibule je kulatá, slupka červenější než u T. australis a bez chloupků. Je vysoký 15 cm a výborný pro skalky. Vyskytuje se v jižním Španělsku a Maroku.

Tulipa urumiensis STAPF je diploid. II. Doba kvetení. Má nízký vzrůst. Listy jsou 2 – 4, složené, stonek je podzemní, s 1 – 3 krátkými stopkami a vzpřímenými urnovitými květy. Uvnitř květu je barva kobaltově žlutá (3), vnějšími okvětními lístky jsou na hřbetě olivově a červeně stínované, s úzkým kobaltově žlutým (3) okrajem. Vnitřní lístky mají 3 zelené rýhy a chloupky na okraji u báze. Nitky jsou žlutozelené, prašníky a pyl slámově žluté (604). Cibule je malá, kulatá, s tmavě hnědou slupkou. Vyskytuje se v severozápadním Íránu.

Tulipa silvestris L. je tetraploid. IV. doba kvetení. Existuje v různých formách, což dokazuje, že jde o více případů autotetraploidie T. australis různého původu. Je 30 cm vysoký, s úzkými listy. Okvětní lístky jsou špičaté, nazpět zahnuté, zbarvené na hřbetě zeleně a červeně. Vnitřní lístky mají zevně 3 zelené rýhy a vnitřní barvu u formy silvestris a u formy silvestris major citrónově žlutou (4), u formy silvestris Tabris kanárkově žlutou (2). Terč a prašníky jsou žluté. Cibule je vejčitá, s pevnou slupkou, na špičce má chomáč chloupků. Vyskytuje se v celé Evropě, Alžíru a v severozápadním Íránu.

Tulipa hageri HELDR. (bar. tab. VII/5) je diploid. Vzrůst má střední. Listy jsou dlouhé, úzké, žlábkovité, tmavě zelené s červeným okrajem. Jedna forma má jen 1 květ, druhá až 4 květy na Dlouhých stopkách. Okvětní lístky jsou tupě zašpičatělé. Vnější okvětní lístky jsou na hřbetě tupě oranžové hnědé – kardinálská červeň (822) a zelené, vnitřní lístky jsou hnědooranžové (018). Barva uvnitř květu se mění od bronzové až skoro v šarlatovou. Terč je variabilní, převážně olivový, často se žlutým lemem. Prašníky a pyl jsou olivové.
Známe ještě další formy: T. hageri f. nitens a T. hageri f. splendens. První forma má květy se širšími okvětními lístky, barvy na hřbetě tupě oranžově hnědé, uvnitř oranžově šarlatové. Mají modrofialový terč a purpurové nitky, prašníky a pyl. Druhá forma má 3 – 5 květů. Okvětní lístky mají na hřbetě žlutozelenou barvu (064), na okraji kardinálskou červeň (822), uvnitř nad terčem orientální červeň (819), okraje jsou světlejší. Cibule je vejčitá, slupka pevná, hnědá, s málo chloupky na bázi. V zahradě potřebuje propustnou půdu s teplou polohou.

Tulipa orphanidea BOISS. je diploid. IV. doba kvetení. Vzrůst má střední až malý, vzpřímený. Listy jsou dlouhé, úzké, složené, tmavě zelené s purpurovým okrajem, tvoří u země růžici. Stonek je z větší části pod zemí a má jednu nebo více stopek. Květ je vzpřímený, na slunci se otvírá do hvězdy. U starších květů se okvětní lístky ohýbají nazpět. Jsou úzké a špičaté. Vnější lístky jsou na hřbetě tupě oranžové hnědé (013) se zelenou a purpurovou, vnitřek má stejnou barvu. Terč je neohraničený, zelený (někdy jsou i bez terče). Nitky a pyl jsou okrově hnědé (u forem bez terče žluté). Cibule je vejčitá, slupka pevná, červenohnědá. Ve skalkách potřebuje teplou a suchou polohu. Vyskytuje se v Řecku.

Tulipa whittalii HALL. Je tetraploid. II. doba kvetení. Vzrůst je vzpřímený, stonek je vysoký 30 cm. Listy má 3 – 4, jsou dlouhé 20 cm, úzké, málo složené. Květ je při rozkvětu zvonkovitý. Vnější barva na hřbetě okvětních lístků je cihlově červená (15), protkaná zelenou, uvnitř je jaspisově červená (715/1). Terč je kulatý, olivově zelený se širokým žlutým lemem. Cibule je kulovitá, slupka pevná, žlutá až červenohnědá. Je velmi vhodná pro skalky. Pochází ze Smyrny.