L. pardalinum sázíme na podzim 10 – 12 cm hluboko do propustné vlhké půdy s rašelinou, kde se rychle vegetativně množí. Při jarním vysazování často první rok vůbec nevyrazí. Velké trsy musíme dělit přibližně každý třetí nebí čtvrtý rok. Dobře se hodí k potokům, cibule však musí být vysazeny nad normální hladinou vody; jarní zaplavení ji nevadí. Hodí se i do přírodních partií ve větších parcích. Pro rychlé množení a relativní odolnost je vhodná pro pěstování ve velkém k třžním účelům, je-li zajištěno zavlažování- nesnáší vápník v půdě a přeschnutí během vegetace.

L. pardalinum je vedle L. humboldtii var. ocellatum a L. parryi jedním z rodičů skupiny „Bellingham hybridů“, které byly zavedeny na trh dr. Griffithsem ve 20. letech tohoto století. Jejich původ není přesně známý, podle habitu se však dá odhadnout. Uvádíme tyto kultivary:

Cv. ´Shuksan´ (dr. Griffiths.), A. M. 1939, je původní kříženec, klon, který má okrově žluté květy s velkými purpurovými skvrnami. Špičky okvětních lístků se nškdy málo ohýbají, takže tvar květů není typický turban, ale spíše kapkovitý. Má světle zelené ,atné listy v přeslenech.
Cv. ´Afterglow´ (de Graaff) je novější kříženec dosti podobný typickému L. pardalinum, má však květy červenější.
Cv. ´Buttercup´ (de Graaff) je další nový kříženec, a to opět s L. parryi. Má velké jasně žluté květy tvaru neúplného turbanu, které jsou temně purpurově skvrnité. Úzké lístky rostou na lodyze střídavě.

Použití těchto kříženců je stejné jako L. pardalinum, vyžadují však většinou propustnější půdu a méně vlhka v zimě.