Sprekelia

Sprekelia HEISTER – Jakubská lilie (Amarylliceae – amarylkovité)

Rod dostal jméno podle velkého milovníka květin hamburského městského tajemníka J. H. von Sprekelsena († 1764), český název Jakubská lilie vznikl podle tvaru a barvy květu, který připomíná starý kříž řadových rytířů svatého Jakuba.

Tato květina se pěstuje v Evropě již čtyři století, a přesti je však dosud velmi málo známá, kromě jediného druhu, který roste planě v mexiku a Guatemale.
Rostlina vytváří 5-6 cm velkou, černohnědou, kulatou cibuli s prodlouženým krkem. Nejdříve raší květní stvol, který je dutý a poněkud ploše stisknutý, zelený, s nádechem do června. Květ je souměrný, sametově karmínový, přičemž postrádá trubku, jako má např. Amarylis; okvětní lístky jsou široce rozevřené. Nejvyšší okvětní lístek je širší, dva postranní jsou mnohem užší a kopinaté. Spodní tři okvětní lístky jsou ostruhovitě sevřené a na konci poněkud rozšířené a ohnuté ven, takže z nich vyčnívají prašníky s čnělkou. Ze silné cibule vyrůstají 2-3 květní stvoly. Rostlina kvete velmi brzy po výsadbě, většinou v květnu a v červnu. Listy se objevují později, jsou tmavě zelené, dlouhé 40 cm a široké pouze 2 cm; rostlina jich mívá 4-6. Plod je tříboká tobolka.

Druhy a odrůdy

Sprekelia formosissima HERB. (syn. S. heisteri TREW., Aaryllis formosissima L.) je rostlina vysoká 2é-25 cm, má cibule s hnědočervenými suknicemi. Načervenalý stvol je zakončen většinou jedním, zřídka dvěma krásnými tmavě sametově karmínovými květy. Vykvétá v dubnu až v květnu. Dříve byla řazena do rodu Amaryllis L.
Var. galuca LINDL. (syn. S. glauca LINDL.) je vysoká 20-30 cm. Květy má menší a poněkud světlejší, s užšími okvětními lístky. Kvete v dubnu až v červnu. Listy jsou šedozelené. Cibule má černou slupku.

Požadavky na stanoviště

Tato rostlina se dříve u nás pěstovala pouze jako hrnková květina. Na chráněném a příznivém stanovišti venku se jí však daří lépe, a proto také pravidelněji a lépe kvete. Nejlépe se pěstuje v kypré listovce zásobené živinami, s příměsí písku, záhonek musí mít dobrou drenáž. V našich klimatických podmínkách není mrazuvzdorná. Vyžaduje slunnou polohu.

Pěstování

Cibule se vysazují venku koncem dubna a v květnu do půdy dobře vyhnojené kompostem, 8-15 cm hluboko, na vzdálenost 10-20 cm. nesmí se sázet příliš hluboko, proto cibulový krček má být jen mírně pokryt zemí. Do půdy můžeme také přiat rohovinu nebo kostní moučku. Po výsadbě záhonek mírně zalejeme a pak již necháme rostliny v klidu. Teprve když rostliny zakořenily a počnou rašit, vydatněji je zeléváme, popřípadě občas i hnojivou zálivkou.

Koncem srpna se přestane zalévat a cibule pomalu zatahuje. Před příchodem mrazů se cibule vyjmou ze země, nechají oschnout a uloží v suchu a teple, takže úplně zatáhnou. Při sklizni se nesmějí poškodit kořínky. Osvědčilo se také uložit cibule přes zimu do bedničky s pískem a udržovat teplotu na 15-20°C.
Rostliny kvetou velmi brzy po zasazení, proto je možno je pěstovat vždy jeden rok ve volné půdě a druhý rok v hrnku. Do hrnků se vysazují cibule již v únoru, a to po 3-5 kusech. V té době se často již květní stvol tlačí i ze suché cibule, takže celkem snadno také dosáhneme toho, aby rostliny při dostatečné teplotě vykvetly za 2-3 týdny po výsadbě. Je vhodné rostliny občas přihnojit roztokem plného hnojiva, a to každých 10-14 dnů od okamžiku, kdy se objeví listy. Po odkvětu můžeme rostliny přesadit i s kořenovým balem do volné půdy, kde je dále pravidelně zaléváme a přihnojujeme. Snažíme se, aby narostlo hodně silných a vekých listů, a tím také silné a velké cibule. Předčasná sklizeň snižuje vytváření dceřiných cibulí a také bohatost květů v příštím roce.

Množení

Rostliny se množí postranními cibulkami, které oddělujeme od matečných cibulí teprve na jaře. Nesmíme je odtrhovat násilím, neboť potom snadno zahnívají. Rány zasypeme sirným prachem. Drobné cibulky neponecháváme na mateřské cibuli, neboť by přírůstky byly minimální. Nejlepších výsledků množení dosáhneme, když cibulky vysázíme poměrně brzy do studeného nebo poloteplého pařeniště a dobře je hnojíme. Při teplém počasí se pařeniště musí dostatečně větrat a v květnu se okna odstraní vůbec. Při správném ošetřování kvetou cibule většinou po 2-3 letech.
Jakubská lilie se může množit také semenem. Semenáčky kvetou obvykle po 4 letech pěstování.

Použití

Tato kdysi velmi oblíbená květina je vhodná především do skalky. Jinak se může vysázet v malých skupinkách na chráněném místě v zahradě spolu s jinými cibulovými květinami, nízkými trvalkami nebo v sousedství pěkných trav. Zvláště vhodné jsou terasovité záhony a suché zídky, kde nevyžaduje velkou péči.
Používá se také ve vazbě, stvoly jsou však velmi křehké, lámavé a květy málo trvanlivé, neboť odkvétají již po 5-8 dnech.
Dříve se u nás hodně pěstovala jako hrnková květina, neboť okouzlovala především svou sametově červenou barvu květu. Protože má na stvolu jen jeden květ, je vhodné vysazovat do hrnku několik cibulí. Rostliny vykvétají bez obtíží i ve skleněných nádobách s vodou jako hyacinty. Podle použitých teplot se dá doba květu řídit prakticky od února až do června.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>